Druhý den
Už od rána svítilo do pokoje sluníčko, nedá se tam být. Po snídani jsme vyrazili poznávat Znojmo. Nejprve nás překvapilo, že se u silnice před Znojmem prodávají samé meruňky a ne okurky. Auto jsme zaparkovali hned na prvním větším parkovišti, takže k centru jsme ještě prošli docela velkou část města. Překvapilo mě, že tam mají více velkých náměstí. Abychom se zorientovali, tak jsme vylezli na Vlčí věž, kde je nahoře vyhlídka. Ale protože jsme město neznali, tak nás to moc nezaujalo. Vrátili jsme se pak na Slepičí trh, kde je vstup do znojemského podzemí. Další prohlídka však byla až za hodinu, takže jsme si šli prohlédnout rotundu sv.Kateřiny a znojemský hrad. Nakonec jsme k nim došli po zrekonstruované vyhlídkové cestě, kde bylo nádherně vidět do údolí Dyje. Zpátky jsme se vraceli kolem starého pivovaru, který na rekonstrukci ještě čeká. Bohužel jsme se už nestačili naobědvat a čeká nás prohlídka. Znojemské podzemí tvoří několik pater bývalých sklepů pod domy, které odedávna sloužily k uskladnění ovoce, vína i pro uschování obyvatel během válek. Přístupný je necelý kilometr chodeb, samozřejmě nechybí pohádkové bytosti a pověsti jako všude:-) V podzemí je i ochutnávka vína a k tomu i zdarma mapa vinic. Po vynoření na povrch jsme si na náměstí dali výbornou zelňačku a salát a vraceli jsme se zpět k autu. Pořád vedro.
Během dne jsem se zmínila, že Šárka mi v práci líčila, že na dovolené jeli na kolech přes krásnou a známou vinici Šobes. Kája usoudil, že se tam taky hned musíme podívat, když to říkala Šárka 🙂 zpětně můžu říct, že to byl nejhorší nápad za celý týden. Směr jsme znali a po cestě skutečně byla směrovka na Šobes, na konci silnice jsme nechali auto stát a dál jsme vyrazili po červené (Pod Šobesem 2,5 km). Cesta lesem z kopce byla skoro spíš vyschlé koryto potoka. Došli jsme k Dyji, ale nezahlídli jsme ani ň. Tak ještě 0,5 km k Šobeské lávce a tam taky nic. Tak další 1,5 km do kopce a dorazili jsme k turistické chatičce Znovínu, kde prodávali víno na ochutnávku. My jsme však byli tak zničení a vyprahlí, že jsme víno ani nemohli, hlavně vodu, vodu! Padla jsem do stínu za chatičku a z celého slavného Šobesu jsem viděla jenom těch nejbilžších pár řad okolo. Kája aspoň vylezl o kousek výš a něco vyfotil, ale ten úchvatný pohled jako na prospektech to teda nebyl. Pak nás poslali ještě o kus dál, abychom se podívali zeshora na Dyji, ale už jsme z toho moc neměli. Na zpáteční cestě jsme usoudili, že se vyhneme té špatné cestě lesem a vezmeme to kratší cestou po žluté do Hnanic. Jenže když jsme došli na kraj Hnanic, tak jsme zjistili, že zcela nepochopitelně jsme v úplně cizí vesnici a auto je bůhví kde:-) Ztratit se na jižní Moravě, to hned tak někdo neumí :-). Nakonec po delší době Kája podle navigace zjistil, že ji měl naposled zapnutou ve vedlejší vesnici, takže jsme pak ve vedru a bez vody šlapali ještě 2 kilometry po asfaltce. To celé jsme absolvovali v sandálech. Konečně jsme v autě a s klimatizací! Teď fofrem koupit ve Znojmě v Intersparu aspoň větrák do pokoje a v 19:05 jsme dorazili do penzionu rovnou k večeři. Po večeři následovala velice rychlá sprška, a když jsme na Moravě, tak co jiného než degustace vína. Vinný sklep se nachází přímo pod budovou jídelny a víno je z vinařství Turold Mikulov. S výkladem pana Holíka jsme ochutnávali růžové, pak 4 vzorky bílého a 2 vzorky červeného. Bylo to bezva posezení, ale po skončení jsme padli do postele jak zabití.
