Neděle - Osud tomu chtěl, že nám vítr přinesl lístky na koncert Muzikály Josefa Vojtka tak trochu rockově do Pardubic. Někdo by si mohl říct "takovou dálku", ale... Za prvé jsme tu byli za dvě hoďky a kousek, včetně oběda, a za druhé tu máme kamarádku, takže spojíme příjemné s užitečným. Nejdříve se ubytujeme ve věži, a pak vyrazíme původně na kafe. Jenže jsme u Zelené brány našli Čokoládovnu, opravdu se ta kavárnička tak jmenuje, a ta měla tak úžasnou zahrádku mimo lidi, že jsme se tam hned upíchli. Ivana si dává ledovou kávu, já ledovou čokoládu s vanilkovou zmrzlinou. A na obou sklenicích je bohatá nadílka šlehačky. A k tomu patří zákusek, já punčák a Ivana sachr. Opět s kopicí šlehačku. Pak se na na stole objevil aperol 😀 . Jo, a nějaká matonka. Když to všechno sníme, aby jsem si pamatoval, co jsem všechno měl, dělal jsem si značky na triko 🙄, vyrazíme na procházku k mlýnům a k Odkolkově pekárně, a dále pak k řece Chrudimce, a podle ní až ke zdymadlu a malé vodní elektrárně na Labi. Pak se stáčíme zpět do centra. Procházíme kolem místního hradu, kam jenom nakukujeme, protože tam probíhá oslava dětského dne. Okoukneme místní pávy, a pokračujeme dál na náměstí, kde máme sraz s Jitkou, s naší kamarádkou, se kterou se známe skoro třicet let. Ještě jsem ani nenapsal, že už doma slunce pálilo jako 🐷. Tak tady to bylo stejné. Schováváme se tedy do jedné předzahrádky, na trochu toho piva, a posléze polévky a jídla. A povídáme, a povídáme, a povídáme. A najednou je osm, a mě pořád pronásleduje jet lag, tak se vracíme zpátky do věže. Myslím, že jsem ani nevystoupal všechny schody, a usnul jsem...

Pondělí - dnešní den začínáme bohatou snídaní, pak chvilkou soustředění na pokoji před dopoledním programem. Ještě před snídaní píšu ve věži deníček, aby toho pak nebylo hodně najednou. Musel jsem zatáhnout všechny rolety, protože jsem přes slunce neviděl na noťas. Dopolední program je jasný. Vyrážíme do Lázní Bohdaneč. Ne, že bychom tam jeli odpočívat, ale bereme si hole, a chceme tam udělat takový okruh, který vede z části po lázních, a z části v přírodě. Určitě se jmenuje Gočárovo okruh. Tady je totiž všechno Gočárovo. Okruh pěkný, ale pořád se tak nějak motáme kolem civilizace. Pořád jsou slyšet auta a různé zvuky průmyslu. Až asi poslední třetina vedla okolo klidné zahrádkářské kolonie. Vedro tedy strašný, ale cesta pohodová. Okruhem se tedy po asi dvou a půl hodinách vracíme k bývalé radnici, kde v přízemí sídlí hospůdka. A jak jsme později zjistili, hodně dobrá hospůdka. Dáme tedy oběd, a pak se vracíme zpátky do penzionu skrýt se před sluncem. Nevím jak se to stalo, ale usnul jsem jako špalek. Když se proberu, vycházíme na odpolední okruh směrem ke katastru, a pak dál za chovné rybníky na konci Pardubic. Cestou se stavujeme na kávu, a doplňujeme tekutiny. Okruh zakončujeme u Automatických mlýnů. Mimochodem, kousek od nich je pekárna Odkolek. V tu dobu se ozývá Jitka, jestli se před koncertem nestavíme ještě na kafe. Stavíme! A tak rychle na penzion, sprcha, vzít vajíčka, která jsme jí přivezli, a vyrážíme. Má to výhodu v tom, že Jitka bydlí asi třista metrů od "kulturáku" IDEON, kde se koncert koná. Takže pokafujeme, pokecáme, a jdeme za kulturou. Po skončení jsme museli smeknout pomyslný klobouček, protože Pepa nezklamal, a předvedl suprovej výkon. A spolu s ním sboristky, i celá kapela Charlieho Blažka! Odcházeli jsme nadmíru spokojeni. Cestou na penzion se stavujeme na Perštýnském náměstí na takovou lehkou večeři a pivo. No, a pak už za tmy odcházíme chrupat. Dívám se na hodinky, a dnes jsme nachodili 23.079 kroků. To se to bude spát...

Úterý - začínáme opět bohatou snídaní, pak chvilka válení na pokoji, a pak vyrážíme na Kunětickou horu, kde kromě kopce stojí i hrad. Podle Jitčiny rady míjíme první parkoviště u hospody, a pokračujeme kousek dál, kde je to správné parkoviště. Pak jdeme asi půl hoďky ku hradu. Kupujeme lístky, jasně že serniórský, kde šetříme každý čtyřicet kaček 😀, a dozvídáme se, že není průvodce, jupíííííííí, jen na začátku bude krátká přednáška o historii hradu. A ta byla zajímavá. Pak tedy rozchod po hradě. Začínáme ve sklepení, a končíme ve věži. Uznale kýváme na to, jak z evropských peněz hrad krásně zrekonstruovali. V bufíčku si po skončení prohlídky dáváme ledovou kávu, nějaké pitiště, a párek v rohlíku. Následuje cesta dolů na parkoviště. Cestou pozorujeme v oboře jeleny. A pak už zadávám do navigace "Vraňany", a jedeme si pro ty nejlepší jahody na světě. Pravda, dát za dvoukilovej košík skoro litr není úplně normální. Ale co, stejně něco rozdáme babočkám, a zbytek sežereme 😀. Původně jsme chtěli koupit meruňku, strom, ale tady nic nemají. A tak popojíždíme do Spomyšle, a tam pro změnu mají, ale kus za dva litry. Tak ne, tudy cesta nevede. Ale domů vede, a tak odjíždíme. A po půl hodině přistáváme doma u vrátek. Káva, a pak se jdu mrknout na vrata od garáže, která se zasekávají. Ne příčinu jsem nepřišel, tak jdu hupnout do bazénu. Tam zase zjišťuji, že filtrace nemá žádný tlak 😒. No, ještě, že přišel Martin. Otevřeme pivko, Ivana nám přináší panáčky, a starosti všedních dnů jsou zapomenuty. Ještě, kdyby ty mrchy slepice neutíkaly z výběhu. Jenže, to že utíkají, je v celku normální, ale ony se i vrací, a my nemůžeme přijít na to kudy 😀. Tak, a to je konec našeho výletu za perníkem, Jitkou, a Pepou. Chtěl jsem napsat, že to byl krásný víkend, ale on žádný nebyl. Ale stejně to bylo krásné...