Jedeme do Kadaně

Jedeme do Kadaně

Bylo to takové obyčejné sobotní ráno. Tedy až do té doby, než nám zavolal Pavel, že je v nemocnici v Kadani, a že tam bez objednání očkují proti covidu, a ať přijedeme taky, že tam není téměř žádná fronta, maximálně na hodinu. Chvilku nám trvalo, než jsme tu informaci vstřebali. V klidu jsme dosnídali, a protože nám poslal i všechny potřebné dokumenty rozhodli jsme se, že vyrazíme. No co, aspoň se dostaneme na vejlet. Doma ještě vyplňujeme čestné prohlášení pro opuštění okresu, a už sedíme v autě. Cestou ještě Ivana vyplňuje další dokumenty. Po třičtvrtě hodině přistáváme před nemocnicí, a jdeme do fronty. Jenže ona tam téměř žádná nebyla, a během chvilky jsme to měli za sebou. Očkovalo se vakcínou AstraZeneca. Pro upřesnění, ta chvilka trvala patnáct minut a byli jsme v čekárně, kde jsme museli dalších patnáct minut čekat, kdyby to s námi náhodou fláklo. Ale nefláklo, a my jedeme kolem Nechranic vyhlídkovou jízdou domů přes KFC, kde jsme si koupili oběd.
Večer jdu slavit kamarádovu čtyřicítku, zatím co Ivana ulehla s bolestí hlavy a zimnicí. A to jí vydrželo i v neděli. No ale dnes už jsme oba ok.

Takže, Madeira se blíží!!!!!!!!

Horní Hrad

Horní Hrad

Ani dnes nezůstáváme doma a vyrážíme směrem na město Ostrov. Tam ale nedojedeme, a za obcí Stráž uhýbáme z hlavní silnice. Jedeme asi kilometr a půl do kopce, kde odstavujeme na parkovišti auto. Dále pokračujeme pěšky až k samotné zřícenině hradu Horní Hrad, který je v soukromých rukou, a tudíž je otevřen. Na zřícenině pobývá omladina, která zde slavila příchod nového roku, osm pávů a kočky. Zjišťujeme, že je otevřený i bufík, kde si dáváme kávičku. Pak vezmeme tištěného průvodce, kterého nám dala paní na pokladně, a procházíme hradem. Je opravdu hodně rozlehlý, a je vidět, že stále probíhají restauratérské práce. Po prohlídce si dáváme v již zmíněném bufíku grilovanou klobásu. Paráda.
A něco málo o hradu: Počátky hradu Hauenštejnu nejsou dosud plně objasněny. Rozbor místního jména Hauenstein, vzniklého z tvarů Haue (tj. motyka, sekera či palice) a stein (skála, v přeneseném významu hrad) v sobě odráží skutečnost, že v okolí hradu probíhala těžba. Jeho poloha střežící soutěsky Ohře na pomezí Loketska a Žatecka v blízkosti saských hranic byla navíc velmi výhodná. Posádka hradu pohledově skrytého za zvlněným terénem mohla úspěšně ovládat pohyb na řece i v jejím blízkém okolí. Úplná historie hradu je popsána přímo na webových stránkách TADY.
Hrad nyní vlastní pan Pavel Palacký, který zříceninu koupil od obce Krásný Les v roce 2000. Podrobně opět TADY.
Před opuštění areálu se jdeme ještě podívat do blízké kaple. Pak už scházíme podél potoka pod hradem zpět k parkovišti pro auto a hurá domů… A velice povedený den zakončujeme doma sledováním muzikálu Kleopatra!

Fotky výletu jsou TADY.

Dopoledne s Leontýnkou

Dopoledne s Leontýnkou

Ani dnes nezůstáváme doma, a hned po snídani vyrážíme na ikonické místo neméně ikonického filmu. Jedeme na zříceninu hradu Krakovce, který si zahrál jako hrad Brtník ve filmu Ať žijí duchové. A za Leontýnkou! Také se tu natáčela pohádka Princ a Večernice.
Hrad postavil v roce křivoklátský purkrabí Jíra z Roztok, vedoucí královské dvorní hutě a jeden z oblíbenců krále Václava IV. Hrad jím zbudovaný byla velkolepá výtvarně vyspělá luxusní stavba, směle konkurující obytným komfortem hradům královským. Roku 1414 zde hostil Jindřich Lefl z Lažan Jana Husa před cestou Mistra na kostnický koncil. Palác byl vystavěn jako trojkřídlá dvoupatrová budova. Ke stavebním úpravám došlo začátkem 16. století (pozdně gotická okna) a v 17. století (nedochované renesanční štíty). Věž půdorysného tvaru podkovy v čele jádra hradu je vyzděna z lomového kamene. Krakovec nebyl nikdy podstatně přestavován.
Roku 1783 vyhořely dřevěné části budov, které od té doby nebyly opraveny. Roku 1855 došlo ke zřícení velké části kaple, v roce 1883 bylo strženo východní křídlo dynamitovou náloží.
Od roku 1914 je hrad stavebně zajišťován. V současném čase je z paláce nejlépe dochováno jižní křídlo, a to v celé výšce. Ze západního křídla se zachovala vnější obvodová stěna a části příčných zdí, z východního křídla zbylo obvodové zdivo pod úrovní nádvoří.
Počasí nám úplně nepřálo, celou cestu jsme jeli proti nízko položenému slunci, a sotva jsme na místě udělali pár fotek, zatáhlo se a začalo fučet jako prase. Cestou domů se ještě stavujeme u kláštera v Dolním Ročově.

A fotky jsou TADY a Leontýnka níže!

Na procházce s Goethem

Na procházce s Goethem

Abychom pořád nesmrděli doma, vyrážíme v pondělí na výlet k zámku Krásné Březno, respektive do jeho parku, protože zámek je kvůli pandemii uzavřen. Barokní zámek Krásný Dvůr byl postaven na místě gotické tvrze za Františka Josefa Černína v letech 1720 až 1724. Na zámek navazuje unikátní krajinářský park, nejstarší představitel tohoto typu parku v Čechách. Vybudován byl v letech 1783 až 1793 za Jana Rudolfa Černína. Park má rozlohu téměř 100 ha a nachází se v něm mnoho romantických staveb, například Novogotický templ, Panův templ, Gloriet, Obelisk či Lusthaus.
V letech 1783 až 1793 založil Jan Rudolf Černín u zámku rozsáhlý přírodně krajinářský park, první svého druhu v Čechách. Volné travnaté plochy parku oživuje množství romantických staveb, které leckde ukončují jako dominanty různé průhledy. Rozloha anglického parku v Krásném Dvoře činí téměř 100 ha. Vznik parku ovlivnily jednak botanické záliby Jana Rudolfa a potom také cesta po západní Evropě, kterou podnikl v roce 1779. V té době se do Evropy začal šířit z Anglie nový sadovnický směr, podle kterého měla být přirozená krajina přivedena až k nejbližšímu okolí budov.
Právě na podmínce přirozené, lidskou rukou uměle nemodelované krajiny je založena podstata přírodně krajinářského parku. Zámecký park v Krásném Dvoře je toho pádným důkazem.
Podle tehdejší módy byl oživen řadou romantických staveb, které zkrášlují volné plochy nebo ukončují různé průhledy parkových partií. Z hlediska dendrologického najdeme v parku přes 100 druhů dřevin, jedná se výhradně o původní domácí nebo zdomácnělé druhy. Roste zde řada prastarých dubů, buků, lip, jírovců, platanů, javorů a olší. Nejvýznamnější je tzv. Goethův dub (dnes již pouze torzo), jehož věk se odhaduje na 1000 let a patří tudíž mezi nejstarší stromy v Čechách. Více o parku se dá dočíst TADY.
Po procházce, která trvala hodinu a půl, si dáváme kávičku a řízky. V autě 🙂 .

A pár fotek je z výletu je ZDE.

Konečně v Praze

Konečně v Praze

Tak tato slova jsem už dlouho nepsal: “ráno v klídku snídáme, balíme věci a frčíme na výlet”. Tentokráte do Prahy, kam si jedeme užít můj narozeninový dárek od babičky Hany. Naše cesta vede nejdříve do Národního muzea. Máme zakoupené lístky na výstavu “Sluneční králové”. Nejdříve se ale stavujeme v bývalém parlamentu, kde je, jak zjišťujeme, vynikající restaurace. Po obědě procházíme spojovacím tunelem do hlavní budovy Národního muzea, kde už na nás čeká Egypt, mumie, keramika, písek… Nejdříve jsme si vystáli téměř hodinovou frontu na vstupu. Konečně vstupujeme do sálů. Exponátů hodně, ale je to takové divné. Bílé poličky, fialové pozadí, žádný písek… Inu, tak to dopadá, když nejdříve shlédnete originální výstavu třeba v Údolí králů. Ale jo, pokud to někdo nikdy neviděl asi ok. Po prohlídce mumií se jdeme podívat a kopuli Národního divadla. A to bylo hodně zajímavé. Jak zespodu, tak z vrchu, kde jsme viděli, jak je kopule zavěšená.

A pak už se přesouváme do hotelu. Ale tentokrát to není obyčejný hotel, tentokrát je to hotel International! My už jsme tento hotel kdysi navštívili s Prahou neznámou, a úplně nás okouzlil. Těžko se to dá popsat, možná se to dá trochu přiblížit fotkama. A navíc jsme měli ještě štěstí, protože nás ubytovali v hlavní budově, v devátém patře a ještě s výhledem na Prahu. Hodinku si dáváme pauzu, a pak vyrážíme ke Karlovu mostu, kde máme sraz s průvodkyní z Prahy neznámé. Po pár minutách zjišťujeme, že ta paní, co leží někde v palubce a radí nám kudy máme jet, nás poslala zbytečně oklikou, a že sraz asi nestihneme. Vypnul jsem tedy autopilota a do centra Prahy jsem dojel o deset minut dříve. Potkáváme se s průvodkyní a vyrážíme na procházku nazvanou “Legendy Starého Města”. Chodíme stále v centru, ale místy, kde jednak nebyl ani živáček, a hlavně jsme tam nebyli ani my! Trasa je dobře viditelná na fotografiích na odkaze níže. Procházku zakončujeme na Staroměstském náměstí. Odtud se přesouváme k Rudolfinu, kde máme, jako za starých časů, uložené auto a jedeme do hotelu. Při příjezdu k hotelu objednáváme naproti v sušárně večeři. Není to restaurace, ale výrobna, takže jedeme zaparkovat auto, pak chvilku na pokoj a potom procházkou pro sushi. Bylo vynikající! Ještě jednou, bylo vynikající. Pak následuje večerka. Někteří chrápou, někteří sosají víno.

A je tady sobotka, a my jdeme na snídani. Taky potkáváme zbylé spolunocležníky. Je nás tu v hotelu všeho všudy maximálně do třiceti osob. Dopoledne máme naplánovanou vlastní vycházku, a to sice do vilové čtvrtě Baba, která leží na planině kousek nad hotelem. Dříve, ale podle nás i nyní, patřila mezi tzv. lepší čtvrtě. Pár informací z internetu: Osada Baba je skutečný pojem nejen v dějinách české, ale i evropské funkcionalistické architektury. V dnešní době je to vlastně soubor ojedinělý, protože obdobné soubory ve Vídni a v Německu byly poškozeny v době 2. světové války. Vše započalo vlastně výstavou moderní architektury ve Stuttgartu v roce 1927, která byla vystavena dodnes obdivovaná kolonie Weissenhof. Probíhala za mezinárodní účasti architektů jako Mies van der Rohe, Mart Stam, Le Corbusier nebo Walter Gropius. Poté následovala výstava v Brně v roce 1928 nazvaná „Nový dům“ . Nedosáhla sice věhlasu stuttgartské výstavy, přesto měla pro výstavbu Baby velký význam jako podnět. Praha totiž samozřejmě nechtěla zůstat za Brnem pozadu a bylo rozhodnuto uspořádat podobnou výstavu moderního bydlení v roce 1932 i zde. Svaz československého díla koupil za tímto účelem 3 hektarový pozemek mezi kostelem sv. Matěje a zříceninou Baba. Pozemek byl vybrán pečlivě a velmi vhodně neboť využíval otevřenosti prostoru s výhledem na Prahu. Aby jednotlivé domy nebyly ve výhledu omezeny, zvolil projektant urbanistického plánu osady Pavel Janák šachovnicový způsob zastavění, kvůli tomu se musel změnit i původní regulační plán. Protože se jednalo o soubor funkcionalistických domů, samozřejmostí byla plochá střecha, mnohdy s terasou, umožňující  nerušený výhled. My se ještě stavujeme v parku, který je přírodní památkou a na zřícenině Na Babě. Pak již slézáme dolů k hotelu, kde máme pauzičku. Před odpolední vycházkou se jdeme najíst do blízké restaurace. Potom se přesouváme na Palmovku, kde začíná vycházka s názvem “Posledním vlakem na těšnovské nádraží”. Postupně procházíme po bývalé trati až k bývalému Těšnovskému nádraží, které stálo nedaleko nynějšího ministerstva zemědělství. Cestou se konečně ve svých šedesáti letech dozvídám, kde stojí, a co znamená označení Invalidovna. A také to, že je postavená vlastně jen jedna devítina stavby. Po procházce se vracíme metrem zpátky na Palmovku, kde si vyzvedáváme auto a jedeme k Michalovým rodičům na kafe a na sushi 🙂 . No a od nich už nás čeká cesta na hotel a stejný program jako včera.

Ráno raníčko se jdeme opět nadlábnout, a protože hotel můžeme opustit až ve dvanáct hodin, užíváme si pohody a klidu na pokoji. Když se konečně vypakujeme, jedeme se ještě cournout do Stromovky. Vycházíme od areálu Ruské ambasády a jdeme směrem k výstavišti. Park je kompletně zrekonstruovaný, taktéž některé budovy. Hlavní budova rekonstrukcí teprve prochází, ale mají to tam Pražené hezký. Pomalu se vracíme k autu, a pak již směr Patokryje!

Co na závěr? Ještě jednou díky za krásný dárek k narozeninám!!!

A slibované fotky jsou TADY.

A je to doma!

A je to doma!

Byl jednou jeden kopeček, a na kopečku domeček. A na kopečku prohlídka domečku. Pak druhá prohlídka, no a včera to přišlo! Bobešáci podepsali kupní smlouvu na domeček na kopečku. Je to vlastně druhý domeček v rodině, co je na kopečku. Ten druhý, kdyby to někdo náhodou nevěděl, se nachází TADY. Teď už zbývá někam zahrabat babku (teda ona je o dvanáct let mladší než já 🙂 ) co tam bydlí, a může přijít na řadu stěhování.

A TADY je pár fotek z webu realitky.