Nevrtáme, ale pokračujeme

Nevrtáme, ale pokračujeme

Sice je zima, ale na studni se dalo pár dnů dělat. Takže jsem vzal krumpáč, rýč, motyku a jal se nejdříve kutat díru pro skruž. Ve třiceti centimetrech jsem narazil na skálu, ale dobrý, hloubka je akorát. Srovnal jsem dno, vysypal ho drtí a s kámošema jsme skruž usadili. Pak už jsem jí jen dorovnal. No, a když už jsem byl tak pěkně rozehřátej, začal jsem kopat rýhu pro uložení trubek a kabelů. Těch skoro dvacet metrů jsem měl vykopáno za dva dny. Každý den chvilku. A pak jsem ještě dodělal odbočku k bambusu, kde bude stát schovaná nádrž na vodu. Mezi tím jsem nakoupil čerpadlo, sondy, elektroniku na ovládání, potrubí (třicet metrů do vrtu, dvacet na rozvody), chráničku na kabely a spojovací materiál. No, že já si nekoupil raději auto 🙂 . Ale v médiích se psalo, že se bude platit voda zlatem, tak snad to byla dobrá investice. Teď, tedy až bude aspoň deset stupňů nad nulou, zbývá ponořit čerpadlo a sondy do vrtu, protáhnout kabely, zapojit ovládání čerpadla a můžou přijít tropy!

Pár fotek je TADY.

Vrtali jsme vrtali…

Vrtali jsme vrtali…

Jak jsme se v létě rozhodli, tak jsme před koncem roku provedli. Loňské a letošní léto bylo ve znamení sucha, voda ve studni byla jen na dně, a tak jsme objednali vyvrtání studny. Přišel strejda s větví, prošel se po zahradě a našel dvě místa, kde by mohla být voda. jedno u slepic, druhé za bazénem. Bylo vybráno místo za bazénem, abychom sousedům nestrhli vodu ze studní. Ve čtvrtek 6. prosince přijela vrtná souprava, a hoši se dali do práce pod dozorem našeho vlka. Začalo se vrtat, ale záhy se zjistilo, že prvních pár metrů se bude vrtat přes skálu. Při vrtání skály se třásl barák nejem nám, ale i sousedům 🙂 . Těch metrů bylo nakonec deset a půl, a cenu studny to prodražilo téměř o třetinu. No, co se dá dělat. Vrtalo se do třiceti metrů a na vodu se narazilo těsně před koncem skály. Po skončení vrtání proběhlo asi hodinové kontrolní čerpání. A dobrý, máme vodu! Úklid jílu mě zabral čtyři dny. Teď už zbývá usadit revizní šachtu a čerpadlo, a může přijít sucho!!! :mrgreen:
Dnes jsme s Ivanou spustili do vrtu čerpadlo a začali jsme studnu čistit. Čištění probíhá tak, že se sepne čerpadlo, půl hodiny jede, a pak se nechá dvě hodiny odpočívat. A tak pořád dokola. Zatím teče kalná voda, ale do konce roku by měla být čistá.
Průběh prací je vidět na videu níže…

Opět v Praze – kolaudace

Opět v Praze – kolaudace

A opět jedeme do Prahy. Nejdříve na procházku po Pražských pasáží, a potom na kolaudaci Kubovo a Michalovo bytu, a na závěr výletu vycházka do třetího tisíciletí… Tak popořadě. Jelikož kolaudace byla až večer a chtěli jsme se trochu cournout po Praze, zajistili jsme si komentovanou prohlídku po Pražských pasážích u společnosti „Praha Neznámá„. Prolezli jsme asi všechny pasáže v okolí Václavského náměstí se skvělou průvodkyní Kateřinou Rackovou, jejíž obrazovou upoutávku na putování můžete vidět níže. Po skončení prohlídky se jedeme ubytovat do Penzionu Emma, který pro tuto noc vybrala Ivana. Penzion má výhodnou polohu a poblíž staví tramvaje i autobusy. Chvilku dáváme čtecí pauzu a pak jdeme na tramvaj. Tou jedeme pár stanic, přestupujeme na metro a po pár stanicích opět hup na bambaj. Vypadá to složitě, ale u kluků jsme byli za 23 minut. Takže paráda! V bytě je už vše připravené na pařbu. Přicházejí Michalovi rodiče a vrháme se na flašky. Trošku mě překvapilo, že celá rodina Křepínských se vrhla na mléko. No, nemůže chlastat celá rodina 🙂 . Během večera přijíždí velice kvalitní a dobré sushi. Kolem desáté se pomalu loučíme a od Kuby dostáváme nabídku, jestli se chceme podívat v pondělí ráno do jeho nové kanceláře. Říkáme ano a jedeme do penzionu. Protože už jezdí noční linky, přestupujeme jen jednou a opět jedeme jen dvacet minut!!! Dám si trošinku červeného a jdeme spát. Ráno nás probudí zasněžené okno. Ale je to jen poprašek. Skáčeme do auta a jedeme za Kubou do práce. Vstupujeme do budovy a čumíme. Pořád čumíme, a ještě teď čumíme. Budova je velice luxusně a nadčasově zařízena. Jen tak mimochodem, to co jsem tipoval na dobře zařízený bar, je kuchyňka pro zaměstnance. No, třeba kafe si objednáte pomocí aplikace v mobilu než do kuchyňky odejdete z kanceláře. A po příchodu do kuchyně vás už vítá vůně čerstvé kávy. Nemá cenu to popisovat, lepší je se kouknout na fotky, které najdete ZDE. Po prohlídce jedeme do práce. Já na svoje rozervaný křeslo na radnici, Ivana na katastr. No, a to kafe mi bude dělat dál Romana…

Za Dvořákem do Prahy II

Za Dvořákem do Prahy II

Po druhé jsme se za Josefem Dvořákem rozjeli do Prahy na představení Čochtan vypravuje, které se hrálo opět v divadle Gong. Tentokrát jsme žádný jiný program neměli, takže výlet byl jen na otočku. Čochtan je divadelní postava z české verze původně amerického muzikálu Divotvorný hrnec, z původního irského skřítka jménem Og se v jeho české verzi stal jihočeský vodník Čochtan. Tuto postavu v 50. letech velice zpopularizoval spoluautor české úpravy tohoto muzikálu Jan Werich, který zde tuto postavu v Divadle ABC také sám hrál. Z jeho české úpravy muzikálu pak pochází jeden z jeho vůbec nejznámějších divadelních dialogů s názvem Čochtan vypravuje, jedná se o dialog vodníka Čochtana s dívenkou Káčou. Tento dialog byl několikrát vydán na gramofonových deskách, později byl vydán i na CD a poslechnout si ho můžete níže…

Za Dvořákem do Prahy I

Za Dvořákem do Prahy I

Dostal jsem k narozeninám lístky do divadla na Pepíka Dvořáka. A hned na dvě představení. První se jmenovalo s Pydlou v zádech a druhé Čochtan vypravuje. Obojí se hrálo v divadle Gong v Praze. Hra „S Pydlou v zádech“ měla premiéru v Divadle Semafor 4.6.1981, a prý se odehrálo přes 500 repríz. Ovšem divadlo se hrálo v neděli a my už byli v Praze v sobotu. A ne náhodou. V sobotu jsme byli domluveni s rodiči Michala, že prozkoumáme starou čistírnu odpadních vod, která se nachází ve čtvrti Bubeneč. Prohlídka byla hodně zajímavá, průvodce zhulenej jak kráva! Ale dobrý… Pak jsme se přemístili na výstavu fotografa Jiřího Píšy, která je umístěna na půdě Malostranské besedy. Výstava jako vždy luxusní. Prostě kdo umí, ten umí! Tady jsme se rozloučili, a jeli jsme se ubytovat do hotelu na letiště. Bydlení nám opět zajišťoval Kuba, takže jsme opět spaly na Ruzyni v hotelu Marriott. Takže opět zážitek a navíc výhled na dráhu. Dali jsme chvilku pauzičku, a pak už vyrážíme na Nový Svět, udělat pár nočních fotek. Když dorazíme na místo, zjišťujeme, že nás přepadl hlad. Kousek od místa, kde jsme zaparkovali, jsme objevili útulnou hospůdku U Ševce Matouše, kde si dáváme polévku, konfitovaného kačera s variací knedlíků, a štrůdlíček! No, a pak běžte fotit 🙂 . Ale focení dopadlo na výbornou, skáčeme do auta a jedeme na hotel. Jsme docela unavený, takže lahvinka červeného a spát.

V neděli se Ivana rozhodla, že trochu provětrá bankovní kartu. Ivana šla tedy na autobus do OC Šestka, a já jsem se vypravil na Ruzyň za plot fotit éra. Na to, že měla být mlha a mráz, bylo parádně a celé tři hodiny, co jsem fotil, jsem byl v tričku. Pak následoval sraz na střeše Šestky, přeložení nákupu z vozejků do auta a odjezd do Prahy do divadla. Tam do sebe naházíme chlebíčky a jdeme si kulturně užívat.

No, jak zhodnotit divadlo. Jedním slovem PECKA! Divadlo bylo od čtyřech do šesti, herci odešli a na jevišti zůstal jen Dvořák, který plynule přešel do téměř hodinového vyprávění různých příhod a zážitků. Pak už zbývala jen cesta domů, za zvířátky.

A fotky z výletu jsou TADY!

Výlet na Helenčiny vodopády

Výlet na Helenčiny vodopády

Na doporučení naší kamarádky (pravda, doporučovala nám to již loni), jsme se vypravili na krátký výlet po okolí. Vůbec jsme netušili, že poblíž může být ještě takto zachovalá příroda. Dokonce při nás stálo i počasí, a od rána svítilo slunce, jako by to bylo zadarmo! Jak je z nadpisu patrné, vypravili jsme se na vodopády. Helenčiny. Vodopády jsou zhruba 40 m od cyklostezky mezi Svahovou a Sluneční cestou na červené turistické značce. Před dřevěným mostkem (od Svahové) vede k vodopádům lehce vyšlapaná cestička. Dno údolí tu v jednom místě tvoří skalní práh, přes který potok přepadá. Vznikl tady tak čtyřmetrový vodopád, pod nímž jsou ještě další dva nízké stupně. Na starých německých mapách jsou označovány jako Aubachfall bei Neuhaus (vodopád Nivského potoka u Svahové), nověji se uvádí název Helenčiny vodopády.

A fotky z výletu jsou TADY.