A je to doma!

A je to doma!

Byl jednou jeden kopeček, a na kopečku domeček. A na kopečku prohlídka domečku. Pak druhá prohlídka, no a včera to přišlo! Bobešáci podepsali kupní smlouvu na domeček na kopečku. Je to vlastně druhý domeček v rodině, co je na kopečku. Ten druhý, kdyby to někdo náhodou nevěděl, se nachází TADY. Teď už zbývá někam zahrabat babku (teda ona je o dvanáct let mladší než já 🙂 ) co tam bydlí, a může přijít na řadu stěhování.

A TADY je pár fotek z webu realitky.

S koronou na letišti

S koronou na letišti

Po dlouhé době vyrážím na Ruzyň, podívat se, co se tam v době koronavirové událo. Dnes mi dělá doprovod Bobeš. Když odjíždíme z Pato je sice zataženo, ale jinak počasí dobrý. Na zadních sedačkách sedí nějaký ženský. Ty vyhazujeme v obchodním centru Šestka, a my pokračujeme na Terminál 3 Pražského letiště. Parkujeme a jde se odbavit. Natahujeme vesty a nastupujeme do již přistaveného autobusu. Nejdříve se jedeme juknout na plochu před terminál dvě. Tam parkují odstavená letadla ČSA (A319, ATR72). Pak se jedeme podívat k jediné stojánce, kde parkuje letadlo. Jedná se o Airbus 330-300 Čínské společnosti Sichuan Airlines, ale i tam je mrtvo. Začíná pršet. Začíná lejt. Přesouváme se na dnes již uzavřenou dráhu 04/22, kde jsou zaparkovaná éra Smartwings. Nejdříve z jedné strany (04), a pak přejíždíme na stranu druhou (22), kde jsou opět letadla ČSA. Na letišti je stále mrtvo. Za celou dobu naší návštěvy ani jeden pohyb. Kousek od terminálu tři stojí odstavené jediné dálkové letadlo ČSA, a sice Airbus 330-300 OK-YBA, kterému skončil pronájem. A hlavně technická na motory. V současnosti probíhají jednání mezi provozovatelem a leasingovou společností, kdo technickou zaplatí. Naši tour po letišti zakončujeme opět na ploše před terminálem dvě, tentokrát u letadel společnosti Ryanair. Cestou domů opět nabíráme ty baby co jsme vysadili na “šestce”, a frčíme směr Pato.

A několik zmoklých fotek je TADY.

Něco se rýsuje

Něco se rýsuje

Něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje.

Rozmazaný je to schválně, protože se to teprve rýsuje 🙂

Bezručovo údolí

Bezručovo údolí

Dnešní výlet nás zavedl do sousedního okresu, a to do okresu Chomutovského. Jedeme do míst, která jsme kdysi brázdili na pionýrech (JAWA 50). Bezručovo údolí, kde již v roce 1616 vznikla pila. Níže na toku Chomutovky postupně vznikl První a Druhý mlýn, které sloužily k mletí obilí. V průběhu 19. století se údolí stalo vyhledávanou turistickou stezkou. Proto ve 30. letech 20. století byl na soutoku Křimovského potoka a Chomutovky postaven Třetí mlýn, který měl mlýn pouze v názvu. Sloužil rovnou jako restaurační a hotelové zařízení. Později byly ke stejnému účelu upraveny i další dva mlýny, které jsou ke stejnému účelu stále využívány. Třetí mlýn zůstal po r. 1991 opuštěn a chátral. Později zmizely i ruiny. Zůstal jen název. Na parkovišti odkládáme auto, a jdeme proti proudu Chomutovky do kopců. Je nádherně, občas nějaký človíček. Asi po jednom kilometru míjíme Dolní vodopád Chomutovky. Není to žádný obr, ale i tak je to hezké místo. Dále ještě procházíme kolem vypuštěné přehrádky, která zřejmě slouží k zadržování jarních vod. To musí ale nejdřív nasněžit… Pokračujeme dál, až k Dietrově štole. Tu ale nevidíme, jen jí tušíme vysoko ve svahu po pravé straně. Štola je  vodní regulační stavba – uměle provrtaná štola, která byla vybudována v letech 1899 – 1904 současně s vodní nádrží Kamenička mezi potokem Kameničkou a řekou Chomutovkou. Měla za úkol zadržovat vodu z rašelinišť na jaře při tání sněhu nebo v době přívalových dešťů, aby do vodní nádrže Kameničky tekla neznečištěná voda. Štola je dlouhá 1,2 km, široká 1,2 x 1,8 m a překonává výškový rozdíl 95 m. A dolů k silnici teče ze štoly jen malinkatý potůček. Ještě se chvilku procházíme ve snaze aspoň zdola shlédnout štolu. Nic jsme neviděli, tak se pomalu vrací dolů na parkoviště. Tam si dáváme sebou uvařené kafíčko a sušenky. Nasedáme do auta, a vyhlídkovou jízdou se blížíme k domovu. Hezký výlet to byl!

 

Skoro u moře

Skoro u moře

Dnešní výlet nás zavál na západ od Pato. Protože Ivana ještě nikdy nebyla u Nechranické přehrady, naše první zastávka byla právě tam. Voda byla sice kvůli pracím na koruně hráze upuštěna, ale i tak to tam bylo pěkné. Vodní nádrž Nechranice je s rozlohou 1338 ha pátá největší přehradní nádrž České republiky a také přehradní nádrž s nejdelší sypanou přehradní hrází ve střední Evropě (3280 m). Byla vybudována na řece Ohři v letech 1961 až 1968, zejména jako zdroj vody pro nedaleké elektrárny v Tušimicích. V současnosti je především využívána k rekreaci. Její část byla vyhlášena Ptačí oblastí a je součástí soustavy Natura 2000. Pak jsme se vydali do blízké Kadaně. Parkujeme na náměstí. Lépe řečeno na náměstí před Vietnamskou restaurací, která prodává jídlo přes ulici. A co čert nechtěl, úplně čistě náhodou jsou před restaurací stoly, takže koupené jídlo přes ulici se dá v klidu sníst přímo na nádherném náměstí. A kávička už byla jen třešničkou na dortu! Pak se vydáváme na procházku po hradbách, z kterých je nádherný výhled na řeku. K té potom scházíme a jdeme po nábřeží Maxipsa Fíka proti proudu. Nakonec opět přicházíme opět na náměstí. Ovšem cestou narážíme na Italskou cukrárnu, která prodává Italské nanuky dovezené opravdu z Itálie. No, covíc si přát!!!

Cínovec

Cínovec

Dnes jedeme do hor! Sice ne daleko, ale hory to jsou. A na Cínovci dokonce ležel u golfového hřiště sníh. Sice jen asi na deseti metrech čtverečních. U golfového hřiště bylo pěkné jezírko, státní hranice a za hranicemi štvavý vysílač. Udělali jsme si hezkou prochajdu, pak do auta a kolem Dlouhého rybníka pod Cínovcem jedeme na Komáří Vížku. Cestou potkáváme čtyři statné kousky jelena evropského. Z Komárky je tentokráte krásný výhled. Chtělo by to kávu, ale bohužel. Pomalu jdeme k autu a frčíme domů…