Směr Praha

Směr Praha

8. dubna 2023
Dopoledne vyrážíme nečekaně opět do Prahy, tentokrát na vycházku s Prahou neznámou po nádražních VIP saloncích. Chtěli jsme zaparkovat v garážích u Státní opery, ale takový nápad mělo víc lidí. Tak chvilku kroužíme kolem, a nakonec se nám podařilo zaparkovat přímo v garážích Hlavního nádraží. Odtud se jdeme nejdříve najíst, a po jídle pak už rovnou na první perón Hlavního nádraží, kde máme sraz s průvodcem, a kde také začíná prohlídka VIP salónku, který sloužil, a slouží pro státní návštěvy, které přijeli a přijedou do Prahy vlakem. Po vstupu do salónku jsme nebyli jediní, komu spadla brada. Než písmena, podívejte se raději na přiložené fotografie. Od průvodce se dozvídáme podrobnosti o vzniku budovy nádraží. Po prohlédnutí a načerpání informací se přesouváme na Masarykovo nádraží, kde je podobný salónek, ale hned na první pohled je vidět, že tento salonek byl zařízen o hodně střízlivěji. Dvě a půl hodiny utekly jako voda, a my se vracíme zpátky na Hlavák, abychom si vyzvedli automobil, a vydali se do Maštale. Cestou zpět měla Ivana tak smutný oči, že jsme museli cestou zastavit na hodinku v POPu. No a pak směřujeme do Kněževsi. Při vstupu do restaurace penzionu nás vítal majitel se slovy: dobrý den pane Řeháku, všechno máte připravené… Doma je doma ?. Dáme kafčo a Volbu sládků, a jdeme si odpočinout na pokoj. Z něj se pak vracíme na do restaurace na večeři, a několik pivsonů. No a pak už odpočinek a dobrou noc…

9. dubna 2023
Ráno klasika, a pak odjez do Modřan k Michalovo rodičům na kávu a pokec, a od nich pak do Cholupic, kde mají ustájené dva koňaky. Ne, dva koně. Jsou to fakt krasavci. Z Cholupic se přesouváme do čtvrti Libuš, kde je tržnice SAPA, a kam my jdeme na polévku pho bo. Luxusní, nedá se srovnat s tím, co vyrábění Vietnamci v Tesco. No, a pak už nás čeká zlatý hřeb tohoto výletu. Jedeme ke klukům do Zličína podívat se na jejich novou pergolu. A už po druhé za tento víkend nám spadla sanice! Opravdu luxu, nádhera a čistá práce! Nu, ať slouží. A pak už nás čeká jen cesta domů, do Podolí, do lékárny… No, domů do Pato, a o Podolí zase příště…

A fotky jsou TADY.

Na narozeninách

Na narozeninách

Ve středu 22. února oba utíkáme z práce, snad nás nikdo neviděl, a opět směřujeme do Prahy. Tedy nejdříve samozřejmě do Kněževsi, kde se ubytováváme V Maštali. Jdeme na kávičku, a obsluha se ani neptá, a rovnou přináší klíč od pokoje. Tam pak na chvilku zalezeme, ale už před šestou skáčeme do smokingu a jedeme do čentra. Auto strkáme do garáží v Pampaládiu, a my frčíme do posledního patra na rychlou večeři. A pak se konečně přesouváme do divadla Broadway, kde se od sedmé odehraje koncert k 21. výročí založení divadla. Koncert zahajuje krátkým projevem Olda Lichtenberg, a pak už frčela jedna písnička za druhou. Obsazení tak akorát: Hůlka, Vojtko, Řehořová, Nývltová, Gemrotová, Bartošová, Kopečný… Tak jako, písničky v celku dobrý, až na skladby z muzikálu Okno mé lásky, které zpívaly noname hvězdičky. Pevně věřím, že chlapci z Olympicu tohle provedení ve vlastním zájmu neslyšeli! A pravda, produkce mohla na programu a scéně taky více zapracovat. Žádné kostýmy, žádné fotografie z muzikálů na LED obrazovkách, jen občasné uvádění názvů skladeb a muzikálů… Což o to, my to máme v malíčku, ale spousta lidí okolo nás tápala. Ale jo, šlo to. Po skončení se vracíme do Maštale na dvě pivka, a pak na pokoj do hajan.
Další den máme volno, takže snídáme až v devět, pak se jdeme podívat na lítadla, a potom se pomalu přesunujeme do Holešovic, kde má Ivana nějaké jednání v budově Visionary, kde měl kdysi kancl i Kuba. Po skončení přemýšlíme, kam se půjdeme nadlábnout. Nakonec se rozhoduje pro pizzerii v Proseku, v prostřední budově kancelářského komplexu, který si zahrál v seriálu Specialisté. A neudělali jsme chybu! Cestou domů se ještě stavujeme na farmě ve Vraňanech, kde otevřeli nový obchod a kavárnu. Ale pak už jedeme rovnou domů.

Seriál Specialisté - kancelářské budovy

Na skok do Vietnamu

Na skok do Vietnamu

Je pátek, 17. února a my po práci vyrážíme směrem ku Praze. No, my vlastně jedeme do Vietnamu, ale postupně. Vyzvedávám Ivanu v práci, a nejdříve směřujeme do POP Airport outletu, kousek od parkoviště GoParking. Tam si dáváme kávu a zákusek. A abychom nepřijeli do Maštale příliš brzo, bere si Ivana hodinu a půl oddychového času, a vyráží s kartami na obhlídku obchodů. Já se jdu podívat na historická auta, aby mi to trochu uteklo. Po skoro dvou hodinách nakupování vyzvedávám Ivanu v doprovodu dvou černochů, co jí nesou tašky, a jdeme do auta a přejíždíme do penzionu. Tam si dávám na uvítanou dva malý Kozlíky, obsluha se ani neptá, a rovnou nám přináší klíč od pokoje. Tam se jdeme zabydlet, a odpočinout po nákupech. Po sedmé scházíme do restaurace na večeři a na Kozlíky. Taková plněná kapsa… Pak se odvalíme na pokoj, kde následuje čtení, víno, čokoláda a spánek.
A je tu sobota. Ráno máme docela na kvap, a tak rychlá snídaně, a přesun do Pražské čtvrti Písnice. Tam leží Vietnamská tržnice SAPA, celým jménem TTTM SAPA, a Vietnamsky pak Trung Tâm Thương Mại Sapa. Tam máme schůzku s jedním z průvodců z organizace SAPA Trip, který nám bude dělat následující tři hodiny průvodce tržnicí. Je to kluk do pětadvaceti let, studuje vejšku a je v aktivních zálohách vojenského letiště ve Kbelích. Nejdříve nám prozradí historii areálu, kde se dříve nacházely Masokombinát Libuš a Drůbežářské závody Libuš. Masokombinát zanikl roku 1999 poté, co byl modernizován a obchodní skupina Satrapa, pod vlivem Františka Chvalovského, jej poté převzala a zkrachovala.
Bezprostředně po krachu obou potravinářských závodů se jejich areály dostaly do vlastnictví vietnamské firmy. Na ploše cca 35 hektarů zde podniká přes 7 tisíc osob, převážně Vietnamců. Krom běžného sortimentu vietnamských trhovců, jako je oblečení, domácí potřeby nebo potraviny, se zde nachází i řada restaurací a nabízejí i služby určené též českým Vietnamcům, například pojištění, transfery peněz do Vietnamu, letenky, právní a poradenský servis, svatební salón, fotosalon, specializované knihkupectví… Funguje zde vietnamská školka s celodenním provozem. Vietnamské děti, které již umí výborně česky, se zde doučují základy vietnamštiny; v jazykovém centru se vietnamští dospělí i děti doučují češtinu. Sídlí zde také redakce několika vietnamských periodik či nahrávací studio. Vlastníkem areálu a provozovatelem tržnice je společnost SAPARIA a. s., a v jejích statutárních orgánech byli a jsou výhradně lidé s vietnamskými jmény.
S Jackem, jak se nám náš průvodce představil, postupně procházíme celým areálem, a to jak malými krámky, tak i halama, kde se dříve proháněla kuřata. Na konci areálu se nachází budhistický chrám. Míjíme neskutečné množství občerstvení a restaurací. Do jedné z nich pak jdeme na opravdový nefalšovaný Vietnamský oběd o šesti chodech. Jack nám vysvětluje, kdo u stolu obsluhuje, v jakém pořadí se jí naservírovaná jídla, a také, kdo platí. Po obědě znovu vyrážíme mezi uličky, kde je občerstvení, ale tentokrát jdeme na vietnamskou kávu a zákusek. Na závěr si kupujeme čaje, a jdeme se ještě podívat do místního „Makra“ (TAMDA Foods). Celé prohlídka se nakonec protáhla na čtyři hodiny, ale uteklo to jako voda.
Po skončení se vracíme směrem k Maštali, ale cestou ještě brzdíme v OC Šestka, kde si po dvaceti letech kupujeme nové nádobí. Pak si mohu jít odpočinout do auta, zatím co Ivana musí ještě oběhnout všechny obchody s hadrama, co jsou v baráku.
No a pak už rovnou do Maštale, odpočinek na pokoji s knížkou a Moravským vínem. Dneska si dávám grilovanou panenku zabalenou do anglické slaniny. Večer se díváme na Poldu.
V neděli vstáváme o chlup později než v sobotu, čeká nás totiž prohlídka Lobkowiczkého paláce. Po snídani vyrážíme ku Hradu. Pěkně leje a na parkovišti po nás nechtějí ani kačku za parkování. Procházíme přes bezpečnostní rámy, a kupodivu nehoukám, i když jsem měl pásek a peněženku. Ve skupině nás bylo asi patnáct, a průvodkyně zdá se, že věděla, o čem mluví. Bohužel u sedmého obrazu už jsem byl úplně mimoň, a to jsme jich měli před sebou ještě stodvacetšest. Za sebe jsem si myslel, že to bude spíš prohlídka architektury, ale ty dvě hodiny jsme nakonec zvládli. Přestalo pršet a my se přesouváme na parkoviště pro auto. Dále míříme za kluky na Zličín, kde máme sraz se zbytkem rodiny z Koňského (Vepřového) vrchu. Hoši servírují sushi, hodně sushi, které bylo úplně luxusní. Asi dvě hoďky klábosíme, a potom pomalu vyrážíme k domovu…

A fotky z Hanoje a Hradu jsou TADY.

Vánoční putování

Vánoční putování

Jednou mi Ivana povídá: zůstali jsme už sami dva, že si chce začít taky trochu žít, nech si to projít palicí a nepiš si furt  s tou vopicí, snaž se mě hochu trochu pochopit… (díky Ivane!). Jinými slovy: přestaň se už válet na tom gauči s mobilem a pojeď někam na vejlet. A tak tedy jo! V úterý (27.12.2022) vyrážíme do míst, kde jsme v dávných dobách našeho mládí prožili spoustu nádherných okamžiků s dětmi i bez. Jedeme tedy do Brusova, což je malá vesnička kousek nad Úštěkem, kde mají Habadů snad od nepaměti chalupu. Podle úvodní fotky by se ani nezdálo, že je prosinec. Dáváme kafčo, trochu poklábosíme, a po více než hodince pokračujeme dál. Předem jsme jim hlásili, že nebudeme zůstávat na oběd. Přes Úštěk jedeme do obce Ostré, odkud je nástup na vrchol kopce, na něm je barokní poutní místo Kalvárie. Cestu lemuje patnáct zastavení (křížů). Vrchol jsme zdolali bez problémů. Těch dvěsta metrů se dalo fakt ujít, akorát ty polobotky tam moc nepasovali. Ze shora perfektní výhled, ale kaple byla docela dost poničená. Cestou dolů se stavujeme na oběd v penzionu Pod Kalvárií. A pak již míříme do Mostu za babičkou.

Ve středu se opět vypravujeme na výlet, tentokrát do Teplic. Jak už se u nás stalo tradicí, naše cesta nejdříve vede do botanické zahrady, kde, a teď pozor, dostáváme slevu pro seniory! Venku je výstava ozdobených vánočních stromků a jeden slaměný čuňas. Od minulého roku zahradu zrekonstruovali, udělali nové vstupní centrum, prostě paráda. Snad jen, že cukrárna byla bohužel zavřená. Jdeme pro automobil, a pokračujeme k vrchu Doubravka. Popravdě, hrad nahoře byl trochu dál a vejš, než jsme předpokládali. I když bylo oproti včerejšku pod mrakem, stejně byl z kopce pěkný výhled. Bufík však byl bohužel také zavřen, i když měli venku lákací ceduli. Takže slaňujeme do údolí k autu a frčíme domů na pozdní oběd…

Fotky z obou dnů jsou TADY.

A kdyby to někoho zajímalo, tak už máme naplánovaný skoro všechny dovolený, a akce na rok 2023!!!!! A ty jsou zase TADY.

Na jeden den v Praze

Na jeden den v Praze

Je sobotka ráno, a my vyrážíme přes babičku Zdenu na výlet do Prahy. První zastávka je na Zličíně u K + M. Jdeme si vyzvednout klíče, abychom mohli následně zabudovat obložky. Důvěřuj, ale prověřuj. Přesně proto jsem si vzal sebou metr, abych zjistil, jak velký otvor tam zedník na ty obložky nechal. no, na osmdesátky dveře nechal díru o šířce 80 cm, což je o deset čísel méně, než je potřeba. Takže příště ještě přibalíme pilu.

Ze Zličína se přesouváme ke chrámu sv. Mikuláše, respektive ke zvonici, která je hned těsně vedle chrámu. Vylézáme na zvonici, která dříve mimo zvonění sloužila i jako pozorovatelna agentů STB. A opravdu, výhled měli ti hošani perfektní! Praha jako na dlani, sluníčko svítí. Svítí až moc, takže z nás během chvilky leje, až se musíme jet najíst do Pampaládia. A po jídle přichází na řadu to, kvůli čemu jsme přijeli. A sice exkurze do depa metra na Kačerově, a následná jízda “historickou” Sovětskou soupravou do stanice Holešovice

Depo je ohromné, a stojí v něm spousty souprav, skoro to vypadá, že v tunelech teď žádný vlak není. Dozvídáme se spousty informací jak o vlacích, tak o depu, tunelech, nástupištích, ale i o různých spojovacích tunelech, které jsou využívány pro technické jízdy, či dopravu materiálu mezi trasami metra. A pak přicházíme k historické soupravě. Stejně jako za totáče má jen tři vagony (v současnosti má souprava pět vagonů, a všechny jsou poháněné). Cestou do Holešovic jsou hlášeny názvy stanic jako za totáče, takže projíždíme stanicemi Budovatelů, Družby, Kosmonautů a samozřejmě Gottwaldova. Po návratu do depa si mohli zájemci, já samozřejmě taky, vlézt do pilotní kabiny a vyfotit se tam.

Jak říkala Ivana, bylo to super, ale potřeba trochu provětrat kartu. Takže mě pozvala na kafe do POPu v Tuchoměřicích….

Fotky z výletu jsou TADY.

Koupili jsme vlak!

Koupili jsme vlak!

Tak jsme koupili vlak, paní Müllerová! Tedy, on to není úplně vlak, jako spíš vagón. I když, on to vlastně ani není vagón, jako spíš jeden oddíl ve vagónu. Ale to není obyčejný oddíl, je to začarovaný oddíl (tak trochu ukradeno z filmu S tebou mě baví svět, stejně jako Müllerová ze Švejka). Prostě jsme si koupili jízdenky do nočního vlaku do Popradu, kde budeme začínat v červnu dovolenou. Vracíme se do míst, kde to před čtyřiceti lety začalo… A aby našemu autu nebylo smutno, bereme ho do vlaku sebou. Zpátky k tomu kupé… Přeci jen doba pokročila, ale České dráhy nabízejí kupé v provedení Deluxe. Co to znamená? Kupé je pro dva, má vlastní sprchu i záchod. Klimatizace, zásuvky na 230 voltů a wifina jsou samozřejmostí, stejně tak jako prošívaná deka a polštář s náplní z dutých vláken na posteli. Součástí garsonky je i ručník, mýdlo, hotelové pantofle, jednorázový kartáček a sprchový gel. Teplá snídaně se podává dle výběru přímo v kupé. Kdo nevěří, ať tam běží :-).