Konec roku

Konec roku

Je konec rocku, a jak tak na to koukám, poslední zápis jsem udělal po návratu z dětského víkendu v Přívlacích. Ne, že by se za toho čtvrt roku nic neudálo, ale nějak nebyla na psaní blogu nálada.
Na dovolené se nám zalíbilo chození s hůlkami, a tak jsme je zakoupili i Ivaně, do té doby je měla půjčené od panímámy, a začali jsme pravidelně o sobotách vyrážet na procházky, většinou v nedalekém okolí.
No, ale ani kulturu jsme nezanedbávali: začátkem října jsme vyrazili na Marošovo padesátiny do O2 Universum arény. Byli jsme domluvený, že mu tam někde necháme dárek. Ten dárek byla dvoulitrová láhev medu na hlasivky od nejlepších medařů. No, jenže když jsme dorazili ke vstupu, platila tam stejná pravidla, jako při vstupu do letadla. A jelikož med klasifikovali jako tekutinu, poslali nás s tím do háje. Neštěstí tam fungovala něco jako úschovna, takže jsme si meda vyzvedli po koncertě, který byl hodně parádní. No nic, s Marianem jsme se domluvili, že mu ho předáme na dvoustém koncertě 4 Tenorů, který byl v kasinu v Mariánských lázních v polovině října. My jsme tam měli zapůjčený byt v rekonstruovaném domě naproti kolonádě. Rovněž byt prošel velmi rozsáhlou rekonstrukcí. První den sice trochu pršelo, ale v sobotu a v neděli bylo počasí na jedničku. Uvaděči na koncertě byli normální, a s medem nás pustili do sálu. Pak stačil jeden telefon a Maroš vyběhl ještě v civilu ven, kde jsme mu konečně předali láhev s medem, za což se nám při vystoupení odměnil 😊. Koncert jako vždy luxusární!
Na můj svátek jsme se vydali opět do Prahy, do divadla Hybernia na muzikál Mefisto. Měl v něm původně hrát Pepa Kabát, ale bohužel. Ale i tak to bylo pěkný! Spíme samozřejmě v našem přechodném bydlišti. Druhý den se vracíme z Kněževsi opět do Prahy, kde máme domluvenou procházku po Domovních znamení. Mňo, a taky dobrý.
A pozor, za čtrnáct dní jedeme opět do Prahy, tentokrát do hotelu a restaurace Imperial. Byl to zpět koupený dárek, který jsme pořídili Bobešům, ale ti se nedokázali shodnout na termínu. Auto jsme nechali na parkovišti na Zličíně za 150 kaček na dva dny, a do města jsme jeli krtkem za třicet korun. Za pětadvacet minut jsme byli před hotelem Imperial. Celým jménem tedy Art Deco Imperial. Následovala pauzička, vana, a pak odchod na večeři. Úžasné prostředí, úžasná obsluha, úžasné jídlo! I víno. V noci bylo na pokoj dost slyšet projíždějící tramvaje, ale jinak dobrý. Po snídani jedeme na Zličín pro automobil, a jedeme do OC Šestka. Ivana provětrat kartu, já jen tak na čumendu.
Poslední akce, kterou jsme zmákli v tomto roce, byl koncert 4 Tenorů v Lucerně. Auto opět čekalo na Zličíně. Mě osobně trochu zklamal sál, ve kterém se koncert odehrával. Přišel mi takový „ošoupaný“. Koncert byl samozřejmě perfektní, tak jako vždycky. Cesta do Kněževsi byla strašně rychlá, takže jdeme ještě na piváka a limču.
No, a jsou tu Vánoce, které proběhli sice v klidu, ovšem mamča už to moc nedávala. Přeci jenom jsme jí vytrhli ze zaběhnutého koloritu v pečovateláku.
Tak tedy, hodně štěstí v novem roce!

Víkend v Prahé

Víkend v Prahé

Je pátek, a my vyrážíme do naší oblíbené destinace. Vyzvedávám Ivanu přímo soustruhu, a vyrážíme směr Praha. Po patnácti kilometrech jízdy na Prahu, jsme se ocitli o pět kilometrů dál od Prahy. No, ale na konec všechno dobře dopadlo, stejně jsme se chtěli do těch vesnic kolem Loun někdy podívat 🙂 , a my uháníme ku Praze. Kousek před letištěm odbočujeme na Kněževes, a během chvilky parkujeme u Maštale. Nejdříve si jdeme dát kafoně. Spolu s kávou přináší obsluha i klíče od pokoje, kam se pak jdeme ubytovat. Ivana hned začala wellness, já si přečetl novinky v mobilu, a s foťákem na zádech jsem vyrazil ku dráze. Večer se scházíme v hospodě. Večeře jako vždy na na jedničku, a my jdeme sebou fláknout na pokoj. A zase ten wellness 🙂 .

V sobotu po snídani vyrážíme po snídani do centra. Odpoledne máme vycházku s Prahou neznámou, dopoledne si zábavu zajišťujeme sami. Parkujeme u Rudolfína, a jdeme si prohlídnout Židovské ghetto, které je poblíž. Jenže… Je sobota, a židi mají šábes. Kdyby někdo nevěděl, tak Židovský šábes začíná v pátek se západem slunce a končí v sobotu se setměním. Po tuto dobu by židé neměli pracovat, nakupovat, vařit a vůbec vyvíjet jakoukoliv všední činnost. A oni skutečně nepracovali! Akorát, že tuhle informaci nemají na svých webovkách 🙁 . Na vratech tato informace ale nechyběla… No nic volíme náhradní program, o nějž v Praze není problém. Vyrážíme tedy ku Hradu. Cestou Ivana říká, že se vstupenky dají koupit elektrofonicky a možnost dodání je buď vyzvednout si je v “íčku”, tomu jsme se chtěli vyhnout, nebo doručit do mailu. Volba byla jasná, takže za pár vteřin byly v mailu. Jenže s upozorněním, že si vstupenky musíme vytisknout. Normálně sebou nosím dvě až tři tiskárny, ale dnes jako na potvoru nic. Tak jsme šli k turniketu, že čárový kód normálně načteme z mobilu, a prd. Paní, co tam stála povídala, že si vstupenky musíme nechat vytisknout v “íčku”. Ok čekám něco přes čtvrt hoďky, než na mě dojde řada. Pak říkám slečně, potřebuji vytisknout vstupenky a ukazuji jí čísla. Kdepak panáčku, to mi musíš poslat mailem, já to pak vytisknu. Po nějaký době mě volá, že už má vstupenky… A takhle si tu v Česku žijeme… Tím jsme se zdrželi, a tak dnes stíháme jen prohlídku Starého královského paláce. Pak už scházíme k autu a přesouváme se do Libně, kde začíná vycházka s již zmiňovanou Prahou neznámou. Dnes na téma “Atentát na Heydricha – po stopách Anthropoidu”. Začátek velmi zajímavý, ale pak celkem nudné chození po stopách Gabčíka a Kubiše. Gabčíkova stopa skončila u nedalekého řeznictví. Horší to ale bylo s Kubišem, který měl kolo, a ujel hodně daleko. Cesta probíhala tak, že jsme šli kilometr, a slečna řekla: “tady ho viděli zakrvaveného”, po dalších osmistech metrech řekla: “zde odhodil kolo”. Po dalších pětistech metrech jsme nasedli na tramvaj a jeli jsme pro auto 🙂 🙂 🙂 . No, zažili jsme už lepší procházky. Vracíme se tedy do Kněževsi, a jdeme se podívat na letadlo, které nakonec nepřiletělo. To nám však nevadí, a vydali jsme se na procházku do míst, kde jsme v Kněževsi ještě nebyli. A konec byl samozřejmě v hospodě 🙂 .

V neděli se Ivaně na pokoji tak líbilo, že jsem šel na snídani sám 🙂 . Po snídani se jedeme podívat do Šestky, jestli tam mají nějaké oblečení, co Ivana ještě nemá. A měli! Pak se posouváme o kousek dál na Zličín, kam jedeme okouknout pergolu s dlažbou. Perfetto!!! Dáváme kafe, a pokračujeme na Hrad, abychom dokončili prohlídku, a opět se zastavili ve Svatováclavské vinici, kde měli dobré víno od Mělníka. Zbývalo nám projít Starý královský Baziliku sv. Jiří, Zlatou uličku a Katedrálu sv. Víta. Všechno bylo moc pěkné!!! A pak si už jdeme pro auto, a přes Vraňany, kde si kupujeme jahody a další nezbytné věci, uháníme k domovu.

A na závěr konstatujeme, že to byl moc povedený víkend k 41. výročí svatby. A docela zajímavé fotky jsou TADY.

Směr Praha

Směr Praha

8. dubna 2023
Dopoledne vyrážíme nečekaně opět do Prahy, tentokrát na vycházku s Prahou neznámou po nádražních VIP saloncích. Chtěli jsme zaparkovat v garážích u Státní opery, ale takový nápad mělo víc lidí. Tak chvilku kroužíme kolem, a nakonec se nám podařilo zaparkovat přímo v garážích Hlavního nádraží. Odtud se jdeme nejdříve najíst, a po jídle pak už rovnou na první perón Hlavního nádraží, kde máme sraz s průvodcem, a kde také začíná prohlídka VIP salónku, který sloužil, a slouží pro státní návštěvy, které přijeli a přijedou do Prahy vlakem. Po vstupu do salónku jsme nebyli jediní, komu spadla brada. Než písmena, podívejte se raději na přiložené fotografie. Od průvodce se dozvídáme podrobnosti o vzniku budovy nádraží. Po prohlédnutí a načerpání informací se přesouváme na Masarykovo nádraží, kde je podobný salónek, ale hned na první pohled je vidět, že tento salonek byl zařízen o hodně střízlivěji. Dvě a půl hodiny utekly jako voda, a my se vracíme zpátky na Hlavák, abychom si vyzvedli automobil, a vydali se do Maštale. Cestou zpět měla Ivana tak smutný oči, že jsme museli cestou zastavit na hodinku v POPu. No a pak směřujeme do Kněževsi. Při vstupu do restaurace penzionu nás vítal majitel se slovy: dobrý den pane Řeháku, všechno máte připravené… Doma je doma ?. Dáme kafčo a Volbu sládků, a jdeme si odpočinout na pokoj. Z něj se pak vracíme na do restaurace na večeři, a několik pivsonů. No a pak už odpočinek a dobrou noc…

9. dubna 2023
Ráno klasika, a pak odjez do Modřan k Michalovo rodičům na kávu a pokec, a od nich pak do Cholupic, kde mají ustájené dva koňaky. Ne, dva koně. Jsou to fakt krasavci. Z Cholupic se přesouváme do čtvrti Libuš, kde je tržnice SAPA, a kam my jdeme na polévku pho bo. Luxusní, nedá se srovnat s tím, co vyrábění Vietnamci v Tesco. No, a pak už nás čeká zlatý hřeb tohoto výletu. Jedeme ke klukům do Zličína podívat se na jejich novou pergolu. A už po druhé za tento víkend nám spadla sanice! Opravdu luxu, nádhera a čistá práce! Nu, ať slouží. A pak už nás čeká jen cesta domů, do Podolí, do lékárny… No, domů do Pato, a o Podolí zase příště…

A fotky jsou TADY.

Na narozeninách

Na narozeninách

Ve středu 22. února oba utíkáme z práce, snad nás nikdo neviděl, a opět směřujeme do Prahy. Tedy nejdříve samozřejmě do Kněževsi, kde se ubytováváme V Maštali. Jdeme na kávičku, a obsluha se ani neptá, a rovnou přináší klíč od pokoje. Tam pak na chvilku zalezeme, ale už před šestou skáčeme do smokingu a jedeme do čentra. Auto strkáme do garáží v Pampaládiu, a my frčíme do posledního patra na rychlou večeři. A pak se konečně přesouváme do divadla Broadway, kde se od sedmé odehraje koncert k 21. výročí založení divadla. Koncert zahajuje krátkým projevem Olda Lichtenberg, a pak už frčela jedna písnička za druhou. Obsazení tak akorát: Hůlka, Vojtko, Řehořová, Nývltová, Gemrotová, Bartošová, Kopečný… Tak jako, písničky v celku dobrý, až na skladby z muzikálu Okno mé lásky, které zpívaly noname hvězdičky. Pevně věřím, že chlapci z Olympicu tohle provedení ve vlastním zájmu neslyšeli! A pravda, produkce mohla na programu a scéně taky více zapracovat. Žádné kostýmy, žádné fotografie z muzikálů na LED obrazovkách, jen občasné uvádění názvů skladeb a muzikálů… Což o to, my to máme v malíčku, ale spousta lidí okolo nás tápala. Ale jo, šlo to. Po skončení se vracíme do Maštale na dvě pivka, a pak na pokoj do hajan.
Další den máme volno, takže snídáme až v devět, pak se jdeme podívat na lítadla, a potom se pomalu přesunujeme do Holešovic, kde má Ivana nějaké jednání v budově Visionary, kde měl kdysi kancl i Kuba. Po skončení přemýšlíme, kam se půjdeme nadlábnout. Nakonec se rozhoduje pro pizzerii v Proseku, v prostřední budově kancelářského komplexu, který si zahrál v seriálu Specialisté. A neudělali jsme chybu! Cestou domů se ještě stavujeme na farmě ve Vraňanech, kde otevřeli nový obchod a kavárnu. Ale pak už jedeme rovnou domů.

Seriál Specialisté - kancelářské budovy

Na skok do Vietnamu

Na skok do Vietnamu

Je pátek, 17. února a my po práci vyrážíme směrem ku Praze. No, my vlastně jedeme do Vietnamu, ale postupně. Vyzvedávám Ivanu v práci, a nejdříve směřujeme do POP Airport outletu, kousek od parkoviště GoParking. Tam si dáváme kávu a zákusek. A abychom nepřijeli do Maštale příliš brzo, bere si Ivana hodinu a půl oddychového času, a vyráží s kartami na obhlídku obchodů. Já se jdu podívat na historická auta, aby mi to trochu uteklo. Po skoro dvou hodinách nakupování vyzvedávám Ivanu v doprovodu dvou černochů, co jí nesou tašky, a jdeme do auta a přejíždíme do penzionu. Tam si dávám na uvítanou dva malý Kozlíky, obsluha se ani neptá, a rovnou nám přináší klíč od pokoje. Tam se jdeme zabydlet, a odpočinout po nákupech. Po sedmé scházíme do restaurace na večeři a na Kozlíky. Taková plněná kapsa… Pak se odvalíme na pokoj, kde následuje čtení, víno, čokoláda a spánek.
A je tu sobota. Ráno máme docela na kvap, a tak rychlá snídaně, a přesun do Pražské čtvrti Písnice. Tam leží Vietnamská tržnice SAPA, celým jménem TTTM SAPA, a Vietnamsky pak Trung Tâm Thương Mại Sapa. Tam máme schůzku s jedním z průvodců z organizace SAPA Trip, který nám bude dělat následující tři hodiny průvodce tržnicí. Je to kluk do pětadvaceti let, studuje vejšku a je v aktivních zálohách vojenského letiště ve Kbelích. Nejdříve nám prozradí historii areálu, kde se dříve nacházely Masokombinát Libuš a Drůbežářské závody Libuš. Masokombinát zanikl roku 1999 poté, co byl modernizován a obchodní skupina Satrapa, pod vlivem Františka Chvalovského, jej poté převzala a zkrachovala.
Bezprostředně po krachu obou potravinářských závodů se jejich areály dostaly do vlastnictví vietnamské firmy. Na ploše cca 35 hektarů zde podniká přes 7 tisíc osob, převážně Vietnamců. Krom běžného sortimentu vietnamských trhovců, jako je oblečení, domácí potřeby nebo potraviny, se zde nachází i řada restaurací a nabízejí i služby určené též českým Vietnamcům, například pojištění, transfery peněz do Vietnamu, letenky, právní a poradenský servis, svatební salón, fotosalon, specializované knihkupectví… Funguje zde vietnamská školka s celodenním provozem. Vietnamské děti, které již umí výborně česky, se zde doučují základy vietnamštiny; v jazykovém centru se vietnamští dospělí i děti doučují češtinu. Sídlí zde také redakce několika vietnamských periodik či nahrávací studio. Vlastníkem areálu a provozovatelem tržnice je společnost SAPARIA a. s., a v jejích statutárních orgánech byli a jsou výhradně lidé s vietnamskými jmény.
S Jackem, jak se nám náš průvodce představil, postupně procházíme celým areálem, a to jak malými krámky, tak i halama, kde se dříve proháněla kuřata. Na konci areálu se nachází budhistický chrám. Míjíme neskutečné množství občerstvení a restaurací. Do jedné z nich pak jdeme na opravdový nefalšovaný Vietnamský oběd o šesti chodech. Jack nám vysvětluje, kdo u stolu obsluhuje, v jakém pořadí se jí naservírovaná jídla, a také, kdo platí. Po obědě znovu vyrážíme mezi uličky, kde je občerstvení, ale tentokrát jdeme na vietnamskou kávu a zákusek. Na závěr si kupujeme čaje, a jdeme se ještě podívat do místního „Makra“ (TAMDA Foods). Celé prohlídka se nakonec protáhla na čtyři hodiny, ale uteklo to jako voda.
Po skončení se vracíme směrem k Maštali, ale cestou ještě brzdíme v OC Šestka, kde si po dvaceti letech kupujeme nové nádobí. Pak si mohu jít odpočinout do auta, zatím co Ivana musí ještě oběhnout všechny obchody s hadrama, co jsou v baráku.
No a pak už rovnou do Maštale, odpočinek na pokoji s knížkou a Moravským vínem. Dneska si dávám grilovanou panenku zabalenou do anglické slaniny. Večer se díváme na Poldu.
V neděli vstáváme o chlup později než v sobotu, čeká nás totiž prohlídka Lobkowiczkého paláce. Po snídani vyrážíme ku Hradu. Pěkně leje a na parkovišti po nás nechtějí ani kačku za parkování. Procházíme přes bezpečnostní rámy, a kupodivu nehoukám, i když jsem měl pásek a peněženku. Ve skupině nás bylo asi patnáct, a průvodkyně zdá se, že věděla, o čem mluví. Bohužel u sedmého obrazu už jsem byl úplně mimoň, a to jsme jich měli před sebou ještě stodvacetšest. Za sebe jsem si myslel, že to bude spíš prohlídka architektury, ale ty dvě hodiny jsme nakonec zvládli. Přestalo pršet a my se přesouváme na parkoviště pro auto. Dále míříme za kluky na Zličín, kde máme sraz se zbytkem rodiny z Koňského (Vepřového) vrchu. Hoši servírují sushi, hodně sushi, které bylo úplně luxusní. Asi dvě hoďky klábosíme, a potom pomalu vyrážíme k domovu…

A fotky z Hanoje a Hradu jsou TADY.

Vánoční putování

Vánoční putování

Jednou mi Ivana povídá: zůstali jsme už sami dva, že si chce začít taky trochu žít, nech si to projít palicí a nepiš si furt  s tou vopicí, snaž se mě hochu trochu pochopit… (díky Ivane!). Jinými slovy: přestaň se už válet na tom gauči s mobilem a pojeď někam na vejlet. A tak tedy jo! V úterý (27.12.2022) vyrážíme do míst, kde jsme v dávných dobách našeho mládí prožili spoustu nádherných okamžiků s dětmi i bez. Jedeme tedy do Brusova, což je malá vesnička kousek nad Úštěkem, kde mají Habadů snad od nepaměti chalupu. Podle úvodní fotky by se ani nezdálo, že je prosinec. Dáváme kafčo, trochu poklábosíme, a po více než hodince pokračujeme dál. Předem jsme jim hlásili, že nebudeme zůstávat na oběd. Přes Úštěk jedeme do obce Ostré, odkud je nástup na vrchol kopce, na něm je barokní poutní místo Kalvárie. Cestu lemuje patnáct zastavení (křížů). Vrchol jsme zdolali bez problémů. Těch dvěsta metrů se dalo fakt ujít, akorát ty polobotky tam moc nepasovali. Ze shora perfektní výhled, ale kaple byla docela dost poničená. Cestou dolů se stavujeme na oběd v penzionu Pod Kalvárií. A pak již míříme do Mostu za babičkou.

Ve středu se opět vypravujeme na výlet, tentokrát do Teplic. Jak už se u nás stalo tradicí, naše cesta nejdříve vede do botanické zahrady, kde, a teď pozor, dostáváme slevu pro seniory! Venku je výstava ozdobených vánočních stromků a jeden slaměný čuňas. Od minulého roku zahradu zrekonstruovali, udělali nové vstupní centrum, prostě paráda. Snad jen, že cukrárna byla bohužel zavřená. Jdeme pro automobil, a pokračujeme k vrchu Doubravka. Popravdě, hrad nahoře byl trochu dál a vejš, než jsme předpokládali. I když bylo oproti včerejšku pod mrakem, stejně byl z kopce pěkný výhled. Bufík však byl bohužel také zavřen, i když měli venku lákací ceduli. Takže slaňujeme do údolí k autu a frčíme domů na pozdní oběd…

Fotky z obou dnů jsou TADY.

A kdyby to někoho zajímalo, tak už máme naplánovaný skoro všechny dovolený, a akce na rok 2023!!!!! A ty jsou zase TADY.