Koupili jsme vlak!

Koupili jsme vlak!

Tak jsme koupili vlak, paní Müllerová! Tedy, on to není úplně vlak, jako spíš vagón. I když, on to vlastně ani není vagón, jako spíš jeden oddíl ve vagónu. Ale to není obyčejný oddíl, je to začarovaný oddíl (tak trochu ukradeno z filmu S tebou mě baví svět, stejně jako Müllerová ze Švejka). Prostě jsme si koupili jízdenky do nočního vlaku do Popradu, kde budeme začínat v červnu dovolenou. Vracíme se do míst, kde to před čtyřiceti lety začalo… A aby našemu autu nebylo smutno, bereme ho do vlaku sebou. Zpátky k tomu kupé… Přeci jen doba pokročila, ale České dráhy nabízejí kupé v provedení Deluxe. Co to znamená? Kupé je pro dva, má vlastní sprchu i záchod. Klimatizace, zásuvky na 230 voltů a wifina jsou samozřejmostí, stejně tak jako prošívaná deka a polštář s náplní z dutých vláken na posteli. Součástí garsonky je i ručník, mýdlo, hotelové pantofle, jednorázový kartáček a sprchový gel. Teplá snídaně se podává dle výběru přímo v kupé. Kdo nevěří, ať tam běží :-).

Zase v divadle

Zase v divadle

Čtvrtek, 14.4.2022: nadcházející víkend začínáme již ve čtvrtek odpoledne. Opět jdeme do divadla, ale tentokrát v Praze a do Studia dva, které je v paláci Fénix. A protože budeme v Praze spát, máme naplánované akce i na pátek. Jedeme se nejdříve ubytovat do Kněževsi, do již X-krát vyzkoušeného penzionu V Maštali. Docela se divím, že ještě nemáme vlastní klíče. Po příjezdu si tu dáváme kafoňě, pak ležink na pokoji, a zhruba v půl šestý vyrážíme do centra. Tentokráte parkujeme u Státní opery. Před divadlem jdeme dát něco do krku do KFC, a pak už šup do podzemí paláce. Při kontrole vstupenek zjišťujeme, že jsme VIP hosté divadla (samozřejmě jsem to úplně dokonale zapomněl), takže šatna zdarma, program zdarma, VIP kavárna, a sedadla s velkým prostorem na nohy. Kousek, na který jdeme, se jmenuje “Kutloch aneb I muži mají své dny” s velice luxusním obsazením: Bob Klepl, Václav Jílek, Michal Slaný a Roman Štrabrňák. Téma je: doba je v krizi, svět je v krizi, vztahy jsou v krizi, to je všeobecně známo, ale pozor: I muži jsou v krizi! Přicházejí postupně o svá poslední výsadní práva a pozice neohrožených vládců vesmíru. Jedno z posledních míst mužského sebevědomí a sebeurčení se nachází v kotelně pod supermarketem Happycentrum. Schází se zde každou sobotu čtyři stateční muži schovaní před svými shoppingujícími manželkami. Na pár hodin se stávají opět pravými chlapy. Kouří, pijí pivo a koukají se na fotbal. Podaří se jim uhájit tento ostrůvek svobody? A jsou tu opravdu ještě sami sebou, nebo se tu jen zbaběle schovávají před faktem, že svůj boj o důstojné místo ve společnosti už prohráli?
No opravdu luxusní, břišní svaly si zase mákly. Po skončení jdeme pomalu Václavákem, kde probíhá velikonoční jarmark. Cestou na penzion si kupuji ještě něco do tlamičky, a pak už klídek na pokoji…

Pátek, 15.4.2022: já tady spím jako mimino… Velesnídani máme objednanou půl desátou, takže si opravdu užíváme. Snídaně byla jako vždy pro jednoho, ale jako vždy jsme jí ve dvou nesnědli. Po snídani chvilka odpočinku, musíme se po té dřině trochu srovnat, a v půl jedenácté skáčeme do auta a jedeme na Žižkov, kde máme schůzku s Kateřinou Rackovou, milou dámou (asi slečnou), ze společnosti Praha neznámá. Tuhle společnost na 140 procent doporučuji tomu, kdo chce poznat Prahu! Společnost pořádá tematické vycházky po všech možných i nemožných místech Prahy, a my dnes vyrazili na procházku s tématem “Na pomezí Žižkova a Vinohrad”. V programu vycházky je napsáno toto: hned zpočátku prozkoumáme jednu z nejoriginálnějších sakrálních památek v Praze, řekneme si, jak vznikala jedna z nejvýraznějších pražských dominant – Žižkovská věž. Art decové domy nás zavanou do dvacátých let minulého století. Kromě nich také uvidíme řadu secesních skvostů. Neopomeneme ani stavby občanské vybavenosti jako bývalé divadlo, telefonní ústřednu či největší sokolovnu své doby. Ukážeme si jak pokročila rekonstrukce bývalého penzionu „Záchrana“ a řekneme si, k čemu byla stavba původně určena a jak slouží nyní.
Vycházku zakončíme v klidu zeleně Riegrových sadů, kde kromě krásného panoramatického výhledu objevíme skrytou architektonickou perlu. No, a přesně tak to bylo, a bylo to úžasné! A my jsme pak pokračovali po Žižkově dál. Dál, cíleně do ulice Seifertova, kde by měla být podle Kluků z Prahy, a teď nemyslím Michala a Kubu, tyhle Kluky z Prahy, nejlepší kababárna z Prahy. Kebab byl fakt luxusní, a hlavně obrovský. Jestli byl nejlepší nedokážeme posoudit, protože jsme zvládli jen jednu prodejnu, ale nejsme tu naposled, a typů od “kluků” máme ještě pět. Protože je v televizi posledních pár týdnů jen Ukrajina, a zase Ukrajina, a o víkendu pro změnu zase Ukrajina, začali jsme sledovat všechny možné české filmy a seriály, co mám nahrané na terovém disku. A jedním z nich byl seriál Neviditelní, kde se část děje odehrávala na Vyšehradě. Takže je úplně jasné, že po kebabu nás kroky vedly na Vyšehrad. No kroky, samo jsme jeli autem. Kupodivu tam nebylo moc lidí, takže procházka celým komplexem byla velice příjemná. Po Vyšehradě jsme se opět nasunuli do auta, a opět na doporučení Kluků z Prahy jsme se vydali na Náměstí Republiky, kde jsme nechali v Paládiu automobil, a kolem Prašné brány jsme vyrazili do ulice Celetná, kde leží, a teď už to mohu napsat, úplně luxusní kubistická kavárna s cukrárnou Dům u černé Matky Boží. A ten kubismus tam berou opravdu vážně, protože i věnečky byly čtvercové. Pravda, ten můj spíš připomínal obrázek na pánských záchodcích 🙂 . No, a pak už následovala cesta do penzionu. Teď nás čeká večeře, a pak vínko, knížka, audiotéka…

A fotky z úžasného víkendu jsou TADY.

Vlastníci v divadle

Vlastníci v divadle

V loňském roce jsme v kině v Lounech shlédli vynikající komedii od Jiřího Havelky “Vlastníci” s opravdu skvělým obsazením: Tereza Ramba, Vojtěch Kotek, Dagmar Havlová, Jiří Lábus, Pavla Tomicová, Klára Melíšková, Kryštof Hádek. Málo kdo ví, že pracovní název filmu byl “S péčí řádného hospodáře”. Děj filmu asi každý zná: téměř celá tragikomedie se odehrává na omezeném prostoru, v jedné místnosti u stolu během členské schůze společenství vlastníků bytových jednotek v holešovickém činžáku. Vystresovaná předsedkyně se na ní pokouší přesvědčit ostatní členy, aby schválili odprodej půdních prostor, díky čemuž by bylo možné řešit havarijní stav domu. Věcná debata je však zcela nemožná – nahrazují ji absurdní dohady, malicherné spory, záštiplné osočování i xenofobní urážky.
No, a my jsme ten zážitek z filmu vylepšili tím, že jsme v pondělí zašli po X letech do Mosteckého divadla, kde tutéž tragikomedii zahráli místní herci. A opravdu to stálo za to! Hra se v podání místních herců (Marcel Rošetzký, Jiří Kraus, Michaela Krausová, Vít Herzina, Karolína Herzinová, Bohuslav Patzelt…) jmenovala Společenstvo vlastníků, a odehrávala se ve sklepní posilovně.

Dvakrát v Praze

Dvakrát v Praze

První návštěva proběhla v neděli dvacátého února, kdy jsme navštívili koncert k dvacátému výročí založení divadla Broadway. Koncert měl švih a spád, a vystoupili téměř všichni avízovaní umělci. Začalo se v sedm, v průběhu byla krátká přestávka a konec byl v deset, následován rautem. Hráli se písničky z muzikálů, které byly uvedeny v divadle Broadway. Již zcela tradičně jsme spali U Dvou fíkusů, tedy v Kněževsi v penziónu. Tam si ráno dáváme snídani a uháníme do práce. V neděli jsme též chtěli navštívit botanickou zahradu v Troji. Vchod do zahrady byl ovšem tak kvalitně zamaskován, že jsme hodinu hledali. A když už jsme ho našli, tak parkoviště pro návštěvníky bylo uzavřené, a v přilehlých uličkách se nesmělo parkovat. Takže nic, no… 🙁

Druhá návštěva Prahy byl dárek, který dostala Ivana k narozeninám. Jednalo se o ubytování na lodi Matylda. Na místo přijíždíme ve tři, odvezeme auto do garáží a procházkou kolem Tančícího domu se vracíme na loď, kde si dáváme pauzičku. Máme francouzská okna s výhledem na řeku a Petřín, a když se trochu nahneme, tak i na Hrad. Po přestávce  jdeme do Klementina, kde máme zarezervovanou prohlídku astronomické věže a barokní knihovny. Prohlídka trvala necelou hoďku. Pak se jdeme cournout uličkami Starého města. Slunce svítí, paráda. V divadelní vinárně (Divadlo Na zábradlí) si dáváme sklenku vína, a pokračujeme dál směrem k lodím. Na večeři jdeme do již vyzkoušené asijské restaurace Yori. Jako, není pravda, že tam vaří z jorkšírů. Pak již následuje pomalá chůze na parník, a tam čtení, víno a střídavé sledování televize a výhledu na Petřín. Ráno přecházíme do druhé lodi, kde na nás čeká královská snídaně. Potom se balíme, a jdeme si pro auto do garáží. Přejíždíme na Podbabu, odkud jdeme na vycházku s Prahou neznámou. Dnešní téma vycházky je Hanspaulka Lídy Baarové. Pravda, ze začátku sněžilo, ale pak se počasí umoudřilo, a chvilkama vylezl i slunec. Viděli jsme spoustu krásných vilek, včetně té Lídy Baarové. Pro prohlídce se přesouváme do Holešovic, kde máme sraz s Kubou a Michalem. Jdeme na oběd do Kolkovny. Pěknej podnik, dobré jídlo a supr pokec. No a po jídle skáčeme do automobilu, a jedeme směr Patokryje. Opravdu povedený víkend.

Pár fotek je TADY.

Po pětadvaceti letech

Po pětadvaceti letech

Je tomu téměř pětadvacet let, kdy k nám švagr přivedl do našeho panelákového bytu takového nenápadného chlapíka, prodejce vysavačů. Tenkrát nabízel pro nás neznámou, ale prý velmi kvalitní značku vysavače. Ani nás nemusel dlouho přesvědčovat, měli jsme velký byt a pořádný vysavač jsme opravdu potřebovali! A tak jsme se stali na opravdu dlouhá léta vlastníky vysavače Vorwerk. Po přestěhování na vesnici se z nenápadného prodejce stal Béďa Fischer, v té době starosta obce, a náš vysavač stále sloužil. A že si toho u nás opravdu užil. Až před loňskými vánoci se z něj začalo trochu čmoudit a začal smrdět. Takže tedy, koupíme si novej. Už jsou prej i na elektriku, tak to zkusíme. Tentokrát byla aktivní Ivana, a navrhla koupit bezdrátový tyčový vysavač Philips. Já jsem našel, že ho mají v Centrálu v Datartu, tak jsme se tam zajeli včera podívat. No a domů už jsme šli ve třech. Tak snad něco vydrží… 🙂

Něco se rýsuje 2

Něco se rýsuje 2

Něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje 2, něco se rýsuje.

Rozmazaný je to schválně, protože se to teprve rýsuje 🙂