V pátek po šichtě vyrážíme z mlhy zahalených Patokryjí ku hradu Loket, na víkendový pobyt, který jsem dostal od dětí k narozeninám. Počasí bylo opravdu hnusné, skoro tma. Ale již za Kláštercem mlha zmizela. Zůstaly sice mraky, ale už bylo mnohem jasněji. No ale, do Lokte přijíždíme již s absolutně modrou oblohou a se sluníčkem v zádech. Nejdříve se jdeme ubytovat, bydlíme hned pod hradbami, protože v apartmánu o velikosti 3 + kk máme připravenou parkovací kartu, tak aby nás na vyhrazeném parkovišti nevyhmátli poldové. Hodíme kartu do auta, a věci z auta do apartmánu. A protože slunce fakt svítí jako zamlada, vyrážíme hned na obhlídku. Samozřejmě nejdříve k hradu, když ho máme za zády. Dovnitř ale nejdeme, zato máme s sebou dron, tak ho vypouštím provětrat. Bůh ví, jaké bude počasí zítra. Uděláme pár fotek, a jdeme na okruh do města. Dojdeme až k amfiteátru, kde jsme za mladých let byli s katastrem. Pak se vracíme do města, a děláme okružní cestu kolem širšího centra. Nakonec se stavujeme v jedné restauračce na zahrádce na polévku a kafe. Jo, a na dvě malá pivka. Tedy, co se týče jídla, fakt nejsem škrblík, ale za dvě vodové polévky, a ten zbytek, dát čtyřista kaček, to mi fakt vyrazilo dech. No nic, pokračujeme dál, a pomalu se začíná smrákat, až se nakonec smrklo úplně 😀. Cestou domů nás ale přepadla chuť na svařák. Viděli jsme totiž při odpolední procházce u jedné hospůdky ceduli, tak se k ní vracíme. A udělali jsme fakt dobře!!! Vzali jsme si ho ven, aby byla ta správná atmosféra, a byl fakt dobrej! A pak už následovala opravdu cesta domů. Tam koukačka na nějaký český film, ale spíš to byla taková kulisa ke čtení.

Sobota: já to věděl, proč jsme ten dron vypustili již včera. Dneska byla mlha tak hustá, že by se dala krájet... No a co. Dáme snídani, a vyrážíme do světa. Nejdříve do obce Krásno, kde je hornické muzeum. Už jsme tady kdysi byli, ale zatím nebylo takové počasí, aby se dalo courat venku. Mlha sice už nebyla, ale ještě chvilku počkáme tady. Potom popojedeme pár kiláků dál, odložíme auto, a podle potoka vyrazíme ke Krásenské rozhledně. Jenže to nebyl obyčejný potok, ona to byla leváda, která napájela blízké šachty. Jenže tahle naše „leváda“ má i svoje jméno – Dlouhá stoka. A je to pořádný kus hornické historie! Nechal ji vybudovat Hanuš Pluh z Rabštejna, trasu vyměřil slavkovský důlní měřič Hans Rossmeisel a stavěla se v letech 1531 až 1536. Voda sem přitékala až z oblasti Kladské, z tamních rybníků a rašelinišť, a po zhruba 24 kilometrech se dostávala k cínovým dolům v okolí Krásna a Horního Slavkova. Poháněla důlní čerpadla, stroje na těžbu a drcení rudy i rudné mlýny. A aby toho nebylo málo, po stoce se také plavilo dřevo pro doly a hutě. Celá soustava měla stavidla, mosty a další vodní kanály. Takže ty kameny vyskládané břehy a mohutný val, po kterém jsme šli, nejsou žádná náhoda, ale práce našich předků stará skoro pět set let. Dokonce jsme cestou narazili na obnovené funkční stavidlo. Průměrný spád Dlouhé stoky činí přibližně 3,5 ‰, tedy asi 35 centimetrů na sto metrů délky. Člověk si připadal skoro jako na Madeiře, jen místo zavlažování polí tu voda pomáhala horníkům dobývat cín. Potom jsme se od vody vzdálili a stoupali jsme k rozhledně. A ta je opravdu parádní! Vypadá trochu jako Babylónská věž, protože schody nevedou uvnitř, ale obtáčejí celou stavbu zvenku. A její historie je taky zajímavá. Postavili ji v letech 1933 až 1935, tedy v době velké hospodářské krize. Místní tím chtěli dát práci nezaměstnaným a zároveň přilákat do kraje turisty. Návrh vytvořili sochař Willy Russ a architekt Fritz Hoffmann. Aby se ušetřilo, kámen se těžil přímo na kopci. Rozhlednu slavnostně otevřeli 23. června 1935. Je vysoká 25 metrů a nahoru vede 120 schodů. A když si člověk uvědomí, že ji stavěli před více než devadesáti lety, tak klobouk dolů! Nejdříve jsme vylezli nahoru, kde docela slušně foukalo. Výhled byl omezený nízkou oblačností, ale dobrý. Pak jsme se vrátili na zem a vypustili dron. Potom již následovala cesta dolů, a pro auto, a cestou domů jsme se pěkně nadlábli v hospodě v Horním Slavkově. Pak jsme už mazali domů, a tak jsme se dostali před třetí. Protože jsme vynechali poobědní odpočinek, jdeme si aspoň na hoďku lehnout. A po čtvrté už vycházíme na hrad. No, zvenku je pěkný a dalo by se říct i romantický. Uvnitř ale bída. Velká bída. Bylo to takové zanedbané, ošoupané. Snad možná věž stála za to. Po hradu jsme se vydali po městských hradbách. To bylo zajímavé. Cestou na byt jsme se zastavili v Saigonu nakoupit něco k snídani. Začínám psát deník. V půl sedmé se přesouváme do nedaleké restaurace, kde jsme si včera dávali svařáček, a při tom jsme projeli místní jídelní lístek, takže už včera jsme věděli, kam dnes půjdeme na večeři. A stálo to za to! Já měl telecí špíz, Mladá paní pak rytířské pirohy👍. A pak se kutálíme domů, kde já píšu, a Ivana si čte.

Neděle: snídaně a balení. Pak odnášíme věci do auta, to přeparkováváme kousek vedle, protože jsme museli vrátit parkovací kartu, a jdeme ještě na procházku podél řeky. Procházka to byla pěkná, viděli jsme město z druhého břehu, včetně zadních traktů domů, co stojí kolem náměstí. Jo, a hlavně už nebyla mlha. Po návratu do centra zaskočíme do cukrárny na kávu, špičku a rakev se šlehačkou. Následně se chystáme do statku Bernard v Královském Poříčí, kde mají superiózní restauraci, kde dobře vaří. Jenže zjišťujeme, že je to jen osm kilometrů od Lokte. A protože jsme do sebe nacpali ty zákusky, tak se nám zdá, že by to bylo na oběd příliš brzo. Míříme tedy do Ostrova, kde nejdříve navštívíme hřbitov, pak zámek, pak starou radnici, a konečně pak jednu z místních restaurací. Po obědě již vyrážíme rovnou domů, kam dorážíme kolem třetí.

Už jsem zkoušel, aby zápisky psala podle osnovy AI, teď zkouším to, že já píšu základ, a ona mi doplňuje (kurzívou) podrobnosti a historická data. To je myslím si dobrý kompromis.