Jednou za rok

27. 08. 2026 | Ze života

Karlštejn

Jo, aspoň jednou za rok, spíš dvakrát, jedeme na koncert 4 Tenorů. Na Karlštejně je to už taková klasika. Tentokrát ovšem nespíme v penzionu Pod Dubem, ale v penzionu U Královny Dagmar, který leží přímo pod hradem. Cestou do Karlštejna jsme si dali kolečko kolem Velké Ameriky. Nejdříve jsme si mysleli, že půjdeme jen kousek, ale najednou koukáme, že už jsme v polovině cesty. Tak jsme lom obešli celý. A byl to fakt záhul, protože slunce pálilo, jako by to bylo zadarmo. A pití jsme samozřejmě neměli... Pak dojíždíme do penzionu. Jdeme se ubytovat, pak pauza, a pak malá procházka kolem. Následovalo soustředění před koncertem a večeře. Luxusní večeře. A pak už následovala cesta na hrad. A na koncert. A ten se opravdu vyvedl. Luxusní nálada, počasí i Tenoři. Koncert utekl jako voda, a my po necelých dvou hodinách sestupujeme k penzionu.
Další den po snídani vycházíme na okruh kolem Karlštejna. Ne ale kolem hradu, ale kolem celého města. Cestou se stavujeme na občerstvení v penzionu U Dubu. Tam se navzájem poznáváme s majiteli, dáváme si kafoně, a pokračujeme dál. No, opět horko, ale tentokrát máme máme sebou pití. Vracíme se do penzionu úplně k.o. Odměnou nám byl ale luxusní oběd, a následný klid na lůžku. Po odpočinku vyrážíme do spodní části města Karlštejnu. Cestou si dáváme zmrzku, a pokračujeme dál přes most přes Berounku. V těchto místech je pěkně široká. Pak se jdeme podívat, jak jinak, na nádraží. Ivana, jak prostě zjistí, že je blízko nás nádraží, musíme tam jít. Cestou si zcela nečekaně kupuji burčák, který dojíždím na peroně. Potom pokračujeme k místnímu jezu kolem pěkný zoologický zahrady až k místnímu hotelu. K jezu se bohužel nedá dostat, protože cesta vede právě přes pozemky hotelu a tam našinci nesmí. Pomalu se vracíme na penzion, a pak dál na večeři.
Poslední den po snídani opouštíme penzion, který byl po všech stránkách perfektní. Umístění, jídlo, ubytování! Cestou dom se stavujeme v obci Tetín. Tam je jednak expozice těžby vápence v bývalém tunelu úzkokolejné železnice, a druhak zbytky tvrze. Nejdříve jdeme do tunelu, kde je sice krátká, ale zajímavá expozice dolování a zpracování vápence. Potom se přesouváme k bývalé tvrzi s perfektním výhledem na Berounku. Děláme ještě krátký okruh po obci, a pak vyrážíme do Šestky na oběd. Jenže ten nápad mělo více lidí, navíc se na střeše koná přehlídka veteránů. No nic, jedeme k Jirkovi do Maštale. Jenže, Kněževští mají akci k ukončení prázdnin, a hospoda je úplně narvaná, a hlavně není kde zaparkovat. Takže máme na výběr. Buď POP Airport, nebo McDonald po cestě dom. Nakonec vyhrál Donald. A pak už bezproblémová cesta domů!

0 Komentářů