Výlet první: důl ČSA - po x letech jsem by na pár hodin zase horníkem. Důl ČSA uspořádal den otevřené šachty, a tak jsem neváhal, a okamžitě po uvolnění vstupenek, bylo jich velmi omezené množství, jsem dvě zakoupil. Ivaně to hlásím jako vítěz boje, ale dozvídám se, že to je super, že jsem je sehnal, ale že ona bude v lázních. Nu dobrá, tak jsem jednu vrátil, a do dolu jsem se vydal sám. No sám, s partou patnácti stejných zvědavců, jako jsem byl já sám. Nasedli jsme do "bednobusu" a vyrazili vstříc uhlí. Většina lidí ve skupině byli místňáci, ale bylo tam pár lidí, kteří šachtu nikdy neviděli, natož takhle z blízka. Nejdříve jsme projeli část, která se ještě douhluje, a pak jsme sestoupali až k vznikajícímu jezeru. Navštívili jsme též místo, kde se rozebírá korečkové rypadlo, jehož pár částí bude přemístěno do hornického muzea. Viděli jsme jak rozebírání pasovky, tak i její stavbu. Jeli jsme po silničkách, ale i po nezpevněném terénu. Po prohlídce ještě aktivního dolu jsme se přesunuli do části, kde je již hotová rekultivace po těžbě, a pak i do míst, kde rekultivace právě probíhá. A samozřejmě jsme navštívili i místo, kde se vytěžená část dolu nechá na pospas přírodě. Viděli jsme asi sedm uměle založených jezírek, kde už žijí zvířata. Zajeli jsme až pod Jezeří, kde byla domluvená přednáška o rekultivovaných plochách. Nevěřícně jsme zírali, kolik druhů živočichů tu žije, i kolik rostlin se tady uchytilo. Zkrátím to: hodně!. Na loukách se pasou stáda krav a muflonů. Cestou jsme dělali několik zastávek na koukání i focení. Doprovázel nás člověk, který na tuhle šachtu nastoupil v devatenácti letech, a teď je čerstvě v důchodu. Nic lepšího jsme si nemohli přát. Cestou zpět jsme se zastavili u budoucího koryta Běly, do kterého bude v brzké době řeka převedena zpět. A pak už vracíme klobouky, loučíme se, a pelášíme domů. A já hned do bazénu! Dnešní den se totiž co se teploty a slunce vydařil až moc!

Výlet druhý: Třískolupy - být celý víkend doma, to prostě nejde, a tak aspoň na odpoledne vyrážíme k blízké elektrárně. Ne, že bychom šli zase na exkurzi, ale kus od ní je bývalé a částečně i současné popílkoviště. Hlavně nás tedy zajímala ta část, která byla již zrekultivovaná. A to docela pěkně. Někde jsou buď jen louky, někde jsou ale i smíšené lesy. Na podzim se tam určitě vypravíme, protože tam byly krásné březové háje, a tam určitě nějaké houby budou. My jsme sice našli také spousty hub, ale pro nás do té doby neznámých. Ta houba vypadala hodně podobně jako pýchavka, ale byla mnohem houževnatější. Jmenuje se Měcháč písečný. Dříve se doporučovaly mladé houby k jídlu, v současné době se je ale jíst nedoporučuje. Dříve se dokonce výtrusný prach používal jako koření coby náhražka lanýžů. Kolem bývalého popílkoviště jsme s hůlkami udělali takový okruh z Blažimi do Blažimi. Jo, hezký výlet to byl.

Výlet třetí: Betinka - opět jedno hezké sobotní dopoledne, a my opět vyrážíme s hůlkami do terénu. Tentokrát nedaleko od domova. Poblíž Vtelna je pozůstatek uhelného dolu Elisabeth. Uhlí se v této oblasti začalo dobývat selskými dobývkami přibližně v polovině 19. století. Následovala hlubinná těžba, která podle dostupných pramenů probíhala ve druhé polovině 19. století přibližně do roku 1875, převážně chodbicováním. A právě uprostřed malé pánvičky byl založen hlubinný důl Elisabeth. Geologicky šlo o zajímavou věc: Elisabeth nebyla součástí souvislé hlavní mostecké sloje, ale malá izolovaná uhelná pánvička. Měla přibližně oválný tvar s delší osou ve směru sever–jih a sloj směrem k okrajům zeslabovala. Sloj byla rozdělena na dvě lávky. Spodní lávka kvalitnějšího pevného uhlí dosahovala mocnosti až 6 metrů, horní lávka měkkého uhlí či „kapucínu“ maximálně asi 3 metry. Po staré hlubinné těžbě zůstala část zásob nevytěžena. V roce 1956 byly zásoby v poli Elisabeth vypočteny ještě na přibližně 181 000 tun uhlí. Průměrná mocnost sloje byla pět metrů. Tyto zbytkové zásoby byly následně vytěženy povrchově. Hlavní období lomové těžby bylo 1958–1962. Odborný pramen uvádí uzavření lomu v roce 1963, zatímco jiný materiál VÚHU hovoří obecně o ukončení těžby ve vtelenské lokalitě v roce 1964; údaj 1964 se ale zřejmě vztahuje k celé oblasti včetně Benediktu. Před pár lety SVS a.s. provedla na své náklady náročnou rekultivaci bývalého dolu, včetně jezírka. Jenže celé území patří soukromé osobě, a celé je v současné době hodně zanedbané. Směrem na sever jsme museli jít po polích, protože cesta byla zarostlá a tudíž neprůchodná. Až teprve někde za polovinou okruhu se dalo vrátit na původní cestu, a třešňovým hájem pak dojít zpět do Vtelna. Ale co, i tak to bylo super!