od Karel Řehák | 19. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Ráno vyrážíme z hotelu a snídani svěřujeme do rukou zaměstnanců řetězce Starbusks. Kafe a bageta dobrý, ale laté ze zeleného čaje byl pěkný hnus. Zahrady v Su-čou jsou zapsané na seznamu památek Unesco, tak se těšíme. Nejbližší zahrada se jmenuje Zahrada mistra sítí (pravděpodobně myšleno rybářských, nikoliv počítačových). Je celkem malá, a že by jsme z ní byli zrovna u vytržení, tak to zase ne. Ptali jsme se, kde je stanice watertaxi, ale koukali na nás jako puk. Tak to zkusíme jen podle mapy… a dokonce funguje i Google. Cesta vedla uličkami, kde jsou vedle sebe namačkány dílničky brusičů jadeitů. Každý na nás kouká. Jdeme a jdeme a jdeme, až asi po dvou hodinách jsme konečně narazili na přístaviště. Ještě chvíli čekáme, až se sejde alespoň 5 lidí, ale nakonec za odměnu je nám na loď přidělena i citeristka v zelených krajkových šatech, která nám cestu zpříjemňuje brnkáním a vytím. Asi jako harmonikář u Honzy na lodi. Zklamali jsme obsluhu lodi, když jsme si nekoupili ani CD s citeristkou, ani kanastové karty s obrázky Sučou. Podle délky předchozí cesty se ukázalo, že centrum dvacetimilionového města asi nebude tak malé jako centrum v Praze, takže jsme si na cestu do další zahrady vzali raději taxíka. Přijeli jsme k Zahradě pokorného úředníka a poslední hotové peníze jsme investovali do plavby malou loďkou po okolních kanálech. V italských Benátkách jsme gondolou nejeli, ale v čínských Benátkách je vše mnohem levnější. Nakonec jsme sehnali i bankomat, a tak jsme si mohli zakoupit i vstupenky do zahrady. Jak jsme zase záviděli Číňanům jednoduché nakupování přes mobil!!! Zahrada je velice rozlehlá a členitá a krásná. Bylo tam sice hodně lidí, ale dalo se to snést. V Sučou jsme široko daleko jediní neasijští turisté, takže se na nás obracejí školní výpravy se žádostí o foto. Prostě jsme pro ně exoti! V jedné části zahrady je výstava bonsají, a obzvlášť ty kvetoucí azalkové jsou úplně úžasné. Po východu ze zahrady jsme si ještě prošli historickou část a pak jsme začali shánět taxíka do hotelu. Nabídl se nám jeden člověk, že nás odveze za 30 juanů, takže jsme ignorovali všechna varování v průvodcích a nechali jsme se odvézt soukromým autem. Ale vše dobře dopadlo, i vrátil správnou částku, protože jsme neměli drobné. A po krátkém odpočinku opět honem do grilárny, kde se nám to včera zalíbilo. Paní pokladní se mohla potrhat smíchy, když nás znova uviděla. Tentokrát je tu téměř plno, ale volný stůl se pro nás našel.
od Karel Řehák | 18. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Dnešní den přejíždíme do Su-čou, takže vstávačka v sedm, lehká snídaně a opouštíme pokoj. Na recepci drobná komplikace, protože Ivana rozbila skleničku a chtěli jí zaplatit. No ale, hlavně že mě netrefila. Metrem se jako profíci dostáváme na nádraží. No nádraží, něco jako olympijská hala to vypadalo. Asi půl hoďky, možná i dýl, stojíme před gejtem, než nás pustí na nástupiště. Tak, lepší tam čumákovat, než aby nám to vzalo čápa! Vlak měl šestnáct vagónů a jídelňák. Jízdenky jsme kupovali už doma, tak jsme předem věděli, kde budeme sedět. Nevím, jestli to byla náhoda, nebo jsme to udělali úmyslně, ale jídelní vůz byl hned před náma… Sedačky byly podobné jako v letadle, ale bylo ještě víc místa na nohy. Odjezd byl naplánován na 10:20, a odjeli jsme v 10:20. Celých pět a půl hodiny to jelo na čas. Cestou jsme dali kávičku a oběd. Opět servírované jako v letadle. Během celé cesty po vlaku chodili uklízečky a uklízeli jak mezi sedačkama, tak na záchodech. To museli odkoukat od Českých drah 🙂 . Po vystoupení v Su-čou skáčeme do taxíku a jedeme asi půl hodiny do města. Bydlíme kousek od historického centra. Ovšem ten hotel… Zastavíme, přiběhne pikolík, vyrve mi baťoh, vytáhne kufry z auta a odnese nám to k recepci. Po vyřízení všech formalit opět popadne bagáž, a místo do hotelu nás opět vede ven. Tam nás usadí do elektromobilu a přejíždíme parkem do části, kde budeme bydlet. Tady opět drapne kufry a nese nám je na pokoj. No pokoj. Chodba, pracovna, obývák, ložnice, kuchyň a koupelna 🙂 . Ještě to má balkon, ale ten je zavřenej. Ubytujeme se, vydesinfikujeme se slivkou a jdeme se kouknout po místních zahradách a po večeři… Jak už jsem psal, parky umí na jedničku, ovšem když jsme viděli ty zahrady, tak to je ovšem něco. Zítra to nafotím, až bude sluníčko.
Oproti Pekingu je tu víc obchodů s hadrama a s cetkama než hospod. Vlastně našli jsme jen dvě. V jedný měli plno (zaplať pán Bůh), a v druhý jsme se přežrali! Restaurace typu zaplať a sněz co můžeš a vypij, co se do tebe vejde! Zaplatili jsme 160 juanů a vydrželi jsme tam hodinu a půl. V chladících boxech byly připraveny všemožné druhy špízů, které se opékaly na grilech s dřevěným uhlím, které byly zabudované ve stolech. Za tu dobu jsme sežrali, a to opravdu, 62 špízů různých druhů. Na každém klacku byly tři kousky masa nebo sejra, ryby či párků. Co si pamatuju, a že si pamatuju starou belu, tak jsme měli kuřecí, vepřový, jehněčí, jatýrka, několik druhů ryb a sýrů, nepřeberné množství zeleniny… A žranici jsme zakončili grilovaným banánem. Já, Ivana dvěma! A pak už jsme se kouleli na hotel. No já to musel spláchnout zase slivkou.
A už vím, kam půjdeme zítra na večeři! Dobrou 🙂
od Karel Řehák | 17. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Jak jsem včera psal, tak se i stalo. Skutečně jsme vstávali chvilku před desátou. Následovala lehká snídaně a vyrážíme směr metro. Bravurně kupujeme jízdenky, mají to fakt udělaný pro blbce. Zobrazí se mapa, ťukne se na stanici, kam chci dorazit, zadá se počet jízdenek, ukáže se cena, vhodí se prachy a vypadnou plastový jízdenky. Ty se na výstupní stanici zase vrátí do turniketu. Stejný systém jako v Dubaji. Dnes jsme vyrazili do parku u Chrámu nebes. Jak už jsem psal, parky Číňani prostě umí! A dělají je strašně obrovské. A opět musím vyvrátit některé psané průvodce. Je tam spousty, teď nechci psát stánků, protože to stánky nebyly, ale snad lépe objektů, kde se dá koupit občerstvení, je tam spousta záchodů, spousta odpočinkových míst, že prohlídku zvládnou i starší lidi, než jsme my 🙂 . Tak jako vždycky, bez fotek se to dá těžko popsat, takže až u nich. Vydrželi jsme tam tři hoďky, ale byla to fakt paráda! Cestou zpět k metru jsme prolezli několik „hutongů“, ano prolezli, i Ivana šla se mnou, a postupně jsme se dostali až k perlovému trhu, kde jsme doufali, že se najíme. Byly tam dva pulty s perlama a dalších třicet s elektronikou. Včera mi došla data, která jsem dokupoval, tak mě napadlo, že si koupím Čínskou kartu aspoň s jedním gigem dat, což do konce pobytu bohatě vydrží, a cena bude tak nějak uspokojivá. Doma jsem platil za 200 mega do Číny 400 korun, tak jsem si říkal, že litr bych do toho vrazil. No, nakonec jsem zaplatil 160 juanů, ale pozor, za 40 giga! Ještě jednou a pomalu: za čtyřicet giga!!! Jen připomínám, že juan je cca za tři dvacet 🙂 . Vtipný bylo akorát to, že těsně před odjezdem se mi něco stalo s mobilem, a startuje víc než dvacet minut 🙂 . Slečna nám poradila, abychom se šli najíst do suterénu obchodního domu. A poradila dobře! Dali jsme si nudle se zeleninou a kuřecí maso v medovém těstíčku. Dost dobrý! Pak už jsme pokračovali na metro a šli jsme okouknout náměstí Nebeského klidu. Velké parky, velké náměstí. Ale fakt, jako vepř! Pomalu se pak vracíme na hotel na hodinovou pauzu, abychom pak šli jen naproti do hospody na večeři. Ivana si dává houbou polívku a já kuřecí s bambusem. Po večeři ještě procházka k osvětlené bráně Nebezkého klidu, a pak už návrat na hotel. Tady se ještě dojíždím čínskejma nudlema, hroznovým vínem, slivovicí, čokoládou a pivem. Přesně podle rady ošetřujícího lékaře: jezte pestrou stravu! 🙂
A to je pro dnešek konec. A v Pekingu také. Zítra se rychlovlakem přesouváme do Su-čou…
od Karel Řehák | 16. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Tak vstáváme opravdu v šest! Ale docela se to dá, až na toho blba, co tady celou noc bzučel kolem hlavy! Dali jsme si jenom čaj s nějakou sušenkou, a pádíme na recepci. Tam se nás snažilo během dvaceti minut ujmout asi pět průvodců, ale ani jeden není ten správný! Ale nakonec se dočkáme, a přijde pro nás mini Číňanka se strašně nepříjemným hlasem! Odvede nás do mikrobusu a jedeme doplnit pár lidí. Tam naštěstí průvodkyně vystoupí a předá nás kolegovi. Ten se představí jako Bruce Lee, a prý jeho oblíbený sport je kung fu. No, z „Brúslího“ má tak akorát brejle, a možná vejšku. O tom sportu ani nemluvě! Tak konečně vyrážíme, první zastávka je v „továrně“ na výrobu hedvábí. Po příjezdu nás průvodce předá místní průvodkyni, a ta zasvěceně vypráví o tom, jak se housenka zakuklí a zamotá, jak jí usmrtí a jak z kukly odmotávají vlákno. Vyprávění jí vydrželo necelých pět minut, a pak nás zatáhla do krámu za začala nabízet zboží za „suprprajs“. Jako bych to už někde viděl… No nic, skáčeme do mikrobusu a jedeme dál. Další zastávka je hrobka dinastie Ming. Bylo tam příjemně málo lidí, ale začalo pálit slunce. Další přestávka byla v „továrně“ na výrobu jadeitu. Kdo si myslí, že to bylo to samé jako u hedvábí, má malé bezvýznamné plus. Avšak i tahle exkurze měla nakonec plus, a to v podobě luxusního obědu v místní restauraci.
A pak už se konečně vydáváme k Velké Čínské zdi. Ještě musím přiznat, že jsem všechny přejezdy královsky prochrápal! Konečně jsme ve vesnici Badaling, odkud je nástup na kabinkovou lanovku, která nás vyveze ku zdi, páč je to strašně vysoko. Nahoře je pořádný nátřesk, ale proplejtáme se do míst, kde se dá chodit i s rukama v bok 🙂 . Sekáme fotku jednu za druhou a kocháme se se výhledy do krajiny a na zeď. Po hoďce a kousek se vracíme k lanovce, kde je zase narváno, ale docela to postupuje. Dole dáme colu a jdeme do busu. Cestu zpět opět celou prochrápu. Na pokoji nabíjím techniku a dáváme hoďku pauzu. Pak vyrážíme opět do uličky lásky. Tedy lásky k jídlu 🙂 . Cestou se ještě stavujeme v obchodě „pro rodinu“, abychom nakoupili slivovici a vodu. Takže, v té uličce jsme si dneska dali a zdokumentovali na kameru: jarní závitky, dva druhy masových knedlíčků, kuřecí řízky, krevety, pečené kaštany a domácí jogurt 🙂 . Řízek jsem si nechal udělat lehce „spajsi“, no ale, kouřilo se mi i z podrážek u bot! Pak se pomalu couráme domů. Úplně poslední nákup dnešního dne je ananas na pokoj… A zejtra zase vstáváme normálně, v deset :-).
od Karel Řehák | 15. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Dnešní den by se dal nazvat dnem dramatickým. Nejdříve se Ivana pokoušela ráno vysvětlit recepční, že nám přijdou na hotel lístky na vlak. Ukazovala jí objednávku, kde bylo napsáno, že lístky budou doručeny na hotel, ale ona furt blekotala, že si je musíme vyzvednout na nádraží. To jí vydrželo víc než půl hodiny, pak se dohodli, že počkáme do zítra a teprve je začneme řešit. Za to jsme si ale hned objednali na zítra výlet na Čínskou zeď. Vyrážíme v sedm ráno, budíka tedy na šestou!
Z hotelu jdeme k zadní bráně Zakázaného města, protože odtud je vstup do zahrad, které začínají tam, kde Zakázané město končí. Cestou strčím rypák do pár starých uliček, abych okouknul starousedlíky. No a teď už se procházíme parky a pomalu stoupáme na horu, na které stojí první pavilon. Tak ona to není úplně hora, kopec vzniknul z odtěžené zeminy, když se hloubil vodní příkop kolem zakázaného města. Z vršku je krásný pohled právě na staré město, jen škoda, že proti slunci. Po stranách stojí dva menší pavilony, a i z těch je krásný výhled. Pak pokračujeme dál, a opět bych podrobnější popis nechal až na fotky, k chrámu Věčného jara. Stovky Číňanů, a absolutní ticho. Opravdu jak lázně. Komplex je poměrně rozsáhlý a členitý. Zjišťuji, že u mě propukla podobná zákeřná nemoc, jakou měla Gábina Koukalová. A sice poloviční bulimie! Žeru, ale nezvracím 🙂 🙂 🙂 . Ukrutný hlad jsem zahnal vařenou kukuřicí. Každýmu je samozřejmě jasné, že ta mě moc nezasytila. Tak jsem zkusil Čínskou Ruskou zmrzlinu. No ale stejně při příchodu na Jadejtový ostrůvek si hned dávám párek na špejli, aby to se mnou nefláklo hlady. Vyšplháme na vrchol ostrůvku, kde stojí něco jako maják. Tenhle je popraskaný, ale je z něj krásný výhled na jezero! Pomalu scházíme dolů a jdeme k Bubnové věži. Zase dostávám hlad, vlastně jsem nemocnej, a proto kupuju takový jako mešce, plněné rýží a masem. Jen co to sníme, pokračujeme k věži. Přicházíme akorát, protože za půl hoďky zavírají. Ale máme zase štěstí, protože stihneme bubnování. Někde mají orloj, jinde bubny. Po skončení jdeme sehnat tágo, a pojedeme na hotel. Jenže, tágo je buď plné a nebo pro někoho jede. Skáčeme tedy na elektrickou rikšu a necháváme se odvézt k hotelu. Byla to dost dobrodružná jízda. Rikša neměla houkačku, tak paní která řídila, odháněla chodce a jiné rikši či kola hlasitým zvoláním „heeeeej“. No ale, hotel našla!
Na hotelu dáváme asi hodinu pauzu a fernet. Zvoní telefon. Ivana se domlouvá, že přijde na vrátnici. Asi nějaký blonďatý Číňan. Ale ne, ukázalo se, že nám přišli objednané jízdenky na vlak, takže jupí!
Na večeři odcházíme do „žrací uličky“. Je to od nás asi kilometr. Jsme tam za chvilku, jméno ulice sedí, ale jídlo nikde. Chodíme sem tam, a tam sem a prd. Asi jsme šli málo na sever, jak píšou v průvodci. Nakonec jsme došli až na konec ulice a nic. Otáčíme se a jdeme zpět. Tak se holt najíme někde v hospůdce. No, nakonec se ukázalo, že spisovatel, co psal průvodce, si spletl sever s jihem. To co jsme objevili, to se nedá popsat. To se musí vidět. A aspoň na fotkách! Vařilo, smaží a peklo se tam všechno možné i nemožné. Ale fakt. Dneska jsme jedli dost konzervativně, zejtra dáme brouky!
A pak už následovala cesta domů, kdy jsme zjistili, že ulička jídla je od hotelu asi třista metrů 🙂
od Karel Řehák | 14. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Vstáváme krásně vyhajaný v půl jedenáctý, trocha té hygieny, snídaně. Pak si prohlížíme blízké okolí hotelu a pomalu vycházíme k Zakázanému městu. Protože bydlíme v samotném centru Pekingu, máme to opravdu kousek, necelých sedmset metrů. Procházíme bezpečnostními rámy, a už jsme před Bránou Nebeského klidu a vstupujeme dovnitř. Je to ohromné a úžasné. Ani to takhle nejde popsat, to až u fotek. Je tam sice hodně lidí, ale na té obrovské ploše se krásně rozmělnili. Oproti tvrzení v průvodci, je tu hodně občerstvení i záchodů, a dá se téměř všude platit kartou. Takže jsme se tam krásně naobědvali, měli jsme na půl maso s houbama a maso na kari. Přesně jak prorokoval Sváťa, protože mám světlé vlasy, jsem tady za exota. Teda v dobrém. Jedna rodinka s holčičkou se se mnou chtěla fotit, a holčina z ochranky i líbat! 🙂 🙂 🙂 . Cestou zpět na hotel kupuju u pouličního prodejce, na doporučení Váši, v páře vařené knedlíčky plněné masovou směsí. Moc dobré! A kousek dál pak takové placaté pečivo s fialovou náplní. Sice nevíme, co to bylo, ale bylo to dobré 🙂 . Pak jdeme na pokoj, dát si kávu, fernet a hodinku pauzu.
Vyrážíme na noční obchůzku. Cíl je jasný, muž s koženou brašnou nesmí projít 🙂 . Ale ne, jdeme na Pekingskou kachnu. Cestou nás zastavují Číňanky a chtějí se družit. No fakt, bílejch lidí je tu fakt malinko. V první hospodě fronta v chodbě, cca patnáct, dvacet lidí. Jdeme dál. V druhý hospodě jsme druzí na čekačce, ale během asi deseti minut postupujeme do finále. Tedy ke stolu. Objednáváme kačera, a něco jako špenátový salát. Salát už máme skoro v sobě a kačena nikde. Zavoláme obsluhu a Ivana se ho ptá, kde je kachna a jestli nechce přes hubu. Prý malý technický problém. No a fakt, už se to nese! První jako specialita opečená hrudní kůže, která se při pojídání vyválí v cukru. A pak, hlavní chod. A po jeho téměř snědení můžu s klidem napsat, že grandiózní hlavní chod! A k tomu deset mističek různých druhů sojovek, okurky, pórek, řepa a čert ví co ještě. Vlastně jo, ještě rýžový papír. Aspoň Ivana říkala, že je to rýžový papír. Na druhou stranu musím ale napsat, že pak číšník hledal ubrousky 🙂 . Snědli jsme tak dvě třetiny a konečná. Zbytek nám zabalili sebou. No a pak tradá domů. Cestou jsem si ještě koupil Budweiser, ale až na pokoji jsem zjistil, že je Americkej. No ale v Číně? Taky rarita. No a teď, klídek na pokoji…
Za to, že včera lilo jako z konve, nám dnes nabídnul Peking krásný slunečný den!
2. stránka z celkem 3«123»
