od Karel Řehák | 13. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Přestávka skončila, jdeme se nalodit. Jsme docela utahaný, tak si teď dáme pěkně ouško. Sotva jsme usnuli, už je tu letuška se snídaní. Tak to zdlábneme a znova se zachumláme. Tentokrát jsem spal asi tři hodiny. Ivana pokračovala dál a já si pustil film Miluji tě namodro. Jo a byl fakt pěknej! Ještě než ho dokoukám, rozváží oběd. Bylo toho strašně moc, že i já, kterej má černej pásek v žraní, jsem půlku nechal. Pomalu se blížíme k Pekingu, venku jsou mraky jako prase, a níže, a nakonec i dole, pěkně leje! Vystoupíme z letadla a jdeme, a jdeme. Ještě furt jdeme. Vypadá to, že už tam budeme, ale ještě furt jdeme. Tak teď. Teď jsme došli na imigrační oddělení. Je tu fronta, ale odsejpá to. Prošli jsme bez problémů. Takže, ahoj Číno, tak nás tady máš! Tedy ještě ne úplně. Ještě musíme pro kufr, který jezdí na pase v jiném terminálu a jede se tam asi deset minut bezobslužným vlakem. Kufr máme a jdeme na taxík. Mají to dobře organizované, takže žádná strkanice. Řidiči ukazuje jméno hotelu a vyrážíme. Nakonec jedeme bez pár minut dvě hodiny. Jednak lilo jako prase, a hlavně byla zácpa jak prasata dvě! Ale zase to byla pěkná vyhlídková jízda, a přepočteno na naše peníze nás to stálo pětikilo… Po ubytování se jdeme cournout po blízkém okolí a najíst se. Dáváme si nudle s masem, ale neznají tu příbory, tak jíme hůlkama. No aspoň byla sranda. A pak už domů, na ferneta a spát.
od Karel Řehák | 12. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Nastal den D a my skáčeme do auta a vyrážíme směr Ruzyně. Auto, tak jako vždy, odkládáme na GoParkingu a necháváme se odvézt na letiště. Tam se hned zbavujeme kufru a jdeme se najíst do KFC. Stripsy super, hranolky neumí. Pak se jdeme kouknout na terasu, ale protože opravují část plochy, je tam celkem nuda… Asi po půlhodině jdeme na pasovku a bezpečnostní kontrolu. Myslel jsem, že bude problém s mým batohem, protože ho mám plnej nabíječek, kabelů a dalších klumpů, ale kupodivu se jim nezdál Ivany kufr. Nakonec ho otevřeli a zkoušeli, jestli tam nemá výbušniny. Na necelou půlhodinu jsme se usadili v čekárně, a pak se šlo nastupovat. Mají to dobře organizačně zmáknutý a těch šestset lidí tam bylo za dvacet minut. Sedadla máme ve třídě economy premium, takže hned vepředu. No a pak jsme vyletěli. To letadlo je absolutně potichu, jen to šumí jako myčka. Na úvod si dávám dvě lahvičky červenýho a seznamujeme se s jejich „zábavním“ systémem. A přichází dlabanec! Kuřecí s dijonskou hořčicí, halušky a zelí, salát, houska s máslem a čedarem, dortíček ke kávě a nějaké krekry. No, snědli jsme to všechno. Potom jsme si každej pustili film Po strništi bos. Teď nám zbývá hodina cesty do Dubaje. Patokryjského času tam přistaneme za deset deset, a v Emirátech bude za deset půlnoc. Budeme mít přestávku čtyři hodiny a pak pokračujeme do Pekingu. Tedy ten přistávací manévr se mu fakt povedl. Vlastně to vůbec nebouchlo, prostě začal brzdit a bylo to. Terminál mají na konci, ne jako v Praze v polovičce, takže příjezd k němu byl v řádu pár minut. Chvíli couráme po opravdu prostorných halách, pak se jdeme najíst, a pak sebou flákneme v jedné z mnoha čekáren a čekáme na odlet.
