od Karel Řehák | 14. 7. 2021 | Dovolená 2021 - Severní Morava
Tak jo, po snídani odjíždíme do Kroměříže podívat se na místní zámek. Nejdříve si dáme třikrát kolečko kolem centra, ale pak konečně to parkoviště najdeme. Zámek se rekonstruuje, tak ho musíme obejít, abychom se přes zahradu dostali ke vstupu. Kupujeme lístky na věž a funíme nahoru. A ta zpocená záda za to stála. Výhled fakt super. Pak se skutálíme dolů a hned si kupujeme lístky na projížďku miniautobusíkem po zahradách. Zahrady pěkné, řidička jakž takž, ale výklad -2. Asi po půlhodině přistáváme na konečné, a jdeme si do blízkého bufíku koupit kafe nějakou vodu. Pak následuje přesun do Květné zahrady. Což o to, zahrada je pěkná, ale velice chybí pohled z výšky. Skáčeme do auta a přesouváme se do poutního místa Velehrad. Tak pozor, žádná pouť tam nebyla, byl to chyták. Ale kostel, tady tomu říkají baziliška, mají pěkný, a to včetně jeho podzemí. Jenže… Pak jsme chtěli strčit něco do volátka, a vyvstanul téměř neřešitelný problém. Co téměř, problém jako prase. Ono totiž nebylo kam, a krást sušenky z oltáře a zapíjet je svěcenou vodou se mi fakt nechtělo. A druhý problém byl z opačné strany těla. Prostě nebyly záchody! Tak nic, jedeme domů. Avšak pozor, asi kilometr za Velehradem je v polích nově otevřená Velehradská vinice! Což je opravdu vinice, a u ní rozkošné občerstvení. Ale přímo luxusní!!! Tak dáváme pozdní obídek, využijeme záchody, koupíme víno a pádíme domů. Doma si nalejeme plavky a vezmeme víno, a jdeme na terasu do bazénu. Luxusní záležitost. No, a pak už jen cesta na večeři do nedaleké restaurace. A protože nám na bytě dochází toaleťák, a kvůli jedné noci jsme tam nechtěli volat posluhovačku, vydala se Ivana na záchod, kde odmotala asi deset metrů papíru. A bylo vyřešeno. A po příchodu domů, opět víno a terasa.
od Karel Řehák | 12. 7. 2021 | Dovolená 2021 - Severní Morava
pondělí 12.7.2021
Pondělík je tady my si dáváme luxusní snídani ve stínu před apartmánem. Ivana prohlásila, že dneska nebude žádná honička. Zápisky píšu v šest večer, takže mohu potvrdit, že honička fakt nebyla. Taky, kdo by se s cepínem v ruce a lanem kolem pasu honil, že? Tak popořádku. Po snídani opět vyrážíme do Baťova impéria, doprohlédnout zbytek expozice, která byla včera zavřená. Úplně super je jeho kancelář zbudovaná ve výtahu o rozměrech 5 x 5 metrů. Mohl krásně přejíždět mezi patry na různé schůzky. Ale, už to vidím: porada je v pátém. A když tam všichni dorazí, tak se z rozhlasu ozve: čekám na vás v osmém. Jsem ve třetím… Po prohlídce se jdeme podívat do Baťova památníku. Tedy nic moc. Spíš nic. Budova nová, krásná, ale v ní jen letadlo a sedm fotek. Z památníku přecházíme do Baťovo vily. Tam sídlí Český rozhlas a není bohužel přístupná. Jdeme tedy na polívku, a pak jedeme zříceninu hradu Lukov. A teď bych se vrátil k druhé, třetí a čtvrté větě dnešního dne. Nahoře byla naštěstí Hospoda Na Mýtince, která nás zachránila. Nejdříve kávou a pivem, a po prohlídce zříceniny dobrou domácí klobásou. A zřícenina byla fakt super. Potom už se jen kutálíme z kopce dolů pro auto, a jedeme se podívat do míst, kde Baťa stavěl domky pro dělníky. A jo, dost dobrý! Ne, že by to byly paláce, ale pro rodinu dobrý. Ke každému domku náležela i zahrádka, takže fakt super! Pak jsme se přesunuli domů, a hodinu trávíme v bazénu. A pak na terase. Dnes už půjdeme jen na večeři, a pak se podívat do části s názvem Jižní svahy, které jsou kousek od nás. Pro jistotu jsem si připravil žebřík a skoby, člověk nikdy neví!
od Karel Řehák | 11. 7. 2021 | Dovolená 2021 - Severní Morava
Neděle 11.7.2021
Je nedělka, a my po desáté vyrážíme opět na Moravu. A tentokrát na severní. Cesta do Brna je ovšem stejná jako posledně, ale o hodinu rychlejší. První zastávka je samozřejmě u Mekáče, protože bez zastávky tam, by nebyla žádná dovolená. Když v Pato zapínám navigaci, píše to dojezd v 15:01. No a my dorážíme do Zlína, pro pamětníky Gotwaldova, za pět minut tři, včetně přestávky. Zabydlíme se v penziónu jedeme hodit očko do areálu Baťova závodu. Je to od nás kousek. Je neděle, tak nikde ani noha, ale Baťův mrakodrap je kupodivu otevřený. Jedeme tedy do šestnáctého patra, kde je zpřístupněna vyhlídková terasa. Odtud je krásně vidět na celý výrobní areál, ale i na velkou část města. Také je odtud vidět, a teď jen pro zasvěcené, traťový bod ESETO, ležící nad Zlínem. Pak se vracíme domů do penzionu. Máme perfektně zařízený byteček, v šedesáti se už nám opravdu nechce spát na pěti metrech čtverečních, z čehož nejvíce zaberou moje flašky a Ivany čokolády. K bytu ještě přísluší krytý bazén, který není chlorovaný, ale je slaný. A není to špatné. Večer se jdeme jako kouknout po městě, ale ve skutečnosti pátráme po večeři. Protože jsme vyrazili pozdě, čeká nás už jen studená kuchyně, ale taky dobrý! Po večeři se vyvalíme na pergole u bazénu a užíváme si vodky a vína. Vlastně jsem chtěl napsat dovolený…
