Sobota – 4. den
První probuzení na Moravě! Ráno, v půl sedmé bylo krásných dvacet dva stupňů, ale v devět již dvacet devět. Předpověď na mobilu tedy hlásí, že leje jako prase, ale venku je takové dusno, že i špačkové chodí pěšky. No, předpověď byla o něco napřed. Bouřka, kroupy, a průtrž přišla o půl hodiny později. Posouváme tedy odchod na první vycházku, a zatím píši deník… Konečně vycházíme. Čtyřicet let jsem se smál letním lyžařům, a dnes jsme nasadili hůlky i my. No, a nebylo to úplně blbé. Do kopce se dá o ně dobře opírat, a když vás bude chtít někdo přepadnout, tak mu s ní hravě vypíchnete oko. Naše první pěší výprava nemohla vést samozřejmě jinam, než na Vyšickou rozhlednu, která je tady na kopcích za námi. Přestože před pár minutama byla bouřka a lilo jako z konve, venku je dusno a horko. Jak stoupáme, pociťujeme řídnutí kyslíku. Na rozhledně jsme asi za třičtvrtě hoďky, a čeká tam na nás milé překvapení v podobě stánku s vínem a s občerstvením. No však už je dvanáct, a já neměl ještě ani skleničku! Pak scházíme do vesnice, jdeme k nám do sklepa, bereme si auto a jedeme dolů do vsi na oběd. Měli tam takovou tu klasiku z našeho mládí, a sice kuřecí plátek s broskví a s plátkem sýra. Tak to jsme prostě museli! Vracíme se zpět na búdu na rychlý odpočinek, protože už od čtyřech máme v Habánských sklepech zamluvenou „speciální “ prohlídku. Ještě před prohlídkou si dáváme kávičku, během níž nám slečna přináší první vzorek vína. Při pohledu na slečnu už tuším, v čem bude prohlídka speciální. Ale ne, nešla bikinách a ani bez, jen nás vzala do provozu, kam mi jsme ale chodili s technologem, když ona byla ještě v kočárku 🙂 . Ale prohlídka dobrá. Když jsme vylezli ze sklepů, čekalo na nás malé občerstvení, a k autu jsme už měl připojený vlek s nakoupeným vínem. Budeme muset asi požádat Bobešáka, aby v pátek přijel s autem na kytky s chlaďákem. Po příjezdu jsme dali chvilku odpočinek, a pak hurá do víru sklípků. Plán byl jasný: najít první sklípek a tam si dát sklenku, pak další, a další… V prvním sklepě nám paní nabídla ochutnávku s exkurzí po vesnici. No tak jo. Bohužel jejich víno bylo sladké, i když nám tvrdila, že je odchovaná na vínu suchém. To jejich začínalo někde na třinácti gramech, možná i víc. Pak jdeme tedy po vesnici, a paní vypráví o historii vína a Mutěnic. O vlastním vinařství ani ťuk. Tak jsem nasadil mód interview, a začal jsem jí klást otázky ohledně jejich vinohradu, zpracování vína… Je pravda, že na každou otázku odpověděla, ale tak maximálně třemi slovy. Pomalu jsem nabýval podezření, že jsou to ti „novodobí“ vinaři, co vlastní sklepy, a vína jen překupují. Ale což, jsme na dovolený. Na závěr nás vzala do sklepa jejího švagra, kde měli víno s velkým V, a kde jsme začínali s cukernatostí pod jeden gram. Palec nahoru! Ochutnali jsme ale i víno, které mělo cukru pětadvacet a chutnalo po lesních jahodách. A musím uznat, že bylo hodně dobré! Pak už se vracíme potemnělou vesnicí domů. Cestou slyšíme hudbu z Goodbye summer party, která se odehrává v centru obce. Doma nás už čeká jen večeře a hupky, dupky do postýlky. Samozřejmě, že vedle postele mám kromě brejlí i dvojku na dobrou noc!
