od Karel Řehák | 20. 6. 2022 | Dovolená 2022 - Slovensko
Večer jsem si nějak blbě složil polštář, tak ta noc nebyla úplně nejlepší, ale ráno jsem byl zase jako rybička. Vstáváme i před budíkem, takže na snídani kráčíme už těsně po deváté. Pak se vracíme na pokoj, a zažíváme snídani. Máme dovolenou, ne maraton. Ve třičtvrtě na jedenáct odcházíme na nádraží, a jedenáct odjíždíme (už podruhé za posledních dvacet let) odjíždíme vlakem do Starého Smokovce, kde přestupujeme, a dále pak do Tatranské Lomnice. Cesta úzkokolejkou trvala hoďku, a viděli jsme krásná panorámata. Z nádraží v Tatranské Lomnici je to k lanovce necelý kilák do mírného kopce. Než dojdeme k nástupní stanici, procházíme kolem hotelu Morava, kde se točil film Anděl na horách, a kde jsem hlavně já, co by prcek, byl pár dní na dovolené s mojí babičkou (tedy ne s babičkou Zdenou. Chceme si koupil lístky na Lomničák, ale ouha. Prý nemáme rezervaci, tak jen na Skalnaté pleso. Chápete to? Rezervaci? Copak jsme nějací indiáni??? No ale dobrá, kupujeme jízdenky a jedeme vzhůru. Počasí nádherné, mírný větříček. Jednou přestupujeme a už jsme u plesa! Lidí proti víkendu opravdu minimum. To už jsme ale viděli dole u vlaku. Jdeme obejít pleso, a cesta tedy nic moc. Ne, že by byla do kopce, ale byla poskládaná z balvanů, po kterých se opravdu blbě chodí. Cestou mi ještě Ivana domluvila focení dvou Maďarek, ale jen do pasu 🙂 . Po kolečku kolem vody se jdeme ještě podívat k observatoři, a pak se jdeme najíst. Samozřejmě, že restaurace byla přímo u lanovky, ale nepůsobila vůbec „horsky“, tak jsme si vzpomněli, že z lanovky jsme viděl Skalnatou chatu, tak že se tedy vydáme k ní. U směrovky byla informace, že prý dvě minuty. Tomu, kdo to tam napsal, bych utrhl palici i s prd… Cesta mnohem horší než ta kolem lanovky, ale o to strmější. Museli jsme se přidržovat rukama i zubama zábradlí, já v jedné ruce kameru, v druhé foťák, takže já jen zubama. No ale, stálo to za to. Moc lidí tam asi nedojde, proto ty kostry kolem cesty, takže jsem tam byli téměř sami. Vynikající polévka i pivo! Po jídle se stejnou cestou vracíme zpět. To už bylo mnohem lepší. Sjíždíme lanovkami dolů, a jdeme na nádraží. Tam máme asi třičtvrtě hodiny čas, tak si dáváme kafe a pivsona. Cesta zpět proběhla v pohodě, ale restaurace, kde jsme byli včera na večeři zavírá už v šest. Kupujeme si tedy jídlo na pokoj, a už z hotelu nevylezeme!
od Karel Řehák | 20. 6. 2022 | Dovolená 2022 - Slovensko
Po úvodní sobotní procházce a noční jízdě vlakem, vstávám až na budíka, tedy na devátou hodinu. Ivana stala jen o pár minut dříve. Jdeme do restaurace na snídani, a pak se podívat před hotel, jaké nás čeká asi počasí. No, začalo se ladit do pěkného. Tady pod kopci ukazoval teploměr krásných dvacetjedna stupňů, jasno, a slunce svítilo jako blázen. Jdeme na pokoj, a já dopisuji deník za první dva dny, a Ivana si čte. Lehce po jedenácté vyrážíme směrem do sportovního areálu, odkud vyjíždí lanovka na chatu pod Soliskom. Opět si užíváme seniorské slevy, za kterou si večer pak koupím láhev vína. Cestou tam to vypadalo jako ve Varech před kolonádou, ale na lanovku mířilo kupodivu málo lidí. Jízda nahoru na horu probíhala úplně v klidu, sedačky jakoby volně pluly vzduchem. Chvilkama větříček, ale po příjezdu do horní stanice úplný klid. Jdeme si dát oběd, a v tom potkáme medvěda. Teď už mohu napsat, že nebyl poslední. Babička Hana měla pravdu, jejich tady fakt hodně. Všechna setkání jsme ale přežili bez úhony. Po jídle se jdeme podívat po okolí, a rušíme náš plán z lanovky, že se vysápeme k prvnímu sněhu. Necháváme to mladším, a my mezi tím objevujeme v okolí opalovací lehátka, na kterých se usalašíme, a na kterých chvilkama podřimujeme či meditujeme. Potom dostáváme chuť na dobrou kávu, tak jdu hodit očko do bufíku před chatou. Jo, a fakt dělali dobrou. Donesu ji k lehátkům, kde pokračujeme v rozjímání. Před třetí se přemísťujeme k lanovce a frčíme dolů do údolí. Tam se opět občerstvujeme, protože i když není horko, slunce sálá jako děs. Pomalu pokračujeme směrem k hotelu, a cestou voláme (i s obrazem) Bobešákům, kteří si vzali na odpoledne k sobě babičku Zdenu, a která dnes slaví pětaosmdesáté narozeniny!!! Scházíme stále níž, míjíme hotel, a přes vlakové nádraží jdeme k Novému Štrbskému plesu. Toto jezero vzniklo za přispění architekta Karla Mory z bažin v roce 1905. Jezero obcházíme a ocitáme se opět u nádraží a od něj je to k hotelu pár kroků. Tady dáváme pauzičku. Někdy po sedmé jdeme do Haluškáreně na večeři. Chtěl jsem nějaké místní pivo, ale snad všude točí Prazdroj a Krušovice. Jídlo luxusní a hodně, Ivaně ho dokonce zabalili sebou domů 🙂 . A pak už klasika: klídek, čtení, víno, čokoláda…
od Karel Řehák | 19. 6. 2022 | Dovolená 2022 - Slovensko
O pol siedmej nás s raňajkami budí stevard, a do štvrť hodiny pristávame v Poprade. Odpájajú náš vagón a autá, a súpravu preťahujú k vykladacej rampe. V Prahe sme nabiehali popredu, tu preto musíme vycúvať. No, já raději zůstanu u češtiny… Ale vše proběhlo bez komplikací, jezdit autem ještě i v pokročilém věku umím 🙂 . Do navigace naťukáme Spišský hrad a vyrážíme. Automobilu chvilku trvá než si natáhne čerstvé souřadnice, takže nám pár minut ukazuje cestu z Prahy. Na hradě jsme jako druzí, a máme ještě třičtvrtě hodiny čas, než se otevře brána. Poprvé využíváme seniorskou slevu. Hrad zabírá ohromnou plochu, a je velice zachovalý. Část prostoru je uzavřená z důvodu rekonstrukce, a stojí tam jeřáby. Trochu je podezírám, jestli ho teprve nestaví. Jdeme si dát sváču a pomalu se přesouváme na parkoviště. Slunce svítí jak o život, ale teplota se drží na dvacetičtyřech stupních. Z hradu sjíždíme na Sivou bradu, kde je jednak kaple Sv. Kříže, a druhak tam vyvěrají prameny sirovodíkové vody. S vodou se dostává na povrch travestitová hornina. Tak prý ne, nejsou to travestiti, nýbrž travertinová hornina. Od kapličky přejíždíme do města Levoča, do baziliky Svatého Jakuba. Jako druhý důvod návštěvy byl oběd. Dáváme si brynzovou polévku a zcela netradičně brynzové halušky. Pocouráme po městě a pak se jdeme ještě juknout na oltář Mistra Pavla z Levoče. Místní taneční škola si pro nás na uvítanou připravila krátké vystoupení, tak ho se zájme sledujeme. V autě nastavujeme Štrbské pleso, a jedeme se ubytovat. Světe div se, hotel stojí a vypadá pořád stejně! Máme pronajatý apartmán 2 + 1 s balkonem a výhledem na Tatry. Odpočineme si, a jdeme se cournout jen tak kolem hotelu a k plesu. Počasí snad opravdu nemůže být lepší! Když dorazíme k plesu, řekli jsme si že půjdeme jakoby okolo něj, a až se nám bude chtít, tak se vrátíme. Nakonec jsme ho obešli celé! Cestou na hotel jsme se stavili na nádraží, abych omrkli odjezdy a příjezdy vlaků. Pak tedy na hotel, večeře a víno, čtení… Vzal jsem z domo klobásy, aby bylo na začátek co k večeři, a co zobat k vínu. Ukázalo se ale, že jsou to Obrnické buřty. No, a jak jsem je prohnal vakuovačkou, tak to byly na první pohled klobásy 🙂 .
od Karel Řehák | 17. 6. 2022 | Dovolená 2022 - Slovensko
Na zaslouženou dovolenou vyrážíme pro nás v netypický čas, a sice v pět hodin dopoledne. Jedem směr Praha, nakonec auto už zná cestu nazpaměť, stačí zmáčknout jenom čudlík autopilota. Neodbočujeme ani na Kněževes, ani na GoPaking, ale směřujeme na Zličín, stavit se u kluků obhlédnout, teď už opravdu, jejich byt a dát si na terase kafe. Podzemní garáže jsou opravdu luxusní, a byt samozřejmě též. Škoda jen, že se uvnitř musí používat vysílačky, abychom se našli. Na velké terase, v horním patře bytu, si dáváme kávu a šejk, a pozorujeme letadla. Jo, vybíráme trávu na terasu… Asi po hodince se balíme a jedeme na Hlavák, na nákladní terminál, kde budeme nakládat auto. Všechny tři vagony se během chvilky naplní auty a motorkami. Pomalu se přesouváme na peron, kde máme asi hodinku čas, než přistaví vlak. K vlaku pak připojili vagony s auty a my se jdeme ubytovat. V každém vagonu je stevard, který nás ubytoval, vyzvěděl, co chceme připravit k snídani, a popřál nám šťastnou cestu. Zavřeli se dveře od kupé, a nám začala cesta, kterou jsme si naplánovali před dvěma lety. Máme dvoulůžkové kupé se sprchou a záchodem, s wifi a zásuvkami na 230 voltů. No a klimatizaci. Zabydlíme se, a vlak se dá do pohybu. Vytahujeme sushi a víno, které jsme si pořídili k večeři, a čteme si. Docela mi chybí to klasické duc-duc, duc-duc, duc-dus, protože obrovská část cesty vedla po svařených kolejích. Po jídle zhasínáme, a necháváme se ukolébat houpáním vagónu.
