Neděle – 2. den

Neděle – 2. den

Dnešní den jsme vyhlásili jako den odpočinkový. Ale… Po snídani jsme se rozhodli, že se vyvalíme na pláž, a budeme lenošit. Jenže už bylo dvacetosm stupňů, tak jsme se báli, že se spálíme, a proto jsme se vydali mořem směrem doleva od hotelu k přístavu. Cestou Ivana sbírala mušle. Pak uviděla docela hezky barevný kámen, tak ho chtěla vydloubnout z písku, ale kamen vytáhl nohy, Ivana zařvala, a kámen se ztratil v moři. Krab jako prase! Šli jsme dál, já frajersky bez trička, a teplota se už přehoupla přes třicítku, a to ještě nebylo jedenáct. Ale hezky foukalo, tak se šlo pěkně. Jo, ty teploty jsou samozřej měřené ve stínu. Na pláži bylo nejméně stočtyřicetšet stupňů. Pláž, po které jsme šli a je kolem nás, je podle Forbes a australského The Sydney Morning Herald mezi desítkou nejlepších pláží na světě. Cestou zpět jsme se stavili na obídek, a pak směr hotel. Nešli jsme ale na pokoj, nýbrž k bazénu do posledního patra, kde jsme strávili poobědní siestu. Po páté opět vycházíme, ale tentokrát na druhou stranu, ne po pláži, ale podél ruzných restaurací, kterých je tu opravdu hodně! Není už takové dusno jako bylo včera, a fouká příjemný větřík. O proti včerejšku je dnes venku hodně lidí, restauračky i pláže jsou plné i takhle navečer. Pak prudká otočka, a vracíme se k hotelu. Cestou brzdíme už v jednou odkoušené restauraci, kde si dáváme grilované krevety, a zapečené ústřice. Jedny se sýrem, druhé s cibulí. Celkem jich je dvě kila. Samozřejmě i s budkama. No, jsou úplně čerstvé, loví je přímo z akvárka před nami, a hlavně rybáři jsou asi dvěstě metrů daleko. Neskutečný rozdíl mezi čerstvou potvorou a mraženou. A taky nesmíme zapomenout na cenu. Ústřice tady vychází na deset našich kaček, a ne minimálně na devadesát jako v Praze. Během večeře jsem objednal u „našeho“ taxikáře (ano ochočili jsme si zde taxikáře – myšleno opravdu v dobrém) odvoz na zítřejší výlet. Po večeři již následuje cesta na hotel, a večer jako každý, snad jen s tím rozdílem, že se dneska snad dostanu do postele dřív než před půlnocí.

A fotky jako vždy TADY.

Sobota – 1. den

Sobota – 1. den

Let, dáli se tomu tak říkat, z Hanoje do Da Nangu trvá hodinu a čtvrt, takže žádné jídlo, jen voda. Taxikář, co na nás tady čeká nás kontaktoval již včera, a dneska poslal fotku cedule, s kterou nás bude čekat 🙂 . Jdeme si pro kufr, a hned k východu, kde už chlapec čekal. I s tou cedulí… Sedáme do auta, a během asi dvaceti minut jsme u hotelu. Tentokrát ne v centru města, ale na pobřeží u pláže. Bydlíme v sedmém patře s balkónem na moře, a na pláž vidíme i z bočního okna. Ubytujeme se, jdeme se podívat na střechu na bazén, a jdeme se kouknout po něčem k jídlu. Na recepci dáváme ještě tiskovku, abychom zjistili, kdy drak na mostě chrlí oheň, a jak se tam nejlépe dostaneme. Pak se vydáváme podél pláže kouknout po něčem k snědku. A to byla náhoda, že narážíme na hospodu, kde dělají mořské potvory. Po hodně dobrém jídle se vracíme na hotel. Na osmou přijíždí taxík, a jedeme se podívat na dračí most. Cesta trvala asi deset minut. Na místě už bylo bambilión lidí, ale místo jsme našli dobrý. Ještě před začátkem sehnala Ivana víno a vodku 🙂 . No, a bylo to hodně zajímavé. Drak nejdříve měnil barvy, a posléze začal chrlit oheň a později pak vodu. Dost dobrý! Po skončení produkce se jdeme ještě projít po po nábřeží, a pak už píšu taxikáři, že pro nás může přijet. Cestou na hotel opět kecáme stylem „mobil to mobil“. A pak již následuje cesta na hotel a s vodkou na balkón 🙂 .

Fotky z druhé půlky dne jsou TADY.