Od prvního listopadu bydlí v garáži KIA Ceed. Přeci jenom, Oktávka ještě sloužila, ale už jí bylo osmnáct let, a tak když už byla čerstvě po technické prohlídce, vydala se do světa. Ani jsem netušil, že bude o ní takový zájem.
Pár fotek auta je TADY.
Máme pře sebou víkend v Praze, a v kapse lístky na Evitu a rezervaci na ubytování v hotelu Courtyard ze skupiny Marriott. A nejen to. Abychom víkend prožili opravdu na 100 procent, stavujeme se cestou do Prahy na zřícenině hradu Okoř. Ten nás překvapil hlavně tím, že je cca deset kilometrů od dálnice a deset kilometrů od Prahy. Prohlídka je bez průvodce, jen s papírem v ruce. Ale dobrý! Po prohlídce si dáváme gulášovku a pokračujeme směrem ku Praze. Zastavujeme ještě v OC Premium Outlet Prague Airport, kde Ivana trochu provětrala kartu. A co jsme tam potkali známých lidí!!! 🙂 🙂 🙂 A pokračujeme dál, auto necháváme na GoParkingu, a necháváme se odvést před letiště, kde je hotel. Ubytujeme se, naleju si do hlavy trochu červeného a busem a metrem jedeme na Václavák do Studia 2, kde se hraje Evita. Cesta trvala pouhou půlhodinku. Palec nahoru. Po skončení se jdeme nadlábnout a stejnou cestou se vracíme na hotel.
Jelikož je hotel vedle letiště, je absolutně odhlučněn, takže ráno jsem spal do třičtvrtě na deset 🙂 . Venku je mlha jako prase, takže v klidu snídáme a nikam se neženeme. Potom se necháme odvézt pro auto. Cestou do centra se stavujeme v OC Šestka. Následující program je jasný: Bertramka, výstava fotografa Jiřího Píši, a exkurze do hotelu International. Až na malou nehodu, kdy si Ivana cestou z výstavy podvrtla kotník, je celý víkend zachycen na videu níže.
V pátek dopoledne jsme vyrazili ku Praze, ku Go parkingu, ku letišti, protože nás čekala poslední letošní zahraniční dovolená. Letos se po pauze vracíme do milované Itálie – tentokrát do severní části k jezeru Lago Maggiore. Ani dvouhodinové zpoždění letadla nám nezkazilo náladu. Hop a skok a za hodinku letu jsme vystupovali na letišti Milano-Malpensa. Vyzvedli jsme si (téměř) objednané červené Clio a krátce jsme se zahloubali do studia arabštiny na displeji navigace. Nakonec jsme řešení přenechali profíkovi z Europcaru, ale pak už jsme směle vyrazili po italských silnicích a dálnicích. S krátkou zajížďkou na jinou dálnici jsme v půl sedmé večer dojeli do Bavena a po chvilce konverzace s místní obyvatelkou jsme našli i domluvené ubytování ve Via Panoramico čp.4. Matteo nám předal apartmán ve velikém prázdném domě, s nádhernou terasou a s ještě nádhernějším výhledem na jezero a okolní hory. Akorát teda s palandami, no ale co… Apartmánový dům měl vlastní bazén i parkoviště. Protože se už setmělo, sjeli jsme k pobřeží do centra Bavena a bravurně jsme našli Carefour Express s potřebnými potravinami (prosciutto, ricotta, meloun, víno, croissanty apod.). Inu, Vietnamci jsou i zde… Pak už jsme se usadili na nábřeží, objednali si pizzu a Aperol a radovali jsme se, že jsme zase v Itálii. Jenom bylo zvláštní, že servírka měla zimní bundu a šálu 🙂 .
V sobotu jsme se vzbudili a nad jezerem se válel opar. Vzali jsme si snídani na terasu a než jsme se najedli, tak se počasí trochu vylepšilo. Autem jsme se přesunuli do střediskové obce Stresa. Odtud vede asi 5 km dlouhá lanovka na kopec Mottarone, která překonává 1300 metrový výškový rozdíl (Stresa 200 m n.m. – Mottarone 1491 m n.m.). Z Mottarone je prý vidět 5 okolních jezer. Soustava dvou kabinkových a jedné sedačkové lanovky nás vyvezla na vrchol, ale bohužel jsme byli v mracích. Jenže než jsme vypili kafe, tak se mraky trochu roztrhaly a my jsme viděli naše jezero, vedlejší jezero Varese a v občasných trhlinách mraků i vysoké skalnaté štíty Alp. Užili jsme si zblízka i paragliding – naštěstí jen jako diváci. Stejnou formou – jako diváci – jsme si užili i smrtící bobovou dráhu pod sedačkovou lanovkou. Pak jsme stejnou cestou sjeli dolů k jezeru, přikoupili jsme si parkování a změnili jsme dopravní prostředek. Lodí jsme se převezli na Isola Bella, kde jsme se naobědvali a pak jsme jen prolétli palác rodu Boromeů a zastavili jsme se až na nádherných terasovitých palácových zahradách. Super výhled! Krátký přesun lodí na další ostrov Superiore dei Pescatori a náhle ubyla spousta lidí a iprohlídka ostrova byla mnohem příjemnější. Ostrov Pescatori je mnohem menší a má v podélném směru jen tři uličky. Dvě po nábřežích a jednu uprostřed, a ta byla úplně kouzelná. Čas do odjezdu lodi jsme využili na kafíčko a potom tradá do Stresy. Bohužel jsme si nevšimli, že naše parkoviště s autem je na druhém konci Stresy, tak jsme to pak museli dojít pěšky. Den se už nachýlil, takže jsme v Bavenu rovnou zaparkovali u včerejší restaurace a odměnili jsme se zase pizzou a Aperolem.
V neděli ráno bylo po dešti, ale stejně jsme si dali snídani na terase, abychom si ji užili. V jedenáct jsme předali zpátky apartmán, sjeli jsme k přístavišti v Bavenu a hned jsme nasedli na loď na Isola Madre. I tento ostrov má menší palác a krásné zahrady s pávy. Jenže k lepšímu prožitku chybělo to včerejší sluníčko…Pak jsme lodí pokračovali až na konečnou do města Intra. Tady jsme si dali k obědu rizoto a rybu, doplnili jsme to zmrzlinou a dívali jsme se, jak odjíždějí trajekty do jiných částí jezera. Pak znovu do lodi a vrátili jsme se do Bavena. Zcela bezproblémově jsme dorazili autem zpátky na letiště, včetně nákupu benzínu ( ujetých 150 km, 4,9 litrů, 9 euro). Následovala veselá vsuvka s kontrolou melounu – naštěstí stěry na střelný prach dopadly negativně – a pak už jsme jen otráveně čekali na opožděné letadlo. Opět hodinový skok přes Alpy, Go parking a v pondělí v 0:15 hodin jsme byli doma. A protože mladý odpoledne nepřijeli, tak jsme ten meloun snědli sami 🙂 .
A fotky z výletu jsou TADY (některé fotky jsou panoramatické a dají se myšákem otáčet).
No, a málem bych zapomněl. Po zabudování klimatizace, jsem se dal ještě do výměny elektroměrového rozvaděče. A to proto, abychom si mohli zažádat o změnu tarifu elektriky, kvůli tepelnému čerpadlu. Asi bych o tom možná ani nepsal, ale bylo téměř nemožné sehnat elektrikáře, který by přehodil elektroměry do nové bedny. Nakonec jsem ho sehnal. Mladej, šikovnej, prostě sekáč. Akorát že učtípnul i cejchovní plomby. Takže elektrikář, který přijel zapojit HDO, musel práci ukončit, a poslat sem speciální oddělení z ČEZu. Přijeli dva Ferdové ověšeni fotoaparáty a kamerou a provedli výměnu elektroměrů. Ty původní poslali na expertizu, jestli se v nich někdo nerejpal. No nerejpal, ale ze začátku se tvářili, jako bych ukradl chladící věž z Temelína…
A když to tak zhodnotím, kolik jsme investovali za posledních pár měsíců do baráku a okolí, vychází to na pár hodně slušných dovolených. Tak třeba ještě někdy na shledanou, klokani 😀 😀 😀 .
Okapy, které firma provádějící rekonstrukci namontovala na barák, byly pěkné tak dva roky. Pak vybledly, začali se kroutit a praskat. Přeci jenom, po sametce ještě nebyl k dostání kvalitní materiál, tak se není čemu divit. No, a když už jsme rozrejpali ten barák, tak jako poslední investici jsme naplánovali právě výměnu okapů. Již vyzkoušená firma to zvládla za den a půl, a jsou pěkné a funkční.
Opravdu jenom pár fotek je TADY.