Na narozeninách

Na narozeninách

Ve středu 22. února oba utíkáme z práce, snad nás nikdo neviděl, a opět směřujeme do Prahy. Tedy nejdříve samozřejmě do Kněževsi, kde se ubytováváme V Maštali. Jdeme na kávičku, a obsluha se ani neptá, a rovnou přináší klíč od pokoje. Tam pak na chvilku zalezeme, ale už před šestou skáčeme do smokingu a jedeme do čentra. Auto strkáme do garáží v Pampaládiu, a my frčíme do posledního patra na rychlou večeři. A pak se konečně přesouváme do divadla Broadway, kde se od sedmé odehraje koncert k 21. výročí založení divadla. Koncert zahajuje krátkým projevem Olda Lichtenberg, a pak už frčela jedna písnička za druhou. Obsazení tak akorát: Hůlka, Vojtko, Řehořová, Nývltová, Gemrotová, Bartošová, Kopečný… Tak jako, písničky v celku dobrý, až na skladby z muzikálu Okno mé lásky, které zpívaly noname hvězdičky. Pevně věřím, že chlapci z Olympicu tohle provedení ve vlastním zájmu neslyšeli! A pravda, produkce mohla na programu a scéně taky více zapracovat. Žádné kostýmy, žádné fotografie z muzikálů na LED obrazovkách, jen občasné uvádění názvů skladeb a muzikálů… Což o to, my to máme v malíčku, ale spousta lidí okolo nás tápala. Ale jo, šlo to. Po skončení se vracíme do Maštale na dvě pivka, a pak na pokoj do hajan.
Další den máme volno, takže snídáme až v devět, pak se jdeme podívat na lítadla, a potom se pomalu přesunujeme do Holešovic, kde má Ivana nějaké jednání v budově Visionary, kde měl kdysi kancl i Kuba. Po skončení přemýšlíme, kam se půjdeme nadlábnout. Nakonec se rozhoduje pro pizzerii v Proseku, v prostřední budově kancelářského komplexu, který si zahrál v seriálu Specialisté. A neudělali jsme chybu! Cestou domů se ještě stavujeme na farmě ve Vraňanech, kde otevřeli nový obchod a kavárnu. Ale pak už jedeme rovnou domů.

Seriál Specialisté - kancelářské budovy

Na skok do Vietnamu

Na skok do Vietnamu

Je pátek, 17. února a my po práci vyrážíme směrem ku Praze. No, my vlastně jedeme do Vietnamu, ale postupně. Vyzvedávám Ivanu v práci, a nejdříve směřujeme do POP Airport outletu, kousek od parkoviště GoParking. Tam si dáváme kávu a zákusek. A abychom nepřijeli do Maštale příliš brzo, bere si Ivana hodinu a půl oddychového času, a vyráží s kartami na obhlídku obchodů. Já se jdu podívat na historická auta, aby mi to trochu uteklo. Po skoro dvou hodinách nakupování vyzvedávám Ivanu v doprovodu dvou černochů, co jí nesou tašky, a jdeme do auta a přejíždíme do penzionu. Tam si dávám na uvítanou dva malý Kozlíky, obsluha se ani neptá, a rovnou nám přináší klíč od pokoje. Tam se jdeme zabydlet, a odpočinout po nákupech. Po sedmé scházíme do restaurace na večeři a na Kozlíky. Taková plněná kapsa… Pak se odvalíme na pokoj, kde následuje čtení, víno, čokoláda a spánek.
A je tu sobota. Ráno máme docela na kvap, a tak rychlá snídaně, a přesun do Pražské čtvrti Písnice. Tam leží Vietnamská tržnice SAPA, celým jménem TTTM SAPA, a Vietnamsky pak Trung Tâm Thương Mại Sapa. Tam máme schůzku s jedním z průvodců z organizace SAPA Trip, který nám bude dělat následující tři hodiny průvodce tržnicí. Je to kluk do pětadvaceti let, studuje vejšku a je v aktivních zálohách vojenského letiště ve Kbelích. Nejdříve nám prozradí historii areálu, kde se dříve nacházely Masokombinát Libuš a Drůbežářské závody Libuš. Masokombinát zanikl roku 1999 poté, co byl modernizován a obchodní skupina Satrapa, pod vlivem Františka Chvalovského, jej poté převzala a zkrachovala.
Bezprostředně po krachu obou potravinářských závodů se jejich areály dostaly do vlastnictví vietnamské firmy. Na ploše cca 35 hektarů zde podniká přes 7 tisíc osob, převážně Vietnamců. Krom běžného sortimentu vietnamských trhovců, jako je oblečení, domácí potřeby nebo potraviny, se zde nachází i řada restaurací a nabízejí i služby určené též českým Vietnamcům, například pojištění, transfery peněz do Vietnamu, letenky, právní a poradenský servis, svatební salón, fotosalon, specializované knihkupectví… Funguje zde vietnamská školka s celodenním provozem. Vietnamské děti, které již umí výborně česky, se zde doučují základy vietnamštiny; v jazykovém centru se vietnamští dospělí i děti doučují češtinu. Sídlí zde také redakce několika vietnamských periodik či nahrávací studio. Vlastníkem areálu a provozovatelem tržnice je společnost SAPARIA a. s., a v jejích statutárních orgánech byli a jsou výhradně lidé s vietnamskými jmény.
S Jackem, jak se nám náš průvodce představil, postupně procházíme celým areálem, a to jak malými krámky, tak i halama, kde se dříve proháněla kuřata. Na konci areálu se nachází budhistický chrám. Míjíme neskutečné množství občerstvení a restaurací. Do jedné z nich pak jdeme na opravdový nefalšovaný Vietnamský oběd o šesti chodech. Jack nám vysvětluje, kdo u stolu obsluhuje, v jakém pořadí se jí naservírovaná jídla, a také, kdo platí. Po obědě znovu vyrážíme mezi uličky, kde je občerstvení, ale tentokrát jdeme na vietnamskou kávu a zákusek. Na závěr si kupujeme čaje, a jdeme se ještě podívat do místního „Makra“ (TAMDA Foods). Celé prohlídka se nakonec protáhla na čtyři hodiny, ale uteklo to jako voda.
Po skončení se vracíme směrem k Maštali, ale cestou ještě brzdíme v OC Šestka, kde si po dvaceti letech kupujeme nové nádobí. Pak si mohu jít odpočinout do auta, zatím co Ivana musí ještě oběhnout všechny obchody s hadrama, co jsou v baráku.
No a pak už rovnou do Maštale, odpočinek na pokoji s knížkou a Moravským vínem. Dneska si dávám grilovanou panenku zabalenou do anglické slaniny. Večer se díváme na Poldu.
V neděli vstáváme o chlup později než v sobotu, čeká nás totiž prohlídka Lobkowiczkého paláce. Po snídani vyrážíme ku Hradu. Pěkně leje a na parkovišti po nás nechtějí ani kačku za parkování. Procházíme přes bezpečnostní rámy, a kupodivu nehoukám, i když jsem měl pásek a peněženku. Ve skupině nás bylo asi patnáct, a průvodkyně zdá se, že věděla, o čem mluví. Bohužel u sedmého obrazu už jsem byl úplně mimoň, a to jsme jich měli před sebou ještě stodvacetšest. Za sebe jsem si myslel, že to bude spíš prohlídka architektury, ale ty dvě hodiny jsme nakonec zvládli. Přestalo pršet a my se přesouváme na parkoviště pro auto. Dále míříme za kluky na Zličín, kde máme sraz se zbytkem rodiny z Koňského (Vepřového) vrchu. Hoši servírují sushi, hodně sushi, které bylo úplně luxusní. Asi dvě hoďky klábosíme, a potom pomalu vyrážíme k domovu…

A fotky z Hanoje a Hradu jsou TADY.

Vánoční putování

Vánoční putování

Jednou mi Ivana povídá: zůstali jsme už sami dva, že si chce začít taky trochu žít, nech si to projít palicí a nepiš si furt  s tou vopicí, snaž se mě hochu trochu pochopit… (díky Ivane!). Jinými slovy: přestaň se už válet na tom gauči s mobilem a pojeď někam na vejlet. A tak tedy jo! V úterý (27.12.2022) vyrážíme do míst, kde jsme v dávných dobách našeho mládí prožili spoustu nádherných okamžiků s dětmi i bez. Jedeme tedy do Brusova, což je malá vesnička kousek nad Úštěkem, kde mají Habadů snad od nepaměti chalupu. Podle úvodní fotky by se ani nezdálo, že je prosinec. Dáváme kafčo, trochu poklábosíme, a po více než hodince pokračujeme dál. Předem jsme jim hlásili, že nebudeme zůstávat na oběd. Přes Úštěk jedeme do obce Ostré, odkud je nástup na vrchol kopce, na něm je barokní poutní místo Kalvárie. Cestu lemuje patnáct zastavení (křížů). Vrchol jsme zdolali bez problémů. Těch dvěsta metrů se dalo fakt ujít, akorát ty polobotky tam moc nepasovali. Ze shora perfektní výhled, ale kaple byla docela dost poničená. Cestou dolů se stavujeme na oběd v penzionu Pod Kalvárií. A pak již míříme do Mostu za babičkou.

Ve středu se opět vypravujeme na výlet, tentokrát do Teplic. Jak už se u nás stalo tradicí, naše cesta nejdříve vede do botanické zahrady, kde, a teď pozor, dostáváme slevu pro seniory! Venku je výstava ozdobených vánočních stromků a jeden slaměný čuňas. Od minulého roku zahradu zrekonstruovali, udělali nové vstupní centrum, prostě paráda. Snad jen, že cukrárna byla bohužel zavřená. Jdeme pro automobil, a pokračujeme k vrchu Doubravka. Popravdě, hrad nahoře byl trochu dál a vejš, než jsme předpokládali. I když bylo oproti včerejšku pod mrakem, stejně byl z kopce pěkný výhled. Bufík však byl bohužel také zavřen, i když měli venku lákací ceduli. Takže slaňujeme do údolí k autu a frčíme domů na pozdní oběd…

Fotky z obou dnů jsou TADY.

A kdyby to někoho zajímalo, tak už máme naplánovaný skoro všechny dovolený, a akce na rok 2023!!!!! A ty jsou zase TADY.

Kulturní smršť

Kulturní smršť

Tak se nám ta kultura v listopadu nějak nahromadila. Nejdříve informace od Mariana, že v pátek 18. listopadu zpívá s paní Kalivodovou v Citadele v Litvínově. No, co se dalo dělat. Během několika minut jsem měl lístky v ruce. Kdo by se chtěl zeptat, jestli v první řadě, tak ano. V první řadě! A koncert? Opravdu perfektní. Oba protagonisty doprovázelo Moravské trio, a byl to prostě luxus. Navíc bar v zrekonstruované Citadele může divadlo v Mostě jen tiše závidět!
Hned následující den, tedy sobota 19. listopadu se stěhujeme do Prahy. Cestou tam se stavujeme o obci v Panenských Břežanech, kde je kaple sv. Anny, kterou projektoval Santini. Bohužel jsou tam i vily, kde bydlel Karl Herman Frank a Reinhard Heydrich. Asi nemusím ani připomínat, že po kulturních akcí v Praze se mi nechce v noci řídit domů, takže spíme V Maštali. Tentokrát jdeme do divadla Ungelt. To jméno samozřejmě znám, ale fyzicky jsem tam nikdy nebyl. Divadlo se nachází v bývalé kotelně hotelu Ungelt. A to doopravdy! Hraje se v uhelně představení Dovolená paní Josefy, kde hrají Tereza Nekulová, Jitka Smutná a Radek Valenta. Opravdu vtipná komedie. JO, v divadle bylo sedm řad a v každé maximálně čtrnáct míst.
No, a jedeme dál. V pondělí 21. listopadu jedeme do divadla v Lounech. Hraje tam náš kamarád Martin Holeček, a jeho divadlo – Ďivadelní soubor Klouzák (to Ď je správně!). A hrál se kus Ty si náš Mesiáš. No, co o hře napsat? Nejraději bych napsal, že to byla strašná prdel. Ale ne, to se nehodí. Takže jinak: smáli jsme se ještě cestou na parkoviště!
A je tu závěr listopadu, a my jedeme dvacátého třetího opět do Prahy, abychom zhlédli představení Ztráta třídní knihy v divadle Járy Cimrmana. Opět paráda a dobré obsazení: Svěrák, Rumlena, Čepelka a Reidenger. No a jak jinak, spíme V Maštali. Už jsme tam tak nějak jako doma. Při příchodu na večeři nám obsluha rovnou přinesla klíče od pokoje… A ráno ta snídaně!
Mňo, uvidíme, čím nás překvapí prosinec!

Fotky z Bergama

Fotky z Bergama

Táááááák, podařilo se mi dokončit sestříhání videa a upravit fotky z naší krátké, ale o to víc luxusnější dovolené v Bergamu, takže se v sobotu při kávě můžeme na to dílo podívat. Jako předkrm můžu zatím nabídnout fotky, které jsou TADY. No, a video níže si necháme na sobotku…

Jo, a také jsem dorazil fotky ze Slovenska a Moravy. Je to sice už dlouho, co jsme tam byli, ale stojí to za to. Jsou TADY.