Povídání z lázní XIV

Povídání z lázní XIV

Dnešní den jsem pojal po včerejším dnu, který jsem trávil za volantem, jako odpočinkový. Nejdříve 160 km do Kněževsi za AN225, pak 70 km do Pato a nakonec 130 km zpátky do Frantovejch. Takže jsem se dneska mezi procedurami povaloval na faulenci a po obědě jsem to taky zalomil. A když jsem se dostatečně vyhajal, vyrazil jsem jen na takovou hodně oddychovou procházku po městě a jeho hodně blízkém okolí. Cestou na mini hrad Salingburg jsem objevil zapomenutý pramen Šárka, který nějak vypadl z mapek a průvodce. U hradu stále funguje i mini zoo. Poblíž hradu jsme kdysi bydleli v jedné vile. Míjím hotel Pyramida a pokračuji dál do centra. Občas něco cvaknu, ale jen velmi střídmě. Ve městě si po delší době kupuji dvojitou oplatku a pokračuji na hotel. Tam zjišťuji, že mi docházejí Habáni, takže musím skočit do auta a jet do sámošky pro zásoby.

Pak už cesta do hotelu a na lavičku ochutnat, co jsem to koupil… K večeři si dávám čočku upravenou už nevím na jaký způsob, ale byla luxusní.

Teď to tady dopíšu, skočím chvilku do bazénu, a pak sebou fláknu do peří.

A fotky z dnešní krátké vycházky jsou TADY.

Povídání z lázní XIII

Povídání z lázní XIII

Dneska zvládám všechny procedury (čtyři) za hodinu a půl! Trochu jsem poškemral u sestřiček, a ty, které jsem měl kolem poledního, jsem zmáknul brzo ráno. A důvod? No přeci přílet největšího nákladního letadla na světě. Přiletěl totiž Antonov Design Bureau AN225. A pár informací o tomhle kousku: “Antonov 225 Mrija (Мрия nebo Мрія, ukrajinsky sen; V kódu NATO „Cossack“ – «Kozák») byl sovětský strategický transportní letoun s maximální vzletovou hmotností 640 tun. Mrija je nejdelším a zároveň nejtěžším letounem, jaký kdy byl zkonstruován. Je poháněn šesti dvouproudovými motory a má také největší rozpětí křídel ze všech letounů v aktivní službě.
Byl navržen pro přepravu sovětského raketoplánu Buran a částí nosné rakety Eněrgija nebo Proton. Po zrušení vývoje raketoplánu byl odstaven, avšak po pěti letech znovu nasazen do obchodního provozu. Vyroben byl pouze jeden letoun, druhý nebyl dokončen.

Letadlo přistálo v 11:11 a trochu jinam, než všichni čekali. Ale nevadí. Po přistání jsem trochu pošmejdil kolem letiště, a pak jsem se šel najíst do Šestky. To co mě čekalo pak, byl běs a hrůza. Trasa do Pato byla opravdu chuťovka. Cestou snad dvoje nebo troje semafory, no prostě hrůza. Dixina řádila jako pominutá. Koťata rostou a jak jsem tak koukal, a jak říkal Bobeš, ta “oranžová kočka” bude mít taky koťata. Kdyby někdo nevěděl, jak vypadá oranžová kočka, tak je to klasická mourovatá domácí číča. Cesta zpět na hotel, byla o proti cestě do Pato jako let do ráje.

Akorát stíhám večeři, nalévám si dvojku (zatím) Habánů a jdu se chvilku vyvalit na lavičku, dokud je venku ještě světlo.

Fotky z dneška budou v noci TADY.

Povídání z lázní XII

Povídání z lázní XII

Dneska to byl ale fičák. Už jsem to někomu psal do mailu, ale já prostě nemám čas! Už jsem jako ti důchodci… Dopoledne jsem měl pět procedur, tak jsem nestihl ani kafe, takovej jsem já chudáček. Na oběd jsem neměl nějak chuť, tak jsem si dal jen polívku a hned vyrážím ven. Dnes na rozhlednu U Strejců, která je kousek od Horních Lubů. Nebo Lub? 🙂 . Na netu jsem našel, že: “Od 14. srpna 2005 má město Luby, známé ve světě výrobou hudebních nástrojů, novou turistickou zajímavost. Je jí celodřevěná, 22 metrů vysoká rozhledna s čtvercovou základnou. Rozhledna je situována severozápadně od centra města Luby v nadmořské výšce 632 metru a stojí v těsném sousedství Golfového klubu Luby. Již sama rozhledna je architektonicky zajímavá stavba, která stojí za zhlédnutí. Z vyhlídkové plošiny o rozměrech 7 x 7 metrů, která je ve výši 19 metrů, se pak návštěvníkům naskýtá zajímavý výhled na širé okolí. Severním směrem na Třístovou a Vysoký kámen, východním směrem na Zálubí a Zlatý vrch. Pohled západním směrem omezuje blízká Liščí hora. Nejhezčí pohled je jižním směrem, při dobré viditelnosti lze očekávat výhled až na masiv Slavkovského lesa.” No tak jupí! Jenže co už tam nenapsali je to, že jí uhnilo schodiště 😥 . Ale i tak byl z kopce pěkný výhled. A poblíž rozhledny je golfový klub, takže byla možnost si dát i kávičku a sledovat golfisty. Cestou zpět jsem se stavil ještě v obci Skalná, kde je hrad Vildštejn. Na prohlídku jsem nešel, protože byla zase s průvodcem, ale hrad jsem poctivě obešel. Pak jsem se vydal k pramenu Kyselky, který inzeroval ukazatel. Jdu a furt jdu, ještě pořád jdu a pramen nikde a směrovka taky nikde. Když tu naproti mě dvě maminy s kočárkama. Takže záchrana. Když to dotlačili ke mě, tak jim povídám, že jsem se vydal k tomu prameni, a že pramen nikde, směrovky nikde. A oni na mě koukali ve stylu “dělá si snad prdel” nebo “je blbej jak cikán bez dávek“. Pak mi jedna povídá, zkuste se pomalu otočit a opatrně zvedněte hlavu. Říkal jsem si, had nebo vzteklá veverka za mnou, a ne. Stál jsem přímo pod směrovkou Pramen Kyselky 5 km. No, tak jsem byl za úchyla, co obtěžuje mladé maminky. K pramenu jsem ale nešel, protože to znamenalo hoďku tam, a hoďku zpět.

Jel jsem raději vyhlídkovou jízdou na hotel a s přítelem Červeným Habánem jsem se usadil zase na dětském hřišti za hotelem.

Opravdu jen pár fotek z odpoledního výletu je TADY.

Povídání z lázní XI

Povídání z lázní XI

Tak dneska jsem si ranní budíček ošetřil. Večer jsem dal na kliku ceduli “Nerušit”, a zabralo to. Normálně snídaně, a pak, protože je neděle, a venku hezky, jdu před hotel do parku na lavičku lovit bronz. Teploučko, klídeček, pohodička. Jenže do hodiny vylezly babky a bylo po klidu. Ale i tak jsem tam vydržel do oběda. Po obídku hned vyrážím ven, protože je škoda to počasí nevyužít. Nejdříve jsem na radu pokojské vyrazil na Chebské nádraží, kde probíhala výstava “historických” dieselových lokomotiv. Malé, ale hezké.

No a pak mě čeká cesta do Kladské, podívat se na pořádné rašeliniště. Co o to, dojel jsem v pořádku, ale nevychytal jsem moc oblečení. Tady od nás jsem vyjížděl v sandálkách, kraťasech a v tričku. Nahoře ale pěkně fučelo, i když svítilo slunce! Udělal jsem tedy jen malý okruh, ale i ten stál za to.

A následovala cesta na hotel, Habány a klid. Je přeci neděle!

A pár fotek z dnešního dne je TADY.

Povídání z lázní X

Povídání z lázní X

Dneska první procedura až od jedenácti. Jupí, to se vychrním!!! Bohužel to ale nevěděla pokojská, která mě vzbudila už v sedm deset. Grrrrrrrrrr. No nic, říkám jí, ať přijde za čtvrt hodiny a snažím se ze sebe udělat trochu člověka. Pak jí vpouštím a jdou na snídani. Ženu se ke kobližkám, když v tu chvíli přinášení čerstvě usmažená vajíčka. No co se dalo dělat…

Po snídani hned vyrážím na procházku do města. V ulicích ještě nikde nikdo, ale bylo už nádherně. Dneska fotím lázeňské baráky a kytky v lázních. Po téměř dvou hodinách se vracím na hotel a jdu na bahno. Pak mám chvilku čas a hurá na masáž. Po ní oběd a po něm hned vyrážím ven, protože kdybych si lehnul, tak vylezu zase až ve tři. Nejdříve si jedu nakoupit základní potraviny do Kauflandu, a pak vyrážím na kamennou rozhlednu Háj, která se tyčí blízko Aše. Už se těším, jak si tam dám klobásku s hořčicí a pivko. A prd. Zavřeno. No nic, zdolám rozhlednu, pošmejdím po okolí a vezu auto k hotelu, a sám pak vyrážím na pivko do Rybí bašty. Je fakt nádherně!

No a pak už mě čeká cesta na hotel a večeři. Zkusím zase koukat na hokej, ale nesmím usnout jako včera.

Fotky z dneška jsou TADY.

Povídání z lázní IX

Povídání z lázní IX

Dneska byl takový pohodový den. Sluníčko od rána do večera, procedury tak akorát a pěší výlet se taky vydařil. Ráno jsem mezi procedurami stihnul navštívit muzeum historických aut a motorek, které je tady nedaleko. Pak jsem dokončil procedury a šupal jsem na oběd. Po obědě tentokráte žádný ležing, ale vyrážím rovnou na hrad Seeberg. Jedná se o románský ministeriální hrad z konce 12. století, který byl později přestavěn v gotickém a následně v renesančním slohu. Prostory hradu se skládají z vlastního jádra hradu a hospodářského předhradí s hospodářskými staveními a barokní stodolou. Samotný hrad se skládá ze dvou částí – románského a gotického paláce, jež jsou doprovázeny renesančním křídlem s arkádovou chodbou v nádvoří.

Trasa byla dlouhá necelých sedm kilometrů (a sedm zpět 🙂 ), a tak jsem se vybavil na cestu i pitím, na které obyčejně zapomínám. Cestou míjím několik hezkých rybníků, jinak po cestě nic zvláštního. Snad jen jedna zaniklá obec, kterou však nevysídlili šachťáci, ale stáhli se odtud Němci po válce. A památný dub v místě, kde obec stála.

A taky jsem míjel jednu EKO farmu, kde měli ovce kamerunské a něco jako chlupatý lamy, nebo lamy zkřížené s kníračem.

Na proti hradu byl zajímavý kostel, který neměl věž. A pak následovala cesta domů a pivo a večeře. A Habány a hokej 🙂 .

Fotky z dneška jsou TADY.