Povídání z lázní X

Povídání z lázní X

Dneska první procedura až od jedenácti. Jupí, to se vychrním!!! Bohužel to ale nevěděla pokojská, která mě vzbudila už v sedm deset. Grrrrrrrrrr. No nic, říkám jí, ať přijde za čtvrt hodiny a snažím se ze sebe udělat trochu člověka. Pak jí vpouštím a jdou na snídani. Ženu se ke kobližkám, když v tu chvíli přinášení čerstvě usmažená vajíčka. No co se dalo dělat…

Po snídani hned vyrážím na procházku do města. V ulicích ještě nikde nikdo, ale bylo už nádherně. Dneska fotím lázeňské baráky a kytky v lázních. Po téměř dvou hodinách se vracím na hotel a jdu na bahno. Pak mám chvilku čas a hurá na masáž. Po ní oběd a po něm hned vyrážím ven, protože kdybych si lehnul, tak vylezu zase až ve tři. Nejdříve si jedu nakoupit základní potraviny do Kauflandu, a pak vyrážím na kamennou rozhlednu Háj, která se tyčí blízko Aše. Už se těším, jak si tam dám klobásku s hořčicí a pivko. A prd. Zavřeno. No nic, zdolám rozhlednu, pošmejdím po okolí a vezu auto k hotelu, a sám pak vyrážím na pivko do Rybí bašty. Je fakt nádherně!

No a pak už mě čeká cesta na hotel a večeři. Zkusím zase koukat na hokej, ale nesmím usnout jako včera.

Fotky z dneška jsou TADY.

Povídání z lázní IX

Povídání z lázní IX

Dneska byl takový pohodový den. Sluníčko od rána do večera, procedury tak akorát a pěší výlet se taky vydařil. Ráno jsem mezi procedurami stihnul navštívit muzeum historických aut a motorek, které je tady nedaleko. Pak jsem dokončil procedury a šupal jsem na oběd. Po obědě tentokráte žádný ležing, ale vyrážím rovnou na hrad Seeberg. Jedná se o románský ministeriální hrad z konce 12. století, který byl později přestavěn v gotickém a následně v renesančním slohu. Prostory hradu se skládají z vlastního jádra hradu a hospodářského předhradí s hospodářskými staveními a barokní stodolou. Samotný hrad se skládá ze dvou částí – románského a gotického paláce, jež jsou doprovázeny renesančním křídlem s arkádovou chodbou v nádvoří.

Trasa byla dlouhá necelých sedm kilometrů (a sedm zpět 🙂 ), a tak jsem se vybavil na cestu i pitím, na které obyčejně zapomínám. Cestou míjím několik hezkých rybníků, jinak po cestě nic zvláštního. Snad jen jedna zaniklá obec, kterou však nevysídlili šachťáci, ale stáhli se odtud Němci po válce. A památný dub v místě, kde obec stála.

A taky jsem míjel jednu EKO farmu, kde měli ovce kamerunské a něco jako chlupatý lamy, nebo lamy zkřížené s kníračem.

Na proti hradu byl zajímavý kostel, který neměl věž. A pak následovala cesta domů a pivo a večeře. A Habány a hokej 🙂 .

Fotky z dneška jsou TADY.

Povídání z lázní VIII

Povídání z lázní VIII

Dnešní den se opravdu vyvedl. Dopoledne jsem mezi procedurami stihnul oběhnout a nafotit místní kostely, odpoledne jsem byl pak Dole v dole a nakonec na samém vrcholu! Takže postupně…

První kostel, který jsem dopoledne navštívil, byl pravoslavný kostel svaté Olgy, který sloužil místní ruské komunitě. Kostel byl dostavěn v roce 1889. Jeho autorem je Gustav Wiedermann, který projektoval i několik dalších staveb ve Františkových Lázních.

Dále jsem navštívil katolický kostel povýšení svatého Kříže. Byl postaven v letech 1812-1819. Z architektonického hlediska se tento kostel řadí k nejkrásnějším empírovým církevním stavbám v České republice. Jeho průčelí zdobí, u kostelů nezvyklé, dva páry mohutných sloupů s tympanonem. Zajímavý je také jeho interiér zdobený freskami od malíře Kandlera a postavami patronů kostela sv. Heleny a císaře Konstantina.

Pak jsem přešel k Evangelickému kostelu sv. Petra a Pavla. Byl navržen chebským stavitelem Karlem Haberzettlem. Ten jej pojal v historizujícím slohu jako trojlodní baziliku s románskými prvky. Kostel byl dokončen a vysvěcen v roce 1880. Věž v průčelí byla přistavěna až později.

A poslední, čtvrtý kostel, byl kostel svatého Jakuba, který se nachází na předměstí Františkových Lázní v Horních Lomanech. Byl postaven v roce 1740 po požáru původního kostela. Jedná se o jednolodní barokní stavbu s věží v průčelí.

Jen tak tak jsem se přiřítil na ultrazvuk, ale dobrý. Pak hned na oběd, chvilka pauzy a vyrážím na šachtu. U oběda se ke mě hnal Němec, se kterým jsem měl včera u oběda menší konflikt, protože vystartoval na servírku, který se sesunulo špinavý nádobí z tácu, a jeden talíř mu převrátil víno nebo vodu. Začal na tu chudinku ječet, že jí vytryskly slzy jako hrachy. Tak jsme si vyměnili pár slov, on německy, já česky. Teď mě začal plácat po rameni, samozřejmě po tom operovaném, a asi se mi omlouval. Nevím, protože německy umím akorát jíst. No a tý holčině přinesl čokoládu 🙂 . Takže k té šachtě. Jedná se o cínový důl Jeroným z roku 1548. Podle odhadů poskytl důl Jeroným za celou historii asi 500–700 tun cínu. Nebyl proto nikdy tak bohatý a věhlasný jako jiná díla v okolí, ale zato se zachoval v původní podobě. Na prohlídku jsme se sešli tři kusy. Já a mamina s šestiletým klučinou. Když jsem průvodci oznámil, že mám za sebou patnáct let hlubiny, hned se začal kamarádit. Mamina ne 🙂 . Prohlídka byla opravdu zajímavá…

Po vyfárání se převlíkám do civilu a vyrážím na rozhlednu Cibulka, která se nachází na Šibeničním vrchu u obce Oloví, přibližně v poloviční vzdálenosti mezi obcemi Oloví a Krajková. Zvolil jsem nejkratší přístupovou cestu, dlouhou jen 800 metrů. Ale výškové převýšení bylo 130 metrů. Pak následoval výstup na věž, do výšky 25 metrů. A dobrý. Sice se to trochu houpalo, jak foukal vítr, ale výhled byl perfektní.

No a pak už následovala cesta domů na hotel a kulturní zážitek v podobě druhé návštěvy místního divadla Bóži Němcové. Písničky z muzikálů a operet. No, myslím že nejsem úplnej analfabet, co se týká těch dvou žánrů, ale poznal jsem jen Čardášovou princeznu. A navíc půl písničky zpívali česky a půl německy  😥 . A ještě horší bylo, že to zpívaly dvě sopranistky, a to fakt tahalo za uši. Tak jsem vzal po prvním poločasu draka.

A fotky z dneška jsou TADY.

Povídání z lázní VII

Povídání z lázní VII

Dneska to bylo s procedurami jako včera a ještě jsem to vylepšil o to, že jsem nestihl oběd 🙂 . Po poslední proceduře jsem také stejně jako včera na chvilku padl do postele, a pak vyrazil na zelenou trasu. Průvodce jsem raději ani nečetl, abych nebyl zklamanej. Trasa vedla na východ města, převážně po asfaltových cestách lesem. Bylo horko a tak jsem vyrazil jen v triku. V lese jsem objevil hospůdku jako by vypadla ze hry Hospoda Na Mýtince. Dneska však žádné stařenky, žádné pivo a pokračuji dál. Pak v lese potkám bloudící dvojici Němců. Normálně měknu a jdu do sebe. Už dopoledne jsem pomáhal na hotelu jedné notně zmatené Němce najít její pokoj. Spletla se o barák a dvě patra 🙂 . Těmhle jsem zase na mobilu ukázal, kde se nachází hotel Zátiší. Totiž téměř v centru, ne v lese na palouku, kam mířili 🙂 . Pomalu jsem došel k pramenu Natálka, kam už jsem jednou došel, ale z druhé strany. Cestou zpět do města nenápadně rekognoskuju terén, jak se bezbolestně dostat do dolu, kde se těží rašelina. A myslím, že jsem cestu našel. Poprchává. Prší. Leje. Stojím pod mostem. Když to trochu polevilo, přesunul jsem se do města, kde jsem zakoupil sobě dvojitou oplatku.

Pak jsem kličkoval mezi kapkami deště do hotelu. Pak se teprve spustil pořádný lijavec. Shodil jsem ze sebe mokré hadry a hodil je na topení a vyvolávám fotky.

Když jsem celkově oschnul, vyrazil jsem na večeři. A tam jsem si vynahradil ten oběd. Grilované vepřové medailonky naložené v černém pivu, grilovanou zeleninu a rýži. To celé zalité pivem.

Fotky z dneška jsou TADY.

A ještě horká novinka. V Chebském deníku čtu, že „Kriminální policie vyšetřuje současný pronájem kempu Amerika ve Františkových Lázních.“ Díval jsem se po netu, co je zač ten bývalý starosta, a našel jsem mimo jiné, kde bydlí 🙂 .

Povídání z lázní VI

Povídání z lázní VI

Dneska jsem měl ty procedury nějak blbě rozházený po celém dopoledni, tak jsem se jen binkal kolem hotelu. Na hoďku jsem se šel natáhnout na lavici do parku za hotelem, pochytit trochu sluníčka. Taky jsem zaběhl naproti do divadla, a koupil si lístky na dvě představení. Po poslední proceduře, voskový zábal, jsem dal chvilku chruping, a pak vyrazil na červenou srdíčkovou trasu. Šlo se pořád po rovince, takže opravdu odpočinkovka. Snad mimo mini zoologický, ptačího ostrova a bývalého kempu, tam nebylo nic moc vidět, ale bylo to hezká procházka, ale téměř bez fotek. I když, zachránili to kachny. To je takovej vděčnej objekt. A pak Německý babky v hospodě Rybářská bašta, kde jsem si dal pár plzniček.

A fotky jsou TADY.

Povídání z lázní V

Povídání z lázní V

Nejdříve vysvětlení titulního obrázku. Dneska jsem tu viděl ženský mladší dvaceti let, viz. video níže. Po týdenním pobytu zde v lázních, jsem už nabyl dojmu, že se ženský rodí rovnou ve věku 65 let. Neštěstí to byl jen ošklivej sen…

Takže dneska… Po snídani jsem dal dva a deset bazénů, abych zase trochu potrápil tu ruku. Dva a deset nutno brát tak, že dva bazény jsem plaval a desetkrát jsem ho obešel abych oschnul 🙂 . Pak jsem se chtěl vyvalit na lavičku, ale bohužel na ní byla jinovatka, tak jsem dnešní dopoledne proválel u telky a počítadla. Po obědě přijel Honza s Ivanou a Terkou. Trochu jsme se prošli centrem, kde probíhala výstava historických vozidel. Součástí výstavy bylo i vystoupení mažoretek, viz. níže. Pak následovala procházka v parku SOOS zakončená kávou.

Dneska jsem byl venku bez foťáku, takže TADY je jen pár fotek z mobilu z výstavy veteránů.

A hlavní zpráva dne je, že Honza požádal Terku o ruku! Až jí požádá ještě o zbylé součástky, může být i hostina. Teda nejdřív svatba, a pak teprve ta hostina 🙂 .