Povídání z lázní V

Povídání z lázní V

Nejdříve vysvětlení titulního obrázku. Dneska jsem tu viděl ženský mladší dvaceti let, viz. video níže. Po týdenním pobytu zde v lázních, jsem už nabyl dojmu, že se ženský rodí rovnou ve věku 65 let. Neštěstí to byl jen ošklivej sen…

Takže dneska… Po snídani jsem dal dva a deset bazénů, abych zase trochu potrápil tu ruku. Dva a deset nutno brát tak, že dva bazény jsem plaval a desetkrát jsem ho obešel abych oschnul 🙂 . Pak jsem se chtěl vyvalit na lavičku, ale bohužel na ní byla jinovatka, tak jsem dnešní dopoledne proválel u telky a počítadla. Po obědě přijel Honza s Ivanou a Terkou. Trochu jsme se prošli centrem, kde probíhala výstava historických vozidel. Součástí výstavy bylo i vystoupení mažoretek, viz. níže. Pak následovala procházka v parku SOOS zakončená kávou.

Dneska jsem byl venku bez foťáku, takže TADY je jen pár fotek z mobilu z výstavy veteránů.

A hlavní zpráva dne je, že Honza požádal Terku o ruku! Až jí požádá ještě o zbylé součástky, může být i hostina. Teda nejdřív svatba, a pak teprve ta hostina 🙂 .

https://youtu.be/Hj2lCItwcPk

Povídání z lázní IV

Povídání z lázní IV

Dneska bylo osmnáct stupňů!!! Ale od začátku. Po snídani jsem vyrazil do města do informační kanceláře, zakoupit si lístky do divadla na „Záskok“. A prd, vyprodáno. Tak jsem si řekl, že když už jsem ve městě, zajdu si do LIDLu dokoupit zásoby Habánů. Jednak jsem netušil, že LIDL je až na konci města za devatero horami a hlavně ten jejich systém prodeje 🙄 . Palety složené mezi regály, takže neprojedou dva vozejky vedle sebe, no a na závěr jedna běžící kasa!!! Ale vydržel jsem to a vláčím nákup pomalu do hotelu. Tam se mažu pětatřicítkou a jdu si lehnout do zahrady na lavičku. Po hodince a půl se vzbudím červenej jak rajče a mažu na oběd. Pak následuje rovněž hodinu a půl ležing.

Po poledním klidu beru brašnu s foťákem a vyrážím do přírodní rezervace SOOS. Je to kousek od Frantovejch, takže jsem tam autem za deset minut. Při příjezdu si všimnu, že je dnes v provozu úzkokolejka. Házím tedy kotvu a běžím si koupit lupen. Mašina jede za hodinu, takže mám čas si v klidu projít rezervaci. A potom hup do vlaku. Přesně s takovým jsem jezdil před x lety na Kohinooru, 360 metrů pod zemí.

Ještě než zamířím domů, zajedu se kouknout do Chlumu Svaté Maří, kde mám ve středu schůzku se starostou. Tak abych pak nebloudil.

Po večeři vyrážím k divadlu, odkud vyráží v sedm lampionový průvod. V čele jde vedení obce, starosta nese čarodějnici (Moranu), za nimi jdou mažoretky, a pak kapela. A tak fotím a fotím a fotím… Pak zjišťuji, že tam mám samé mažoretky 🙂 . Fotil jsem je tak vehementně, že po skončení průvodu mě jedna oslovila, jestli bych jim ty fotky neposlal 🙂 .

No a zazvonil zvonec a dnešního dne byl konec.

Ještě taková vtipná příhoda od oběda. Byl jsem si naložit olivy, udělám otočku a jedné velice korpulentní němkyni vyrazím talíř s omáčkou přímo na kozy. Baba začala něco držkovat a korunu tomu dala servírka, která povídá: aby si se neposrala 🙂 .

Jo, a fotky z dneška jsou TADY.

Povídání z lázní III

Povídání z lázní III

Tak dneska ráno na teploměru byla nula. Pokojská říkala, že v noci bylo -5. No paráda. Ale zase bylo jasno. Ráno jsem dal dvě procedury, pak jsem měl hodinu a půl volno, tak jsem využil jasného nebe a šel obrazit prameny na západě města. Celkem šest kousků. Na ultrazvuk jsem přilítnul akorát na čas, ale prameny jsem obešel všechny. Jupííí. Pak následovaly zbylé dvě procedury, oběd a klid na lůžku. Rehabilitační sestra mi dává zabrat. Teda mé ruce. Včera to naznačila a dneska to řekla na plnou hubu. Moje domácí sestra Zuzanka je sice modelka, ale tohle prosrala. Nechala mi zatuhnout kloub. Takže jsem zase dneska kvičel a úpěl. Po obědě jsem si musel vzít prášek na bolest, ale že by zabral, to zrovna ne. Teď, co to píšu, tak ruku ani nezvednu na stůl. Ale je fakt, že mě sestra varovala, že to do večera přijde.

No nic, je po poledním klidu a vyrážím na modrou srdíčkovou trasu. Je dlouhá necelých sedm kilometrů a slibuje spousty zážitků. První zážitek byl to, že zjišťuji, že mnohem lepší než teplá lázeňská oplatka, jsou dvě lázeňské oplatky na sobě!!! Vyrážím tedy na nejmladší sopku v Čechách. Cestou pivko, pak ještě jedno… Jde se furt podle silnice, ale průvodce slibuje nádherný pohled z kopce na Fr. L. Jo, možná. Když to psal. Od tý doby se kopec jaksi zasunul do země a bylo vidět jen pár věží a komín teplárny. Konečně sem nahoře. Koukám do otevřené štoly, ale protože jsem na kopci sám, tak to vzdávám.

Vracím se pomalu okolo kopce zpět do lázní. Cestou míjím rybník Amerika a unikátní stavební stroj. Dávám tiskovku se ženou majitele, která mi nakonec dovolí dosud funkční stroj vyfotit pro Pepu.

No a už jsem zase pomalu ve Fr. L. Takže zase pivko na žízeň, pár fotek několika lázeňských ptáků.

A fotky z dnešního dne jsou TADY.

Povídání z lázní I

Povídání z lázní I

Tak dnes konečně přišel den „D“, kdy se teplota vyšplhala ze třech stupňů na celých jedenáct! Beru tedy po obědě brašnu s foťákem a vyrážím na lov. Samozřejmě, na lov fotek. Dnes jsem si dal za úkol zmapovat místní vřídelní prameny. Až teď večer, když to píšu, jsem zjistil, že jsem jede vynechal. Tak ten zmáknu zítra.

Takže vyrážím a jak tak koukám, stejný nápad vypadnout z hotelů mělo víc lidí. Někteří sedmdesátníci si dokonce zapůjčili kola. Tak na ty já si ještě počkám, až bude o deset víc. Nejdřív obcházím prameny na východní a střední části města, až se z něj dostanu úplně ven, kde procházím rašeliništěm a kde nacházím opuštěnou kolonádu. Ona asi byla kdysi v rekonstrukci, ale teď práce určitě stojí. Je v ní jeden pramen, Natálka…

Pomalu se vracím zpět, kde prolézám městské prameny a fotím Františka. Skoro po třech hodinách se vracím do hotelu. Po dnešním cvičení se rozhoduji, že dnešní bazén vynechám. Nerad bych se utopil. Budu rád, když se večer sám najím a umeju.

Měl jsem problém s vytvořením fotogalerie, ale nějak jsem to splácal. Při nejhorším to doma předělám.

Takže fotky ze včerejška, návštěva motýlího domu, a z dneška jsou TADY.

Ještě jednou jaro

Ještě jednou jaro

Minulé pondělí zasvítilo v podvečer krásně slunce, tak jsem vzal vlka a vyrazili jsme vyfotit jarní květenu. Netrmáceli jsme se nikam daleko, jen k nám na zahradu, ale stálo to za to.

Takže na níže uvedeném odkazu najdete tulipány, narcisky, kvetoucí švestku a kytky, co neznám. Taky jsem vyzkoušel selekci barev na foťáku a jsou z toho dvě zajímavé fotky.

No a na závěr nesmí samozřejmě chybět naše štěkací modelka!

Fotky jsou TADY.

Letiště a 2x A 330

Letiště a 2x A 330

Na poslední chvíli jsem vystartoval z Pato na letiště Ruzyně, kde měl přistát Airbus A 330. Přesně ten, kterého jsme při středeční návštěvě CATC opouštěli po nouzovém skluzu. A neměl přistát jeden, ale hned dva. Jeden byl cargo společnosti Qatar Airways, a druhý patřil domácí společnosti Czech Airlines ČSA.
Airbus A330 je velkokapacitní dopravní letoun pro střední a dlouhé tratě vyráběný společností Airbus. Byl vyvinut ve stejné době jako čtyřmotorový A340.
Airbus od počátku vyvíjel A330 se záměrem prosadit se na trhu letounů ETOPS (Extended-range Twin-engine Operation Performance Standards), který byl vytvořen typy A310 a Boeingy 767. Boeing 777 také patří do stejné kategorie; Boeing 757 sice také náleží na trh ETOPS, ale má kratší dolet a není velkokapacitní (tzv. wide-body design).
Trup a křídla A330 jsou prakticky identické s trupem a křídly typu A340, liší se pouze počtem a typy použitých motorů. A330 zdědil základní konstrukci trupu po Airbusu A300, stejně tak přední sekce (nos a kokpit) a systém fly-by-wire jsou z Airbusu A320.

Fotky z odpoledního výletu jsou TADY.

[responsivevoice_button voice=“Czech Female“ buttontext=“Přečíst článek“]