Povídání z lázní XII

Povídání z lázní XII

Dneska to byl ale fičák. Už jsem to někomu psal do mailu, ale já prostě nemám čas! Už jsem jako ti důchodci… Dopoledne jsem měl pět procedur, tak jsem nestihl ani kafe, takovej jsem já chudáček. Na oběd jsem neměl nějak chuť, tak jsem si dal jen polívku a hned vyrážím ven. Dnes na rozhlednu U Strejců, která je kousek od Horních Lubů. Nebo Lub? 🙂 . Na netu jsem našel, že: „Od 14. srpna 2005 má město Luby, známé ve světě výrobou hudebních nástrojů, novou turistickou zajímavost. Je jí celodřevěná, 22 metrů vysoká rozhledna s čtvercovou základnou. Rozhledna je situována severozápadně od centra města Luby v nadmořské výšce 632 metru a stojí v těsném sousedství Golfového klubu Luby. Již sama rozhledna je architektonicky zajímavá stavba, která stojí za zhlédnutí. Z vyhlídkové plošiny o rozměrech 7 x 7 metrů, která je ve výši 19 metrů, se pak návštěvníkům naskýtá zajímavý výhled na širé okolí. Severním směrem na Třístovou a Vysoký kámen, východním směrem na Zálubí a Zlatý vrch. Pohled západním směrem omezuje blízká Liščí hora. Nejhezčí pohled je jižním směrem, při dobré viditelnosti lze očekávat výhled až na masiv Slavkovského lesa.“ No tak jupí! Jenže co už tam nenapsali je to, že jí uhnilo schodiště 😥 . Ale i tak byl z kopce pěkný výhled. A poblíž rozhledny je golfový klub, takže byla možnost si dát i kávičku a sledovat golfisty. Cestou zpět jsem se stavil ještě v obci Skalná, kde je hrad Vildštejn. Na prohlídku jsem nešel, protože byla zase s průvodcem, ale hrad jsem poctivě obešel. Pak jsem se vydal k pramenu Kyselky, který inzeroval ukazatel. Jdu a furt jdu, ještě pořád jdu a pramen nikde a směrovka taky nikde. Když tu naproti mě dvě maminy s kočárkama. Takže záchrana. Když to dotlačili ke mě, tak jim povídám, že jsem se vydal k tomu prameni, a že pramen nikde, směrovky nikde. A oni na mě koukali ve stylu „dělá si snad prdel“ nebo „je blbej jak cikán bez dávek„. Pak mi jedna povídá, zkuste se pomalu otočit a opatrně zvedněte hlavu. Říkal jsem si, had nebo vzteklá veverka za mnou, a ne. Stál jsem přímo pod směrovkou Pramen Kyselky 5 km. No, tak jsem byl za úchyla, co obtěžuje mladé maminky. K pramenu jsem ale nešel, protože to znamenalo hoďku tam, a hoďku zpět.

Jel jsem raději vyhlídkovou jízdou na hotel a s přítelem Červeným Habánem jsem se usadil zase na dětském hřišti za hotelem.

Opravdu jen pár fotek z odpoledního výletu je TADY.

Povídání z lázní XI

Povídání z lázní XI

Tak dneska jsem si ranní budíček ošetřil. Večer jsem dal na kliku ceduli „Nerušit“, a zabralo to. Normálně snídaně, a pak, protože je neděle, a venku hezky, jdu před hotel do parku na lavičku lovit bronz. Teploučko, klídeček, pohodička. Jenže do hodiny vylezly babky a bylo po klidu. Ale i tak jsem tam vydržel do oběda. Po obídku hned vyrážím ven, protože je škoda to počasí nevyužít. Nejdříve jsem na radu pokojské vyrazil na Chebské nádraží, kde probíhala výstava „historických“ dieselových lokomotiv. Malé, ale hezké.

No a pak mě čeká cesta do Kladské, podívat se na pořádné rašeliniště. Co o to, dojel jsem v pořádku, ale nevychytal jsem moc oblečení. Tady od nás jsem vyjížděl v sandálkách, kraťasech a v tričku. Nahoře ale pěkně fučelo, i když svítilo slunce! Udělal jsem tedy jen malý okruh, ale i ten stál za to.

A následovala cesta na hotel, Habány a klid. Je přeci neděle!

A pár fotek z dnešního dne je TADY.

Povídání z lázní X

Povídání z lázní X

Dneska první procedura až od jedenácti. Jupí, to se vychrním!!! Bohužel to ale nevěděla pokojská, která mě vzbudila už v sedm deset. Grrrrrrrrrr. No nic, říkám jí, ať přijde za čtvrt hodiny a snažím se ze sebe udělat trochu člověka. Pak jí vpouštím a jdou na snídani. Ženu se ke kobližkám, když v tu chvíli přinášení čerstvě usmažená vajíčka. No co se dalo dělat…

Po snídani hned vyrážím na procházku do města. V ulicích ještě nikde nikdo, ale bylo už nádherně. Dneska fotím lázeňské baráky a kytky v lázních. Po téměř dvou hodinách se vracím na hotel a jdu na bahno. Pak mám chvilku čas a hurá na masáž. Po ní oběd a po něm hned vyrážím ven, protože kdybych si lehnul, tak vylezu zase až ve tři. Nejdříve si jedu nakoupit základní potraviny do Kauflandu, a pak vyrážím na kamennou rozhlednu Háj, která se tyčí blízko Aše. Už se těším, jak si tam dám klobásku s hořčicí a pivko. A prd. Zavřeno. No nic, zdolám rozhlednu, pošmejdím po okolí a vezu auto k hotelu, a sám pak vyrážím na pivko do Rybí bašty. Je fakt nádherně!

No a pak už mě čeká cesta na hotel a večeři. Zkusím zase koukat na hokej, ale nesmím usnout jako včera.

Fotky z dneška jsou TADY.

Povídání z lázní IX

Povídání z lázní IX

Dneska byl takový pohodový den. Sluníčko od rána do večera, procedury tak akorát a pěší výlet se taky vydařil. Ráno jsem mezi procedurami stihnul navštívit muzeum historických aut a motorek, které je tady nedaleko. Pak jsem dokončil procedury a šupal jsem na oběd. Po obědě tentokráte žádný ležing, ale vyrážím rovnou na hrad Seeberg. Jedná se o románský ministeriální hrad z konce 12. století, který byl později přestavěn v gotickém a následně v renesančním slohu. Prostory hradu se skládají z vlastního jádra hradu a hospodářského předhradí s hospodářskými staveními a barokní stodolou. Samotný hrad se skládá ze dvou částí – románského a gotického paláce, jež jsou doprovázeny renesančním křídlem s arkádovou chodbou v nádvoří.

Trasa byla dlouhá necelých sedm kilometrů (a sedm zpět 🙂 ), a tak jsem se vybavil na cestu i pitím, na které obyčejně zapomínám. Cestou míjím několik hezkých rybníků, jinak po cestě nic zvláštního. Snad jen jedna zaniklá obec, kterou však nevysídlili šachťáci, ale stáhli se odtud Němci po válce. A památný dub v místě, kde obec stála.

A taky jsem míjel jednu EKO farmu, kde měli ovce kamerunské a něco jako chlupatý lamy, nebo lamy zkřížené s kníračem.

Na proti hradu byl zajímavý kostel, který neměl věž. A pak následovala cesta domů a pivo a večeře. A Habány a hokej 🙂 .

Fotky z dneška jsou TADY.

Povídání z lázní VIII

Povídání z lázní VIII

Dnešní den se opravdu vyvedl. Dopoledne jsem mezi procedurami stihnul oběhnout a nafotit místní kostely, odpoledne jsem byl pak Dole v dole a nakonec na samém vrcholu! Takže postupně…

První kostel, který jsem dopoledne navštívil, byl pravoslavný kostel svaté Olgy, který sloužil místní ruské komunitě. Kostel byl dostavěn v roce 1889. Jeho autorem je Gustav Wiedermann, který projektoval i několik dalších staveb ve Františkových Lázních.

Dále jsem navštívil katolický kostel povýšení svatého Kříže. Byl postaven v letech 1812-1819. Z architektonického hlediska se tento kostel řadí k nejkrásnějším empírovým církevním stavbám v České republice. Jeho průčelí zdobí, u kostelů nezvyklé, dva páry mohutných sloupů s tympanonem. Zajímavý je také jeho interiér zdobený freskami od malíře Kandlera a postavami patronů kostela sv. Heleny a císaře Konstantina.

Pak jsem přešel k Evangelickému kostelu sv. Petra a Pavla. Byl navržen chebským stavitelem Karlem Haberzettlem. Ten jej pojal v historizujícím slohu jako trojlodní baziliku s románskými prvky. Kostel byl dokončen a vysvěcen v roce 1880. Věž v průčelí byla přistavěna až později.

A poslední, čtvrtý kostel, byl kostel svatého Jakuba, který se nachází na předměstí Františkových Lázní v Horních Lomanech. Byl postaven v roce 1740 po požáru původního kostela. Jedná se o jednolodní barokní stavbu s věží v průčelí.

Jen tak tak jsem se přiřítil na ultrazvuk, ale dobrý. Pak hned na oběd, chvilka pauzy a vyrážím na šachtu. U oběda se ke mě hnal Němec, se kterým jsem měl včera u oběda menší konflikt, protože vystartoval na servírku, který se sesunulo špinavý nádobí z tácu, a jeden talíř mu převrátil víno nebo vodu. Začal na tu chudinku ječet, že jí vytryskly slzy jako hrachy. Tak jsme si vyměnili pár slov, on německy, já česky. Teď mě začal plácat po rameni, samozřejmě po tom operovaném, a asi se mi omlouval. Nevím, protože německy umím akorát jíst. No a tý holčině přinesl čokoládu 🙂 . Takže k té šachtě. Jedná se o cínový důl Jeroným z roku 1548. Podle odhadů poskytl důl Jeroným za celou historii asi 500–700 tun cínu. Nebyl proto nikdy tak bohatý a věhlasný jako jiná díla v okolí, ale zato se zachoval v původní podobě. Na prohlídku jsme se sešli tři kusy. Já a mamina s šestiletým klučinou. Když jsem průvodci oznámil, že mám za sebou patnáct let hlubiny, hned se začal kamarádit. Mamina ne 🙂 . Prohlídka byla opravdu zajímavá…

Po vyfárání se převlíkám do civilu a vyrážím na rozhlednu Cibulka, která se nachází na Šibeničním vrchu u obce Oloví, přibližně v poloviční vzdálenosti mezi obcemi Oloví a Krajková. Zvolil jsem nejkratší přístupovou cestu, dlouhou jen 800 metrů. Ale výškové převýšení bylo 130 metrů. Pak následoval výstup na věž, do výšky 25 metrů. A dobrý. Sice se to trochu houpalo, jak foukal vítr, ale výhled byl perfektní.

No a pak už následovala cesta domů na hotel a kulturní zážitek v podobě druhé návštěvy místního divadla Bóži Němcové. Písničky z muzikálů a operet. No, myslím že nejsem úplnej analfabet, co se týká těch dvou žánrů, ale poznal jsem jen Čardášovou princeznu. A navíc půl písničky zpívali česky a půl německy  😥 . A ještě horší bylo, že to zpívaly dvě sopranistky, a to fakt tahalo za uši. Tak jsem vzal po prvním poločasu draka.

A fotky z dneška jsou TADY.

Povídání z lázní VII

Povídání z lázní VII

Dneska to bylo s procedurami jako včera a ještě jsem to vylepšil o to, že jsem nestihl oběd 🙂 . Po poslední proceduře jsem také stejně jako včera na chvilku padl do postele, a pak vyrazil na zelenou trasu. Průvodce jsem raději ani nečetl, abych nebyl zklamanej. Trasa vedla na východ města, převážně po asfaltových cestách lesem. Bylo horko a tak jsem vyrazil jen v triku. V lese jsem objevil hospůdku jako by vypadla ze hry Hospoda Na Mýtince. Dneska však žádné stařenky, žádné pivo a pokračuji dál. Pak v lese potkám bloudící dvojici Němců. Normálně měknu a jdu do sebe. Už dopoledne jsem pomáhal na hotelu jedné notně zmatené Němce najít její pokoj. Spletla se o barák a dvě patra 🙂 . Těmhle jsem zase na mobilu ukázal, kde se nachází hotel Zátiší. Totiž téměř v centru, ne v lese na palouku, kam mířili 🙂 . Pomalu jsem došel k pramenu Natálka, kam už jsem jednou došel, ale z druhé strany. Cestou zpět do města nenápadně rekognoskuju terén, jak se bezbolestně dostat do dolu, kde se těží rašelina. A myslím, že jsem cestu našel. Poprchává. Prší. Leje. Stojím pod mostem. Když to trochu polevilo, přesunul jsem se do města, kde jsem zakoupil sobě dvojitou oplatku.

Pak jsem kličkoval mezi kapkami deště do hotelu. Pak se teprve spustil pořádný lijavec. Shodil jsem ze sebe mokré hadry a hodil je na topení a vyvolávám fotky.

Když jsem celkově oschnul, vyrazil jsem na večeři. A tam jsem si vynahradil ten oběd. Grilované vepřové medailonky naložené v černém pivu, grilovanou zeleninu a rýži. To celé zalité pivem.

Fotky z dneška jsou TADY.

A ještě horká novinka. V Chebském deníku čtu, že „Kriminální policie vyšetřuje současný pronájem kempu Amerika ve Františkových Lázních.“ Díval jsem se po netu, co je zač ten bývalý starosta, a našel jsem mimo jiné, kde bydlí 🙂 .