Povídání z lázní VI

Povídání z lázní VI

Dneska jsem měl ty procedury nějak blbě rozházený po celém dopoledni, tak jsem se jen binkal kolem hotelu. Na hoďku jsem se šel natáhnout na lavici do parku za hotelem, pochytit trochu sluníčka. Taky jsem zaběhl naproti do divadla, a koupil si lístky na dvě představení. Po poslední proceduře, voskový zábal, jsem dal chvilku chruping, a pak vyrazil na červenou srdíčkovou trasu. Šlo se pořád po rovince, takže opravdu odpočinkovka. Snad mimo mini zoologický, ptačího ostrova a bývalého kempu, tam nebylo nic moc vidět, ale bylo to hezká procházka, ale téměř bez fotek. I když, zachránili to kachny. To je takovej vděčnej objekt. A pak Německý babky v hospodě Rybářská bašta, kde jsem si dal pár plzniček.

A fotky jsou TADY.

Povídání z lázní V

Povídání z lázní V

Nejdříve vysvětlení titulního obrázku. Dneska jsem tu viděl ženský mladší dvaceti let, viz. video níže. Po týdenním pobytu zde v lázních, jsem už nabyl dojmu, že se ženský rodí rovnou ve věku 65 let. Neštěstí to byl jen ošklivej sen…

Takže dneska… Po snídani jsem dal dva a deset bazénů, abych zase trochu potrápil tu ruku. Dva a deset nutno brát tak, že dva bazény jsem plaval a desetkrát jsem ho obešel abych oschnul 🙂 . Pak jsem se chtěl vyvalit na lavičku, ale bohužel na ní byla jinovatka, tak jsem dnešní dopoledne proválel u telky a počítadla. Po obědě přijel Honza s Ivanou a Terkou. Trochu jsme se prošli centrem, kde probíhala výstava historických vozidel. Součástí výstavy bylo i vystoupení mažoretek, viz. níže. Pak následovala procházka v parku SOOS zakončená kávou.

Dneska jsem byl venku bez foťáku, takže TADY je jen pár fotek z mobilu z výstavy veteránů.

A hlavní zpráva dne je, že Honza požádal Terku o ruku! Až jí požádá ještě o zbylé součástky, může být i hostina. Teda nejdřív svatba, a pak teprve ta hostina 🙂 .

Povídání z lázní IV

Povídání z lázní IV

Dneska bylo osmnáct stupňů!!! Ale od začátku. Po snídani jsem vyrazil do města do informační kanceláře, zakoupit si lístky do divadla na „Záskok“. A prd, vyprodáno. Tak jsem si řekl, že když už jsem ve městě, zajdu si do LIDLu dokoupit zásoby Habánů. Jednak jsem netušil, že LIDL je až na konci města za devatero horami a hlavně ten jejich systém prodeje 🙄 . Palety složené mezi regály, takže neprojedou dva vozejky vedle sebe, no a na závěr jedna běžící kasa!!! Ale vydržel jsem to a vláčím nákup pomalu do hotelu. Tam se mažu pětatřicítkou a jdu si lehnout do zahrady na lavičku. Po hodince a půl se vzbudím červenej jak rajče a mažu na oběd. Pak následuje rovněž hodinu a půl ležing.

Po poledním klidu beru brašnu s foťákem a vyrážím do přírodní rezervace SOOS. Je to kousek od Frantovejch, takže jsem tam autem za deset minut. Při příjezdu si všimnu, že je dnes v provozu úzkokolejka. Házím tedy kotvu a běžím si koupit lupen. Mašina jede za hodinu, takže mám čas si v klidu projít rezervaci. A potom hup do vlaku. Přesně s takovým jsem jezdil před x lety na Kohinooru, 360 metrů pod zemí.

Ještě než zamířím domů, zajedu se kouknout do Chlumu Svaté Maří, kde mám ve středu schůzku se starostou. Tak abych pak nebloudil.

Po večeři vyrážím k divadlu, odkud vyráží v sedm lampionový průvod. V čele jde vedení obce, starosta nese čarodějnici (Moranu), za nimi jdou mažoretky, a pak kapela. A tak fotím a fotím a fotím… Pak zjišťuji, že tam mám samé mažoretky 🙂 . Fotil jsem je tak vehementně, že po skončení průvodu mě jedna oslovila, jestli bych jim ty fotky neposlal 🙂 .

No a zazvonil zvonec a dnešního dne byl konec.

Ještě taková vtipná příhoda od oběda. Byl jsem si naložit olivy, udělám otočku a jedné velice korpulentní němkyni vyrazím talíř s omáčkou přímo na kozy. Baba začala něco držkovat a korunu tomu dala servírka, která povídá: aby si se neposrala 🙂 .

Jo, a fotky z dneška jsou TADY.

Povídání z lázní III

Povídání z lázní III

Tak dneska ráno na teploměru byla nula. Pokojská říkala, že v noci bylo -5. No paráda. Ale zase bylo jasno. Ráno jsem dal dvě procedury, pak jsem měl hodinu a půl volno, tak jsem využil jasného nebe a šel obrazit prameny na západě města. Celkem šest kousků. Na ultrazvuk jsem přilítnul akorát na čas, ale prameny jsem obešel všechny. Jupííí. Pak následovaly zbylé dvě procedury, oběd a klid na lůžku. Rehabilitační sestra mi dává zabrat. Teda mé ruce. Včera to naznačila a dneska to řekla na plnou hubu. Moje domácí sestra Zuzanka je sice modelka, ale tohle prosrala. Nechala mi zatuhnout kloub. Takže jsem zase dneska kvičel a úpěl. Po obědě jsem si musel vzít prášek na bolest, ale že by zabral, to zrovna ne. Teď, co to píšu, tak ruku ani nezvednu na stůl. Ale je fakt, že mě sestra varovala, že to do večera přijde.

No nic, je po poledním klidu a vyrážím na modrou srdíčkovou trasu. Je dlouhá necelých sedm kilometrů a slibuje spousty zážitků. První zážitek byl to, že zjišťuji, že mnohem lepší než teplá lázeňská oplatka, jsou dvě lázeňské oplatky na sobě!!! Vyrážím tedy na nejmladší sopku v Čechách. Cestou pivko, pak ještě jedno… Jde se furt podle silnice, ale průvodce slibuje nádherný pohled z kopce na Fr. L. Jo, možná. Když to psal. Od tý doby se kopec jaksi zasunul do země a bylo vidět jen pár věží a komín teplárny. Konečně sem nahoře. Koukám do otevřené štoly, ale protože jsem na kopci sám, tak to vzdávám.

Vracím se pomalu okolo kopce zpět do lázní. Cestou míjím rybník Amerika a unikátní stavební stroj. Dávám tiskovku se ženou majitele, která mi nakonec dovolí dosud funkční stroj vyfotit pro Pepu.

No a už jsem zase pomalu ve Fr. L. Takže zase pivko na žízeň, pár fotek několika lázeňských ptáků.

A fotky z dnešního dne jsou TADY.

Povídání z lázní II

Povídání z lázní II

Můj osobní lázeňský lékař, MUDr. Róbert Michalič (již od pohledu Čech jako poleno),  mi naordinoval následující lázeňské procedury:

  • masáž klasická
  • plynové injekce
  • koupele uhličitá
  • ultrazvuk
  • fyzioterapie
  • slatinný zábal
  • parafínový zábal

Ak tomu mám ještě celodenní přístup do bazénu, což je velmi luxusní záležitost, obzvlášť když nemusím vytáhnout nohu z hotelu, protože bazén (správně Aquaforum) je propojen s hotelem.

Masáž klasická – tak tu mám na horní část těla dvacet minut a je to příjemná záležitost

Plynová injekce – toho jsem se bál, ale nakonec dobrý. Je to injekce spojená s dávkovačem plynu a plynovou bombou. Dostávám do ramene čtyři vpichy, dva zezadu, dva zepředu a při každém bodnutí mi foukne pod kůži 50ml plynu. Prý to má léčit a uklidňovat to postižené místo

Koupel uhličitá – svléknout do nahata a skočit na dvacet minut do bublací vody o teplotě 33 stupňů. Jako dobrý, ale mohlo by to být teplejší. Pak mě sestřička zabalila do duchny a dalších deset minut jsem ležel v hekárně. Vlastně v odpočívárně… Ale dobrý…

Ultrazvuk – na rameno mi připevnili takou jako počítačovou myš a z každé strany do mě pouštěli pět minut ultrazvukové vlnění. Stejně jako výše by to mělo uklidňovat a léčit.

Fyzioterapie – s láskou a se slzou v oku jsem vzpomínal na sestřičku Zuzanu, o které jsem si myslel, že mě mučí. Byla něžná!!! Ale zase tady ta půlhodina rychle utekla…

Slatinný zábal – no já nevím, prej to léčí, ale nebylo mi to zrovna moc příjemný. Tak zase do nahata, pak sestra vzala kýbl s rašelinou o teplotě 43 stupňů a vykydla to na postel. V tom mi vyhrabala hnízdo do kterého jsem si lehl. Druhým kýblem bláta mě zasypala a uplácala ho na mě. Pak na srdce dala chladič, zabalila mě prostěradlem, dekou a gumovým prostěradlem nebo co to bylo. Tak nějak jsem to blbě snášel, navíc to bylo na mě dost horký. Po dvaceti minutách mě vybalila, odsekala ze mě zbytky bahna a vysprchovala mě. Následoval zábal do deky a deset minut klid.

Parafínový zábal – rozehřátý vosk o teplotě 70 stupňů naleje sestra na takové plínky, které mi přiložila na rameno a zabalila mě do prostěradla a nějaké houně a patnáct minut jsem se válel na lehátku. Už chyběl jen knot do pusy, abych se cítil opravdu jako svíčka.

Bazén – to je prostě Amerika. Jak už jsem psal, bazén je propojen přímo s hotelem a je zadarmo (tedy pro nás, lázeňáky) po celý den. Stačí si jen čipem otevřít spojovací dveře, ukázat kartu z hotelu na recepci a může se plavat a plavat a plavat. Ani tam nebejvá moc lidí.

Povídání z lázní I

Povídání z lázní I

Tak dnes konečně přišel den „D“, kdy se teplota vyšplhala ze třech stupňů na celých jedenáct! Beru tedy po obědě brašnu s foťákem a vyrážím na lov. Samozřejmě, na lov fotek. Dnes jsem si dal za úkol zmapovat místní vřídelní prameny. Až teď večer, když to píšu, jsem zjistil, že jsem jede vynechal. Tak ten zmáknu zítra.

Takže vyrážím a jak tak koukám, stejný nápad vypadnout z hotelů mělo víc lidí. Někteří sedmdesátníci si dokonce zapůjčili kola. Tak na ty já si ještě počkám, až bude o deset víc. Nejdřív obcházím prameny na východní a střední části města, až se z něj dostanu úplně ven, kde procházím rašeliništěm a kde nacházím opuštěnou kolonádu. Ona asi byla kdysi v rekonstrukci, ale teď práce určitě stojí. Je v ní jeden pramen, Natálka…

Pomalu se vracím zpět, kde prolézám městské prameny a fotím Františka. Skoro po třech hodinách se vracím do hotelu. Po dnešním cvičení se rozhoduji, že dnešní bazén vynechám. Nerad bych se utopil. Budu rád, když se večer sám najím a umeju.

Měl jsem problém s vytvořením fotogalerie, ale nějak jsem to splácal. Při nejhorším to doma předělám.

Takže fotky ze včerejška, návštěva motýlího domu, a z dneška jsou TADY.