15 let muzikálu Kleopatra a 15 let Divadla Broadway

15 let muzikálu Kleopatra a 15 let Divadla Broadway

Po dlouhé, ale opravdu dlouhé době se mi v divadle opět líbilo! Ivana dostala od Ježíška vstupenky na narozeninový koncert divadla Broadway. Slavilo se 15 let od vzniku divadla a zároveň patnáct let od premiéry muzikálu Angelika.

Ještě dříve, než jsme zalezli do divadla, jsme se byli podívat na parníku za Bobešem. Čekali jsme na něj asi dvacet minut než připlujou, a málem mi upadli zimou uši. Dali jsme si kafe a vyrazili na Jindřišskou věž, kde probíhá výstava fotografií Nostalgická Praha. Krásné fotky staré Prahy a perfektně udělaná projekce, kdy se prolínaly staré fotky se současným stavem.

Pak jsme se vydali do Paladia, že se najíme v Mekáči. Po vyjetí do gurmánského patra nás ale zaujala nová restaurace Výtopna, kde se vaří česká jídla. V prostorách restaurace stojí maketa jídelního vozu 1:1. a dále jsou tam stoly, na které zaváží pití vlaková souprava. Takže poprvé v životě mi přivezl pivo vlak 🙂 . Dali jsme si zapečený brambory s klobásou a paprikou. Moooc dobrý, doporučuji!

Po jídle jdeme do divadla. Lidí jako much, ale fronta se rychle zkracovala. Klika cvakla dveře letí a začátek je tady. Představení mělo švih, žádné zbytečné povídání. Z každého muzikálu, co vznikl za těch patnáct let, se zpívaly dvě až tři písničky, no prostě paráda! Pořadem provázeli Kristina Kloubková a Aleš Háma. No a těch umělců co tam bylo: Josef Vojtek, Petr Kolář, Daniel Hůlka, Radka Fišarová, Kamilka Nývltová, Zdenka Trvalcová, Bětka Bartošová, Ivana Jirešová, Jan Kopečný, Josef Vágner, Yvetta Blanarovičová, Michal Kavalčík, Bohouš Josef, Michaela Gremrotová… No, nezapomněl jsem na nikoho? No jasně! A Marian Vojtko!!!

Představení skončilo ve čtvrt na jedenáct, takže většina lidí mazala domů, a na nás pak zbyl raut jako kráva! Bez tlačení a hodně dobré jídlo. Škoda že jsme neměli nocleh, mohli by jsme bejvali něco popít…

Následovala cesta na náplavku pro auto a jízda domů. Někde za Slaným nás dostihla pěkná průtrž, ale v pohodě jsme dojeli domů…

A to je konec jedné cesty za kulturou…

Konec a začátek roku

Konec a začátek roku

Tak Vánoce a konec roku máme za sebou. Až na to, že jsem asi tejden před svátkama začal marodit, a vydrželo mi to to až do konce prvního tejdne v novém roce, prošel přelom roku celkem v klidu. Žádný řízek se nespálil, dárek se dostal na každého, včetně našich chlupáčů…

První svátek se scházíme u Bobešáků na oběd. Je mi furt blbě, tak polehávám, ležím. Na Silvestra jsme se vykopali a vyrazili do hor, kde sice nebyl skoro žádný sníh, ale zase tam bylo “azůro”, a z Klínů byla dokonce vidět i Milešovka. A u auta na nás čekali koníci.

Večer jsme silvestr strávili dílem u Sobíků a dílem u Válečků, kam jsme se po půlnoci ještě vrátili.

Na připojených fotkách je i krátká procházka po poli za zahradou.

A poslední věc, už máme dovolenou. Jupí!!!

Takže, fotky z konce roku jsou TADY a budoucí dovolená TADY.

Zrcadlová kaple

Zrcadlová kaple

Ježíšek nám nadělil pod strom lístky na koncert Mariana Vojtka. Ten byl tentokráte situován  do Zrcadlové kaple Klementina. Než jsme vyrazili do kaple, stavili jsme se za Bobem na škuteru na kávičku a něco malého do sosáčku. A pak, protože jsme měli dost času, jsme se vypravili do muzea Karla Zemana.

Výstava je koncipována jako filmové scény a malé ateliéry, kterými budete procházet a můžete se v nich – přímo mezi kulisami – natáčet v akci. Vznesete se na létajícím stroji, projdete se po měsíci Barona Prášila nebo budete ovládat známou ponorku z Vynálezu zkázy.
Současně se také seznámíte s originálními loutkami i s dosud nepublikovanými fotografiemi a dalšími dokumentárními materiály ze života a díla tohoto filmového vizionáře.
Muzeum je interaktivním a hravým prostorem zaměřeným na rodiny s dětmi z České republiky i ze zahraničí. Dlouhodobě se má muzeum stát institucí uchovávající a propagující odkaz režiséra a výtvarníka Karla Zemana s širokou nabídkou aktivit pro laickou i odbornou veřejnost.

Docela jsem se tam těšil, ale nebylo to nic moc. Cestou do Klementina zkouším fotit večerní Prahu a stavujeme se taky na večeři. V kapli bylo docela narváno, ale byla krásná…

Když přišel mistr, tak oznámil, že koncert chtěli původně zrušit, protože firma, která měla připravit ozvučení, připravila prd. Pak se ale rozhodli, že vystoupení dá bez zvuku, jen za doprovodu smyčcového sexteta. A bylo to super. Tedy aspoň pro nás, protože jsme od něj seděli asi pět metrů. Ale vzadu po skončení koncertu bublali, že tam bylo prd slyšet. No smolík…

A je tu pár fotek z výletu. TADY.

Zase u plotny

Zase u plotny

Když je dneska ten svátek, rozhodl jsem se, že něco s tou chromou rukou uvařím. Nedávno jsem viděl na fejsbůku takovej jednoduchej recept z mletýho masa. Skočil jsem do auta jel si nakoupit ingredience. Moc toho nebylo: mletý maso, šunka, plátkový sýr, anglická slanina a lístkovej špenát. Doma jsem k tomu ještě hodil dvě vajíčka, strouhanku, sůl a pepř, odborně jsem to zaroloval a nechal péct.

Postup a výsledek je TADY.

Na pár dnů…

Na pár dnů…

Ano, na pár dnů jsem si šel lehnout do nemocnice, aby mi tam trochu poladili to rameno, které jsem si přesně před rokem nabořil. MUDr. Rybář mě odeslal na ortopedii k MUDr. Pultarovi, který mě prohlédl a říkal, že by tam něco zbrousili, upravili atd. Tak jsem v pondělí nastoupil. Dopoledne jsem absolvoval předoperační vyšetření na interně a na ARO, kvůli narkóze. A pak jsem se celý den flákal. No flákal, chvilku jsem pracoval, chvilku hledal dárky na vánoce. Co si člověk nekoupí, to nemá 🙂 . V sedm poslední jídlo, v půl jedenáctý padám do peří.

Ráno měření teploty, cukru, snídani jen pozdravím. No co, v půl desátý jdu na kudlu, tak to nějak vydržím. Ale prd, na řadu jsem šel až v půl dvanáctý, protože mi to rameno chtěl dělat MUDr. Pultar za asistence Rybáře, tak se musel sladit čas. Teda doufám, že tam byl ten s velkým “R” 😆 . Na pokoji mi sestra prdla náladovku, a než jsem dojel na sál, tak už jsem napůl spal. Na sále si jen pamatuju, jak mi nabodla sestra žílu a dobrou noc.

Probudil jsem se kolem půl třetí a cítil jsem se v pohodě, akorát jsem měl žízeň jako prase. Odpoledne návštěvy, pak večeře, a pak volná zábava. No zábava, asi jako v nemocnici… Kolem osmé způsobili rozruch doktoři, kteří se na mě přišli podívat a vysvětlit mi, co mi s tím dělali. Sestřičky je samozřejmě tak pozdě nečekali, takže byly zašitý v sesterně, což se doktorovi moc nelíbilo a tak byla z chodby slyšet vzrušená debata doktor versus sestry 😀 . Když mi to vysvětlili, tak řekli, že pokud se nebude dít nic výjimečného, tak půjdu ve středu domů.

A šel jsem…

Z krbu kamna

Z krbu kamna

Tak jsme se asi po pěti letech rozhodli, že necháme vymalovat obývák. A jelikož nám prohořela krbová vložka, rozhodli jsme se k razantnímu kroku. Zbouráme krb, a nahradíme ho krbovými kamny. No ono se to řekne, ale vybrat nějaká, který by se nám líbila, to nebylo tak jednoduchý! Všude jich měli tuny, ale na druhou stranu je fakt, že většina jich měla malé topeniště. Ale i tak jich bylo na výběr stále dost! Zlatej totáč, kdy byly na výběr dvě věci a jedna byla už zamluvená… Nu, nakonec jsme vybrali, a myslíme si, že dobře. Mezitím se vyboural a odvezl krb, oškrábali zdi a spáry, vymalovalo se a obložil roh kolem kamen. Objednal se i koberec, ale ten se musí vyrábět, takže na něj ještě čekáme. Začali jsme na státní svátek, tedy 28. října a dnes, 13. listopadu jsme před dokončením. Kamna jsou propojeny do komína a zdá se, že i dobře hoří! A teď už jen ten koberec a nastěhovat nábytek.

A fotky z celé alce jsou TADY.