Výlet do hrnčířské dílny

Výlet do hrnčířské dílny

Je sobota, lehce po obědě a my nasedáme do auta a vyrážíme na malou dovolenou. Nejdříve vyrážíme do obce Vyžlovka, kde máme zajištěn nocleh. Cestou se ještě stavujeme v Jevanech, kde si dáváme malou turistickou trasu kolem místních rybníků. Trasa končí opět v Jevanech. Vesnicí se vracíme k autu. Mají tu hezké domky i obrovské paláce.
Sedáme do auta, a pokračujeme dál do Vyžlovky. Nejdříve se jdeme najíst, pak se couráme vesničkou a nakonec míříme do hotelu. Padáme do pelechu a spíme.
Ráno dáváme lehkou snídani a vyrážíme do Kostelce nad Černými lesy. Tam vysazuji Ivanu v hrnčířské dílně (dárek k narozeninám), dám si ještě malou kávičku a vyrážím za místní kulturou. Nejdříve jsem chtěl zůstat v Kostelci, ale byly tam blbě značené trasy, tak se přesouvám do Kouřimi. Nejdříve zalézám do muzea lidových staveb. Hezké chaloupky, málo lidí, hezká hospoda. Pak pokračuji do centra Kouřimi. Kupuji si lístek na prohlídku kostela, podzemí a zvonice. Dobrý, dobrý, dobrý!
Po prohlídce centra se vydávám naučnou stezkou kolem města. Je strašnej pařák, schyluje se k bouřce. Po vycházce následuje cesta pro Ivanu do dílny. Loučíme se a tradá do Čestlic za Sváťou a Jitkou. Chvilku pokecáme, svačinka a jedeme domů. No vlastně, těsně před odjezdem vytáhla Jitka ještě album ze svatby. Odjezd se opožčuje o půl hoďky, ale i tak byla cesta domů v pohodě.

Fotky z výletu jsou TADY a dole je malé video z dílny.

Sicilská sopka Etna znovu chrlí lávu a popel

Sicilská sopka Etna znovu chrlí lávu a popel

Etna

Sicilská sopka Etna se po necelých čtyřech měsících opět probudila k životu a od středy chrlí popel a lávu. Píše to ve čtvrtek webový portál deníku La Repubblica.
Sopečný popel ve vzduchu přiměl dispečery uzavřít mezinárodní letiště ve městě Catania, které leží na úpatí Etny. V průběhu čtvrtka jej znovu otevřeli, i když jen částečně.
Popel se vznáší nad Catanií i přilehlými městečky a vesnicemi, píše agentura ANSA.
Italský ústav geofyziky a seismologie uvedl, že v noci na čtvrtek se na východním svahu vulkánu otevřel nový kráter, jímž uniká popel a láva.
Žádné škody způsobené sopečnou činností zatím nejsou hlášeny.
Sopka byla naposledy aktivní v polovině ledna.
Etna je nejaktivnějším vulkánem Evropy. Leží na východním pobřeží Sicílie.

Nemohla soptit loni??? 🙁

Sedmdesátdvojka bez kormidelníka

Sedmdesátdvojka bez kormidelníka

Oslavenec

Sedmdesátdvojka bez kormidelníka: nejedná se o žádný závod lodí na Vltavě, ale o oslavu narozenin babičky Hany. A mimochodem, kormidelníka jsme měli, ale postupně od začátku:-)

Někdy před třemi nedělemi začala babička plánovat oslavu narozenin. A protože jí chtěla nějak ozvláštnit, navrhl jí Honza plavbu parníkem po Vltavě. A nápad se ujal. Během krátké chvilky se dohodli podrobnosti a dnes ráno jsme mohli vyrazit mikrobusem do Prahy. z Patokryjí jedeme nejdříve do Mostu pro Honzu s Luckou, pak pro babičku Zdenu, a pak pro klan Vaňků. To už je autobus plnej až po střechu, tak že vyrážíme ku Praze. Babička Hana chtěla začít roznášet po autobuse občerstvení, ale mělo to dvě vady. Za prvé, když se otočila dozadu, dělalo se jí špatně, a za druhé se nevešla mezi sedačky 🙂 . Tak že jsem to odřel já. Ne, že bych se mezi ty sedačky vešel nějak líp, ale jsem delší a dál dosáhnu.

Přijíždíme do Prahy, necháme se vyhodit u hotelu Diplomat (v Praze se běží maraton, tak že nesjíždíme do města), skáčeme do metra a tradá k Vltavě. Tam se k nám připojují Zelenkojc a hned nastupujeme do již přistavené lodi. vlodi už je také všechno připravené, tak že hned odrážíme od břehu. Svítí slunce, tak se přesouváme na horní palubu. Nejdříve jedeme směrem k ostrovu Štvanice, to proto, abychom nemuseli čekat u před plavebními komorami u Čertovky. Před Štvanicí se otáčíme a jedeme přes komory až pod Vyšehrad. Cestou jíme, pijeme a koukáme a koukáme, jak nám ostatní závidí, že máme pro se sebe tak velký parník 🙂 .

No ale, co bych to tu popisoval, když je jednodušší se podívat na fotky. Stačí jen kliknout SEM.

Hody hody doprovody, já jsem malý zajíček:-)

Hody hody doprovody, já jsem malý zajíček:-)

Diplom

Možná Vás zarazí obrázek, který doprovází tenhle článek. Tak tedy postupně:-) Nejdříve zpátky k nadpisu. Malej už dávno nejsem, o zajíčkovi bych raději nemluvil. Ale když jsem byl malej, tak jsem nikdy koledovat o Velikonocích nechodil, byla to prostě trapárna. Jenže pak jsem se nastěhoval na vesnici, a z naší skvělou partou jsme začali obcházet spolubydlící. Chodíme pěšky, zvoníme i u těch, kteří by to nečekali, no zkrátka, nejezdíme autem, nechodíme přát jen svejm nadřízenejm nebo těm, z kterých něco kouká, jak jsem se dneska dočetl na netu. Ale proč to všechno píšu.

Sedíme u jedné rodiny, kouknu na zeč, a tam diplom. Kouknu na ten diplom po druhé, sakra, to písmo bych měl znát. Kouknu na ten diplom po třetí a jasně. Ten diplom psal můj táta před 37 lety!!!

Tak, a to je ten důvod, proč jsem to psal. Hezký zbytek Velikonoc!