Víkend na Slapech – 2. den

od Karel Řehák | 6. 7. 2011 | Ze života

Budíček máme lehce po osmé, Láďa mezitím zajel do vesnice pro snídani, tak že vyčistit zuby a dlabat. Po snídani pomalu balíme, a lehce po desáté vyrážíme zpět k domovu. Ale nejedeme přímo, máme naplánovány zastávky na hradech Točník, Žebrák a Křivoklát.
Jako první přijíždíme na hrad Točník. Zaparkujeme na parkovišti pod hradem a jdeme dva a půl kilometru do kopce ve strašným pařáku. Bylo takový horko, že i hradní medvěd se válel v bazénku. Na hradě byla různá vystoupení pro děti, my jsme se trefili akorát do produkce sokolníka. Hrad je pěkně rozlehlej a členitej. Ale stejně tam bylo vedro. Po prohlídce se pomalu šouráme do podhradí a naše kroky vedou na hrad Žebrák. Oba hrady jsou kousek od sebe, ale oba do strašlivých kopců. A k tomu to vedro:-)
Vylézáme na Žebrák, jazykama se přivazujeme k zábradlí, abychom se neskutáleli do údolí. Aby ten zážitek z hradu byl ještě intenzivnější, kupujeme si lístky na věž a po dřevěných schodech se suneme nahoru. Nahoru, blíže slunci!!! Tam bylo takový vedro, že i sandále měli vyplazenej jazyk. Chvilku se rozhlížíme po kraji, a pak se rychle stěhujeme do místní restaurace. Tam do sebe naleju půl litru točený limonády, a pak si teprve můžu objednat jídlo.
Po hradu Žebrák, nastavuji na navigaci Křivoklát. Asi za čtyřicet minut parkujeme kousek nad hradem. Na hradě bylo docela dost lidí, a fronta na lístky jako prase. Nakonec se přeci jenom dostáváme na nádvoří, kde stejně jako na Točníku, i zde je sokolník. Vlastně sokolnice. Produkce podobná, akorát týhle jeden opeřenec frnknul na strom. NA rozpáleném nádvoří blížeme zmrzlinu a pozorujeme ruch. Když už není co blízat, balíme se a míříme zpět do auta. Naštěstí jsem ho prozíravě postavil do stínu. No ale stejně tam bylo vedro. Na navigaci máčkám Domů a frčíme.
Jen co přijedeme domu, spustil se lijavec a pěkná bouřka:-)

A fotky z výletu jsou TADY.

Víkend na Slapech – 1. den

od Karel Řehák | 5. 7. 2011 | Ze života

Ráno před odjezdem jdeme nejdříve zrekonstruovat pomník válečným hrdinům. Myslel jsem si, že tam strávíme maximálně hodinku, ale nakonec se ukázalo, že to byla práce pro tři lidi na tři hodiny:-)
Po návratu domů házím do sebe oběd, a pak už frčím pro babičku Zdenu, aby nám pohlídala ranč. Cestou si ještě kupuji nový držák na GPS, protože ten původní mi slítnul na zem a rozložil se.
Pak už nic nebrání odjezdu na přehradu. Za necelé dvě hoďky jsme na místě. Naše parta obývá čtyři chatičky bývalého podnikového tábora, bez vody, bez elektriky, bez záchodu. Ale co na tom, důležitější jsou lidi. A že tu byla dobrá parta! Dáváme prvního panáka, a pak se hned připravuje večeře, protože místní jedli už v jedenáct, tak že mají hlad. Průběžně pijeme a jíme a kecáme až do půlnoci. Pak se Ivana snažila rozsvítit plynovou lampu, no a těsně před svítáním se jí to povedlo.

Víkend v Srbsku – 2. den

od Karel Řehák | 3. 7. 2011 | Ze života

V neděli jsme začali den dobrou snídaní. Sice nebyly croissanty, ale za to byla poctivá míchaná vajíčka jako doma. Ale bohužel venku prší… Operativně se rozhodujeme pro Koněpruské jeskyně. Viděli jsme je kdysi za svobodna a už si pamatujeme houby… Byl to kousek a měli jsme štěstí, že prohlídka začínala celkem brzo. Venku 13 stupňů a severák, takže nám pěkných 8 stupňů bez větru přišlo vhod. Jeskyně byla pěkná a průvodkyně nám netradičně ukázala i pravou jeskynní tmu a ještě nás nutila zpívat Prší, prší. Snad to přivolala nebo co, protože při odchodu do auta je snad ještě hůř a začíná pršet. Další zastávkou budou Solvayovy lomy, ale protože se tam nedá dojet autem, tak zastavujeme v Bubovicích, kde dáme obídek ve vesnické hospodě. Servírka nám poradila cestu, prý je to necelý kilometr… pchá, po půlhodině ostré chůze jsme tam. Kdesi uprostřed lesů je rozlehlý skanzen těžby vápence v Českém krasu s malou železnicí a štolou. Spěchali jsme, abychom tam byli v 13:00 hodin, kdy má začít prohlídka, ale ouvej, jsme tam sami. Ve staré tramvaji nám zatím udělali kafe, abychom počkali na další zájemce. Ale když do půl druhé nikdo nedorazil a začalo pěkně pršet, tak jsme se rozhodli, že si koupíme 5 lístků, aby se prohlídka vůbec konala. No, a když jsme je měli koupené, tak nejednou dorazilo snad 10 lidí a z deště se stal liják. Situace s lidma i s lístkama se stala nepřehlednou… na požádání vysvětlím ústně, to by trvalo dlouho to popisovat :-). Nakonec jsme stejně vyrazili na prohlídku až ve dvě hodiny. Nejdříve malé muzeum, pak projížčka důlní mašinkou po prostoru bývalého lomu a nakonec prohlídka štoly. Bylo to pěkné, ale chtělo lepší počasí, protože z venkovní expozice jsme neviděli nic. Zpáteční 2 kilometry k autu ve slejváku nás dorazily, a pak už jsme chtěli jen zpátky do tepla domova. Naštěstí cesta po dálnici netrvala moc dlouho a dojeli jsme v pořádku domů. Sice mokří a zmrzlí, ale tuto krátkou dovolenou hodnotím jako vydařenou. Mně se to moc líbilo, hlavně že mám už doma vlastnoruční hrnky a taky že jsem prolomila blokádu tuzemských dovolených 🙂 .

A fotky z víkendu jsou TADY.

Víkend v Srbsku – 1. den

od Karel Řehák | 2. 7. 2011 | Ze života

V sobotu po obědě jsme vyrazili na výlet po krásách české krajiny směr Srbsko. Žádná Jugoslávie, ale normálně české Srbsko u Berounky. Nejdříve jsme se ubytovali v příjemném hotelu s výhledem na moře… omyl, byla to Berounka, která nám protékala asi 50 m od hotelu. Pak jsme vyjeli konečně za historií a zaparkovali jsme ve vesnici Karlštejn. Výstup na hrad byl trochu do kopce, ale než jsme snědli párek v rohlíku, zmrzlinu, trdelník a prohlédli jsme si stylové suvenýry, tak jsme byli nahoře. Hrad je to opravdu majestátný, ale nádvoří je docela malé. Nechápu, jak tady mohli natočit film Noc na Karlštejně , to snad museli to nádvoří nafouknout. Výhledy z ochozu dolů na přístupovou cestu byly krásné. Ani nebylo nějak moc lidí, asi že bylo trochu zamračeno. Dali jsme si v podhradí kávu a pomalu jsme se vraceli zpět. Další zastávkou na naší cestě byl Svatý Jan pod Skalou. Přijeli jsme tam a no fakt skála jako kráááva a pod ní kostel sv. Jana s jeskyní poustevníka Ivana a poustevníkova studánka. Důležitá informace: minerální voda ze studánky se dříve stáčela a prodávala pod názvem Ivanka. Vedle kostela stál čtvercový klášter, kde bydlí naše kamarádka keramička, která měla přivézt moje naglazované výrobky z keramické dílny. Kostel však byl již zavřený, takže jsme nelenili a strmým krpálem jsme vyfuněli na skálu, ze které byl od velikého kříže nádherný výhled na tu prťavou vesničku pod námi. Kameny byly tak ohlazené, že jsem měla strach o všechny lidi, co tam taky byli, aby nesletěli dolů. Když jsme se vrátili k autu, tak nám ještě do domluvené schůzky zbývala hodina a půl, takže jsme se vrátili zpátky do Srbska a prošli jsme velkou část vesnice. Vedle hotelu byla na nějaké stavbě vyznačena značka, kam sahala voda o povodních v roce 2002. No fuj, bylo to až k mojí posteli, to bych teda nechtěla zažít! Když jsme se před osmou vrátili zpět do Svatého Jana, tak už paní Ernigerová na nás čekala s plnou igelitkou keramiky. Prohodili jsme jen pár slov, protože jsme už měli veliký hlad a spěchali jsme zpátky do hotelu. Večeře byla v cukuletu na stole, pak jsme ji završili ještě zmrzlinovým dezertem a vínem. Na pobytu v hotelu bylo taky bezva, že televize na pokoji hrála česky( ne italsky)!!! Skoukli jsme Bestiář skoro do konce a pak jsme usnuli…