Jo, konečně je to tady! Půl roku ležely lístky na koncert Mariana Vojtka v šuplíku, abychom je vytáhli právě toto pondělí. Už od rána svítí sluníčko v předtuše úžasného dne. Z Pato vyrážím do Loun pro svou drahou polovičku do práce. Než se zabalí, ukazuje mi Šárka, kde se všude spálila na lodích. Cesta do Prahy v pohodě, žádný zácpy. Nejdříve jedeme ke Kubovi do bytu, kde nakládáme bordel po rekonstrukci. Je toho plný auto. Pak se přemisťujeme do Flóry, kde nám náš hodný synáček Kubíček zajistil parkování v podzemních garážích bez placení.
Metrem pak jedeme na Náměstí Republiky, a odtud jdeme do hotelu Clarion, kde nám náš druhý hodný synáček Honzíček zajistil bezplatné ubytování. Převlékáme se z tepláků do skoro kvádra a vyrážíme. Cestou si ještě kupujeme něco na zub, abychom nepadli hlady, než bude raut. Přicházíme akorát, ještě stíháme kávičku a vínečko.
Udeřila sedmá, koncert začíná. Tentokrát Vojtka doprovází orchestr Jiřího Škorpíka, a řekl bych, že je lepší než ten, co ho doprovázel posledně.
Koncert byl, tak jak se předem očekávalo super. Ze začátku měl trošku trému, ale čím více zpíval, tím rychleji z něj padala. Jako hosté vystoupili Monika Absolonová a Tomáš Savka. Na závěr několikrát děkovačka ve stoje, dárečky, kytičky. Jo, opravdu se koncert povedl. Po skončení se nikam neženeme a v klidu čekáme, až přebyteční návštěvníci opustí foajé divadla. Pak se rozjíždí raut. Spousta jídla, pití:-) Po půlnoci sice došlo pivo, ale nevadí, becherovka ještě je :-). Když jsem si odskočil na záchod, hodila Ivana řeč s Marianem na téma tréma při koncertě.
Na budovu divadla se promítala obrovská fotka Mariana, která měla začít hořet. Chvilku to trvalo, ale nakonec se to povedlo.
Tady je pár (mizerných) fotek.
A tady je krátké video z rautu, za pozornost stojí Marianovo taneční kreace.
http://www.youtube.com/watch?v=Koz1oeYcHbU
A tady ukázka z koncertu.
Sobota, úplně obyčejnej den. Budím se brzy nad ránem. Jdu si do schránky pro noviny, toaleta. Spláchnu a nenapouští se voda. Zamrzla. Jdu znovu ven do garáže pro ohřívač, spouštím ho a jdu si znovu lehnout. Jen zavřu oči, přihlásí se o slovo budík. No dobrá. A ejhle, voda už rozmrzla. Paráda. Oblékám se a přesouvám se na jižní konec vesnice do suterénu Karlova domu. Tam už čeká pár dalších aktérů dnešní akce. Dnes je totiž ZABIJAČKA!!! Řezník začíná porcovat maso, a mezi nás, manuélos, rozdělí další práci. Lámání a máčení housek, loupání cibule a česneku, krájení cibule, mletí masa:-). Kolem desáté jedeme s Láčou do Mostu pro dort. Pro veledort. Nakládáme ho a mažeme zpátky. Cestou ještě kupujeme čerstvý chléb. Dort vysazujeme doma, jedeme se podívat, jak má Alíšek zmáknutý rozmísťování lavic na večerní pokračování akce. Když už je asi po čtvrté přesouvá z jednoho konce garáže na druhý, skáčeme do auta a vracíme se k praseti. Cestou nabíráme Ivanu. A přijíždíme na základnu akorát v čas. Akorát se servíruje ovárek. A tak se cpeme, co se dá dělat. Sotva to do sebe nasoukáme, je tady pečený guláš. Takže další pivo, rozepnout knoflíky a s chutí do toho. Mezitím se již v hrnci vaří tlačenky a probíhá příprava na plnění jitrnic. Pak na pár hodin opouštíme hody, abychom se pak kolem šesté znovu sešli u Kuby v garáži, kam se mezitím převezlo zpracované maso: jitrnice světlá, jitrnice tmavá, tlačenka světlá, tlačenka tmavá, prejt a hektolitr tmavé polévky. A k tomu každý přinesl nějakou tu ňamku z domova, a nějaké to pití. A sud s pivem už tam také čekal. Pak už jen předat dort oslavenci Pepovi a zábava může začít. A začala: tanec, karaoke, jídlo, pití, chvilka odpočinku, a tak pořád dokola. Babička Hana tancovala tak urputně, že se nás spoluslavící dotazovali, kolik že jí je to vlastně let! Domů odcházíme po jedné hodině. Doma nás už čeká Kuba, který se vrátil z plesu spolu s Ondrou, který to lehce přepísknul s alkoholem. Kolem druhé si ho odváží lehce vytočená švagrová.
Druhý den vylézáme z pelechu poměrně brzo. Následuje lehká snídaně, a pak hurá na oběd a pro zbytky do garáže. Dojíždíme jídlo i pití, a konstatujeme, že tahle akce byla opravdu povedená!
Někdy na přelomu roku zjišťuji, že se opět hraje muzikál Kleopatra, které jsem dosud neviděl. Ivana i kamarádka mi sice tvrdí, že jo, ale jsou to poplety. Lístky se dají objednat na webu, tak šup tam, ale co to vidí oko mé krátkozraké??? Jediné volné lístky jsou od dvanácté řady dál. Kdybych náhodou ohluchnul, tak bych z té dálky bych ani Vojtka nepoznal. Jo, to jsem nenapsal, v hlavní roli Marián Vojtko, ale to je jasňačka, jinak by jsme tam ani nejeli, zvláště pak, když se Ivaně o něm zdá!!! No co naplat, ale volám Petře, jestli by tam nebyl nějaký vhodný lístek pro nás. A byl. Druhá řada, uprostřed!
Takže super, po obědě a malé chvilce odpočinku, vyrážíme do Prahy. Stavujeme se ještě u Kuby v bytě, něco tam poštelovat, a zhruba po hodince jedeme do centra. Parkujeme v Paladiu, a nejdříve jdeme do divadla Brodway pro lístky na sólový koncert Mariána Vojtka. Zlatá Petra! Tentokrát jí nesu i několikrát slibovanou čokoládu. Ivana cestou říká, že když hráli Kleopatru před lety právě v tomto divadlu. Nu, dnes jí hrajou v divadle Hybernia.
Přijdeme před Brodway, divadlo zamčený, tak volám Petře, ať si pro mě přijde. Ivaně říkám, ať jde se mnou, že tam bude Vojtko. Odpověděla něco ve stylu, že nebude dělat křoví. A měla smůlu. Byl tam, už v kostýmu!!! Nakonec jsem byl na vině já, protože jsem jí prý málo přemlouval:-). Bylo nám divný, že v tom kostýmu bude pak muset přejít do druhýho divadla.
Jdeme do Paladia se najíst. Při jídle se jen tak pro jistotu podíváme na lístky a co vidíme??? Kleopatra se nehraje v Hybernii, ale v divadle Brodway. A tak se zase vracíme zpátky. Tajně doufám, že tam nepotkáme naší kamarádku, abychom jí nemuseli vysvětlovat, proč se tam tak motáme.
Představení bylo jako vždy perfektní, docela překvapila Kamila Nývltová. Cesta domů už proběhla normálně.
Vánoce jsou za námi, žádná dovolená už není, tak tradá do práce. Tam je celkem mrtvolný klid, tak že katastr střídám s působením na radnici. V úterý jsme řešili, při pravidelné návštěvě výčepu, jak budeme trávit Silvestra. Nakonec někdo plácnul: tak rozděláme venku oheň a budeme u ohně jako houmelesáci. A jak už to v našem kolegiu bývá, ve středu byl připravený krásný houmelesácký sud, dole s vypálenejma dírama, no nádhera. V onen den D, přivážíme babičku Zdenu, a pak se jdeme podívat k Sobíkům a k Zelenkům. A pak už jen doma nabrat zásoby a mažeme k sudu. Tak už je zábava v plném proudu, počet účastníků, 20 až 25. Počet se průběžně mění. Zábava je super, jídla šest půlek, pití se počítá na hektolitry.
Blíží se půlnoc, tak na půl hodinky opouštíme kamarády a přátele, a jdeme domů k babičce, Kubovi a Odině. Ta tráví půlnoc statečně s námi o obýváku. Ale šampíčko nepila. Po přípitku se loučíme, Odina jde spát ke Kubovi do pokoje, a my jdeme k sudu.
Zábava stále v plném proudu, a prý možná přijde kouzelník. Kouzelník nepřišel, ale přišla babička Hana. Palec nahoru! Mezi půl druhou a druhou odcházíme domů:-)
Ráno, žádný bolehlav ani vlnobití v žaludku. Dáváme snídani, zapřaháme Odinu, a jdeme na Novoroční procházku. Jenže, u sudu už se zase topí, tak lehce přibrzčujeme, na panáčka, a pak brzdíme na polívku. Z procházky nic není, pak házíme Odině míč na provaze alespoň do pole. Když jsme se pak po dvou hodinách vraceli domů, vypadala jak hroch, který vylezl z bláta.
Oběd, spánek, svačina a všichni odjíždějí. Jsme sami, ticho, klid. Oba skáčeme na počítač, a za dvě hoďky máme vybranou jarní dovolenou!!!!! Víc se najde TADY.
Tak, měsíc utekl jako voda a jsem tu zpět. Co se mezitím událo, nastíním v několika málo řádcích. Praha nám nějak přirostla k srdci, takže po Polské krvi, vyrážíme do Prahy znovu, a tentokrát na muzikál Quasimodo, v divadle Hybernia. Hlavní roli opět ztvárnil božský Marián. Po skončení představení zůstáváme asi hodinku na rautu, a pak uháníme k domovu. Doma se zatím pomalu (opravdu pomalu) dokončuje fasáda. Do Prahy se ještě párkrát vracíme makat na Kubově bytě. Jednou tam jedeme makat s tím, že si pak dáme žraloka v jedné božské restauraci, jenže:-) Dokončíme naplánované práce, převlíkneme se, sbalíme nářadí a šup k autu. Jenže auto bylo v prd**i. Tedy odtažené měšťákama na záchytné parkoviště. Celkem je chápu, den před tím obvinila státní policie ředitele městské policie, z přijímání úplatků, takže msta byla sladká. Hodinu a půl si jedeme MHD pro auto, pak jsme chtěli na žraloka, jenže mi nešla navigace, tak že prd. Večeříme v mekáči a pádíme domů.
Mezi další návštěvou Prahy, proběhla ještě oslava u Vaňků, ze které mám jednu vtipnou příhodu, se kterou jsem měl již několikrát při vyprávění v různých kolektivech obrovský úspěch. V obavě o svůj život, ji zde bohužel nemohu publikovat:-)
Hurá, hurá, fasáda je dokončena. Museli sice předělat štítovou zeč, ale nakonec dopadlo všechno dobře.
A už jsou tady Vánoce. Dva dny před rozbalováním dárků jedeme opět do Prahy. My dva, babička Hana a Uršula Kluková. A jedeme kam? Do divadla Karlín. A jedeme na co? Na Polskou krev. A hlavní roli hraje kdo? No přeci Marián Vojtko. První třetina byla na mě moc pomalá, ale pak se to rozjelo, a nakonec jsem se musel přivázat k sedačce, abych netleskal ve stoje!
Povídání na tomto webu je absolutně apolitické, ale musím dnes učinit jednu výjimku. Pár dnů před Vánoci zemřel prezident Československé a následně pak České republiky, pan Václav Havel.
A jsou tady Vánoce. Letos proběhli nějak v poklusu, ale dobrý. Stromeček jsme museli pořádně oholit, aby se pod něj vešly všechny dárky!!! Byl jsem strašně hodnej, a jak jsem tak koukal, ostatní taky. Před samotným nadělováním, jsem si ještě musel odskočit SEM, ale pak už jsem byl jen doma!!!
Jo, konečně je to tady! Půl roku ležely lístky na koncert Mariana Vojtka v šuplíku, abychom je vytáhli právě toto pondělí. Už od rána svítí sluníčko v předtuše úžasného dne. Z Pato vyrážím do Loun pro svou drahou polovičku do práce. Než se zabalí, ukazuje mi Šárka, kde se všude spálila na lodích. Cesta do Prahy v pohodě, žádný zácpy. Nejdříve jedeme ke Kubovi do bytu, kde nakládáme bordel po rekonstrukci. Je toho plný auto. Pak se přemisťujeme do Flóry, kde nám náš hodný synáček Kubíček zajistil parkování v podzemních garážích bez placení.
