Krásně jsem se vychrněl. Frčíme do restaurace, které je na střeše hotelu, a jak už jsem psal, s výhledem na moře. Teč to moře ale oproti večeru vidíme. Bohužel to všechno kazí snídaně. To že je skromná by mi snad ani tak nevadilo, jako to, že je všechno studený jak psí čumec. I ta servírka byla jak led. Pavel se sice chvilku snaží vyladit tousty, ale stejně nic moc. Po snídani se vydáváme na cestu do Bari. Demokraticky se rozhodlo, že se pojede vlakem, aby bylo trochu adrenalinu. Ten už začal na nádraží, kde jsme čekali asi dvacet minut na rozpáleném peróně. Pak napadlo Vášu, že bychom mohli kousek popojít mimo budovu, kde to božsky foukalo. No, ale přijel vlak, otevřely se dveře, ale nebylo se kam vecpat. Nějak jsme to ale udělali a už frčíme. Vedro ještě větší než venku, na zádech přilepený prsa dvou studentek vracejících se ze školy. Ale jedeme jen deset minut, tak se to dalo vydržet. Po příjezdu do Bari směřujeme do historického centra, kde nejdříve navštěvujeme krytou tržnici. Italská klasika: spousty čerstvého ovoce i zeleniny, ryby. A pozor, kupy sušených rajčat. Kupujeme zásobu na celý den, prodavač nám dává ještě ochutnat vlastnoručně naložená rajčata. Moc dobrý! Pak jdeme podél moře, v poledne zapadáme do krásné zahrádky jedné z místních restaurací. Všechno hodně dobré, pomlouváme hotelovou restauraci, číšnice musí škytat. Potom vstupujeme do centra města, které prolézáme kousek po kousku. Také se stavujeme v přístavu, ale moc se tam toho nedělo, tak zase pokračujeme v krasojízdě. Protože nechceme večeřet na hotelu, rozhodujeme se, že budeme jíst na balkóně, a že si nakoupíme jídlo v sámošce. No jo, ale kde jí najít? Jdeme ulicemi a vypadá to, že Baristi (Barista = obyvatel Bari) jedí snad jen kabelky a boty. Děvčata tedy navštěvují informační centrum, kde dostávají cenou radu, kde nakoupíme večeři. Pak následují trochu zmatky na nádraží, ale celkem pohodová cesta na hotel, a pak nádherná večeře na balkóně.
Ráno probíhá v klídku, odlétáme totiž až v poledne, takže ráno funguju ještě jako starosta. Pak doma kávička a už je tu Pavel s Vášou. Nakládáme kufřík a vyrážíme. Parkujeme opět na nejlepším parkovišti u letiště. Dodávka nás ihned převáží do haly, kde se zbavujeme kufrů a jdeme vyjíst mekáče, mám totiž strašnou chuť na opečené krevety. Pak už se naloďujeme do éra. Přestože tahle společnost nemá místenky, máme dobrá místa. Jenže okno je zasraný (jinak to napsat nešlo) jak jetel, takže fotky z přeletu do Milána nic moc. Tak si dáváme alespoň dobré vínečko. V Miláně máme čtyři hoďky čas. Dost málo na to, abychom jeli do města, ale dost na to, abychom ochutnali místní vínko, nebo dvě:-) Pak jdeme ke gejtu, kde mi na rameno klepe úplně cizí chlápek, jestli prej jsem v restauraci nezapomněl brašnu s foťákem. No, to je přeci vůl, když mám brašnu přes rameno. A ejhle, nemám! Tak to to pěkně začíná. Poděkuju a jdeme se usadit do letadla. Cesta opět v pohodě a po hodině a kousek přistáváme v Bari. Kufry máme za chvilku v ruce a tágem jedeme do hotelu. Následuje rychlé ubytování a cesta do hotelové restaurace s výhledem na moře. Jídlo poměrně dobré, ale docela malé porce. Obsluha děsná, asi to nebyla Italka:-) Pak se jdeme projít podél moře. Cestou narážíme na nádhernou restauraci na pláži. Jdeme dovnitř jen na jednu pizzu pro všechny. Jen taková ochutnávka. No, číšník to pochopil jinak a každému naúčtoval kuvert, jako bychom měli k večeři slona. Blbeček. Pak se procházkou vracíme na pokoj, kde následuje v rychlém sledu sprcha, fernet a skok do peří.
Abych navázal na předchozí zápis: vrabčáka jsme úspěšně odchovali, a po té, co se naučil létat, jsme ho vypustili zpátky do přírody. Třeba nám tu teč bude odchytávat komáry.
Následujících čtrnáct dnů bylo poměrně hektických. Obec se připravovala na oslavy 670 let od jejího založení, takže bylo co zařizovat a shánět. Týden před akcí jsem si vzal dovolenou, kterou jsem prožil mezi radnicí a hřištěm. No ale, mělo to jednu výhodu, hezky jsem se opálil. Akce klapla dokonale, však jsme na tom s místostarostou makali už loňského října.
A co si myslí o práci starosty Petr Kolář, se můžete poslechnout na videu níže.
Minulý víkend jsme měli tak trochu cestovní. V pátek jsme jeli odpoledne do Prahy. Já na letiště, Ivana Kubovi do bytu uklízet, protože jsme tam na neděli pozvali babičky. Večer cestou zpátky, volali rybáři, že slaví narozeniny a že mají spousty jídla a pití. Takže o večeři jsme měli postaráno. Sobota byla trochu volnější a v neděli vyjíždíme znovu do Prahy, tentokrát s babičkami. První zastávka je u Kuby v bytě. Přestože tam Ivana v pátek uklidila, stejně to tam vypadalo jako na dobře zajetém studentském pokoji, protože tam bydlí ještě Kubův kamarád. Po návštěvě se jdeme podívat na Prahu z výšky. Pohled z Žižkovské věže byl nádherný, protože bylo krásně vyfoukáno. Pak máme namířeno k Bobešovi na parník. Cestou se stavujeme v Paladiu na oběd a zaparkovat auto. A pak už se naločujeme a užíváme si krásnou dvouhodinovou plavbu po Vltavě. Při cestě zpět volal kamarád, že tahá uzený maso a klobásy z udírny, takže máme opět postaráno o večeři.
Další víkend byl tak nějak podobný, co se aktivit týče. V sobotu jsme se byli podívat na akci Labské léto, které pořádalo naše spřátelené (s obcí spřátelené) rádio Hitrádio FM, kde jsem se konečně mohl podívat na Petr Koláře jako divák. A taky na Pepu Vojtka a Marka Ztracenýho. Počasí jim vyšlo úplně na jedničku, atmosféra a občerstvení na jedničku s hvězdičkou. Večer zakončujeme u kamaráda nad lahví dobrého vína.
No a v neděli jsme opět frčeli do Prahy na koncertní projekt „Muzikálové legendy“. Jednalo se o koncert z muzikálů Karla Svobody (Noc na Karlštejně, Dracula, Monte Christo, Golem). A kdo zpíval? Monika Absolonová, Tomáš Trapl, David Uličník, Josef Zíma, Tomáš Savka, Zuza čŽurdinová, Dasha, Athina Langoská, Dušan Kollár a samozřejmě Marián Vojtko. A bylo to mooooc hezký. A když to skončilo a vyšli jsme ven, nebyla tma, ale svítilo sluníčko, protože koncert začal už ve tři hodiny.
Od soboty máme dalšího člena rodiny. Ivana na zahradě našla malého vrabčáčka, který se vykulil z hnízda. Nejdříve ho vzala a schovala do protější zahrady. Pak ho chtěl vidět Bobeš, a bylo rozhodnuto. Zachráníme ho před loupeživými kočkami. Našla se krabice, do ní seno pro králíky a do sena vrabčák. Byl opravdu hodně malej a hlasitým čimčaráním se dožadoval jídla. Bobeš našel na netu, že se může krmit masem z konzervy pro psa a na noc si ho odvezl domu. Druhý den už nám ho nechal doma a odfrčel do Prahy. Stali jsme se tedy adoptivními rodiči, a místo králíků hlídáme vrabčáka.
Později jsem zjistil, že malej vypadnul z hnízda, co mají na baráku za okapem, a kde se po okapu prohánějí jeho sourozenci:-)
Ve čtvrtek 2. srpna 2012 zažilo Léto plné hvězd standing ovation! Natřískáno bylo až k prasknutí, diváky zvedli ze židlí Marián Vojtko a Kamila Nývltová. Oba předvedli nejen bravurní pěvecké výkony, ale svým vtipným mluveným slovem skutečně pobavili všechny přítomné. Po téměř dvouhodinovém koncertu následovala autogramiáda a společné focení s fanoušky, které nebralo konce. Tato akce se jistě právem zařadila k těm nejúspěšnějším z celého Léta plného hvězd.
