od Karel Řehák | 5. 10. 2024 | Ze života
Fotky najdete TADY
5. října 2024
Dnešní výprava nás zavede do obce Hlinná, která leží kousek od Litoměřic. Objevil jsem jí před dvěma lety, kdy jsem jako hodnotitel krajského kola Vesnice roku, objížděl obce, které se do soutěže přihlásili. A právě tahle vesnice mi padla do oka z několika důvodů: super starosta, dělají snad ještě víc akcí než u nás, spousty spolků, Středohoř, diskgolf, a také pršutérie! A protože jsem chtěl tu vesnici ukázat i Ivaně, objednal jsem přes Booking ubytování místním penzionu, který patří, jaká to náhoda, majitelům oné věhlasné pršutérie. O té ale až později. Ještě, než dorazíme do Hlinné, stavujeme se v Litoměřicích v katedrále sv. Štěpána, u které je i přístupná zvonice. Ano, zvonice byla sice přístupná, ale katedrála ne. A to mají v zádveří plakát, aby jim lidé přispěli na obnovu. Samozřejmě bychom rádi přispěli, ale na co, když objekt je pro „obyčejný“ lid nepřístupný. Z věže je pěkný výhled na město i do širého okolí. Projdeme se ještě přilehlými uličkami, a přesouváme se do centra města. Tak si prohlédneme náměstí a zakotvíme v malebné cukrárně v podloubí. Dáme kávu a zákusek, zjišťujeme, že mají přístupné i podzemí, ale to zas někdy jindy. Pak už míříme do kopců do Hlinné. V ubytování nás vítá paní majitelová, která nám jde hned ukázat, kde budeme bydlet. Velikost a zařízení apartmánu nám vyráží dech! Jen se ubytujeme, a vyrážíme s holemi na procházku. První cesta vede k soše Středohoře, což je smyšlená postava, a ochránce všech obyvatel Středohoří. Socha je opravdu perfektní, a je od ní krásný výhled přes celé Středohoří. A protože máme štěstí, kousek od sochy se hraje diskgolf, tak se jdeme podívat. Od Středohoře se jdeme podívat k místnímu rybníčku, který obec před třemi lety zrevitalizovala. A od něj pak na diskgolfové hřiště, které slouží místním občanům pro zábavu, a profíkům na trénink. Hřiště procházíme tak, jak ho procházejí hráči při hraní, a je to opravdu zajímavá procházka, při které nacházíme stádo bedel. Ale netrháme je, fikneme je až zítra před odjezdem. Pak už se vracíme do penzionu. Cestou ale přibružďujeme v místní hospodě na gulášovku a pár pivsonů. Přeci jenom do ochutnávky pršutů, kterou jsme si zařídili, a exkurze do pršutérie je ještě daleko. Parkujeme tedy v penzionu, Ivana si čte knížku, já veltlínské zelené. Udeřila devatenáctá hodina, a my se přesouváme do vinárny, kde na nás čeká welcome drink a malé občerstvení. Nejdřív si od majitele firmy pana Chovanečka vyslechneme něco z historie firmy, pak ze současnosti, a potem se oblékáme do hygienických obleků a jdeme na exkurzi. Zde v Hlinné, se výrobky nevyrábí, ty se dělají dole v Litoměřicích, tady se „pouze“ suší a douzují. Procházíme různými komorami, kde se udí či suší snad všechno, na co si člověk vzpomene. Zjišťuji, že dostávám hlad! Po skončení se vracíme do vinárny, a začíná degustace. No, lepší je si prohlédnout fotky. Ke každému výrobku, se dozvídáme, jak se vyrábí, jeho historii, a další podrobnosti. A k tomu se nalévá víno. Z původně hodinové akce, se stala skoro tříhodinová debata nad jídlem, ale i o cestování, neboť i majitelé rádi cestují a objevují jako my. Po skončení oficiální ochutnávky dostáváme ještě půlmetrové prkno s výrobky, které jsme dnes ochutnali. Omlouvám se, že tohle už se do mě fakt nevejde, a to žehlící prkno si bereme do apartmánu, a já ho pak zdlábnu k snídani.
6. října 2024
Po snídani si jedeme natrhat bedly, které jsme si nechali jednak u Středohoře, a jednak na hřišti, a přesouváme se do obce Kamýk, kde se jdeme podívat na zříceninu stejnojmenného hradu, který je na skále nad obcí. Je dost zdevastovaný, ale opět je z něj super výhled! Pak sjedeme do Litoměřic, jdeme se podívat na obnovu pivovaru, kterou dělá město Litoměřice právě s firmou Pršutérie pana Chovanečka. Kromě malého pivovaru a restaurace, se do objektu přesune celá výroba pršutérie, která je nyní v několika objektech po městě a v Hlinné. Návštěvu města zakončujeme opět v cukrárně. Cestou domů nakupujeme v Želkovicích nějakou zeleninu, a doma se pak dáváme do zavařování hub, které jsem našel na Facebooku 😊. To je konec super víkendu!
od Karel Řehák | 28. 9. 2024 | Kultura
Fotky najdete TADY
27. září 2024
Máme po šichtě, a vyrážíme směr Kněževes. Zítra totiž jdeme na muzikál Bídníci, tak abychom nejeli sem a tam, trochu si tu cestu prodloužíme. Nejdříve jdeme na kafčo, a pak ubytovat. Na pokoji chvilka čtení, a vyrážíme koupit Ivaně pracovní stůl do nové pracovny. A jelikož jsme brzo hotovi, stavujeme se cestou do penzionu v POPu, kde Ivana musí vyzkoušet, jestli jim fungují platební terminály. Asi po hodince se vrací, a prý všude fungují! Pak už popojíždíme jen pár metrů na penzion, opět chvilka čtení, a následuje večeře. Dneska si k pití nedávám plzničku, ale mají tam nějakou osmnáctku, polotmavou, tak jdu do ní. Ne, nebyla to sotva plnoletá cikánka, ale velice dobré pivko. Měl jsem žízeň alespoň na tři, ale víc než jedno sem nedal. Bylo fakt hustý!
28. září 2024
Večer Ivana ještě na netu vyšmejdila, že dnes mají otevřenou budovu Úřadu vlády, atak vyrážíme na výzvědy. Před barákem je docela slušná fronta, ale času máme dost, tak zůstáváme. Po hodince a něco se dostáváme dovnitř. Procházíme sálem, kde zasedá vláda, včetně místnosti, která je před vstupem. Tam musejí vladaři odevzdat všechna elektronická zařízení, aby někdo něco náhodou nevyslepičil národu dříve než Nuteliér. Pak procházíme ještě halou, kde se pořádají tiskovky. Nejdříve novým tím, který známe z telky, a pak historickým. Ten byl sice hezčí, ale chápeme, že nevyhovuje dnešním podmínkám. Pak se ještě procházíme parkem, a zhlédneme výstavu vozidel, kterými dříve jezdili předsedové vlády. Potom jdeme pro auto a přesouváme se na Výstaviště, kde se v Pyramidě bude hrát muzikál Bídníci. Ve foyer potkáváme Mistra, tak dáváme tiskovku. Potom, zatím co on šel do kostymérny, my obsazujeme bufík, a obědváme chlebíčky, tonik a šampus. Následuje představení. No a co říct? Prostě pecka všemi směry! Po skončení jdeme ještě na krátkou besedu s Mistrem, tentokrát byl v kostýmu, chvilku ještě pokecáme, a pak nás ukecal, abychom se s ním vyfotili, že prej spolu nemáme žádnou fotku. Jo, to měl pravdu, takže už jí máme 😊. Následuje pac a pusu, Ivana, a jedeme domů. Tím, že představení bylo od dvou hodin, jedeme domů za světla.
od Karel Řehák | 2. 9. 2024 | Dovolená 2024 - Mutěnice
Fotky najdete TADY.
Níže vkládám zápisky z pobytu v Mutěnicích. Nebudu dělat zvlášť stránku pro každý den, ale zápisky budu doplňovat pod sebe. A zrovna tak fotky. Odkaz na ně je v pravém horním rohu příspěvku. A jde se na to…
31. srpna 2024
Trvalo to dlouho, trvalo to strašně dlouho, trvalo to nekonečně dlouho! Ale už je tady sobota, a my vyrážíme na jižní Moravu do Mutěnic. Nejedeme však rovnou do Mutěnic, ale dáváme si spací přestávku v obci Želiv, kde navazujeme na loni rozjetou „cestu po stopách Santiniho“. V Želivi se ubytováváme v hotelu na Kocandě, který leží mimo obec. Dle recenzí je to tu útulné a dobře vaří. Tak uvidíme. Ubytujeme se, trocha odpočinku a vyrážíme na obhlídku vesnice, kterou zakončujeme u kláštera premonstrátů a kostela Panny Marie. Klášter i kostel už byl bohužel zavřený, ale paní na „íčku“ vzala klíče, a pustila nás do kostela a odešla. Asi působíme důvěryhodně, protože jen řekla, až budeme odcházet, ať jí dáme vědět, že skočí zamknout. Nu což, pytle na zlaté kalichy a andělíčky jsme neměli, tak se nemusela ničeho bát. Zpátky k Santinimu. Santini přichází do Želivi v roce 1714, aby vypracoval projekt a následně až do roku 1720, kdy byl kostel dokončen, stavbu dozoroval. Santiniho úkol v Želivi byl odlišný než předtím v Sedlci nebo Kladrubech, kde se jednalo o interpretaci původně středověkého chrámu v duchu barokní gotiky. Zde měl za úkol dostavět novou část a připojit ji k opravenému gotickému kněžišti. Osa kostela je opticky prodloužena předsunutou předsíňkou a bočními věžemi, mezi které je umístěna gotická monstrance, osazená podle Santiniho návrhu v roce 1719. Komplikovaně je řešená prostorová koncepce interiéru, rozdělená do třech lodí, které jsou mezi sebou rozděleny zavěšenými visutými klenáky. Ty pak jako variace na středověké předlohy působí ve své hmotnosti neskutečně křehce. Stejně tak působí průhledy do vrchního patra u bočních velkých oken. Shrnul bych to tak, že kdo umí, ten umí. Po prohlídce přecházíme do blízké klášterní restaurace, kde si dávám místní pivo a kafe. Pak se pomalu a oklikou vracíme zpátky na hotel. Chvilka domácího klidu, abychom nepřišli moc brzo na večeři, a pak večeře. A opravdu, recenze nelhali! Potom návrat na pokoj a sledování Ducha a spánek.
1. září 2024
Je tady neděle a my hupkáme na snídani. Opět vynikající! Pak rychlo balení a směr Mutěnice, ovšem ještě se zastávkou v obci Rajhrad, kde na nás čeká další Santiniho dílo! Ovšem ani do Rajhradu nejedeme přímo, protože se stavujeme v Pelhřimově. Ne však v muzeu kuriozit, ale na krematoriu. Však to znáte: „Jeď do Pelhřimova, prohlídni si krematorium, ať víš, do čeho jdeš.“ Známá hláška z neméně známého filmu „Vesničko má středisková“. V místě „krematoria“ se nachází pamětní kámen s cedulkou, připomínající ono fiktivní krematorium, které v Pelhřimově nikdy nestálo. Pak tedy pokračujeme dál do Rajhradu. Parkujeme u cukrárny, kousek od kostela, který se chceme prohlédnout, ale zdá se nám takový malý, a vůbec nenese klasické Santiniho rysy. Až při kávě zjišťujeme, že ten správný kostel je asi o kilometr dál. No tak jsem se při zadávání dat do navigace spletl, no 😊. Bohužel silnice k Proboštskému kostel sv. Petra a Pavla je uzavřená, tak si musíme udělat patnáctikilometrovou zajížďku. Na kostelu Santini pracoval pouze na začátku stavby, takže jeho rukopis je vidět pouze na bočních zdí jen po střechu. Pak bohužel zemřel, a jeho následníci opustili jeho koncept stavby. Opouštíme Rajhrad a směřujeme do Mutěnic. Cestou se ještě stavujeme ve Velkých Pavlovicích na oběd, a v Habánských sklepích objednat exkurzi. A pak už zbývá jen kousek ke sklípku. Tam už nás vítá majitel, bleskově přebíráme sklípek, oproti loňsku je zde klimačka, a loučíme, neboť Vagundů odjíždějí do Chorvatska. Vybalujeme se, a vyvalujeme se. Heslo dne zní: nebudeme se v tom vedru, 34 stupňů, honit. No, ale jak jsme se trochu vychladili, dostáváme nápad, že bychom mohli dneska aspoň zdolat místní rozhlednu Vyšicko. Je sice na kopečku, ale když se to obejde, stoupání není tak hrozné. Akorát jsme trochu zapomněli, že po celou dobu půjdeme pod přímou palbou slunce. No, a samozřejmě jsme si nevzali pití. Volal jsem sice před odchodem tomu klukovi, co má u rozhledny bufík, jestli tam budou, ale ta vzdálenost vůbec neubíhala. Nakonec se tam doplazíme, a padáme pod pergolu. Hned objednávám ledovou vineu, ledové kafe s tonikem, a ledovou rulandu šedou 😊. Jeden hlt kafe nás postavil na nohy. Ivana na rozhlednu nechce, tak se tam vyšplhám sám. Božsky tam fouká! Pak se mezi vinohrady vracíme zpět do vesnice, a jdeme se kouknout, co je ve sklípku u Tesaříků nového. Loňské víno! 😊. Tak dávám ochutnávačku, asi hoďku pokecáme, a vyrážíme k domovu. Večeře, víno, chvilku telka a spánek v klimatizovaném pokoji!
2. září 2024
Je peklo, vlastně ne, je pondělí, ale venku je peklo. V půl desáté dvacet sedm stupňů. No, nebudeme to přehánět. Vylezeme na terasu, a jí dopisuji zápisky z Frantovek a začátek zápisků z dovolené v Mutějovicích. Lehce před poledne, kdy už teplota ve stínu vylezla na třicettři jsme se vydali dolů do města. Nejdříve na radnici navázat meziobecní spolupráci, no to bohužel ne, ale bylo by to pěkný, ale koupit si lístky na sobotní akci, pak udělat základní nákup v místním COOPu (víno jsem si nekupoval 😊), a nakonec do místní rajčatárny pro čerstvá rajčata a borůvky. Rajčata jsem viděl i v místním obchodě, ale byla z Maroka 😊😊😊. Stavujeme se na oběd, a pak jedeme sebou fláknout do sklípku, protože to opravdu takhle nejde. Pozdě odpoledne vyrýžímu ku mlýnu do Starého Poddvorova. Jasně, že už jsme tam byli několikrát, ale je to prostě kouzelné místo. Od mlýna se pak přesouváme k rozhledně Na Podluží. Je vysoká třicet metrů, a dokud na ní „vyběhnu“ bez zadýchání, je všechno ok! Bohužel místní bufáč je zavřený… Z rozhledny jedeme k rybníku Lužák v obci Lužice. Pěkné místo, stejně jako je rybník v Mariánských Radčicích. Pak už se vracíme do Mutěnic a jdeme udělat klasické kolečko po sklepech. Pak cesta domů a Specialisti 😊.
3. září 2024
Úterý, třetího zaaáří… je horko jak v prde**. Rozhodli jsme se, že místo chození budeme jezdit automobilem. Ivana už loni chtěla vidět Archeopark u Pavlova, tak tedy plním její sen, a vyrážíme na cestu. Naštěstí expozice je v podzemí, takže ok. Jenže pak jsme vylezli ven, a venku něco, jako když se vyleze v Egyptě z pyramidy. Jdeme se tedy osvěžit do nedalekého bufíku, a pak pokračujeme kolem Novomlýnských nádrží. Samo že autem, ven jen maximálně na dvacet minut. Než to celé objedeme, jsou to skoro dvě hodiny. Samozřejmě se zastávkami. Pak už míříme do Mutěnic na oběd, a do sklípku. Myslím našeho. Já padám do pelechu, Ivana si jde prý ven číst. Je tam třicetpět stupňů… Asi po hodině nás oba budí Honza 😊. Už přesně vím, co znamená „čumět jako vyvoraná myš“ 😊. Odpoledne nemíníme měnit styl cestování, tedy autem, a na jedeme na „naší“ Vyšickou rozhlednu na kafe. Bohužel zavřeno. Sjíždíme tedy do vesnice, a stavujeme se ve sklípku Bílý kopec, kde nám dcerečka udělá kávu, a donese víno. Odevzdávám klíče od automobilu a jupííííí. Pak přecházíme dál, a vidím nějaký pohyb v blízkém sklípku: Haló, je tam někdo? Co by si chtěl? Ochutnat nějaké vínko! Tož vem si sklenku nahoře, a pojď za mnou dolů. Tož si beru sklenku, a jdu dolů. Ochutnám asi pět vzorků, a peláším do auta pro přepravku. Nakládáme, zaplatíme, ochutnávku ne – pán je frajer, a pokračujeme dál k Tesaříkům. Tam už klasika jako vždycky. Pokecáme, a relativně brzo opouštíme sklep. Mám hlad, musím dopsat deník, a pak podepsat dokumentaci k výběrovému řízení. Pokud se mi tedy podaří připojit na radnici…
4. září 2024
Jak už to tady pomalu bývá zvykem, ráno vedro jako čuník, tak vyrážíme automobilem značky KIA Ceed do Sluneční brány, tedy do Sonnentoru. Tedy do fabriky, kde se „dělá“ luxusní koření a čaje. Samozřejmě všechno v BIO kvalitě, tedy hnojí to až za tmy 😊. Na exkurzi nejdeme, známe to tam lépe než někteří zaměstnanci. Nejdříve vytahujeme hole, a jdeme udělat okruh kolem Čejkovic. Jako, bylo by to dobrý, být o deset stupňů míň. Takhle jsme se vrátili k továrně na koření s jazykem na zádech. Dáváme si ledové kafe, a pak se vrháme do mezi regály. Nakoupíme, a padáme. Sjíždíme do města, a jdeme si prohlédnout „nové“ Čejkovické sklepy. Samozřejmě jen z venku. Gentleman přeci nepije za slunka. Následuje cesta do hospody v Mutěnicách, pak klid na lůžku, a pak zpátky do pece. Tentokrát nás čeká výprava na rozhlednu Slunečná. Bufík bohužel zavřený, a tak lezeme na rozhlednu. Perfektní výhled! Chvilku posedíme pod rozhlednou a vyrážíme k Františkovi Floriánovi, nakoupit pár deci vína. Jenže Ivana je jak utržená z řetězu. No, nakonec se nám to do auta vešlo, a tlumiče tu zátěž vydržely. To však není všechno, protože jsme měli domluvenou degustaci tady u souseda na sedmou hodinu. Dorážíme za tři minuty sedm, takže paráda. Ivana mě tam nechává samotného, a tak se musím snažit. Nakonec uzavřeme pro obě strany výhodný obchod, a vracím se domů na večeři. Pak sedíme na terase, a nic se nám nechce. Je tu pohoda!
5. září 2024
Po snídani jedeme směr Kobylí a na „rozhlednu“ Stezka nad vinohrady. Samo, že jí také známe, ale prostě Morava. Po prohlídce pokračujeme s holemi dál do obce Vrbice, která nás opravdu velmi překvapila. Jednak sklepy, a jednak se super občerstvením! Tam nějakou dobu posedíme, a vracíme se zpět pro auto do Kobylí. Odtud přejíždíme domů stezkou mezi vinohrady na oběd a na odpočinek. Když jsme vyjížděli, bylo zataženo, ale asi po hodině klasické peklo! Od pěti jsme měli schůzku v jednom sklepě tady u nás, tak se tam přesouváme autem, abychom víno netahali na zádech. Během půl hoďky jsme byli zpět, auto dáme do stáje a jdeme mezi sklepy. Však sa uvidí. A vidělo 😊. Ti lidé jsou tu prostě zvláštní. Milí a pohostinní. Procházku končíme klasicky u Tesaříků ve sklepě. A pak už rovnou domů. Jak psal dneska Bobeš: domů jako domů, nebo domů jako domů. Tak jasně, že domů 😊. Fotky dodám ráno, akorát odbyla desátá…
6. září 2024
Ráno říká Ivana: Dneska se budeme motat kolem lednice. No paráda, neošoupu si nohy a do sklípku je to kousek. Tak jasně, že to byla past. Jedeme do obce Lednice, podívat se na místní zámek. Než tam dojedeme, potkáváme zaparkovaného Mysliveckého jaguára, kterého jsem naposledy fotil před osmi lety. Jako, zámeček je hezkej, ale teplota strašná. Procházíme se parkem, a pak zalézáme do místní osvěžovny. A pak se zase procházíme parky, a pomalu míříme k automobilu. Opouštíme lednici, vlastně Lednici, a míříme do obce Němčičky, kde je jedno vinařství. Ale to není obyčejné vinařství, to je začarované vinařství. Dělají tam totiž Bílou frankovku! A to hodně dobrou. Na dvoře je akorát lahvovací stroj, tak konečně vidíme, jak probíhá lahvování vín u menších vinařství. Uděláme nákup, jedeme odstavit auto, a jdeme Mezi řádky. To velké M je tam v pořádku. Mezi řádky se totiž jmenuje místní občerstvovací stanice maringotka, která je opravdu zapíchlá mezi řádky ve vinohradu. Dáváme si kafčo, Ivana se zmrzlinou, a já s bílou frankovkou. Jako dobrý, no… Pak přejíždíme do Bořetic, kde jsme kdysi pobývali. Projdeme vesnici cik a cak, a pak zapadáme do jednoho vinařství. Z Bořetic pak už jedeme domů. Chvilka odpočinku, a já dostávám propustku mezi sklípky. Klasicky mířím k Tesaříkům, kde vydržím necelé dvě hoďky, a pak už mířím domů. Odolávám nástrahám kolem ležících sklípků, ale těsně před cílem začali Rusová zase rušit GPS signál, a omylem jsem přistál ve sklípku u pana Dubiny, teď už Míry, který je od nás asi dvacet metrů. Tam bylo strašně silné geomagnetické pole, a já se tam odtud ne a ne urvat. No, ale nakonec to dobře dopadlo, a ve zdraví jsem dorazil domů. Kolik jsme toho přechutnali se nedá spočítat, protože tolik prstů nemám…
7. září 2024
Nebudu už psát o tom, že ráno bylo vedro jako prase. Bylo! Jedeme tedy do Bílovic, ten to krát se podívat na jejich slípku a na kapličku Hradištěk. Auto necháváme na parkovišti, a jdeme mezi vinohrady nejdříve ke slepici. Je sobota, a míjejí nás nižší desítky pumpičkářů, většina s elektropohonem. Bohužel nikde ani památka po občerstvení. A že ta mrcha žlutá paří! Od slípky pokračujeme dál ke kapličce. Buď si houby pamatujeme, nebo se hnuly zemské kry, a ta kaple se nám vzdaluje. Ale jo, dojdeme tam, milión turistů, ale dobrý. Cesta zpět je nekonečná, naštěstí parkujeme u bufíku. Pak pokračujeme k naší rozhledně na kafe a kousek toho vína. Ale ouha. Nějaký pako občerstvovací budku vykradl, a majitelé přišli o stroj na kafe ☹. Jo, lidé jsou různí, někteří hovada. Dali jsme si tedy jen nealko a frčíme domů. Tam si dáme do krku polévku a spánek. V půl třetí jsme už zase na značkách v centru, a čekáme na průvod krojovaných družin. Nebylo jich moc, ale bylo to hezký. No a samozřejmě k tomu patřilo luxusní vínečko. Nějakou dobu tam ještě okouníme, a pak si jdeme domů pro auto, a frčíme do Velkých Bílovic kam? No přeci do Habánských sklepů. Takhle, že nás znají v Kněževsi, kde spíme každý druhý měsíc, tomu rozumím, ale přijít po roce na recepci do Habánů a slyšet: dobrý den pane Řeháku, to už je jiná liga 😊. Po sedmé, možná i po osmé jdeme na prohlídku závodu, a tentokrát opět s technologem. Prohlídka jako vždy super, následná ochutnávka luxus. Vracíme se zpět na Mutěnské vinobraní, kde sledujeme dražbu vín a hrozna. Chvilku posloucháme Pavla Calltu, ale nějak mě to nezaujalo. No, a závěr večera patří opět vinařství Vincúr – Tesařík. Ty fotky doplním až doma…
8. září 2024
Poslední snídaně… Balíme věci, to nám šlo strašně rychle, páč sebou máme jen malé víkendové kufry. Já z toho mého tahal jen trička, boxerky a dvakrát ponožky 😊. Házíme to do auta a začíná druhá, a těžší půlka nakládání. Máme celkem dvacetšest krabic po šesti, a třicetsedm flašek sólo. Ale i to po nějaké době naložíme. Loučíme se se sousedy a jedeme do Habánů, kde máme připravenou krabici Modrého portugala a dvě sklenky. Než nám paní recepční vydá krabici, dostáváme prý v „rámci dobrých vztahů“ láhev Veltlínu, ročník 2021 – pozdní sběr. Jo, takový dárek potěší. Dáváme si poslední moravské kafčo, nastavujeme navigaci a frčíme domů, domů. I se zastávkou na oběd nám cesta trvala necelé čtyři hoďky. Stavujeme se ještě v babičkově, a pak už nás vítají Patokryje! A to je konec…
od Karel Řehák | 20. 8. 2024 | Dovolená 2024 - Františkovy Lázně
Fotky najdete TADY.
Níže vkládám zápisky z pobytu ve Františkových Lázních. Nebudu dělat zvlášť stránku pro každý den, ale zápisky budu doplňovat pod sebe. A zrovna tak fotky. Odkaz na ně je v pravém horním rohu příspěvku. A jde se na to…
19. srpna 2024
Tak, je pondělí, a já mám dneska takový den, kdy půlku trávím v práci, a druhou půlku mám dovolenou. Takže nejdřív kontrolní den na kanalizaci, a potom něco nakoupit v Obrnicích v řeznictví sebou na cestu. Následuje oběd, a vyrážím do Františkových lázní. Cesta super, akorát v Klášterci nad Ohří dělají kanalizaci, takže tam jsem stál asi deset minut. Po příjezdu do lázní se bezproblémově ubytovávám pomocí dokonalé chytré domácnosti. Mám byteček necelých 60 metrů čtverečních s balkonem, takže se sem v pohodě vejdu i s tou zásobou uzenin 😊. Chvilka odpočinku, a potom se jdu podívat do města, na takovou seznamovací trasu. Myslím, že jsem se seznámil dokonale, a před cestou na penzion si dávám kávičku a palačičinku. Doma pak dopisuji deník z Kraslic, a pojídám dovezené zásoby. Jo, ještě než jsem vyrazil do centra, byl jsem si koupil něco k snídani, a nějaké to víno na večer. Když jsem ve Frantovejch, tak to samozřejmě bylo Primitivo 😊. A když Primitivo, tak samozřejmě z Puglie! Dneska jsem moc nechodil, ale i tak jsem udělal 12.130 kroků…
20. srpna 2024
Je úterý, a hezky vyhajanej si dávám vynikající snídani. Pak trošku té hygieny, a potom se jdu podívat tady do blízkého lázeňského domu Josef I, jestli si tam můžu objednat nějaké procedury. Všechno dopadlo dobře, a objednal jsem si uhličité koupele a rašelinné zábaly, celkem deset procedur. A protože měli volněji, první procedury jsem absolvoval již dneska. Po procedurách jsem vyrazil na první trasu po františkolázeňských pramenech. A když to vezmu abecedně, tak jsem dneska navštívil prameny: František, Glauber I, II, III a IV, pramen Luisa, Nový Kostelní pramen, pramen Nový, a pramen Sluneční. Mezi prameny jsem ještě vměstnal od dvou přednášku na téma Přírodní léčivé zdroje, včetně exkurze do závodu, kde se zpracovává vytěžená rašelina. Bylo toho dneska docela dost, a tak cestou do penzionu se stavuji v nedaleké hospodě na tři Plzínky. Na penzionu jsem dopisoval zápisky za pondělí i dnešek. Koukám do aplikace na mobilu, a dneska jsem našlapal 18.528 kroků. Ještě mám před sebou cestu do Vietnamsko – Indicko – Čínský restaurace, ale ta je nedaleko, takže už jsem vypnul Spopaře v mapách…
21. srpna 2024
Spal jsem jako dřevo! Po snídani si skáču do Lidlu doplnit zásoby, pak chvilku pauza na kávu, a vyrážím na procedury. Rovnou jsem si vzal s sebou hole, protože pak se vydám na další okruh po místních pramenech. Cestou mluvím s manažerkou rodiny, že prý doma byla bouřka jako vepř. Tady tedy nic, jsem si myslel do té doby, než se mě slečna lázeňská zeptala, jestli jsem byl v noci taky vzhůru, když byla ta bouřka. No, však jsem na začátku psal, že jsem spal jak prkno😊. Po procedurách startuju hole a vyrážím. Dneska jsem navštívil a ochutnal tůdlencty prameny: pramen Adler, Cartelleri, Císařský, Luční, Marošův pramen, pramen Natálie, kde v budově zřídla vznikla krásná občerstvovací stanice, pramen Palliardi, a dále pak prameny Solný, Stanislav, Štěpánka, Železnatý a Žofie. Následovala cesta zpět do penzionu se zastávkou v nedaleké restauraci na oběd. Svíčková, jak jinak. Chuťově luxusní, bohužel ale z archivní krávy. Tak mi to nakonec prodali jako bezmasé dětské jídlo. Ale Plzeň dobrá. Všechny 😊. Dorážím tedy na penzion, a mám třičtvrtě hodiny osobní volno. Pak opět natahuji kopítka, a jdu na přednášku do Císařských lázní. Přednáška je o historii Císařských lázních včetně exkurze po budově. Konečně jsem zjistil, jak to vypadá z pohledu lázeňského personálu. Po skončení prohlídky jsme pozváni do lázeňského domu Pawlik na kafe a borůvkovou buchtu. Pak už frčím přes Lidl na penzión. Dnešní počet kroků je 19.901.
22. srpna 2024
Dneska to bude krátké. Ne, že bych nechodil, ale cílů bylo málo. Takže, hned po procedurách se vydávám na cestu k rybníku Amerika, který leží necelé tři kilometry od penzionu. Cesta báječná, začíná pálit slunce, ale jde se lesem, takže na pohodu. U rybníka si dávám klobásu, jakou svět neviděl a tonika. Slečna se divila, co to piju, ale pivko by mi vlezlo hned do nohou. Po jídle tam ještě chvilku okouním, protože do Frantovek potřebuju dorazit před druhou, protože jdu na prohlídku lázeňského domu Dr. Adler. Prohlídka slušná, prolézáme i vedlejší lázeňský dům Belvedere. Po skončení jdu koupit lázeňské oplatky a nějaký nealko na penzion. Pak mám chvilku pauzu, tak připravuji ovocnou mísu pro přijíždějící Ivanu. Následně letím na zastávku, jdeme do města na kafe, a pak na večeři. Následuje penzion. Ivana sebou flákla na gauč se skleničkou prosecca, já smolím deník. Dnes nachozeno 22.517 kroků.
23. srpna 2024
Ráno frčím na procedury, pak snídaně, a pak vycházíme na první lázeňskou vycházku ve dvou. Cíl je autokemp Jadran. Ráno ještě není pařák, tak cesta je ok. Autokemp nás zklamal i přes to, že jsme neměli v úmyslu se tam ubytovat. Z Jadranu přecházíme dál k rybníku Amerika, kde jsem byl včera. Je tam pěkná plážová restaurace, tak se napájíme a nadlábneme. U jídla mě zobla vosa, ale v pohodě. Nic nebolelo, a ještě odletěla. Pokračujeme tedy v do centra. Tam se napojujeme na trasu podél pramenů, kterou jsem z máknul ve středu. Nevede moc po městě, spíš lesem a parky, takže na zvyšující teplo super. U pramene Natálie si svlažíme hrdlo, a pokračujeme dál v krasojízdě. Do centra přicházíme ve třičtvrtě na dvě, což je úplně luxusní čas, protože od dvou nám začíná exkurze do lázeňského domu Pawlik, kterou končíme v lázeňské kavárně s kávou a buchtou. Pak se konečně přesouváme do penzionu. Ale jen na hoďku, protože v půl deváté odjíždíme autobusem na noční prohlídku hradu Seeberg. Jo, a nejedeme obyčejným autobusem, ale s 54 let starým autobusem RTO. Moje mládí se vrátilo! Prohlídka hradu luxusní, žádné zbytečné kecy, a trvala hodinu a půl. Pak zpátky do busu a frčíme domů, kam přijíždíme před jedenáctou. Dneska to bylo opravdu náročné, nachodili jsme 35.128 kroků! Takže rekord…
24. srpna 2024
Po posledních procedurách, a po snídani se vyrážíme mrknout do města na mažoretky. Dneska sice tančily seniorky, ale taky dobrý! Potom vyrážíme do míst, kde jsme kdysi bydleli v penzionu, odtud se stáčíme opět směrem k prameni Natálka, kde máme jídelní a pivní přestávku. To pivo asi nebyl úplně dobrej nápad, ale cestou se mi podařilo ty olověný boty shodit a pokračujeme dál. Do města se vracíme přes Wiedermannův park, který vede mimo město. Bylo strašný vedro, prostě vedro jako prase! Dorážíme na penzion, kde dáváme asi hodinovou pauzu. Pak vyrážíme do obce Komorní hůrka, kde je kousek od centra dnes otevřena Goethova štola. Štola nebyla velká, ale byl v ní hezký chládek. Štolou provázel kastelán z hradu Seeberg, který nás prováděl včera večer. Ze štoly jedeme na hrad Vildštejn. Do hradu nejdeme, jen na nádvoří, kde doplňujeme tekutiny. Potom jedeme zpět na penzion, přezouváme boty a jdeme na kávu do nedaleké pražírny. A z pražírny do asijské restaurace na večeři. A z večeře domů. Pořád je neskutečné vedro. Počítadlo kroků se dnes zastavilo na čísle 20.764.
25. srpna 2024
Začíná poslední lázeňský den ☹! Po snídani balíme, chvilku pokecáme s bytnou, a přesouváme se na městské parkoviště, kde zanecháváme automobil, a jdeme do centra koupit lázeňské oplatky. Nakupujeme, nakupujeme, odcházíme a slečna zatahuje roletu, protože nemá co prodávat 😊. Složíme náklad do auta, a pokračujeme do přírodní rezervace SOOS, kde už to sice také známe, ale prostě lázně. Během let, co jsme tam nebyli, se jim podařilo zrekonstruovat návštěvnické centrum, sociálky a místní muzeum. Začíná drobně pršet, ale neva, po dřevěných chodnících procházíme celý areál. Docela si i pamatujeme místa, kde vyvěrají prameny, nebo jen plyn. Po prohlídce se jedeme podívat na zříceninu hradu Hartenberg. Hrad vypadal děsně, a ke všemu byl ještě zavřenej. Tak se otáčíme a vyrážíme směr domov. Cestou se opět stavujeme na statku Bernard, kousek od Sokolova, kde si klasicky pochutnáme na vynikajícím jídle. A pak už hurá domů… Dnes bez mapy, jen doplňuji fotky…
od Karel Řehák | 4. 8. 2024 | Dovolená 2024 - Kraslice
2. srpna 2024
Tento víkend nás čeká putování do obce Kraslice. Na Bookingu jsme si vyhlédli docela pěkné ubytování, tak vyrážíme vstříc dobrodružství. Před tím ale převážíme seniory z pečovateláku k jezeru Most. I tahle část dne byla dost dobrodružná. Kolem poledního se vracím domů, dáváme oběd a frčíme. Cesta probíhá celkem v pohodě. No, když přijedeme na místo, zjistili jsme, že jsme vybrali opravdu dobře. Měli jsme krásný pokojík, ale zdál se nám trošičku malý. A tak jsme si ho vyměnili za větší, protože v penzionu jsme bydleli sami. Větší apartmán měl obývák, ložnici, a taky docela pěknou kuchyňku. Pak jsme si nalili sklenku vína a šli jsme si sednout před penzion. Když už jsme chtěli vyrazit na procházku, přišla paní domácí a přinesla nám grilovanou klobásu. Tak jsme jí zbouchali, a když už jsme chtěli znovu vyrazit, přišla znovu, a přinesla nám další jídlo. Původně jsme chtěli vyrazit na večeři, ale už jsme byli docela nadlábnutí, tak jsme si řekli, že se půjdeme jenom projít. Vyšli jsme směrem hraničnímu přechodu. Měla být nějaká supr trupr restaurace, ale když jsme jim řekli, že chceme jenom pití, tak měli plno. Poděkovali jsme jim, a vraceli jsme se zpátky na penzion. Před penzionem jsme objevili starou štolu. Štola se jmenovala Hraničář, a bývala to odvodňovací štola. I teď z ní vytékalo spousta vody. Chvilku ji okukujeme, a pak se vracíme zpátky do penzionu. Máme puštěnou telku, nalitý víno, prostě pohoda. Tak to byl pátek…
3. srpna 2024
Když jedeme někam na výlet, Ivana, jakmile slyší o nějaké šachtě, je jako z řetězu utržená. No, takže dnešní den tedy v sobotu, jsme zahájili putováním po zaniklých dolech. Nejdříve jsme navštívili důl Přebuz a potom Ritterův důl. Docela hezky jsme si pochodili a pokoukali, a potom jsme se vrátili zpět do obce Přebuz, kde jsme si v místní hospodě dali vynikající svíčkovou. Potom jsme se vrátili zpátky na penzion, na takovej malej odpočinek. Jelikož Ivana cestou k šachtám viděla takový zajímavý objekt, rozhodli jsme se, že se na něj podíváme. Jednalo se o dřevouhelnou vysokou pec v obci Šindelová. U stavby byl takový automat, kde jsme si vhozením mincí zaplatili parkoviště a i průvodce. No, ale byla to taková česká férovka. Průvodce tam nikde nebyl, a tak jsme si prošli pec sami. Po prohlídce jsme se vydali zpět do obce Šindelová, podívat se na kamenný hřib a rybník. Když jsme se sápali ke hřibu, uslyšeli jsme za sebou funění a dupání. Zprvu jsme si mysleli, že běží srnky, ale z poza kopce se vyřítil ovčák, a radostně běžel k nám. Začal nás oblizovat, a bylo vidět, že je šťastnej, že našel nové kamarády. Asi po pěti minutách se na kopec vyškrabal páníček, jazyk měl až na zem a snažil se hafíka přivolat. Pejsák nakonec poslech, a my jsme přišli o kámoše na cesty. Hřib byl zajímavej, ale když to srovnám s výletem na Kokořín… 😊. Pak jsme se přesunuli k rybníku, kde jsme si v bufíku dali malé občerstvení. Dále jsme pokračovali do bývalého čedičového dolu Kernberg (česky Rotava). Následně jsme navštívili hřbitov z 1. světové války v Jindřichovicích. A pak už následovala cesta domů. Dnešní den jsme udělali rekord chození, a sice 22873 kroků.
4. srpna 2024
Je neděle, dáváme si snídani, a po snídani začínáme balit. Pomalu opouštíme penzion, ale nejedeme rovnou domů, jedeme se ještě podívat na čedičové varhany. Byly pěkné a procházka k nim byla taky pěkná. Dále jsme navštívili zříceninu hradu Kernberg (Rotava), která byla už hodně opotřebovaná, a navíc tam měli takové divné časy na prohlídky, takže jsme si ho prohlédli z venku a pokračovali jsme směrem k domovu. Cestou jsme se stavili na statku Bernard, který leží kousek za Sokolovem, na opět luxusní oběd. Ale z venkovního sezení jsme museli prchnout do restaurace, protože mi vosa odnesla knedlík. No, a pak už následovala přes pečovatelák cesta domů. Jo, super víkend!
Kdyby se někomu text zdál takový kostrbatý, tak jsem to diktoval přes AI do Wordu…
A nějaké fotky jsou TADY.
20. stránka z celkem 161« První«...10...1819202122...304050...»Poslední »
