Středa – 6. den

od Karel Řehák | 17. 5. 2023 | Dovolená 2023 - Ostuni

Ráno nás kolem šesté budí alarm od auta. Naštěstí to nebylo naše, ale nějaké za olivovým hájem. Ale řvalo to jako prase. Už jsem myslel, že neusnu, ale najednou se přiblížil Jupiter k Merkuru, a bylo devět hodin. Nenecháme se vykolejit, v klidu se nasnídáme, sbalíme a vyrážíme na jih. Rozhodli jsme se totiž, že dnes navštívíme nejjižnější místo v podpatku Itálie, tedy město Santa Maria di Leuca, a hlavně jeho maják. Vybrali jsme si cestu podél pobřeží. A udělali jsme velice dobře. Náhledné výhledy na moře, krásná cesta. U jednoho krásného výhledu se stavujeme na kafe. Bar u cesty byl přesnou kopií baru ve Furore. Tam jsme chodili na kávu k Papá Franciscovi. Pak se jdeme podívat k zálivu na moře, koupíme si sušené fíky a pokračujeme dál na jih. Skoro každých deset minut zastavujeme, abychom se pokoukali na moře. Po dvou hodinách parkujeme Santa Maria di Leuca. Nejdříve se jdeme napápnout, a pak nás čeká výstup na kopec, kde je umístěný maják. Ivana chtěla jet nejdříve autem, pak autobusem, ale nakonec jsem jí ukecal, a stoupáme spolu do schodů. Ze shora je krásný pohled na město a na přístav, a také na místo, kde se stýkají dvě moře. Jaderské a Jónské. Když se dosyta vykoukáme, jdeme pomalu dolů. Chceme se projít přístavem, ale bohužel jsou tam cedule, že tam suchozemci nesmí. Vracíme se zpátky k autu, a míříme domů. Čekají nás opět dvě hodiny jízdy, ale s autem které máme, je to paráda. Když se zapnou všichni pomocníci, mým úkolem je jen udržet směr. Jinak o rychlost, pruhy, vzdálenost od předchozího auta a směr se stará auto. No paráda. Domů přijíždíme lehce po sedmé. Jdu rozdělat oheň do grilu, a pak grilujeme pravé italské salsiccia. A k nim avokádo, meloun, víno…

A jako vždycky, fotky jsou TADY.

Úterý – 5. den

od Karel Řehák | 16. 5. 2023 | Dovolená 2023 - Ostuni

Ráno neprší a nefouká! Po snídani se tedy nacpeme do auta, a vyrážíme napříč Itálií od Jaderského moře, k moři Jónskému, které leží na východní straně země. Do města Taranto přijíždíme po necelé hoďce. Parkujeme kousek od nádraží. Sluníčko už pěkně svítí a my se vydáváme k ostrovu Isola del Borgo Antico. Nejdříve si dáváme kávičku na náměstíčku Piazza Fontana, a potom se vydáváme na okružní procházku ostrova. Začínáme na severní straně ostrova, ulicí Via Cariati podél rybářského přístavu. Kupodivu tu nic nesmrdí, což znamená, že rybáři vyrážení do vln každé ráno pro čerstvé ryby. Docházíme až k otočnému mostu Ponte Girevole, který spojuje ostrov s další částí města Taranto. Most je otočný, protože se v blízkosti nachází velký vojenský přístav, kde kotví obrovské lodě, a ty se potřebují nějak dostat na otevřené moře. Přejdeme na druhou mostu, a kocháme se pohledem zpět na hrad Castello Arogenese. Bohužel se do něj nedá dostat, opět se musí objednat předem. Po jižní straně ostrova se po Corso Vittorio Emanuele II se vracíme zpět, směrem k Fontánovému náměstí. Cestou se zastavujeme u několika kostelů, a než se dostaneme k náměstí, procházíme takovou hodně odvážnou čtvrtí. Ale přežili jsme 🙂 ! Poblíž náměstí zalézáme do rybí restaurace, kde si dáváme penne s lososákem. Popravdě, hodně povedené jídlo. Po hodně pozdním obědě, skončili jsme před čtvrtou, se vydáváme zpět k autu. Jedeme směrem domů, ale chceme se ještě stavit ve městě Grottaglia, kde se ručně vyrábí keramika. No, možná se vyrábí, ale každopádně jsou ty dílny někde dobře ukryté. My jsme našli jen spousty krámků. Nasedáme do oře, a pokračujeme směrem domů. Cestou se stavujeme ještě v obchodě, dokoupit základní potraviny. Tedy: prošuto, víno, rukolu a melouny. Doma si dáváme pod chlebovníky čaj, a voláme babičce Zdeně. Dovídáme se, že jí Bobeš neukazuje žádný fotky, a došlo jí „dejchátko“, které měla už pět let.

Během dne nám volá Honza zprávu, kterou nechce nikdo na světě slyšet 🙁 . Doma zapalujeme večer svíčku…

Fotky z dneška najdete TADY.

Pondělí – 4. den

od Karel Řehák | 15. 5. 2023 | Dovolená 2023 - Ostuni

Ráno nás probouzí zvuk horského potoku. Marně vzpomínáme, kde tu něco teče. Nakonec se ale ukázalo, že to není potok, ale že prší. No prší. Ani Kemrovo rčení se na to nehodí. Prostě průtrž mračen. Dáme tedy snídani, po které se rozdělujeme na dvě družstva. Jedno jde spát, druhé si čte. Když se někdy kolem poledního probudím, vypadá to venku pořád stejně. Čumím do mobilu, a tak mě nějak napadne, podívat se na flightradar, jak vypadá počasí okolo. A hele, asi čtyřicet kilometrů od nás neprší. A tak se tedy oblékáme a vyrazíme na jih do města Brindisi. A hele, fakt tam neprší! Jdeme nejdříve historickým centrem, a pak se stáčíme k přístavu. Tam už dokonce vykukuje slunce. A než se po prohlídce přístavu najíme, svítí již na plné pecky. Ještě před jídlem se jdeme podívat do míst, kde končila ulici Via Appia. Ta začínala v Římě, a končila právě tady, v Brindisi. Pak si jdeme pro auto a jedeme směrem domů. Cestou chtěli carabinieri zatknout Ivanu, protože neměla pas. Ale když jim zazpívala, tak jí raději pustili a my jsme mohli pokračovat k domovu. Cestou se ještě stavujeme fotit olivovníkové plantáže. Doma si pak pod fíkama dáváme čaj a buchtu. Pak jde Ivana psát smlouvu, ale neobešlo se to bez komplikací. Neštěstí je tu s námi jeden bejvalej ajťák… Pak následuje večeře, telka, a psaní deníčku…

Fotky jsou ZDE.

Neděle – 3. den

od Karel Řehák | 14. 5. 2023 | Dovolená 2023 - Ostuni

Vstáváme tak nějak těsně před devátou, a venku fouká jako v Beskydech. Říkala Ivana. Později pak ve městě vidíme, že na autech, i na tom našem hybridním, je písek ze Sahary. Cíl dnešního dne je prozkoumat centrum města Ostuni, hlavně pak katedrálu Nanebevzetí Panny Marie (v roce 2011 jí byl udělen titul „menší bazilika“). Řekli jsme si, že ušetříme trochu času, a autem zajedeme na parkoviště, které je v těsné blízkosti katedrály. Jenže… Nastavili jsme cestu do navigace, ale jedno náměstí bylo zavřené, tak nás navigace honila různě po městě uličkami, které nebyli ani ve Furóre. Do jedné jsme se ani s autem nevešli. Nakonec jsme to vyřešili tak, že jsme vyjeli úplně z města, a přijeli jsme jako od Bari. Konečně po třičtvrtě hodině parkujeme. Po vystoupení z auta zjišťujeme, že jsme asi dvěstě metrů od náměstí, kde jsme byli v pátek na večeři. Akorát jsme tam šli z baráku pěšky, a trvalo nám to patnáct minut 🙂 🙂 🙂 . Jdeme tedy prolézt historické centrum, ale fakt hodně fouká, a pak začalo i poprchávat. To naštěstí dlouho nevydrželo. Po prohlídce zalézáme do restaurace na oběd. Já si dávám opečené krevety s chobotničkami a kalamáry, a Ivana specialitu Apulie, orecchiette s tuřínem (chutnal jako brokolice). Po jídle sedáme do auta, a jedeme se podívat k moři, což je asi sedm kilometrů jízdy. Byl tam ale takový fučák, že jsme to hned zabalili, a jeli zpátky do centra nakoupit. Po nákupu jedeme domů, kde si dáváme pod stromy čaj. Pak následovala chvilka odpočinku. Potom se vydáváme pěšky na obhlídku nejbližšího okolí. Procházíme mezi domky obklopenými olivovníky a fíkovníky. Našli jsme také několik stromů mandlovníku. Ale ještě to nebylo jedlé… Potom už míříme domů. Než zalezeme do baráku, procházíme se ještě zahradou, a kontrolujeme, jak nám to zraje. Pak už zalejzáme domů, já píšu deník, Ivana si stříhá nehty 🙂 .

Pár fotek z dnešního dně je TADY.

Sobota – 2. den

od Karel Řehák | 13. 5. 2023 | Dovolená 2023 - Ostuni

Prší, prší, jen se leje do Alberobello pojedeme… Tak tedy oproti včerejšku klesla teplota o deset stupňů, a pěkně cedí. Nu což, dáváme si snídani po italsku a nasedáme do našeho super vozidla (až pověsím práci na hřebík, určitě si nějaký takový koupím, ale musí mít ještě možnost nabíjení, protože je velká paráda, když skoro polovinu cesty jedete na elektriku, a tedy zadara!), a uháníme, to jsem samozřejmě přehnal, protože už doma jsem nasadil „dovolenkovou rychlost“, tedy jízda podle předpisů a kocháme se a kocháme se. Do Alberobello přijíždíme za necelou půlhoďku, a stále prší, stále prší. Pak se to ale umoudří, a můžeme se vydat mezi trulli. Trulli jsou sněhobílé kruhové domečky s šedou kamennou střechou, zdobenou nejrůznějšími symboly, jsou nalepené jeden na druhém. Je jich čtrnáctset a jsou zapsány v UNESCO. Hledali jsme restauraci, ve které jsme byli kdysi s Vášou a Pavlem, a já si tam poprvé dal polévku z mušlí. A byla luxusní, a od té doby nedám na ní dopustit. Hospodu jsme našli, Ivana, ale polévky už bohužel nedělají. Šli jsme tedy hledat jedno řeznictví, ve kterém visely šunky nad hlavami kupujících. A hle, jsou tam stále. Počasí se docela umoudřilo, a tak pokračujeme v prohlídce města, kterou zakončujeme v restauraci na náměstí. Jdeme pro auto, a jedeme prý do Lotranda. Na pohádky se moc nedívám, ale Lotranda znám. Nakonec se ukázalo, že Ivana myslela město Locorotondo. Je to také historické město, charakteristické zářivě bílou barvou svých domů. Po prohlídce kostela, kde je v kryptě špičková akustika (nevydržel jsem a musel jsem si zarecitovat oblíbenou pasáž z Draculy: „Ty se tu v mešním víně koupeš. A co ho máte ve svých sklepích! To všechno kolem, tenhle přepych
jste vy, pánbíčkaři, nakradli!“). Naštěstí tu nikdo nebyl, ale Ivana stejně raději utekla 🙂 . Venku se opět rozpršelo, a tak to nebudeme lámat přes koleno, a vydáváme se domů. Sem se ještě vrátíme. Doma si někteří čtou, a někteří spí. Pak následovala večeře, psaní vína a pití zápisků. Nebo tak nějak to bylo…

Fotky z propršeného dne jsou TADY.