Ve čtvrtek v podvečer se konala v Mostě mohutná demonstrace hospodských a kavárníků. Na veřejnost totiž pronikla zpráva, že Tereza Ř. hodlá opustit město Most, a odletět neznámo kam! Což by pro místní podniky znamenalo uzavření provozoven a vyhlášení bankrotu. V průvodu byli vidět zástupci podniků jako je třeba El Toro Most, Restaurant U Svatého Ducha, Nautico, Good Gate, Budvarka, Krokodýl, Trattoria Caffe Ristorante, Restaurace Pohoda, Sportovka Bowling, Irish Pub Dublin, Turbo, Vinohrady, Star Sportbar, Neprakta klub, Venezia, Hotel Širák, Vinárna U Divocha, Severka, Marinkov, Hotel Špejchar, Sportbar Krijcros Most, U Rytíře, Club Picasso a mnozí další, kteří si nedokázali představit fungování svých podniků bez Terezy Ř. Překvapila účast vedoucí podniku U zlobivých holčiček .
Nakonec se ale ukázalo, že šlo o takzvanou fake news, jak s oblibou říká Jirka Ovčáček. Tereza Ř. si pouze odskočila do Prahy, užít si svůj dárek k narozeninám, a večer již byla viděna ve svých oblíbených hospůdkách.
Shodou náhod jsem se v sobotu ocitnul na Ruzyňském letišti a na jeho oslavě 95. narozenin. Ano, v roce 1923 vzniklo letiště v Pražské Ruzyni. Na ploše bylo pro nás slavící přistaveno letadlo ATR72-500 pro šedesát lidí, pohodovej kapitán i první důstojník. Letěli jsme kolem „komína“, Křivoklát, Točník, Amerika, Karlštejn, Vltavská kaskáda, v nízké letové hladině 1000 metrů. Kapitán komentoval kompletně celý let, takže super zážitek, i když se občas povalovali mraky. A úplně nejlepší bylo (tedy až po tom, co jsme couvali s letadlem za použití reverzně nastavených vrtulí), když se kapitán po pětatřiceti minutách s námi rozloučil, a že jdeme na přistání. Během minuty se ozval znovu, že kvůli provozu na Ruzyni musíme ještě 15 až 20 minut být ve vzduchu. Prostě super!
Konečně jsem dal dohromady fotky z Moravy. Musel jsem přerušit práci na fotkách z Číny, na kterých pilně pracuji, ale je jich jedenáctset, A tak to prostě trvá. Jen připomenu, že na Moravě jsme navštívili obec Slavičky, kde má chalupu Martina, odtud jsme pokračovali do Náměště nad Oslavou. Další den jsme se už vydali do Bořetic, kde jsme bydleli ve sklípku U Nováků, a odkud jsme pořádali výlety po okolí, hlavně do Habánských sklepů 😎 . Cestou domů se pak stavujeme ve Valticích a v Ledči nad Sázavou.
Tak je tomu skoro měsíc, co jsme se vrátili z Číny, a konečně jsou tady zpracovaná videa. Stálo to hodně času, nervů, ale myslím, že to stálo za to. Při dnešním zkušebním promítání jsme ještě přišli na to, že doprovodná Čínská hudba působila spíš rušivě, tak jsem jí odstranil. Odstraňoval jsem jí tak vehementně, že jsem odstranil i doprovod k úvodní znělce 🙂 . Videa jsou dvě, každé po jedné hodině… A teď už zbývá udělat fotky. Je jich přes tisíc, ale jak jsem na ně zběžně koukal, bude to stát za to.
Ráno se jdeme nasnídat do zásoby. Čekají nás dnes dlouhé přesuny. Nemůžu najít místní psiska, tak se ptám kde jsou, a místní slečna říká, že jsou na vinici, ale že je to tam nebaví, takže za chvilku určitě přijdou. A skutečně. Pes matka asi za čtvrt hodiny přichází, a přestože má přísný zákaz lézt do rybníka, přichází celá mokrá 🙂 . No nic, jdeme se zbalit, nakoupit vína a jedeme směr zámek Valtice. Teda, kdyby bylo na mě, zůstal bych tu do konce týdne. Ale ty ředitelé…
Do Valtitic je to trochu dál, než jsme si mysleli, a navíc jsme museli kus objíždět, protože tu stejně jako před pěti lety, opravují silnice. Na zámku jde Ivana na prohlídku, a já se jdu na hodinu vyvalit do bylinkové zahrádky. Přesně takhle si představuju, že to vonělo v zahrádce Babičky od Božky Němcové.
Když skončila prohlídka, sešli jsme se v zámecké kavárně na malé občerstvení, a pak už jsme šli pro auto a do navigace jsme nacvakali Ledeč nad Sázavou. Na zámku ve Valticích byly plakáty, že tam v červenci vystoupí Pražský umělec Marian Vojtko, což posléze i potvrdil 🙂 . Jenže to my, budeme na Martinském mlýně…
Cesta po dálnici docela odsejpá, i když se na několika místech opravuje. V Ledči se nejdříve přiřítíme k bráně hradu, kde se opravuje most, takže se vracíme do města. Tam nás přepadne hlad, takže nejdříve navštívíme restauraci na nábřeží pod hradem. Vypadá to tu úplně stejně, jako v Českém Krumlově. Když jíme, začíná pršet. Když dojíme, už neprší. Sápeme se tedy do vršku na hrad. Tam už mají všechno zavřené, protože za čtvrt hoďky jim padla. Ale protože jsme mladí a sympatičtí, otevírá nám paní věž, a my lezeme nahoru. Paní určitě seděla někde u monitoru a sledovala nás, jak se plazíme nahoru. Ale jo, jsme tam. Výhled tak akorát, bylo po bouřce. Poohlídneme se po okolí, pár fotek a padáme.
A pak už hup do auta a cesta domů, do naší nerodné vesničky.
.
