od Karel Řehák | 8. 5. 2018 | Dovolená 2018 - Bořetice
Ráno máme připravenou snídani ve sklípku, a po ní se jdeme podívat na Kraví horu, kde je postavená rozhledna. Je to pěkně do kopce, ale nevzdáváme se. Procházíme mezi vinohrady a na většině z nich se pracuje. Na rozhledně to pěkně fučí, ale zase je vidět hodně daleko. Po vykoukání se se pomalu vracíme k penzionu a jdeme se podívat na sklípky, které jsou v nedalekých Bořeticích. Obcí procházejí dvě paralelně vedené ulice, z nichž každá je obestavěna po obou stranách sklípky. A na ně navazují ještě boční uličky, kde je také spousta sklepů. Stavujeme se ve sklepě U Jedličků a kupujeme dvě lahvinky. Potom se pomalu vracíme kolem jednoho z hotelů na penzion. A právě v tom hotelu si vyhlídneme oběd, takže když si v penzionu vyzvedneme auto, jedeme se tam najíst. Po obědě jedeme na rozhlednu Slunečná. Tak jako před pěti lety, když jsme tu byli naposledy, opravují se téměř všude komunikace, takže trochu improvizujeme, ale dojeli jsme dobře. Nahoru lezu jen já, Ivana mě jistí zdola. Pak se trochu občerstvujeme a jedeme přes vinohrady do Čejkovic, do továrny na výrobu čajů a koření. Tam jsme si domluvili exkurzi, takže paráda. Také tam se trochu občerstvujeme, nakupujeme suvenýry. Když jsme byli na exkurzi, začalo lejt jako prase. To by nám až tak nevadilo, až na to, že jsme parkovali na cestě podél vinice, a z které se stali bahenní lázně. Ale dopadlo to dobře, a ze zajetí bahna jsem se dostal. A pak už Habánské sklepy! Tak jsme dorazili, když už jen poprchávalo. Vtipné bylo, že jsme tam byli úplně sami, a byla tam paní, co tam byla před pěti lety. Tak jsme si pěkně pokecali a zadegustovali, a pak přišel její kolega, který tam před pěti roky byl také. A když jsme se tam tak pěkně potkali, udělali nám oba soukromou prohlídku sklepů. No paráda! Pak už trochu komplikovaná cesta na večeři, opravy komunikací, a po večeři procházka vesnicí s nákupem vína. A to bylo asi tak všechno…
od Karel Řehák | 7. 5. 2018 | Dovolená 2018 - Bořetice
Po bohaté snídani opouštíme penzion a zvířátka. Než opustíme Náměšť, jdeme se ještě kouknout do zámeckého parku. Pak se jedeme podívat na rozhlednu, která nese jméno Vladimíra Menšíka. Z rozhledny míříme do místa mého přechodného bydliště, tedy do Habánských sklepů. Bohužel jsme přijeli ještě dlouho před otvíračkou, takže návštěvu odkládáme na úterý a jedeme do zámku Lednice. Tam klidu prolézáme krásným zámeckým parkem, a po jeho prohlídce si dáváme kávu a zákusek. No a potom už míříme do penzionu U Nováků, který leží vedle vesničky Bořetice, a máme tam ubytování. Přijíždíme akorát, protože za chvilku je večeře a hned po ní následuje prohlídka sklepu s nezbytnou degustací. Jinak po celý večer máme neomezenou konzumaci vína. A já mám jen jednu pusu… Po prohlídce si sedneme na terase s jedněma spolubydlícíma a krásně se propijeme do půlnoci. A pak už hajaja…
od Karel Řehák | 6. 5. 2018 | Dovolená 2018 - Bořetice
Dnes nás čeká cesta na jih republiky. Vyrážíme před půl jedenáctou, míjíme GoParking a po Pražském okruhu nabíráme směr Brno. Asi čtyřicet kilometrů před Brnem sjíždíme z dálnice a míříme do vesničky Slavičky, kde má domek kamarádka Martina, který zdědila po svém dědečkovi. Říkal jsem Ivaně, ať jí naznačí, že mám rád tvarohový buchty, ale byl jsem odmítnut s tím, že se tam nejedeme nažrat. Ovšem Martina nezklamala, a nanosila jídla, že byl plný stůl. A já vůl se nacpal v Mekáči 🙁 . Klábosili jsme skoro dvě hoďky, prohlédli jsme si barák, a pak uháníme směr Náměšť nad Oslavou. Tady dneska přespíme. Trošku byla komplikace se dostat do penzionu, protože se tu jeli závody do vrchu, a byla uzavřená silnice. Ale pořadatel nám poradil, takže jsme nakonec v pořádku dojeli. Jdeme se kouknout k zámku a po nejbližším okolí. Pak chvilka odpočinku a nástup na večeři. A potom osobní volno na pokoji. Ivana s knížkou, já s Habány :-).
od Karel Řehák | 23. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Cesta ze Šanghaje do Dubaje byla dost dlouhá, skoro devět hodin. Něco jsme prospali, něco prokoukali na telku, a něco projedli. Musel jsem uznat, že jejich „ice Digital Widescreen“ je pekelně propracovanej. Ještě, co je to „ice“. I – information, C – connection, E – entertainment. V části informace byly dostupné mimo jiné pohledy z hned třech kamer, umístěných na letadle. Dvě byly u přední nohy, jedna se dívala dopředu a druhá dolů, a třetí kamera byla umístěna na vrcholu směrovky, a nabízela pohled přes letadlo dopředu. V části spojení bylo pak nastavení připojení k wi-fi, případně bylo možné provádět hovory přes satelitní telefon a další věci. V části zábava, bylo nabízeno tři a půl tisíce filmů, TV programů, rádií, tisku a podobně.
Po přistání v Dubaji jsme se museli přesunout na druhý konec terminálu 3, neboť jsme zaparkovali v části C, a odlet do Prahy byl z části A. Asi si říkáte, proč o tom píšu, ale vzdálenost na druhý konec terminálu je bez pár metrů 3 kilometry. Kus tedy jdeme pěšky, a větší část jedeme bezobslužným vlakem. Dubaji máme přestávku jen tři hodiny, tak to docela uteklo a už nastupujeme do tryskáče. Stejně jako při cestě z Prahy do Dubaje, tak i z Dubaje do Prahy sedíme na trojce sami. Těsně před přistáním v Praze přichází bouřka, ale ještě jme stihli přistát bez problémů. Problém byl až na letišti u pasu, kde jsme čekali hodinu a čtvrt na kufr. No ale, pak už to šlo rychle: GoParking, cesta domů, Dixina, babičky, zahrada…
Všechny cesty letadlem jsme absolvovali se společností Emirates a s letadly Airbus A380. Klobouk dolů, jak před společností, tak před letadly!
Let Praha – Dubaj: číslo letu EK140 – typ letadla A380-861 – imatrikulace A6-EOX – délka letu 5:34 – stáří letadla 2 roky
Let Dubaj – Peking: číslo letu EK306 – typ letadla A380-861 – imatrikulace A6-EEE – délka letu 6:44 – stáří letadla 5 roků
Let Šanghaj – Dubaj: číslo letu EK303 – typ letadla A380-861 – imatrikulace A6-EES – délka letu 8:52 – stáří letadla 4 roky
Let Dubaj – Praha: číslo letu EK139 – typ letadla A380-861 – imatrikulace A6-EOY – délka letu 5:50 – stáří letadla 2 roky
Statistiku letů si můžete prohlédnout TADY, a přehled letů uvidíte ZDE.
A fotky a film budou snad příští týden… 🙂
od Karel Řehák | 22. 4. 2018 | Dovolená 2018 - Čína
Po snídani nikam nespěcháme, check-out je až ve dvanáct. Věci jsme si pomalu sbalili a kufry nechali v kufrárně, protože letadlo letí až v noci. Ještě se jdeme podívat na Náměstí lidu a Šanhajské muzeum. Metrem se přemisťujeme k muzeu domů s kamennými bránami. Našli jsme sice Starbucks a jiné restaurace, i domy s bránami jsme viděli, ale muzeum někam zmizelo. Naopak jsme narazili na muzeum v místě, kde se konal 1. sjezd Čínské komunistické strany. Vstupné je zdarma, tak se ze zvědavosti jdeme podívat dovnitř. Nevíme, nakolik to myslí vážně, ale hned v přízemí je obrovská rudá vlajka, před kterou se návštěvníci fotí. Muzeum je plné dokumentů, portrétů a soch prvních straníků. Už nám Šanghaj stačí – Káju láká vidina focení na letišti a mně už se taky nechce courat. V hotelu si vyzvedneme kufry a jedeme linkou 2 metra až na stanici, kde je možné přesednout na rychlovlak Maglev (Magnetická Levitace). Za chvilku vyrážíme a rychlost se během chvíle zvyšuje až na neuvěřitelných 431 km/hod. Na letišti jsme za 7 minut. Bohužel musíme dlouho sedět v odletové hale, dáváme si nějaké menu, ale hodně pálivé. Check-in je až v osm večer, takže už je tma a nedá se fotit. A už nezbývá nic jiného, než se rozloučit se zajímavou Čínou a nastoupit do letadla.
