od Karel Řehák | 6. 6. 2025 | Dovolená 2025 - Ischia
Dnes vstáváme ještě včera, tedy v půl sedmé 🙁 . Vyrážíme totiž na pevninu, kde hodláme navštívit sopku a jezero v sopce pár kilometrů od Neapole. Do přístavu přijíždíme sakra brzo, tak tam skoro hodinu čumákujeme. Pak ale přijede trajekt, a my se naloďujeme. Je to jiný typ lodi, než byla ta, s kterou jsme na ostrov přijížděli. Takže do útrob lodi se musí couvat. Pak se ale odměňujeme cestou na otevřené palubě, kde jsou pohodlné lavice, na kterých se dá krásně ležet a opalovat se. A pak jsem se probudil v Neapoli 🙂 . Vyjíždíme z parníku a směřujeme do vedlejšího města Pozzuoli. Jede se po dálnici, takže paráda. Dojíždíme do města, sopku nacházíme docela rychle. Parkujeme nad sopkou, a krásně vidíme do kráteru. Sopka Solfatara je nejznámějším místem Flegrejských polí. Jde o kráter o obvodu dvou kilometru a průměru přibližně 770 metrů, na jehož dně bublá bahno a ze solfatar uniká sirná pára. Kráter vznikl před několika tisící lety a naposledy dal o sobě vědět na sklonku antiky, kdy láva ze Solfatary pohřbila město Pozzuoli. Mňo, jenže vstup do kráteru je zavřený 🙁 🙁 🙁 . Takže ho očumujeme jenom z venku, a pak přejíždíme do blízkosti jezera Lado Averno. V okolí nalézáme několik restaurací, tak si jdeme doplnit zásoby do břicha. V restauraci kujeme pikle, že bychom se na jezero vybodli, a přejeli třicet kiláků dál přes Neapol do Herculána. A tak jo, jedeme. Po příjezdu zjišťujeme, jak se to tu za těch šestnáct let, co jsme tu byli, změnilo, co se týče k přístupu k turistům. Podzemní parkoviště, občerstvení, záchody. A nebyl tam skoro žádný človíček. Prohlídce jsme věnovali poctivé dvě hodiny, bylo to super. Bylo sice horko, ale tím, že byly dostupné tekutiny, vůbec nás to nepoložilo. Opravdu pěkný! Po prohlídce jsme se usalašili v bufíku, protože jsme měli ještě čas před vyplutím. Pak jsme se vydali na cestu do přístavu. Jo, uznávám, že v Neapoli je hodně hustý provoz, ale mě to tak nevadilo, ale spolucestující byla z toho hodně špatná 🙁 . Ale do přístavu jsme dojeli v pohodě, a mizíme opět do bufíku. Pít se musí! Pak už následuje cesta trajektem. Při příjezdu do Porta jsme neměli kam zaparkovat trajekt, tak se nějakou dobu stálo v prostředku přístavu, než vymysleli náhradní řešení. Domů přijíždíme až v půl desáté. Večeře, jedna sklenička, a deník napíšu a v sobotu…
od Karel Řehák | 5. 6. 2025 | Dovolená 2025 - Ischia
Dnes po snídani vyrážíme do města Forio, které leží na západě ostrova. Důvod návštěvy je zobrazen na titulním obrázku. Navigace nám ukazuje, že máme jet přes Porto, a vlastně objet ostrov proti směru hodinových ručiček, stejně jako autobusová linka CS (Circolare sinistra). To se mi zdálo jako blbost objíždět třičtvrtiny ostrova, když od nás je to čtvrtina. No, ale tak nějak vzdušnou čarou… No nic, už jedeme, silnice je široká na jedno a půl miniauta, tedy na jedno naše. Ale vždycky jsme se v pohodě vyhnuli, akorát autobus jsme museli podjet. Neštěstí s autem se dobře manévruje, a brzdili jsme dva 🙂 . Ten kousek cesty tak trval třičtvrtě hodiny, když jsme nejdříve vystoupali až na vrcholky hor, pak k moři, a to všechno třikrát. Nakonec dojíždíme do přístavu ve Foriu. Je trochu menší než v Portu, a to víc je tady však barů a restaurací. Takže se projdeme přístavem, a jdeme se nadlábnout a doplnit tekutiny! Ivana si dává gnochi Sorentina, já klasicky špagety s rybou. Luxusníííííííííííííííííííííííííííí! Pak tedy vyrážíme k výše zmíněnému kostelu. Ten nás ve filmu (kdo ho uhádne vyhrává gumového medvídka) provází na každé dovolené, stejně tak, jako film Poslední plavky. Pofotíme se, projdeme se, a jdeme zpátky do přístavu, kde máme auto. Potom se přesunujeme dva nebo tři kilometry k místní botanické zahradě. V zahradě je klid, pěkné cesty, občerstvení, a to je asi tak všechno. Po tom, co jsme viděli při našich cestách po světě, nás tohle opravdu nezaujalo. Jak jsem psal, byl tam klid. Dali jsme si kafe se zmrzlinou, colu, a jdeme k autu. Teď mě napadá, že jsme ještě vůbec neměli zmrzlinu v kornoutu!!!! Hned zítra to to musíme napravit! Jdeme pro auto, a domů jedeme doporučovanou trasou, teď už po směru hodinových ručiček, tedy jako spoj CD (Circolare destra). No a opravdu, silnice má dva jízdní pruhy, nikde žádná strkanice. Za chvilku jsme v Portu, a za druhou v Baranu. Tam strčíme auto na parkoviště, skočíme do sámošky, a jdeme k Gině na aperol a dvojku bílého. A pak už domů, do údolí, do bazénu!!! A večer už klasika: víno, bazén, večeře, zápisky…
od Karel Řehák | 4. 6. 2025 | Dovolená 2025 - Ischia
Než Ivana ráno udělala snídani, vytáhl jsem dron, a letěl jsem k blízkému poloostrovu udělat pár fotek. Vzdálenost něco málo přes dvanáctset metrů, viditelnost super. Jenže jak dostal povel domů, letěl někam jinam. Později jsem si uvědomil, že jsem odstartoval, aniž bych počkal, než si načte pozici startu. Takže super. Přivolal jsem Ivanu, a jen podle obrazu jsme se ho snažili navést domů. Ale pořád jsme neviděli náš barák. Pak jsem dostal spásný nápad. Na ovladači jsem ho vizuálně nasměroval na ten poloostrov, pak jsem ho otočil o stoosmdesát stupňů a letěl jsem směrem k nám. Ale pořád jsme ten barák neviděli. Až potom jsme ho uslyšeli, ale pořád neviděli. Ale když jsem dal plnej dopředu nebo nahoru, tak zřetelně bzučel. Nakonec ho Ivana uviděla, a bylo po problému. V pohodě jsem přistál na terase. Z toho plyne ponaučení: nikdy neodlétej, dokud se nepřesvědčíš, že si dron načetl souřadnice.
Pak tedy snídáme, a jdeme si pro auto. Jedeme do Porta. Tam nacházíme úplně super parkoviště. Dokonce máme auto pod střechou, takže po návratu nebude tak rozpálený. Jdeme směrem ku Aragonskému hradu, a cestou brzdíme v baru na kafe a pití. Pak jdeme přes násep k hradu. Kupujeme vstupenky, a hned za kasou koukám, že je tam vyražená štola do skály. Nikde žádná cedule, a jak tam tak pořád čumím, otočil se biletář a povídá, že je tam výtah. No nekecej! Tak jdeme asi sto metrů do skály, pak zatáčka ke strašidlu, a skutečně je tam výtah! Takže nahoru přicházíme odpočatí, a vůbec nejsme orosený 🙂 . Musíme uznat, že od té doby, co jsme tu byli naposledy, 16 let, tady hodně mákli. Okolí hradu, a cesty kolem něj jsou vydlážděny kameny, všechna místa jsou očíslovaná, a ke všem vedou směrovky. Je tu několik barů a spousta záchodů. Hrad obejdeme s tím, že dolů sejdeme po svých, ale nakonec nás cesta zavedla zase před výtah. Jedeme dolů, a pak pokračujeme do města, do přístavu. Ulovili jsme pidibus, tak jsme tam byli rychle, ale pečený! Tam jdeme okouknout, kde je kancelář společnosti Caremar, s kterou jsme na ostrov přijeli, a s kterou pojedeme v pátek na pevninu na výlet. Pak jsme se šli kouknout, kdy jezdí lodě na Capri. Když jsme ale viděli ty ceny, a to si myslím, že nejsme fakt žádný škrblíci, tak jsme zjistili, že ten ostrov nemusíme vidět. My jsme tu prodejnu lístků nemohli najít, tak zatím co Ivana kupovala v trafice lístky na autobus, já jsem ulovil servírku, a ta nás do pokladny společnosti, která jezdí na Capri zavedla. Pak se jdeme najíst. Celý rok doma, myšleno v ČR, doma jo, nejím těstoviny, protože těstoviny umí akorát v Itálii, a doma Ivana. Tady jsem si je dal s mušlemi, Ivana si dala lazaně. A k tomu spoustu pití! Pak už jdeme zase na autobus, a jedeme na parkoviště. Tam vyzvedáváme auto, a jedeme domů. V Baranu ještě jdeme do COOPu koupit nějaké drobnosti, a pokračujeme domů. Cestou jsme se chtěli stavit v baru Gina, kde jsme byli i včera, ale ukázalo se, že tu středy mají jako zavírací dny. A tak jdeme domů. Doma bazén, video hovor s Bobešákem a prohlídka apartmánu. Následuje večeře, a klídek…
od Karel Řehák | 3. 6. 2025 | Dovolená 2025 - Ischia
Dovolená, takže vstáváme jako vždycky, tedy v devět. Dopoledne máme tzv. úřednický den. Pokusíme se , na radu domácího, zajistit si permici na parkování na obecních parkovištích pro rezidenty, i když rezidenty nejsme. Po snídani si jdeme pro auto, a jedeme na obecní úřad, který leží zhruba o sto výškových metrů výše. V podatelně sedí úředník, koukne do našeho textu připraveného v translátoru, a posílá nás na obecní policii. Tam v podatelně sedí mladá paní nebo slečna, přečte si text, a poudá „no problema“. Stačí, když uhradíme určitou částku, a jiná úřednice nám vystaví kartu. Všechno ale musí být elektrofonicky. Takže jí to zopakujeme: zaplatíme převodem, a potvrzení vám ukážeme, ok? Tak prý ne, a ani to nejde poslat e-mailem. Musí to mít na papíře. Ale pozor, nebyla protivná, byla absolutně v pohodě, snažila se nám pomoc, a ve vlastním překladači psala jako divá. Tak jí říkáme, ukazujeme, že si to nemáme kde vytisknout. Dostává spásný nápad: běžte na náměstí, tam je trafika, a když to trafikantovi pošlete, tak on vám to vytiskne 🙂 . Tak ok, bereme si IBAN a jdeme to do auta v klidu poslat. Když mi přijde potvrzení, jde se Ivana do trafiky zeptat, jestli nám to vytiskne. Nejdřív jde ale do picérky, aby jí ukázali, kde ta trafika je. Pak to potvrzení posílám Whatsappem trafikantovi, ten nám to tiskne, a my jdeme se džbánkem ke kohoutkovi. Tedy spíš ke slepičce, ale myšleno v dobrém, byla fakt hodná. Ta je spokojená, a postupujeme do druhého kola. Paní v sousedním kanclíku předáváme potvrzení o platbě, slečna z podatelny jí to vysvětluje, a během třech minut jsou z nás rezidenti 🙂 .
No, a zbytek dne už byla nuda 🙂 . Ne, pak jsme šli na pizzu, pak nakoupit ovoce, a do COOPu nějaké základní věci, a pak jedeme do penzionu. Tam se jdeme vykoupat, a já pak na dvě hodiny vytuhnu na lehátku. Vzbudil mě až Ivany zpěv: červená se line záře… No ale, není to tak hrozný. Dáváme si kafoně, a vydáváme se na pláž pod námi. Je to jen pětset metrů rovně, ale stodvacet dolů. Ale pecka, cesta celá dlážděná, rozumné schody, a měli jsme botasky. Procházíme téměř po celé pláži, do konce nám chybělo sto, stopadesát metrů. My jsme se ale kus vrátili, a zakotvili jsme v jednom plážovém baru, který vypadal hodně sympaticky, a byl z něj super výhled. Objednali jsme pitivo, a užíváme si výhledu a dovolené. Zpátky do kopce se vracíme pidibusem, a pak už jde z kopce k nám. Večeře, čtení, zápisky, víno. Jsme REZIDENTI!
od Karel Řehák | 2. 6. 2025 | Dovolená 2025 - Ischia
V půl osmé nás budí italská hymna. Zajímavý zvyk říkáme si, a spíme dál. Až později zjišťujeme, že mají dnes státní svátek. V klidu jdeme na snídani, pak se ještě poválet na pokoj, a pak vyrážíme opět pěšky vyzvednout si auto. Půjčovna je také u letiště, takže se vlastně pořád motáme kolem dokola. Máme Toyotu Yaris HEV, najeto šest tisíc. Vyrážíme do centra podívat se na hrad. Mňo, nebyl to dobrý nápad. Přeci jenom to státní volno přilákalo do centra všechny Italy, co bydlí v Neapoli a širokém okolí. Lidí mraky, parkoviště plná. Nakonec nacházíme jednu garáž, kam se nacpalo neuvěřitelné množství aut. Jdeme kolem hradu k přístavu, kde si dáváme pauzičku, a koukáme na lodě. Pak se vracíme do garáže, a přes tisíce lidí přejíždíme do našeho přístavu, který je asi o kilometr dál než ten, kde jsme byli na koukačku. Jsme tam brzo, tak se v klidu odbavujeme, svačinka, a čekáme na přijetí trajektu, a pak na povel k nalodění. Z lodi vyjíždělo přes třicet aut, na ostrov nás jelo asi dvanáct, a i turistů bylo málo. Cesta v pohodě, cestou stavíme na Procidě, a pak už jen kousek na Ischii. Přejíždíme do města Barano, kde máme sraz s majitelem objektu. Trochu problém s parkování, máme velké auto, pak jsme našli jakéž taktéž parkoviště, snad tam to auto ráno bude, a jeho pidiautem jedeme na barák. Ano, cestou musíme konstatovat, že tam by jsme se naším autem nedostali. Ubytujeme se, občerstvíme se, a jdeme pěšo do čentra. Jak už jsem psal, je svátek, všechno zavřeno, až na jednu malou vinárničku. Tak si dáváme víno, aperol, a ještě si kupujeme croissanty na ráno. Pak se vracíme domů, k večeři máme spaghetti al pomodoro, a já pak píšu deník…
od Karel Řehák | 1. 6. 2025 | Dovolená 2025 - Ischia
Až téměř do odpoledne to vůbec nevypadalo, že jedeme na dovolenou. Dopoledne práce na zahradě, trocha balení, odvézt aparaturu po včerejším dětském dnu do Obecního domu, oběd, chvilka pauza. Po třetí vyrážíme ku Praze, a světe div se, nikoliv do Maštale, ale na GoParking. Tam necháváme auto, a mikrobusem jedeme na letiště. Jsme tam o něco dřív, takže než otevřou odbavení, dáváme si do sosáčku nějaké pitivo. Pak jdeme hodin kufr na pás, a přes privátní bezpečnostní kontrolu do Erste Premiér salónku. To odbavení, kde vám nikdo nefuní na krk, a v klidu si vyndáte věci z kufru, a pak zase do kufru, je k nezaplacení. V salónu si dáváme panáčka a něco k jídlu, a zjišťujeme, ženám pomalu narůstá zpoždění letu. Venku se počasí luxusně zahňusňuje. Nakonec se dočkáme, a busem nás převáží na plochu, k devatenáct let starému eroplánu. Letíme s Ryanair směr Neapol. Startujeme s více než hodinovým zpožděním. Už při pojíždění to s letadlem pěkně cuká, jaký je venku vichr. No ale vylétneme, a stoupáme k mrakům. Při průletu to pak trochu drncá a houpe, ale v klidu. Jen se vyhoupneme nad mraky, zahlédneme ještě pár minut zapadající slunce. A pak nuda až do Neapole. Hotel máme hned u letiště, takže jdeme pěšky. Bereme klíče od pokoje, večeře, a spánek.
