Po docela krátké době se mi podařilo dostat do výcvikového střediska Czech Aviation Training Centre na pražské Ruzyni. Tentokrát pohyblivý simulátor A 320 (Airbus A320 CEET – Cabin Emergency Evacuation Trainer – je pokročilé výukové zařízení pro výrazné zlepšení kvality a efektivity výcviku leteckých posádek pro typ A320/321/319) fungoval, a tak jsem zažil turbulence, požár v kabině, ulomený pravý podvozek a mnoho dalšího. Jako bonbón na závěr byl skluz ze simulátoru A 330, tedy jízda z třetího podlaží. Hustý!!! Celkem nás tam bylo asi třináct a pro každýho to byl nezapomenutelný zážitek, zvláště pak ten kouř!!! Kdo by se chtěl podívat na stránky CATC a jeho pohyblivého simulátoru, může se juknout sem: http://www.catc.cz/cz/vycvikova-zarizeni/a320-cabin-emergency-evacuation-trainer-1/.
Tři dny jsem hlídkoval u Srpiny převlečený za pařez, abych vyfotografoval „tu velkou potvoru“, co se nám prohání po Srpině a jezeru. Nakonec se ukázalo, že se jedná o nutrii říční. Je to velký hlodavec původem z Jižní Ameriky, ve světě často chovaný na kožešinu (ceněnou zejména ve východní Evropě a střední Asii) a maso. V mnoha teplejších oblastech severní polokoule se podařilo z chovu uniknuvším jedincům založit místní populace, čímž se nutrie zařadila na seznam nepříjemných invazních druhů.
Nutrie říční žijí na hustou vegetací pokrytých březích potoků, jezer a řek či v zarůstajících bažinách. V březích si budují nory s chodbami dlouhými 15 a více metrů. Aktivní jsou hlavně za šera, přičemž se obvykle nevzdalují více než 180 m od nory. Jsou vynikající plavci a podstatnou část své aktivity vyvíjejí ve vodě. Na nohou mají plovací blány a jejich nozdry jsou posunuty dopředu a nahoru. Okolo tlamy mají hmatové vousky, které jim ve vodě umožňují snadněji hledat potravu. Výrazné jsou oranžové hlodáky.
Velikostně se nutrie nacházejí přibližně mezi ondatrou a bobrem – tělo dospělé nutrie je dlouhé 40-70 cm, ocas je dlouhý 30-45 cm. Dospělé nutrie váží obvykle 5-6 kg, dobře živený alfa samec může dosáhnout 10 kg, samec vykrmený v zajetí až 12 kg.
Tenhle víkend jsem zapojil do práce levou ruku. Skončilo hájení a já jsem začal dneska házet lopatou. Sice jen štěpku, ale do začátku to stačilo. A při pocházení po zahradě jsem si všiml, že sice hodně nenápadně, ale přeci jenom, je tady jaro!!! Jsem zvědavej, co bude dělat moje rameno ve spojení s kolem nebo se skútrem.
Včera jsem se s dětmi z knihovny zúčastnil výstavy o lodi Titanic. Expozice byla nainstalovaná na výstavišti PVA Letňany ve velice prostorné hale. Vystaveno bylo asi dvě stovky exponátů a spousty popisků k nim. Na začátku každý návštěvník obdržel palubní lístek se skutečným jménem pasažéra, který se plavby zúčastnil. Já jsem se jmenoval Johm Borland Thayer, byl jsem ředitelem železničních a tramvajových společností ve východní Pensylvánii. A právě peníze byly tím důvodem, že jsem měl kajutu C-68, ve které jsem cestoval se svou ženou a synem.
Titanic se stal největším a nejluxusnějším plavidlem své doby, pracovalo na něm přes tři tisíce dělníků a spojen byl 2 miliony nýtů. Jeho délka byla 269 metrů, šířka 28 a ponor byl 10 metrů. Posádka čítala 944 členů. Kapacita 1. třídy, kde jsem cestoval i já, byla 1034 osob, 2. třídy 614 a 3. třídy 1134.
Na konci prohlídky byla umístěna velká tabule se jmény všech cestujících, kteří byli rozděleni podle toho, zda se z parníku zachránili, či nikoliv. Já byl bohužel se synem v té druhé skupině…
Řízením osudu jsem se začátkem února dostal do výcvikového centra pro piloty a posádky (Czech Aviation Training Centre) na Pražské Ruzyni. Svou návštěvu v hlavním městě jsem začal projížďkou tunelu Blanka. Pak jsem auto odložil v Paladiu a šel se kouknout na Petru do divadla Broadway. Po celou dobu, co jsem u ní seděl ve sklepním kanclu, měla na uchu telefon. Každej chtěl do divadla 🙂 . Pak jsem hodil sondu do centra a obloukem jsem se vrátil na pozdní oběd do Paladia. Po obědě jsem vyzvedl auto a pelášil jsem na Ruzyň.
Akce se vyvedla, průběh je zaznamenán u fotek a ty jsou TADY.
