Ráno… No jako vždycky výkrm, pak ale následuje balení. Potom cesta na trh na náměstí Campo de Fiori, přes náměstí Navona, která je ještě v jedenáct hodin úplně prázdná, koupit poslední jedlé dary. Ještě se jdeme podívat k místní radnici na vlčici. Před starostou Říma musím smeknout, protože se mu za dva roky, co jsme tam nebyli, podařilo vymýtit z celého města holuby a Marokánce! No a je tu poslední cesta na byt, poslední sváča a následuje cesta na metro, autobus a letadlo. Máme hodinu zpoždění, ale jinak byl let zpět ok. Ani parkoviště v Praze nezklamalo…
Až na potřetí se nám podařilo najít zaniklou obec Fláje, která byla zbořena v letech 1956 až 1960, aby ustoupila vodnímu dílu Flájská přehrada. Z důvody opravy břehů přehrady je upuštěno hodně vody a pozůstatky obce se po dlouhé době vynořily z vody. Několik zajímavých fotek ze zaniklé obce je TADY.
Po umírněné snídani vyrovnáváme účet, vřele se loučíme s obsluhou a odjíždíme směr Liberec. Navigace nás správně zavedla na záchytné parkoviště, odkud jsme procházkou došli ke spodní stanici lanovky. Kabinkou jsme vyjeli nahoru na Ještěd. Je neuvěřitelné, že někteří šílenci šli v tom vedru ten krpál pod lanovkou pěšky. Nahoře byl výhled trochu zamžený, Liberec byl schovaný v oparu. Celý vrchol jsme dokola obešli a pak jsme se posadili na oběd do restaurace. Je vidět, že byla nedávno pěkně zrekonstruovaná. Bramboračka i kafe byly dobré, obsluha nečekaně kmitala. Spokojení jsme se zase svezli lanovkou dolů a nastartovali jsme auto směr Patokryje.
Co říci na závěr? Norsko to sice nebylo, ale jinak bezva dovolená s pěknými výlety a vynikajícím jídlem. Bohužel shodou nepříznivých okolností moc krátká. No a to vedro – i v Kořenově ve výšce 700 m nad mořem každý den 32 stupňů, fuj!
Jo, tak tahle sobota se opravdu vyvedla! I když vlastně, půlka z ní byla pracovní. Ale co by člověk neudělal pro děti z vesnice… Takže nejdříve se s Ivanou, Bobem, Terezou a s dětmi z klubu „My z Pato“, který existuje více než rok při knihovně, zúčastňujeme exkurze pořádané Czech Coal Group. A frčíme do dolu Vršany.
Vršanská uhelná a Severní energetická organizují exkurze do těžebních lokalit (do lomů) za plného provozu a na rekultivace pod názvem Uhelné safari od roku 2009. Veřejnosti tak umožňuje zblízka se seznámit s technologií těžby hnědého uhlí, ale i obnovou krajiny po těžbě. Za dobu trvání projektu se prej s touto činností seznámilo 16 500 návštěvníků z celé ČR i ze zahraniční.
Takže mi si vybíráme trasu 2, tedy Vršany. Při exkurzi bylo k vidění: skládkový stroj, vyhlídková terasa lomu Vršany, těžba skrývky rýpadlem KU800, těžba uhlí rýpadlem KU300 a k závěru pak významné rekultivace Hipodrom Most a Mostecké jezero.
No, pak jedeme domů a vezeme si sebou Ivany sekretářku Martinu. Super holka (jasně že super, když mi přivezla z dovolený slivovici), kterou ale babky považují za Honzovu Terezu 🙂 . Dáváme spolu oběd ve třech a já je pak, i když přiznávám že nerad, opouštím. Ale prostě musím….
Už ráno mi psal známej (říkejme mu tak), jestli někam nevyrazíme s jeho érem. Po návratu ze safari se tedy domlouváme a dáváme si sraz na letišti. Naplánoval luxusní let, který nakonec trval dvě a čtvrt hodiny. Most, Roudnice, Mělník, Slapy, Karlštejn, Křivoklát….
Fotky jsou TADY (safari) a TADY (letadlo, foceno přes zaprasený sklo).
A je tady zase pár fotek z letošního hodně teplého léta. V neděli jsem na kole objevil na Matyldě docela dobrá místa, kde by se dala smočit Dixina. A hned odpoledne se tam vydáváme. Dixie do kufru vletěla samou radostí takovou rychlostí, že málem přistála na palubce. Nejdříve se do vody moc nehrnula, ale po chvilce už tam skákala šipky. A dneska už plavala jako plavec profík, viz. fotky i video…
A v pátek nás ještě navštívila Bláňa s malým Pepou, který neuvěřitelně rychle roste, a taky je na fotkách.
Na první prázdninový den se určitě těšila spousta školáků. No a já, a jak jsem zjistil, i stovky další nadšenců, tento den mělo jako svátek. Po čtvrté (jednou neplánovaně) zavítal na letiště Václava Ruzyně Havla největší dopravní letoun na světě, Airbus A380. Tentokrát ho do Prahy poslala společnost Emirates u příležitosti oslav pátého výročí přímého spojení s Prahou. Již pět let funguje spoj Praha – Dubaj, na kterém létá normálně Boeing 777. Počasí na focení bylo excelentní, i když teplota mohla být o něco menší. Jelikož jsem měl sebou dětičky z knihovny, po příletu letadla jsme se vydali na projížďku lodí, kterou nám úplně superiózně zařídil Bobeš. Jinak by jsme na té pláni asi vypustili duši. Po krásné projížďce se vracíme zpět na letiště, vyprovodit letadlo. Pak už nás čeká cesta domů.
