Má nejmilovanější manželka se rozhodla, že své narozeniny neoslaví tak jako já, tedy všichni dohromady, ale že udělá několik menších sešlostí. Začalo sev pátek s kamarády, v sobotu pokračovala oslava s rodinou. Teč byla přes tejden pauzička a v sobotu nás čeká další kamarád. A pak ještě s dalším kamarádem, a pak se spolužačkama, a pak… A pak se uvidí…
Však já to sem pak dopíšu.
A fotky z již proběhlých částí oslav jsou TADY.
Já jsem tu fotku prostě musím dát…
Ráno vstávám před sedmou, rychlá koupelna a tradá do Souše pro chlebíčky. Cestou byla strašná mlha, ale pro stopadesát chlebíčků jsem se musel obětovat. Po naložení se vydávám do Bečova, kde na mě čeká několik přepravek sladkostí a chleba.
Během dopoledne Ivana dokončuje sladkosti vytvořené doma (no doma jo, ale u Babuši). Od babičky zase voní smažící se řízky. Kolem poledního volají z hospody, tak jdeme vymyslet, jak upravit stoly, aby se nás tam vešlo +/- čtyřicet kousků. Když Jirka (Jirka = hospodskej) přivezl ještě dva stoly, zdálo se nám, že by to tak mohlo být OK. Vracíme se tedy domů a začínáme nakládat a vozit dobroty do hospody. Auto (ne moje, tam by se toho moc nevešlo) jsme vždy naplnili až pod střechu. Celkem jsme se otočili čtyřikrát. Štěpánka (Štěpánka = servírka) pak s Ivanou nakládají tácy a mísy, talíře a talířky. Složím tam ještě šest beden s vínem.
Potom uháníme domů, převlékáme se do společenského a uháníme zpátky. Tam už se začínají scházet hosté. Nakonec se naplní sál, někteří (zvláště pak kuřáci akce byla nekuřácká) sedí venku pod slunečníkama. Počasí se nakonec umoudřilo a od rána slunce paří jako v létě.
Dávám krátký proslov a zábava může začít. Během oslavy se snažím pravidelně kolovat mezi hosty, abych byl s každým aspoň chvilku. Na četná přání z davu začínám rozbalovat ohromnou hromadu dárků. Bylo jich hodně a měl jsem z nich obrovskou radost!!! Rozbalování dárků skončilo a kluci (kluci = místní diskžokejové Zdeněk a Míra) začali hrát (což uvítala hlavně děvčata z katastru) a hráli až do pozdního večera, či vlastně do brzkého rána, za což jim patří velký dík!
Doufám, že všem zúčastněným se oslava líbila, že bylo dost jídla a pití, a že zábava snad nevázla.
A na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří se na přípravě oslavy podíleli, protože bez nich by to nešlo!
A na úplný závěr přidávám odkaz na fotky z oslavy: Moje padesátka.
Budík vstáváček se ozval v půl sedmé. Schoval jsem hlavu pod polštář, ale byl neoblomnej. Dáváme si tedy poslední dostaveníčko s prošutem, koupelna, tři minuty balení a už jsme u recepce. Zaplatíme a jdeme na nádraží. Dnes nám cesta trvá opravdu jen čtyři minuty, jak to předpovídal strýček Google. Tam už je připravený klimatizovaný expres na letiště. Na letišti čeká už autobus, aby nás převezl na terminál 2, odkud provozuje svoje lety Easy Jet. Když jsme odlétali z Říma, přišlo Ivaně strašně vtipný, jak mladý obíhají všechny drogerie. Před třičtvrtěhodinou se také odešla juknout na chvilku do bezcelní zóny… No co, letenky, pasy, klíče od auta mám já… Nakonec se ale vrátila. Jdeme se odbavit, lidí jak mraků. Pak paní otevře dveře na plochu, a protože letadlo stojí pár kroků od budovy letiště, jdeme pěšky. Jo a ty dveře na plochu se otevřely zrovna u nás 🙂 A tak, přestože jsme byli ve frontě asi dvacátí, do letadla kráčíme jako první. A jelikož Easy Jet nemá místenky, vybíráme si zase sedmnáctou řadu vlevo za křídlem (G-EZAT). Po startu se vyhýbáme Alpám, ale po dosažení cestovní hladiny se nad ně vracíme a frčíme domů. Koukám z okna, Alpy už jsou za náma, tak ještě chvilku…
Po příletu nás odvezou k autu, mezitím se Kuba dopravuje na “Kulaťák”, kde ho pak nabíráme a frčíme domů. Cestou se stavujeme na pořádnou českou baštu u “Mekáče” 🙂 .
A fotky z dovolené v Milánu jsou TADY!
Jednoho dne (tedy, bylo přesně v den, kdy měla pohřeb teta Vlasta) dostala Ivana nápad, navštívit známé a příbuzné, se kterými jsme se již dlouho neviděli. Jako první to odnesli Vláča a Marta, ke kterým jsme se vypravili na jejich úžasnou chatu hned vedle řeky Ohře. Vláča upekl vynikající ryby, a povídalo a pilo se dlouho do noci. Bohužel docela lilo, tak že jsme nemohli sedět u ohně, ale i tak to bylo super.
Další týden jsme si to namířili ke Sváťovi a Jitce do Čestlic u Prahy. I tady to bylo perfektní, nepršelo a povídalo se hodně dlouho do noci. Ráno nás trochu zmátnul kostelní zvon, který tloukl o tři údery více, než bylo hodin. Po snídani jsme se rozloučili a vydali jsme se za Kubou na tábor pod přehradou Seč. Tam jsme naložili různé harampádí a jeli se najíst do Seče. Po obědě jsme jeli navštívit tetu Zdenu do sanatoria a podívat se kolem přehrady.
Odpoledne se pak přesouváme do Pardubic za kamarádkou Jitkou. Po ubytování se jdeme cournout městem, cestou domů se stavujeme na dvě, čtyři deci vína v jedné báječné kavárně. Večer nás doma Jitka překvapí svíčkovou. Tak jsme jí udělali radost a pěkně jsme jí všechnu snědli!!!
Následující týden máme dovolenou. V pondělí se snažím překonat sekačkama přerostlou trávu na zahradě a v úterý vyrážíme za Honzou do Prahy na parník. Abychom nejeli prázdný, narveme do auta ještě dvě postele i s matracema. S takto narvaným autem jedeme nejdříve na Vinohrady, kde postele vykládáme Kubovi v bytě, a pak se přesouváme k Rudolfínu, kde v podzemních garážích odkládáme auto a mažeme k Honzovi na parník, na vyhlídkovou jízdu Prahou. Cestou dostáváme občerstvení, bohužel leje, tak nemůžeme být na horní palubě. Honza mi alespoň vyjedná exkurzi u kapitána.
Bohužel se mi podařilo nějaké fotky vymazat, tak co zbylo, najdete TADY!
Tak konečně mám hotové fotky z dovolené jak v Catánii, tak v Řimě.
Z Catanie je najdete TADY a z Říma TADY.
Hezké pokoukání….