V půlce března jsem ve velmi nevlídném počasí vyrazil na Ruzyň za plot. Protože se lítalo na šestku, musel jsem zakotvit v Dobrovízi. Dlouho jsem tam nebyl, takže když jsem viděl tu novou zástavbu hal, včetně Amazonu, tak to se mnou málem fláklo. I když jsem vyjížděl za svitu slunce, za plotem byly čtyři stupně!!! Prostě hnus fialovej. Bejt to blíž, tak se vrátím. Každou půl hodinu jsem se chodil napít a ohřát do auta. No, nakonec se pár fotek podařilo.
Posuďte sami TADY.
Tak Vánoce a konec roku máme za sebou. Až na to, že jsem asi tejden před svátkama začal marodit, a vydrželo mi to to až do konce prvního tejdne v novém roce, prošel přelom roku celkem v klidu. Žádný řízek se nespálil, dárek se dostal na každého, včetně našich chlupáčů…
První svátek se scházíme u Bobešáků na oběd. Je mi furt blbě, tak polehávám, ležím. Na Silvestra jsme se vykopali a vyrazili do hor, kde sice nebyl skoro žádný sníh, ale zase tam bylo „azůro“, a z Klínů byla dokonce vidět i Milešovka. A u auta na nás čekali koníci.
Večer jsme silvestr strávili dílem u Sobíků a dílem u Válečků, kam jsme se po půlnoci ještě vrátili.
Na připojených fotkách je i krátká procházka po poli za zahradou.
A poslední věc, už máme dovolenou. Jupí!!!
Takže, fotky z konce roku jsou TADY a budoucí dovolená TADY.
Ježíšek nám nadělil pod strom lístky na koncert Mariana Vojtka. Ten byl tentokráte situován do Zrcadlové kaple Klementina. Než jsme vyrazili do kaple, stavili jsme se za Bobem na škuteru na kávičku a něco malého do sosáčku. A pak, protože jsme měli dost času, jsme se vypravili do muzea Karla Zemana.
„Výstava je koncipována jako filmové scény a malé ateliéry, kterými budete procházet a můžete se v nich – přímo mezi kulisami – natáčet v akci. Vznesete se na létajícím stroji, projdete se po měsíci Barona Prášila nebo budete ovládat známou ponorku z Vynálezu zkázy.
Současně se také seznámíte s originálními loutkami i s dosud nepublikovanými fotografiemi a dalšími dokumentárními materiály ze života a díla tohoto filmového vizionáře.
Muzeum je interaktivním a hravým prostorem zaměřeným na rodiny s dětmi z České republiky i ze zahraničí. Dlouhodobě se má muzeum stát institucí uchovávající a propagující odkaz režiséra a výtvarníka Karla Zemana s širokou nabídkou aktivit pro laickou i odbornou veřejnost.“
Docela jsem se tam těšil, ale nebylo to nic moc. Cestou do Klementina zkouším fotit večerní Prahu a stavujeme se taky na večeři. V kapli bylo docela narváno, ale byla krásná…
Když přišel mistr, tak oznámil, že koncert chtěli původně zrušit, protože firma, která měla připravit ozvučení, připravila prd. Pak se ale rozhodli, že vystoupení dá bez zvuku, jen za doprovodu smyčcového sexteta. A bylo to super. Tedy aspoň pro nás, protože jsme od něj seděli asi pět metrů. Ale vzadu po skončení koncertu bublali, že tam bylo prd slyšet. No smolík…
A je tu pár fotek z výletu. TADY.
Když je dneska ten svátek, rozhodl jsem se, že něco s tou chromou rukou uvařím. Nedávno jsem viděl na fejsbůku takovej jednoduchej recept z mletýho masa. Skočil jsem do auta jel si nakoupit ingredience. Moc toho nebylo: mletý maso, šunka, plátkový sýr, anglická slanina a lístkovej špenát. Doma jsem k tomu ještě hodil dvě vajíčka, strouhanku, sůl a pepř, odborně jsem to zaroloval a nechal péct.
Postup a výsledek je TADY.
Tak jsme se asi po pěti letech rozhodli, že necháme vymalovat obývák. A jelikož nám prohořela krbová vložka, rozhodli jsme se k razantnímu kroku. Zbouráme krb, a nahradíme ho krbovými kamny. No ono se to řekne, ale vybrat nějaká, který by se nám líbila, to nebylo tak jednoduchý! Všude jich měli tuny, ale na druhou stranu je fakt, že většina jich měla malé topeniště. Ale i tak jich bylo na výběr stále dost! Zlatej totáč, kdy byly na výběr dvě věci a jedna byla už zamluvená… Nu, nakonec jsme vybrali, a myslíme si, že dobře. Mezitím se vyboural a odvezl krb, oškrábali zdi a spáry, vymalovalo se a obložil roh kolem kamen. Objednal se i koberec, ale ten se musí vyrábět, takže na něj ještě čekáme. Začali jsme na státní svátek, tedy 28. října a dnes, 13. listopadu jsme před dokončením. Kamna jsou propojeny do komína a zdá se, že i dobře hoří! A teď už jen ten koberec a nastěhovat nábytek.
A fotky z celé alce jsou TADY.
K narozkám jsem mimo jiné dostal od Kuby fotolet z letiště Letňany. Domluvil jsem si termín a těšil se. Bohužel se mnou nechtěla letět ani Ivana, ani žádná kamarádka či kamarád. No nic, poletím tedy sám. Nadešel den „D“. U nás v Pato bylo pěkně hnusně a podle radaru, to ani v Praze nevypadalo zrovna letecky. Volám tedy majitelce firmy, jak to vypadá. „Jsou sice mraky“, povídá, „ale lítáme“. No super, skáču do auta a vyrážím ku Praze. Asi třicet kilometrů před Prahou mi volá zpátky, že se nelítá… Hezky jí poděkuju a vracím se zpět. V týdnu mi posílá nový termín. A dokonce z jedné kamarádky spadl strach, tak prý pojede se mnou.
Takže třicátého října vyrážíme za jasného počasí do Letňan. Tam si pro nás přichází pilot, nasedáme do Cesny 172 a rolujeme na dráhu. Start a směřujeme na Karlštejn a vápencovou Ameriku. Úžasné počasí, úžasný výhled. A let jako v bavlnce. Uteklo to jako voda a pětačtyřicet minut sedáme opět v Letňanech. Člověk by nevěřil, co je v Praze a kolem Prahy lesů a vod.
Fotky z letu jsou TADY.