NTM spravuje největší státní sbírku historických kolejových vozidel na území České republiky. Je možné si prohlédnout téměř 100 kolejových vozidel několika rozchodů a nejrůznějších typů – od parní lokomotivy vyrobené v roce 1870 až po kolejový sněhový pluh z roku 1980. K vidění jsou lokomotivy bývalých ČSD, salonní, osobní i motorové vozy, elektrické a motorové lokomotivy, historické drezíny, ale i vozidla, která donedávna sloužila v pravidelném provozu u Českých drah a teď jsou připravena pro zachování ve sbírce Národního technického muzea.
Největším lákadlem jsou parní lokomotivy v čele s rychlíkovým „Albatrosem“ 498.106, který v srpnu 1964 vytvořil dosud nepřekonaný rekord parních lokomotiv tehdejších Československých státních drah rychlostí 162 km/h. Majestátní obdiv budí rovněž první poválečná lokomotiva 534.0301, kterou dodaly Škodovy závody už 22. prosince 1945, nebo tramvajová parní lokomotiva „Gartenau“ vyrobená v Linci roku 1887. Stranou pozornosti jistě nezůstane ani část kolekce salonních vozů NTM zastoupená v depozitáři vyhlídkovým salonním vozem Ústecko-teplické dráhy z roku 1900, jenž pochází ze smíchovské továrny F. Ringhoffera, nebo salonním vozem vyrobeným Kopřivnickou vozovkou v roce 1906 pro barona Adolpha Rothschilda.
Ovšem cestou tam děláme malou zajížďku do Jirkova, kde jsem trávil mládí. No to už je *urva let!!! Před několika lety tam byly zpřístupněny „Městské sklepy„.
V roce 2003 se do podzemí propadl dobrovolný hasič. Pád se obešel bez zranění, ale město muselo najít způsob zabezpečení podzemí. Tehdy se opět o osudu sklepů rozhodovalo. Uvažovalo se dokonce o komplexním zasypání chodeb elektrárenským popílkem. Odborníci z firmy Speleo však nabídli sanaci poškozených míst. Spolu s místními aktivisty prokázali nedozírnou hodnotu sklepů a navrhli městu, aby podzemí bylo nabízeno veřejnosti a turistům jako jedinečný podzemní labyrint. Proto mohla být část jirkovské pamětihodnosti v květnu roku 2005 na 6 dní poprvé zpřístupněna. Navštívilo ji tehdy 6 197 lidí. Snaha vedení města, odborníků z firmy Speleo a dobrovolníků z místního Volnočasového centra byla korunována úspěchem.
Od 29.03.2011 byly Městské historické sklepy prohlášeny Ministerstvem kultury, úsekem státní památkové péče, kulturní památkou.
Když jsme vylezly ze sklepa, byli jsme se podívat na barák, kde kdysi bydlela babička s dědou.
Po loňské návštěvě Červeného Hrádku, kde probíhala soutěž o nejlepší svíčkovou, jsme se rozhodli, že do nadcházejícího ročníku přihlásíme babičku Hanu. V tu dobu ještě souhlasila. Letos sice také, ale s tím, že ona uvaří a my budeme dílo prezentovat. Říkali jsme si, proč ne. Po té loňské hrůze, kdy omáčky připomínali všechno možné jen ne svíčkovou, to bude brnkačka. Když jsem se přihlašoval, byl jsem už sedmnáctý! Po příjezdu na Hrádek se dovídáme, že počet přihlášených je dvacet a jeden náhradník. Nakonec nás bylo ale jen jedenáct.
Odskočil jsem si na záchod a než jsem se vrátil, Ivana nám vylosovala číslo jedna 🙂 . Nu co, aspoň to budeme mít rychle za sebou… Postáváme u vařiče a furt se nic neděje. V tom přiletí jedna z organizátorek a prej, že se za tři minuty servíruje. Takže fofr, na nějaký parádičky nebyl moc čas a už jsou tu holčiny a nesou talíře porotcům. Bohužel neslyšíme, jak jídlo hodnotí. Ale asi v polovině soutěže Marian píše, že to vypadá zatím dobře.
No a zkrátím to. Dopadlo to velice dobře!!! S babiččinou svíčkovou jsme skončil třetí!!!!!!!!!!!!!!! První byl profík kuchař, druhá byla nějaká paní a třetí my!!! A za náma ještě čtyři profíci. No jupííííí čerte!!!!!!!!!!!
Fotky jsou TADY, je to taková směs ode mě, Ivany, organizátorů a Mariana.
Začátkem srpna jsem se vydali do Stověžaté matičky Prahy, na Marianovo koncert, tentokrát s názvem Letní romance Mariana Vojtka. Koncert se opět konal v Klementinu, ale tentokrát ne v kapli, na Révovém nádvoří. Původně jsem chtěl po příjezdu do Prahy fotit na Novém světě, ale časově se to nějak zvrtlo, tak jsem focení vypustil a šli jsme rovnou na Betlémské náměstí, kde máme osvědčenou restauraci s velkým výběrem jídel a za „neturistické“ ceny. Cestou tam i pak zpět jsem tentokrát fotil věže a všechno, co bylo nahoře. Po guláši se šesti a svíčkové jsme se vypravili do Klementina. Tam jsme potkali Petru, která nás samou láskou málem snědla. Révové nádvoří bylo nádherný, ale hlediště už tolik ne. Židle byly nalepeny jedna vedle druhé, takže jsme tam seděli jako sardinky. Koncert byl vynikající, jen bych zkrátil vystoupení Marianovo hosta, Krištofa Leciána, který je vynikající violoncellista, avšak tentokrát měl strašně moc prostoru, že to chvilkama vypadalo, že hostem je tam Marian 🙂 .
Fotky z Prahy a z koncertu (od tlustejch blonďatejch fanynek), jsou TADY.
Tahle výprava vznikla vlastně náhodou. Honza potřeboval v neděli skončit dřív v práci, protože následující den odlétal na dovolenou, tak jsem mu slíbil, že pro něj zajedu. No a když už jsem tam jel, vyrazil jsem dřív a vzal si sebou foťák a přibrzdil jsem na Ruzyni za plotem. Počasí nádherný, lidí tak akorát, prostě super. Nejdříve jsem byl na valu proti cargo terminálu, a na poslední půl hodinu jsem se přestěhoval za prostředek dráhy, kde se letadla odlepují ze země. Za ty skoro tři hodiny, co jsem tam strávil, se tam mihla jen dvě letadla ČSA. Takže fakt dobrý!
Mám furt nějak moc aktivit, takže fotky z wellnesu v Mariánských Lázních a blízkého i vzdálenějšího okolí sem dávám teprve teď, i když už jsem na nich začal dělat hned po návratu domů. Snažil jsem se toho co nejvíce popsat, tak snad se mi to povedlo…
Tak skoro po měsíci, ale je to tady! Konečně jsem dal dohromady fotky z letošní dovolené. Naflákal jsem jich přes šestset, takže třídění a popis trval nějakou dobu. A pak jsem musel ještě dělat fotky a videa ze svatby.
Ale dosti lamentování, fotky z dovči jsou TADY, a níže dvě videa ze startu z Říma, a z přistání v Praze!
