od Karel Řehák | 6. 1. 2011 | Ze života
Hody, hody, doprovody, Vánoce jsou zase tady! No, stoprocentní rým, jako od Járy Cimrmana to není, ale taky to jde:-)
Letošní Vánoce jsou premiérové vtom, že Bobík sOslíkem (pro méně znalé: Honza s Luckou) večeří doma a babička Hana večeří u Petra s Luisou. Oslíci přijíždějí akorát, když se začínají rozbalovat dárky, babička Hana, která vyhrožovala, že přijde až po deváté, je tu vosm jak koni. Bála se totiž, že už na ní nic nezbude!!!
Tak že postupně:-) Nejdříve večeříme ve složení Ivana, já, Kuba, babička Zdena. A venku Odina a Lucky. Pak se najednou ozývá cinkání zvonku (byl to Ježíšek, to je jasný), zahazujeme příbory a vrháme se do obýváku. Ty vole, tam strom, no strom, stromek, který ani nebyl vidět pod hromadou dárků, které mi tam nadělil ten stařík v kožíšku. No, úplně všechny nebyli pro mě, něco bylo i pro Odinu a zbytek rodiny. Po rozbalení všech dárků musíme konstatovat, že nás se krize vEU nedotknula, a že bude zase plný kontejner na papír:-)
A posun času, a je tu poslední den vroce:-) Doma opět sami doma. Tak si zajedeme pro babičku Zdenu. Po večeři vyrážíme po vsi, pogratulovat kamarádům, rodině a ještě stíháme panáka vhospodě. Máme to hodně našlapaný, domů přicházíme vpůl dvanáctý. Než se nadějeme je tu půlnoc, trhám hrdlo u šampusu. Přípitek a běžím se psem a stativem fotit ohňostroj. Za chvilku to stativ přestává bavit a utíká raději domů ke krbu. Vlastně, nebyl to stativ, byla to Odina. Pak jsme jí nemohli dostat ven, ale nakonec se to podařilo a já odcházím na takovou klučičí párty po půlnoci ke Křížku. Ráno se dozvídám, že si Odina otevřela dveře do baráku. Vždycky jsme si mysleli, že si umí otevřít jen z baráku, když chce na někoho zahafat, ale jde to i dovnitř. A sežrala chlebíčky na chodbě, které se chladili na zemi. Aspoň si taky užila.
Ráno si fouknu do alkohol-testeru a 0.1. Tak že, prd. Po posledním úterku jsem měl 0.4, to byl Silvestr:-)
od Karel Řehák | 14. 11. 2010 | Ze života
K narozeninám jsem dostal takovej krásnej dárek a tady je pár fotek. Kdysi tento typ letadel vlastnila moje oblíbená letecká společnost SkyEurope:-)
od Karel Řehák | 14. 11. 2010 | Ze života
Trochu jsem ty naše stránky zanedbával, tak se to pokusím teč napravit…
Už tomu bude více než půl roku, když po jednom rušném zastupitelstvu, nás (nás = asi osm lidí pravidelně chodících na zastupitelstva) konšelé vyzvali, že když jsme tak chytrý a kecáme jim do toho, tak ať si to jdeme zkusit. No, hozená rukavice se musí zvednout. A tak se někdy brzo na jaře začalo formovat volební sdružení. Nejdříve jsme do svých řad lákali současného místostarostu, že by byl naše číslo jedna a případný starosta, kdybychom to náhodou vyhráli. Ten zprvu souhlasil, ale někdy kolem prázdnin nám oznámil, že nechce jít proti starostovi, a že tedy zůstane na jeho kandidátce. To jsme chápali a sestavili jsme si kandidátku bez něj. Navštívil jsem tedy volební úřad, vyfasoval formuláře a dal se do vyplňování. Pak už zbývalo dát členům podepsat prohlášení a odnést seznam zpět na úřad a nechat sdružení zaregistrovat. A tak vzniklo sdružení ZA LEPŠí OBEC.
Uznávám, že název nic moc, ale ti kvalitní lidé vtom sdružení 🙂 .
O prázdninách byl naoko klid, ale my už jsme pracovali na volebním programu a na volebních akcích. Volební program se rodil dva měsíce, zároveň se plánoval volební guláš, či se připravovali plakáty na vylepení nebo se formulovalo volební hlášení pro rozhlasový vůz. Ozývají se první sponzoři, jejich pomoc ochotně přijímáme.
Jak se začal blížit termín voleb, začali se po vesnici šířit podivné zprávy typu: jestli se tam dostanou, tak zruší knihovnu, VPP taky nebudou a mnohé další zaručené zprávy. Někteří lidé přestali i chodit do hospody, kde před tím trávili každý druhý den, aby nás tam náhodou nepotkali.
Tři neděle před volbami dostávají obyvatelé obce do schránek od nás volební program a pozvánku na volební guláš. A začínají přicházet první kladné ohlasy. Na volebním guláši se vystřídalo něco kolem šedesáti lidí, hrála fantastická kapela.
Ve středu před volbami začíná jezdit po obci rozhlasový vůz a zve občany k volbám. A jezdil až do neděle (ve dnech voleb pouze vurčených oblastech), kdy jsme vysílali poděkování obyvatelům za jejich hlasy. A bylo jich hodně. O 25 procent více, než měla protistrana!!!
V pět hodin se všichni scházíme vhospodě, přicházejí i příznivci našeho sdružení. Doma nalézám dvacet světlic, které jsem si původně koupil na narozeniny, ale pak jsem na ně zapomněl. A slavíme a slavíme. vprůběhu oslavy volá starosta a blahopřeje nám k vítězství. Již druhý den ale chodí po obci a nechává se slyšet, že to tak nenechá, že volby napadne u soudu. Což o to, na to má právo každý občan, jen nám nebylo jasné, jaký uvede důvod. A i ten se za pár dnů dozvídáme. Mezitím navštíví kolegyni vyslanec od pana starosty a nabízí jí funkci místostarostky, když bude hlasovat proti vlastnímu sdružení. Poslala ho do pr***e a dala si hned schůzku se starostou. Ten celý natěšený souhlasil, pak byl ale z jednání silně zklamán.
Rozjela se tedy varianta napadení voleb u soudu. Několik (7) občanů napsalo petici a odeslali ji na krajský soud. Jako důvod uvedli, že jsme jezdili s rozhlasovým vozem i kolem volební místnosti, což byla blbost a lež! A protože má starosta za ušima, pod petici se nepodepsal, ve stylu, já nic, to obyvatelé:-)
Nebudu to dál natahovat, ozvala se soudkyně, chtěla naše vyjádření, vyjádření vedoucí volební komise a shodila jim to ze stolu!
A teč už jen čekáme, kdy současný starosta vyhlásí ustavující zastupitelstvo!
od Karel Řehák | 11. 9. 2010 | Fotogalerie, Ze života
Ráno vstávám před sedmou, rychlá koupelna a tradá do Souše pro chlebíčky. Cestou byla strašná mlha, ale pro stopadesát chlebíčků jsem se musel obětovat. Po naložení se vydávám do Bečova, kde na mě čeká několik přepravek sladkostí a chleba.
Během dopoledne Ivana dokončuje sladkosti vytvořené doma (no doma jo, ale u Babuši). Od babičky zase voní smažící se řízky. Kolem poledního volají z hospody, tak jdeme vymyslet, jak upravit stoly, aby se nás tam vešlo +/- čtyřicet kousků. Když Jirka (Jirka = hospodskej) přivezl ještě dva stoly, zdálo se nám, že by to tak mohlo být OK. Vracíme se tedy domů a začínáme nakládat a vozit dobroty do hospody. Auto (ne moje, tam by se toho moc nevešlo) jsme vždy naplnili až pod střechu. Celkem jsme se otočili čtyřikrát. Štěpánka (Štěpánka = servírka) pak s Ivanou nakládají tácy a mísy, talíře a talířky. Složím tam ještě šest beden s vínem.
Potom uháníme domů, převlékáme se do společenského a uháníme zpátky. Tam už se začínají scházet hosté. Nakonec se naplní sál, někteří (zvláště pak kuřáci akce byla nekuřácká) sedí venku pod slunečníkama. Počasí se nakonec umoudřilo a od rána slunce paří jako v létě.
Dávám krátký proslov a zábava může začít. Během oslavy se snažím pravidelně kolovat mezi hosty, abych byl s každým aspoň chvilku. Na četná přání z davu začínám rozbalovat ohromnou hromadu dárků. Bylo jich hodně a měl jsem z nich obrovskou radost!!! Rozbalování dárků skončilo a kluci (kluci = místní diskžokejové Zdeněk a Míra) začali hrát (což uvítala hlavně děvčata z katastru) a hráli až do pozdního večera, či vlastně do brzkého rána, za což jim patří velký dík!
Doufám, že všem zúčastněným se oslava líbila, že bylo dost jídla a pití, a že zábava snad nevázla.
A na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří se na přípravě oslavy podíleli, protože bez nich by to nešlo!
A na úplný závěr přidávám odkaz na fotky z oslavy: Moje padesátka.
od Karel Řehák | 6. 8. 2010 | Fotogalerie, Ze života
Jednoho dne (tedy, bylo přesně v den, kdy měla pohřeb teta Vlasta) dostala Ivana nápad, navštívit známé a příbuzné, se kterými jsme se již dlouho neviděli. Jako první to odnesli Vláča a Marta, ke kterým jsme se vypravili na jejich úžasnou chatu hned vedle řeky Ohře. Vláča upekl vynikající ryby, a povídalo a pilo se dlouho do noci. Bohužel docela lilo, tak že jsme nemohli sedět u ohně, ale i tak to bylo super.
Další týden jsme si to namířili ke Sváťovi a Jitce do Čestlic u Prahy. I tady to bylo perfektní, nepršelo a povídalo se hodně dlouho do noci. Ráno nás trochu zmátnul kostelní zvon, který tloukl o tři údery více, než bylo hodin. Po snídani jsme se rozloučili a vydali jsme se za Kubou na tábor pod přehradou Seč. Tam jsme naložili různé harampádí a jeli se najíst do Seče. Po obědě jsme jeli navštívit tetu Zdenu do sanatoria a podívat se kolem přehrady.
Odpoledne se pak přesouváme do Pardubic za kamarádkou Jitkou. Po ubytování se jdeme cournout městem, cestou domů se stavujeme na dvě, čtyři deci vína v jedné báječné kavárně. Večer nás doma Jitka překvapí svíčkovou. Tak jsme jí udělali radost a pěkně jsme jí všechnu snědli!!!
Následující týden máme dovolenou. V pondělí se snažím překonat sekačkama přerostlou trávu na zahradě a v úterý vyrážíme za Honzou do Prahy na parník. Abychom nejeli prázdný, narveme do auta ještě dvě postele i s matracema. S takto narvaným autem jedeme nejdříve na Vinohrady, kde postele vykládáme Kubovi v bytě, a pak se přesouváme k Rudolfínu, kde v podzemních garážích odkládáme auto a mažeme k Honzovi na parník, na vyhlídkovou jízdu Prahou. Cestou dostáváme občerstvení, bohužel leje, tak nemůžeme být na horní palubě. Honza mi alespoň vyjedná exkurzi u kapitána.
Bohužel se mi podařilo nějaké fotky vymazat, tak co zbylo, najdete TADY!
od Karel Řehák | 21. 6. 2010 | Ze života
Protože už jsem sem dlouho nic nenapsal, tak alespoň den před odletem na dovolenou se to pokusím dohnat.
Tak pár změn: Kuba pracuje skoro měsíc ve firmě Exxonmobil Business Support Center Czechia s.r.o. jako Manufacturing Buying Contractor. V té společnosti již pracoval minulý rok. Ivana úspěšně složila mezinárodní zkoušku z angličtiny na Univerzitě J.A.Komenského s.r.o. A začala chodit z hospod později než já! Já jsem začal už asi po šesté předělávat dlažbu kolem bazénu. Letos snad na posled!!! Na betonovém loži se podílela firma BOBSTAVBY, s.r.o., dlažbu pokládal Svět Vody a obrubu k bazénu z masivu vyrábí Fehas Group. No, ještě že ty kamarády mám, jinak by to bylo už na laso!!!
A teč ještě pár fotek, zabalit a hurá na letiště!!!
