Klimatizace

Klimatizace

Letos na jaře, po dvou letech úmorného vedra, padlo v Čestlicích rozhodnutí, že budeme mít klimatizaci. Uvažovali jsme o ní několik let, ale nějak mě od ní odstrašovala představa bílé bedny visící pod okny. Sváťa nám ale vysvětlil, že kompresor nemusí nutně viset pod okny, natož v prvním patře. Takže jsme vybrali umístění, a v polovině května nastoupila firma, která nám za jeden den klimatizaci zabudovala. Není to vlastně klimatizace, ale tepelné čerpadlo s funkcí chlazení. A kompresor má v sobě tzv. inventor, tedy běží jenom s takovým výkonem, který je právě potřeba, a ne systémem start/stop jako tepelné čerpadlo u bazénu. A na závěr hodně příjemné zjištění: při provozu v létě se spotřeba čerpadla téměř neprojevila v celkové spotřebě domu. Takže jupíííííííííí.

Pár fotek z montáže je TU.

Prdnul nám dům

Prdnul nám dům

Už to bude skoro pětadvacet let, co nám pomalu, ale jistě, praská barák mezi kuchyní a obývákem. Ne jenom, že jsou praskliny v bytě, ale jsou i na omítce. Postupem času jsme přišli na to proč. První důvod je ten, že původní majitel, když přistavoval obývák, vybodnul se na základy, a zdi postavil na jílu. Druhý důvod se ukázal během posledních pár let, kdy nastala doba suchá. Jíl začal vysychat, a barák se propadat a obývák se začal oddělovat. No třetí důvod je ten, že ti machři, co rekonstruovali dům, nějak zapomněli dát “železo” do věnce, takže se roztrhl i ten. Pozval jsem tedy statika, který barák prohlédnul a zkonstatoval, že nespadne, ale je potřeba udělat určité úpravy. A Ivana mohla opět v klidu spát.
Úpravy spočívaly v tom, že sem musel do fasády vysekat po půl metrech kapsy, do nich vyvrtat díry, a do nich vložit železné skoby. Skoby se navíc upevnili chemickou kotvou. Pak následovalo zakrytí celého díla, a to velkoformátovým obkladem, který se lepil na silikon, kdyby se to náhodou trochu hnulo. No a když už jsem byl v tom lepení obkladu na fasádu, vyšvihl jsem takovou parádičku kolem okna do kytkárny.

A fotky z opravy jsou TADY.

Nevrtáme, ale pokračujeme

Nevrtáme, ale pokračujeme

Sice je zima, ale na studni se dalo pár dnů dělat. Takže jsem vzal krumpáč, rýč, motyku a jal se nejdříve kutat díru pro skruž. Ve třiceti centimetrech jsem narazil na skálu, ale dobrý, hloubka je akorát. Srovnal jsem dno, vysypal ho drtí a s kámošema jsme skruž usadili. Pak už jsem jí jen dorovnal. No, a když už jsem byl tak pěkně rozehřátej, začal jsem kopat rýhu pro uložení trubek a kabelů. Těch skoro dvacet metrů jsem měl vykopáno za dva dny. Každý den chvilku. A pak jsem ještě dodělal odbočku k bambusu, kde bude stát schovaná nádrž na vodu. Mezi tím jsem nakoupil čerpadlo, sondy, elektroniku na ovládání, potrubí (třicet metrů do vrtu, dvacet na rozvody), chráničku na kabely a spojovací materiál. No, že já si nekoupil raději auto 🙂 . Ale v médiích se psalo, že se bude platit voda zlatem, tak snad to byla dobrá investice. Teď, tedy až bude aspoň deset stupňů nad nulou, zbývá ponořit čerpadlo a sondy do vrtu, protáhnout kabely, zapojit ovládání čerpadla a můžou přijít tropy!

Pár fotek je TADY.

Vrtali jsme vrtali…

Vrtali jsme vrtali…

Jak jsme se v létě rozhodli, tak jsme před koncem roku provedli. Loňské a letošní léto bylo ve znamení sucha, voda ve studni byla jen na dně, a tak jsme objednali vyvrtání studny. Přišel strejda s větví, prošel se po zahradě a našel dvě místa, kde by mohla být voda. jedno u slepic, druhé za bazénem. Bylo vybráno místo za bazénem, abychom sousedům nestrhli vodu ze studní. Ve čtvrtek 6. prosince přijela vrtná souprava, a hoši se dali do práce pod dozorem našeho vlka. Začalo se vrtat, ale záhy se zjistilo, že prvních pár metrů se bude vrtat přes skálu. Při vrtání skály se třásl barák nejem nám, ale i sousedům 🙂 . Těch metrů bylo nakonec deset a půl, a cenu studny to prodražilo téměř o třetinu. No, co se dá dělat. Vrtalo se do třiceti metrů a na vodu se narazilo těsně před koncem skály. Po skončení vrtání proběhlo asi hodinové kontrolní čerpání. A dobrý, máme vodu! Úklid jílu mě zabral čtyři dny. Teď už zbývá usadit revizní šachtu a čerpadlo, a může přijít sucho!!! :mrgreen:
Dnes jsme s Ivanou spustili do vrtu čerpadlo a začali jsme studnu čistit. Čištění probíhá tak, že se sepne čerpadlo, půl hodiny jede, a pak se nechá dvě hodiny odpočívat. A tak pořád dokola. Zatím teče kalná voda, ale do konce roku by měla být čistá.
Průběh prací je vidět na videu níže…

Opět v Praze – kolaudace

Opět v Praze – kolaudace

A opět jedeme do Prahy. Nejdříve na procházku po Pražských pasáží, a potom na kolaudaci Kubovo a Michalovo bytu, a na závěr výletu vycházka do třetího tisíciletí… Tak popořadě. Jelikož kolaudace byla až večer a chtěli jsme se trochu cournout po Praze, zajistili jsme si komentovanou prohlídku po Pražských pasážích u společnosti “Praha Neznámá“. Prolezli jsme asi všechny pasáže v okolí Václavského náměstí se skvělou průvodkyní Kateřinou Rackovou, jejíž obrazovou upoutávku na putování můžete vidět níže. Po skončení prohlídky se jedeme ubytovat do Penzionu Emma, který pro tuto noc vybrala Ivana. Penzion má výhodnou polohu a poblíž staví tramvaje i autobusy. Chvilku dáváme čtecí pauzu a pak jdeme na tramvaj. Tou jedeme pár stanic, přestupujeme na metro a po pár stanicích opět hup na bambaj. Vypadá to složitě, ale u kluků jsme byli za 23 minut. Takže paráda! V bytě je už vše připravené na pařbu. Přicházejí Michalovi rodiče a vrháme se na flašky. Trošku mě překvapilo, že celá rodina Křepínských se vrhla na mléko. No, nemůže chlastat celá rodina 🙂 . Během večera přijíždí velice kvalitní a dobré sushi. Kolem desáté se pomalu loučíme a od Kuby dostáváme nabídku, jestli se chceme podívat v pondělí ráno do jeho nové kanceláře. Říkáme ano a jedeme do penzionu. Protože už jezdí noční linky, přestupujeme jen jednou a opět jedeme jen dvacet minut!!! Dám si trošinku červeného a jdeme spát. Ráno nás probudí zasněžené okno. Ale je to jen poprašek. Skáčeme do auta a jedeme za Kubou do práce. Vstupujeme do budovy a čumíme. Pořád čumíme, a ještě teď čumíme. Budova je velice luxusně a nadčasově zařízena. Jen tak mimochodem, to co jsem tipoval na dobře zařízený bar, je kuchyňka pro zaměstnance. No, třeba kafe si objednáte pomocí aplikace v mobilu než do kuchyňky odejdete z kanceláře. A po příchodu do kuchyně vás už vítá vůně čerstvé kávy. Nemá cenu to popisovat, lepší je se kouknout na fotky, které najdete ZDE. Po prohlídce jedeme do práce. Já na svoje rozervaný křeslo na radnici, Ivana na katastr. No, a to kafe mi bude dělat dál Romana…

Za Dvořákem do Prahy II

Za Dvořákem do Prahy II

Po druhé jsme se za Josefem Dvořákem rozjeli do Prahy na představení Čochtan vypravuje, které se hrálo opět v divadle Gong. Tentokrát jsme žádný jiný program neměli, takže výlet byl jen na otočku. Čochtan je divadelní postava z české verze původně amerického muzikálu Divotvorný hrnec, z původního irského skřítka jménem Og se v jeho české verzi stal jihočeský vodník Čochtan. Tuto postavu v 50. letech velice zpopularizoval spoluautor české úpravy tohoto muzikálu Jan Werich, který zde tuto postavu v Divadle ABC také sám hrál. Z jeho české úpravy muzikálu pak pochází jeden z jeho vůbec nejznámějších divadelních dialogů s názvem Čochtan vypravuje, jedná se o dialog vodníka Čochtana s dívenkou Káčou. Tento dialog byl několikrát vydán na gramofonových deskách, později byl vydán i na CD a poslechnout si ho můžete níže…