V sobotu v poledne vyrážíme z domova směr Praha. Tedy, úplně do Prahy ještě ne, protože první zastávka je v Kněževsi, kde máme zamluvené ubytování v penzionu V Maštali. Když už jsme tady, rovnou se tu i naobědváme. Pak se jdeme ubytovat, hodíme věci na pokoj a dlouho se nezdržujeme. Autem přejíždíme na Zličín, zaparkujeme a dál už pokračujeme metrem. Cestou na Výstaviště ještě přestupujeme na tramvaj a za chvíli už míříme do Planetária Praha. To prošlo opravdu pořádnou rekonstrukcí. V roce 2023 se zavřelo a po dvou letech se znovu otevřelo s úplně novou LED kopulí. Je na ní asi 45 milionů diod a průměr má 22 metrů. Výsledkem je první plně digitální LED planetárium v Evropě a zároveň největší LED kopule svého druhu na světě. Takže docela slušný důvod se sem podívat. Máme koupená rovnou dvě představení. První je Voyager, který vypráví příběh sond Voyager 1 a 2 vypuštěných v roce 1977. Ty postupně prozkoumaly Jupiter, Saturn, Uran a Neptun a dnes už letí mezihvězdným prostorem. A pořád s sebou vezou slavné zlaté desky se zprávou pro případné mimozemšťany. Druhé představení je Zrození Země, které se vrací o pár miliard let zpátky a ukazuje vznik Sluneční soustavy, Země a Měsíce a nakonec i podmínky, díky kterým se na Zemi objevil život. Na nové kopuli je to opravdu parádní podívaná. Po dávce vesmíru máme ale zase hlad, takže se přesouváme na Václavské náměstí do restaurace K12. A tady nás čeká akce „sněz co můžeš“. Restaurace je v prvním patře bývalého Domu módy a funguje jako asijský all you can eat. Sushi, wok, mořské plody, maso, zelenina, hot pot a hlavně gril přímo na stole, takže si každý připraví přesně to, na co má chuť. No, příliš dietně tenhle výlet tedy nevypadá. Po večeři už máme programu tak akorát, vracíme se do Kněževsi, zalézáme do penzionu a jdeme spát.
V neděli ráno se nasnídáme a hned vyrážíme do Roztok. Nejdřív ale samozřejmě kavárna. Bez kávy by kulturní program mohl být nebezpečný. Pak jdeme na prohlídku místního zámku. Po prohlídce ještě nekončíme a vydáváme se na procházku po Roztokách mezi vilami. Je tu na co koukat, takže se nikam neženeme a jen se tak couráme ulicemi. Pak už je ale čas otočit auto směrem k domovu. Cestou se ještě stavujeme na oběd a potom už frčíme rovnou domů. Krátký víkend, ale programu jsme do něj nacpali docela dost. Praha, vesmír, pořádná večeře, zámek i nedělní procházka. Takže za nás povedený podzimní výlet.
PS: kromě těchto pár vět jsou zápisky dílem AI. ChatGPT mám propojený s našimi stránkami, takže já jsem vložil do chatu jen osnovu, ona si přečetla tuším že deset předchozích článků, aby zjistila jakým stylem píšu, a výsledek můžete posoudit sami. Až jsem se lekl, jak je člověk snadno nahraditelný! Jo, a tu galerii jsem vkládal také já. Zatím...
Hamburger v MaštaliPlanetárium v PrazeÚvodní seznámeníPár abstraktních obrázků na kopuliPohled na planetáriumKdo to pozná?A teď už je to snad jasné!Obnovený Průmyslový palácRestaurace K12 a akce "Sněz co můžeš"Svačina na zámku v RoztokáchProhlídka zámku v RoztokáchProcházka mezi vilami v RoztokáchA jsme doma
Celou noc pršelo, ale nás v podpalubí to neohrozilo. Po snídani se balíme, já dopisuji deníček. Opouštíme loď, a sic je pod mrakem, vydáváme se na poslední procházku kolem doků. Cestou se stavujeme v posilovně na super mátový čaj a kroasanta. Pak pokračujeme dál podél nábřeží, kde jsme akorát stihli odplouvat plně naloženou nákladní loď. Bohužel počasí nám moc nepřálo, protože začalo pršet. Ne moc, ale mokrý jsme bejt fakt nechtěli. No nic, objednávám UBERa, a frčíme na letiště. No, nakonec se ukázalo, že to byl dobrý nápad vyrazit dřív, protože dálnice byla totálně ucpaná. Po příjezdu se jdeme odbavit, a pak pokračujeme na vyhlídkovou terasu. Tu mají na spoustu letišť, ale na žádné tam nemají letadlo. Tady mají přístupný Fokker 100. Pak se posuneme kousek dál, a koukáme na pohyb letadel na ploše. To také není nic mimořádného, to děláme často, protože nás to baví. Mimořádné ale bylo, že tam vidíme letadlo s imatrikulací PH-BQL. No, to ale není obyčejné letadlo, to je letadlo, které se jmenuje „Litomyšl Castle“. A tohle letadlo jsme před dvaceti lety potkali v Singapuru, cestou do Austrálie! 👍. Pak jdeme zaparkovat do salonku. Velký, prostorný, ale výběr jídla tristní. Alkohol byl ale ok. Tam vydržíme do otevření gejtu. Teď už sedíme v lítadle, a čekáme, kdy nás pustí do vzduchu. Flightradar24 říká (KL1357), že místo v 16:15 až těsně před půl. Tak se necháme překvapit! Nakonec odlétáme před půl pátou, a v Praze jsme po půl šesté. Frčíme pro auto, a pak už rovnou domů.
Na střeše letiště je letadloFokker 100Stará známá LitomyšlJídlo v salónku nic mocNápojů dostatekProstoru takéPod námi AmstrVedle nás motorNěkde na cestěZamračená Praha
Po snídani vyrážíme tramvají a metrem k hlavnímu nádraží, odkud vyrážejí lodě s turisty do kanálů. Než ale vyrazíme koupil jízdenky na loď, vydáváme se hledat záchody. Jenže nádražní haly jsou velké jako dvě pražská letiště, a záchody tu jsou jen jedny centrální, a samozřejmě na úplně opačném konci, než jsme my! A před záchody, jak už to bývá, asi dvaceti metrová fronta žen. No nic, já si tedy odskočím, obejdu blízké přístaviště, kouknu se do haly, a cvičně se vrátím podívat, jak ve frontě na záchod postoupila Ivana. No paráda. Dva metry sice není moc, ale jistá naděje to je. Jdu znovu do přístavu. Po návratu do haly již vidím vycházet Ivanu z útrob WC. Vyrážíme tedy k přístavu pro výletní lodě, kde vybíráme pro nás nejvhodnější loď. Nesmí být krytá, a musí mít palubní bar. Nacházíme, kupujeme jízdenky, a jdeme se nalodit. Slunko začalo pálit, takže se mi Ivana už nepošklebuje, že mám jen kraťasy a tričko. Dokonce si sundala i bundu. Pod ní má ale ještě svetr a tričko. Cestou na loď se probíjíme davem lidí. Jedni řvou, že Ježíš je v věčný, další pak, že chtějí lepší klima. Jsme na lodi a vyrážíme. Z barmanky se rázem stala průvodkyně, která povídala celou cestu. A přitom stačila dolévat. Mě tedy víno. Jeli jsme hodinu kanály, a bylo to hodně zajímavé, i když jsem tedy asi po čtvrt hodině výkladu poslouchání průvodkyně vzdal. Mluvila rychle, a moc jsem jí nerozuměl. Ale cesta byla super. Po přistání jdeme do stejkárny na oběd. Taky dobrý! Pak se chceme jít podívat na náměstí Dam, ale po obou stranách kanálu se táhl zástup bojovníků za klima, tak cestu vzdáváme, a opět metrem a tramvají se vracíme na parník! Já si jdu chvilku schrupnout, Slondo si čte. Po kávě vycházíme na poslední podvečerní procházku po ostrově. Postupně jsme zjistili, že dříve byl celý ostrov jedno velké překladiště. Teď je tu spousty zeleně, parků a hřišť. Všechny domy prošly buď rekonstrukcí, nebo byly postavené nové. Žádná budova není stejná, a přesto je tahle obnovená část městě hezká. Jo, jak jsme měli možnost nahlédnout, pod každým domem jsou podzemní garáže. Cestou domů se stavujeme v jedné restauraci poblíž lodě na večeři. Mají tam totiž mušlovou polévku. A jak jsme zjistili, nedělají jí jako my, tedy jako rajskou, ale v zeleninovém vývaru. Luxusní záležitost! No, a pak už jdeme asi dvěstě metrů na parník. Opět výborný den!
Nádraží ze vnitřNádraží z venkuVyrážíme na plavbu kanályNásleduje procházka po městěPřístaviště loděkDvě demonstrace na jednou: Ježíš je věčný, a za lepší klima (tizaci) V metruStřešní okno v kajutěPodvečerní procházkaSkoro BenátkyDoky upravené na bydleníMušlová polévka. Luxusní!!!Mučenka
Dopoledne zůstáváme déle v kajutě, protože prší. No prší. Prší, neprší. Přesně takový déšť, kdy bez deštníku zmoknete, a s deštníkem si akorát říkáte, jestli to má cenu. Nakonec ale vylézáme, a jdeme na nejbližší tramvaj. Vystupujeme u nejvyššího mlýnu v Amsterdamu. A odtud pak pokračujeme pěšo k námořnímu muzeu. Ivana už bez deštníku. Před prohlídkou se zastavujeme v občerstvovací stanici na polívku a kafe. Sváču máme za sebou, a vydáváme se nejdříve na prohlídku obchodního trojstěžníku. Tedy, já si myslel, že to za deset minut máme za sebou, ale šeredně jsem se mýlil! Vydrželi jsme tam hodinu, a pořád bylo na co koukat. Loď jsme prohlídli od úplně horní paluby až po nákladní část, která již byla pod hladinou moře. Takže jsme viděli kajuty pro posádky, pro cestující, jídelny, ohromné nákladní prostory, místnosti se zbraněmi a spoustu lodního vybavení. Co nás hodně překvapilo, byly průměry stěžňů. Oni z venku vypadají jako takové tyčky, ale u paty měli průměr kolem jednoho metru. Pak se přesouváme do samotné budovy. Co nás asi zaujalo nejvíce, byla výstava námořních map a navigačních přístrojů. V budově muzea jsme vydrželi celkem tři hodiny. Ale jo, stálo to za to. Pak se pěšky vydáváme na Nové náměstí, kam asi po půlhodině odcházíme. Ne, že by to bylo tak daleko, ale cestou očumujeme bydlení na vodě. Na náměstí se přes hromady kol probíjíme k pizzérii, kde „obědváme“. Abychom se neztratili v čase, tak jen upřesním, že už byli čtyři hodiny. Při jídle se snažíme na mapách dohledat stanici metra, ale pořád nám to ukazovalo na tu restauraci, kde jsme seděli. Asi chyba GPS. Ten Putin má prsty všude. Když platíme, ptáme se slečny za barem, kde je stanice metra. Zcela neomylně natáhne ruku, a praví „here“. A záhada s GPS byla rázem vysvětlena. Vchod do metra byl asi pět metrů od restaurace 😃. Tak tedy metrem a tramvají jsme se úplně luxusně dopravili až k nám na ostrov. V tramvajích se musí karta přikládat nejen při nástupu, ale i při výstupu. Cestou domů se stavujeme v baru, a v zahrádce u vody si dáváme aperol. Pak už nás čeká cesta k parníku, a čtení a káva na palubě. Den se vydařil.
Vyrážíme do muzeaMuzejní občerstveníJdeme na prohlídkuPrvní je na řadě obchodní loďObrovský nákladní prostorPřeváželo se úplně všechnoIMG 20260911 130819IMG 20260911 131126Další je expozice lodních doplňkůDokonce tam mají i Milošovo člunIMG 20260911 194129Expozice geodetických přístrojů používaných na lodíchIMG 20260911 194221 1Prohlídku máme za sebouTo je ta obchodní loď, kterou jsme prolezliCestou na náměstíCo by to bylo za den bez aperoluNejvyšší mlýn v AmstruJeden ze zvedacích mostůBudova muzeaUmělecké dílo - IQ aréna ve tvaru potápějící se lodiJeště pár fotek obchodní lodi
Vstáváme před čtvrtou, jedeme na Goparking, a na letiště. Odbavujeme a jdeme ne bezpečnostní kontrolu. Tam mi zabaví mojí luxusní kolínskou, že prej má moc alkoholu. Osmdesát procent, no bóže. Pak už se suneme ke gejtu, do letadla, a letíme. Krásně jsem usnul, a vzbouzím se před přistáním. Vypadneme z letadla a bloudíme. S řidičem jsme domluvený, že budeme čekat v odletové hale 3. No super, akorát, že všude byly směrovky na odletové haly 1,2,4. Trojka prostě nebyla. Nejdřív jsem se ptal nějakýho uklízeče, kde je trojka. Ten někam mávnul, ale bylo tam prd. A nikde žádný člověk z letiště. Tak jsem vlezl k jedné přepážce, a teprve tam mi slečna poradila, že musíme jít přes halu, kde se vyzvedávají kufry, tedy směr exit, a teprve pak bude odletová hala tři. No, asi byla, ale cedule. Nikde. Nakonec jí objevila Ivana 👍! A současně mi i řidič poslal fotky letiště s vyznačenou cestou. Venku tedy už čekalo auto, tak nesedneme, a frcime k parníku. Řidič nás vysadil u doků a zmizel. Do mapy dáváme přesnou adresu lodě a zjišťujeme, že pěšky je to ještě přes hodinu 😱. Netuším, jak se to mohlo stát, když jsem odvoz objednával přes ubytování, kde ta přesná adresa je. No nic, objednávám UBER, a jedeme k lodi. U bytných si necháváme kufry, protože jsme tam brzo, a kajuta ještě není uklizená, a my se vydáváme na seznamovací cestu kolem doků, a na kafe. Prolezeme nejbližší okolí, občas se občerstvujeme, pak i obědváme, nakupujeme v Albertu, a konečně se jdeme ubytovat. A následuje pauza a spánek. Potom si dáváme na palubě kafe a buchtu, a vyrážíme se seznámit s druhou částí doků, kde bydlíme. Po kanálech jezdí velká spousta velkých nákladních lodí, občas nějaká osobní. Potom už se vracíme na loď. Následuje večeře, víno, čtení, psaní deníku (dopisuji i Mutěnický) , a plánování na zítřek. A to je za dnešek asi všechno…
Odlétáme! Tma, že bys ani letadlo nevyhnal...Pod námi již AmsterdamSedímeJedeme se ubytovat na loďNáš parníkNaši sousedéPohled na parník z protějšího břehuVynikající mátový čaj na první procházceSeznamujeme se s okolímKáva na paluběIMG 20260910 142604Podvečerní procházkaPozůstatek z bývalého překladištěUměníVracíme se domů
