od Karel Řehák | 27. 7. 2024 | Víkendovka
Dnešní výlet byl jeden z těch kratších. Protože bylo zase vedro, vypravujeme se opět do hor. Tentokrát ne tak daleko. Jedeme jen na Novou Ves. Nejdříve míříme do obce Mikulovice, kde necháváme oře, a vyrážíme na cca dvou hodinovou vycházkou po okolí. Cesta vedla po vrškách, takže žádná námaha, hezky v klídku. Po návratu k autu, sjedeme na parkoviště před Novou Vsí, a jdeme se podívat na náves, kde probíhá obecní slavnost, na které jsou i „naši“ kolotočáři. Udělal jsem si hlad na kebab, který mají luxusně vynikající. Ale ouha, místní si ho nepřáli, takže si k obědu dáváme klobásu, jakou svět neviděl, a jako zákusek kukuřici. S pěkně nacpaným břichem se vracíme k autu, a přes pečovatelák se vracíme domů…
od Karel Řehák | 21. 7. 2024 | Dovolená 2024 -Žleby
18. července 2024
Z cela netradičně vyrážíme na prodloužený víkend již ve čtvrtek odpoledne. Máme namířeno do obce Žleby, hlavně pak na místní zámek. Cestou ale toho chceme stihnout víc, a tak první zastávku máme v Čestlicích u Sváti a Jitky. Zůstáváme u nich na jednu noc, tak se jdeme ubytovat, a mezitím Jitka naservíruje k večeři luxusní lečo. Ivana ho nejí, za to já si přidám. Pak se vytáhne pití a povídáme a povídáme, Sváťa povídá, pořád povídá, a furt povídá. Pak si jdeme lehnout, a Sváťa už nepovídá.
19. července 202
Je pátek a na stole je připravená snídaně, a Sváťa povídá. Jsme nasnídaní, jdeme se podívat do míst, kde měl kdysi Sváťa firmu a sklady. A Sváťa povídá. Dozvěděli jsme se, že si koupili v Herinku nové sídlo, kam se budou stěhovat až to poupraví k obrazu svému. Loučení, a my vyrážíme do parku a na zámek v Průhonicích. Zámek prohlížíme jen z venku, ale po parku se courneme docela velký kus, i když z celkové rozlohy je to jen kousek. Lezeme do auta a pokračujeme na tržiště SAPA, kde si nutně musíme dát pho bo, a kupujeme si dračí ovoce. Bylo strašlivý horko, tak rádi prcháme do auta. Z tržnice se přesunujeme na Červený Hrádek u Kolína, podívat se na Láďu a na Mílu. A samozřejmě na jejich hospodářství. Protože už dlouho nepřestavovali barák, dali se do úpravy bytu po Verče, kam se nyní nastěhuje „malej“ Ládík s rodinou. Po kávě se loučíme a míříme do cíle naší cesty, tedy do apartmánu U Fuxů ve Žlebech. Vítá nás milá paní, ukazuje nám bydlení. To je velké jako náš dům, takže v pohodě. Jdeme na seznamovací okružní cestu po obci, do krámu, a do hospody na Plzeň a limču. Pak už domů. Večeře, víno, klobása, telka.
20. července 2024
Po snídani vycházíme s holemi na pochod kolem říčky Doubrava. Ten zakončujeme na zámku Žleby, kde si dáváme kafčo a nanuka. Na prohlídku jdeme totiž večer, a pak v neděli ráno. Po kávě se jdeme podívat do místní obory na krmení bílých jelenů, a také na dravce. Ukázky s dravci byly opravdu famózní. Celé představení trvalo třičtvrtě hodiny a opravdu jsme se nenudili. Následovala svíčková v hospodě na náměstí a cesta domů. Doma odpočinek, a pak vyrážíme na nedalekou zříceninu hradu Lichnice. Ta je sice hezky udržovaná, ale po druhé už bych tam nešel. Cestou na zříceninu jsme si všimli takových zajímavých komínů, tak se u nic cestou zpět zastavujeme. A ejhle, je to muzeum vápenictví. A přímo tady byla Berlova vápenka. I tato prohlídka byla zajímavá. Cestou domů se stavujeme na pivko, pak na večeři. No a pak vyrážíme opět na zámek, na večerní prohlídku. I ta byla hodně zajímavá, a hlavně průvodce byl vynikající. Prohlídka je zakončená v zámecké kuchyni, kde dostáváme od kuchaře domácí koláče, a poutavé historky z kuchyně. V neděli se pak dozvídáme, že kuchař byl zástupce místního kastelána. No a jdeme domů, chvilka telka, a pak hají…
21. července 2024
Je neděle, po snídani se zvolna balíme, a jdeme opět na zámek, kde máme zamluvenou prohlídku věže a sklepení. Opět super, a opět vynikající průvodce. Pak už hup do auta a směr Praha. Jedeme ještě jednou na tržnici SAPA. Cestou se ale zastavujeme v muzeu traktorů a kombajnů, a zemědělské techniky vůbec. Ivana byla smutná, že tam nebyly její oblíbené cepy a hrábě. Po prohlídce míříme už na tržnici. K obědu si dáváme závitky nem rán, a museli jsme si znovu koupit dračí ovoce. Pak už míříme ke klukům do Zličína. Tam nás čeká obrovské překvapení ve formě dvacetimetrové květinové stěny, a trávníku na terase. No a pak už rovnou domů. Po celý prodloužený víkend bylo vedro jako prase, takže hned po příjezdu skáču do bazénu… A fotky z cesty jsou TADY.
od Karel Řehák | 19. 7. 2024 | Víkendovka
Dnešní cíl je jasný: navštívit zmrzlinový domek v obci Nučnice, a dát si kvalitní zmrzku. Od majitele jsem totiž dostal dvě permice na zmrzlinu dle vlastního výběru. Nejedeme ale přímo do Nučnic, ale autem zastavujeme na protějším břehu Labe v obci Nučničky u bufíku u přívozu. Ten byl luxusně zásobený, ale my si dáváme jen kafe a nějaké pití, a pak vyrážíme s holema proti proudu, a směřujeme k blízké pískovně. Uděláme takový okruh a vracíme se zpět k přístavu kolem polí, kde rostou brambory, cibule, česnek, a nikdo to nekrade. V přístavu se loď akorát připravuje k odplutí, takže hned frčíme na druhou stranu. Tam opět jdeme proti proudu, tentokrát ale k osvědčenému motorestu, kde si pochutnáme na obědě. Protože jsme to snědli opravdu všechno, jdeme se potom usadit na lavičku u Labe, kde čekáme, až nám trochu slehne bříško. Pak se vydáváme zpátky k přívozu, ale samozřejmě zastavujeme u zmrzlinového domku. Zmrzka byla stejně luxusní jako loni, a my se přesouváme na druhý břeh. Kapitán a kormidelník v jedné osobě již zdá se požil, a kormidlo půjčuje řízení Ivaně, a odchází na záď lodi. No ale těsně před molem se vrací, a Ivana s jeho ne moc srozumitelnými pokyny bravurně přistává u mola. A opět klasika: hup do auta, pečovatelák, bazén a grilovačka.
od Karel Řehák | 6. 7. 2024 | Víkendovka
Před devátou otevírám dveře od baráku, a vedro mě zarazí hned zpátky. Sakra, chtěli jsme jet dneska na výlet na nějaký zámek, ale v tomhle by to opravdu nešlo. Přehodnocujeme tedy plán cesty, a použijeme stejný trik jako na Madeiře. Tedy, zmizíme do hor. A hned víme kam. Komáří vížka je náš cíl. Přijíždíme na parkoviště, které je téměř poloprázdné. Na to, že začínají prázdniny, je to podezřelé. Jdeme na nástupní stanici, lanovka jede, jen je menší zádrhel u poklady, protože paní kleknul kompjůtr. Po chvilce zápasení začala vydávat pohlednice s razítkem místo vstupenek. Vyjedeme nahoru na horu, a teplota rázem klesla o téměř deset stupňů. Nasazujeme hole, a vyrážíme na okruh. Jdeme směrem do vesnice Fojtovice, kde dříve bylo kloboučnictví, a těžila se tam ruda. Cestou u rekonstruovaného kravína potkáváme stánek, kde se točí „Pivo jako kráva“ z domácího pivovaru. Sice to dost pěnilo, ale dobrý. Pak se stáčíme doprava a kolem dvou větrníků se vracíme cestou kolem pastvin zpět na Komárku. Tam jdeme do restaurantu na oběd, a pak čekáme, než se rozjede lanovka. Potom už skáčeme do auta, frčíme do pečovateláku, a pak domů. A večer grilujeme krávu.
od Karel Řehák | 4. 7. 2024 | Víkendovka
A je tady sobota, a my vyrážíme na zámek Stekník, který leží kousek od Postoloprt. Zámek, obklopený italskou terasovitou zahradou, patří k nejvýznamnějším rokokovým stavbám v Čechách. Vytváří jedinečnou a monumentální kompozici v krajině spojené s tradicí pěstování žateckého chmele, která je od roku 2023 pod ochranou UNESCO. Památka prochází postupnou obnovou od roku 1997. Veřejnosti jsou zpřístupněny zrestaurované prostory návštěvnického okruhu prezentujícího zámek za posledního soukromého majitele. My přijíždíme v půl jedenácté, kupujeme lístky a recepční nás ještě přifaří k prohlídce, která začala právě v půl. Provází nás taková mlaďounká slečna, která nám připadala ze začátku taková vtipná, když jí třeba z věty vypadlo nějaké slůvko, a věta pak nedávala smysl. Postupem času se ale ukázalo, že byla trošku postižená. Pak tedy ovšem velký palec nahoru, protože více než hodinovou prohlídku zvládla i s těmi přebrepty (vláda – nadvláda, interiér – ateliér, konfederace – konference) ne úplně na výbornou, ale na chvalitebnou určitě. Pak jsme si dali kávičku a nanůček, a pokračovali jsme v prohlídkách dál. Protože, když už jsme tam byli, tak kromě vstupenek na zámek jsme si koupili vstupenky do sklepení, na výstavu česání chmele, kde jsme zavzpomínali na naše mládí. A pak ještě vstupenky do zámeckých zahrad, kde mají obrovské keře růží. Po prohlídce zahrady jsme si v autě vyzvedli hůlky, a vydali se na pochod kolem zámku. Slunce už pěkně pálilo, když jsme vešli do totálně zarostlého a mokrého lesa. Museli jsme se prodírat šípkama, malinama, kopřivama, do toho po nás lezla různá zvířata, ale dali jsme to. Cestou jsme potkali několik česaček i ubytoven pro brigádníky. Po příchodu do auta jsme vycucli hodně teplou colu, která nás zachránila před leknutím žízní. Sedáme do auta a jedeme do blízké vesnice na oběd. Zjišťujeme, že hospoda je zrušená, díky mapy.cz za dobrý typ, a pokračujeme do Postoloprt. Bohužel ani tam se nenajíme. Ve dvou hospodách nevaří, a ve třetí je svatba 😊. Jedeme tedy do Mostu k Vietnamcům. A pak ještě do pečovateláku a domů. Konstatujeme, že výprava se povedla na výbornou!
