V sobotu jsme se vypravili na výlet do Městské sportovní haly v Lounech. Od časného rána se zde zkoušelo na Župní slet 2012, který se letošního roku konal u příležitosti 150. výročí založení Sokola. V každém ze dvou odpoledních programů se představili cvičenci ze čtyř žup v devíti vystoupeních. Slavnostní odpoledne bylo zahájeno nástupem praporečníků a všech cvičenců. Po krátkém přivítání jako první vyběhli na palubovku haly cvičenci věkem „staré gardy“ a pak následovali ti nejmenší, mladší žáci, rodiče a děti, ženy atd. Lounský župní slet pořádala Sokolská župa Sladkovského a byl přípravou na krajský župní slet.
Jo, konečně je to tady! Půl roku ležely lístky na koncert Mariana Vojtka v šuplíku, abychom je vytáhli právě toto pondělí. Už od rána svítí sluníčko v předtuše úžasného dne. Z Pato vyrážím do Loun pro svou drahou polovičku do práce. Než se zabalí, ukazuje mi Šárka, kde se všude spálila na lodích. Cesta do Prahy v pohodě, žádný zácpy. Nejdříve jedeme ke Kubovi do bytu, kde nakládáme bordel po rekonstrukci. Je toho plný auto. Pak se přemisťujeme do Flóry, kde nám náš hodný synáček Kubíček zajistil parkování v podzemních garážích bez placení.
Metrem pak jedeme na Náměstí Republiky, a odtud jdeme do hotelu Clarion, kde nám náš druhý hodný synáček Honzíček zajistil bezplatné ubytování. Převlékáme se z tepláků do skoro kvádra a vyrážíme. Cestou si ještě kupujeme něco na zub, abychom nepadli hlady, než bude raut. Přicházíme akorát, ještě stíháme kávičku a vínečko.
Udeřila sedmá, koncert začíná. Tentokrát Vojtka doprovází orchestr Jiřího Škorpíka, a řekl bych, že je lepší než ten, co ho doprovázel posledně.
Koncert byl, tak jak se předem očekávalo super. Ze začátku měl trošku trému, ale čím více zpíval, tím rychleji z něj padala. Jako hosté vystoupili Monika Absolonová a Tomáš Savka. Na závěr několikrát děkovačka ve stoje, dárečky, kytičky. Jo, opravdu se koncert povedl. Po skončení se nikam neženeme a v klidu čekáme, až přebyteční návštěvníci opustí foajé divadla. Pak se rozjíždí raut. Spousta jídla, pití:-) Po půlnoci sice došlo pivo, ale nevadí, becherovka ještě je :-). Když jsem si odskočil na záchod, hodila Ivana řeč s Marianem na téma tréma při koncertě.
Na budovu divadla se promítala obrovská fotka Mariana, která měla začít hořet. Chvilku to trvalo, ale nakonec se to povedlo.
Tady je pár (mizerných) fotek.
A tady je krátké video z rautu, za pozornost stojí Marianovo taneční kreace.
http://www.youtube.com/watch?v=Koz1oeYcHbU
A tady ukázka z koncertu.
Dneska jsme si užili dlouhý spánek, protože nás čeká dlouhá noc na letišti a v letadle. Po pozdní snídani jsme si pomalu sbalili a kufry jsme si uložili k recepci. Pak jsme šli vyvalit se k bazénu na střechu hotelu, kde jsme lenošili až do dvou hodin. Taxíkem jsme potom vyrazili ke Creeku a navštívili jsme muzeum, hovorově zvané šejkův rodný dům. Obsahuje hlavně fotky z Dubaje v různých dobách. Sice nejsou multimediálně zpracované jako v muzeu Dubaje, ale i tak to bylo docela zajímavé. Obědvali jsme zase na terase nad Creekem (a zase rýži 😛 ) v nejstarší obchodní budově v Dubaji z roku 1935. Pak jsme dojeli metrem k Dubai Mall a snažili jsme se obejít bazén s fontánami z jiné strany. V obchoďáku jsme našli supermarket a nakoupili jsme suvenýry pro rodinu a kamarády. Vyhrály to hlavně různě balené datle a rýže. A pak poslední pohled na obrovské akvárium (a já do krámů- ulovila jsem jeden řetízek na památku) a poslední cesta metrem. U hotelu potkáváme naše známé Brňáky, kteří nadšeně líčili odpolední čaj v hotelu Burj Al Arab. A v recepci už na nás čeká osobní šofér, takže rychle vyzvednout kufry a už nás veze k Chelsea Tower, kde je kancelář Etihadu. Za chvíli je připraven i autobus a přesně načas odjíždíme na letiště do Abú Dhabí. Po nezbytné pasové kontrole (tentokrát máme oba pasy :-P) jsme si dali večeři v Mekáči. Kája si dal alespoň stylové Mc Arabian Menu, ale já jsem snědla úplně evropský hamburger. A ty hranolky, ty byly:-) Trošku se pozdržel přejezd autobusem z brány do letadla, ale jinak let proběhl v pořádku. Akorát jsme se moc nevyspali, a pak jsme ani neměli chuť na snídani. V 6:15 přistáváme v Praze a jsou asi jen 4 stupně. Slitovala jsem se a vyndala jsem Kájovi bundu z kufru. Letmo zkontrolujeme Kubovo byt a po deváté už jsme doma. Je nám hrozná zima a jsme nevyspalí, tak to jdeme dohnat.
bezobslužné metro, 1.vagon-gold class, 2. vagon- jen pro ženy, cena jízdy je závislá na délce jízdy, zprovozněno 9. 9. 2009
silnice mají 4-7 proudů v jednom směru, jsou osvětleny po celé délce i mezi městy, na křižovatce je možné se otočit o 360 stupňů do protisměru, proto semafory pouštějí do křižovatky auta vždy jen z jednoho směru
klimatizované taxíky, všechna auta jsou nová a s automatickou převodovkou
