od Karel Řehák | 29. 10. 2007 | Dovolená 2007 - Austrálie
Ráno normálně vstávačka po opici, snídaně a odvoz na autobus do centra. Když más bus vyklopil v centru, přesouváme se na zastávku modrého autobusu „Bondi Explorer“. Nakonec stejně přijel červenej, ale prej za modrej 🙂
Je to speciální linka, která objíždí celé město včetně pobřeží. Vystupujeme na Watsons Bay, odkud je vidět na oceán a na mořskou bránu, kterou se vplouvá do zálivu. Asi za půl hodiny jede další spoj, kterým pokračujeme na Bonday Beach. Nejdříve však projíždíme samotnou čtvrtí Bondi, kde podle vzhledu domů určitě nebydlí státní úřednici, ale spíše majitelé ropných vrtů, hoteliéři, mafiáni…
Pak vystupujeme na pláži. Je opravdu dost dobrá, až na ty zasr**ý mouchy. Obědváme v pětihvězdičkovém restaurantu „Nick’s Bondi Beach“. číšníci mají kvádra, já si dávám uzené mladé chobotnice na salátu a zalévané karamelem, Ivana si objednalaTasmánský uzený lososový špalek – závitek z lososa plněný salátem. Pak se procházíme po pláži a směřujeme přes krásné vyhlídky a kamenné pláže na další zastávku busu. S ním se pak přesouváme zpět do centra Sydney. Nutno ještě podotkout, že na pláži bylo asi 146°C a 130% vlhkost. I já jsem pil studený zelený čaj! Po vystoupení z autobusu začalo hledání záchodů. Pak jsme se přesunuli do Sushi Baru. Tento byl význačný tím, že kolem stolů byla natažena pasovka, po které jezdili sushi a zákazník si mohl vybrat jak podle vzhledu, tak podle tvaru i náplně. Cena se pak určovala podle teček na talířku.
Dostatečně napucnutý se odcházíme projít do Darling Harbour. Obcházíme přístaviště v zálivu, odháníme mouchy. Pak jdeme na šestsetdesítku a vracíme se na základnu. Na zastávku pro nás přijíždí Petr. Doma pak rychlá sprcha a hurá na večeři. Jsou lazaně a pozor: hovězí guláš a houskový knedlík 🙂 . To celé hojně zaléváme pivákama.
No a pak už hajaja.
od Karel Řehák | 28. 10. 2007 | Dovolená 2007 - Austrálie
Státní svátek ČSSR se sice v Austrálii neslaví, ale užili jsme si ho, jak se patří a sluší. Ráno jsme vstali o hodinu dřív (mobil s budíkem se nám přeřídil), ale aspoň jsme nemuseli hned vstávat. Autobusem jsme dojeli do města (cestou malá porucha, přesednutí do nového autobusu bylo v ceně) a potom jsme vyrazili do pylonu Harbour Bridge. Vyhlídka byla nádherná a ještě jsme viděli video ze stavby mostu. Potom jsme kolem trajektů a po pár ulicích došli do Sydney Tower. Kája svým čmuchem našel ten správná vchod a za chvilku jsme již kupovali jeden dospělý a jeden studentský lístek. Uvaděčka nás u vchodu hned vyfotila a vyhotovila nám upomínkovou brožurku s našimi fotkami, fotkou věže a CD s bůh ví čím. Při odchdu z věže nám to pak nabídli za „pouhých“ 35 australskách doláčů.
Zatím jsme se namačkali do výtahu, který se sice neprodyšně uzavřel, ale nejezdil. Už na mě šly mrákoty, ale nebyla jsem na štěstí sama, takže spolustojící ve výtahu přivolali alarmem obsluhu, která otevřela dveře a mohli jsme zase dýchat. Nahoru jsme tedy vyjeli druhým výtahem. Výhled byl vynikající. Po prohlídce jsme sjeli zase dolů a šli jsme do OZtreku. Čekala nás nějaká animovaná pohádka o Austrálii a pak nás nahnali do 3D kina. Deset minut se pokoušeli zavřít zábrany na sedačkách, aby jsme z nich nevypadli. Nakonec se to podařilo. Pak začalo promítání, které opravdu stálo za to. Po té show jsem vyšli na ulici a šli jsme na takový srandovní vláček mooirail. Cestou jsme si v baru koupili sushi s tuňákem a lososem. Monorailem jsme se dovezli na druhou stranu Darling Harbouru a na lavičce jsem tak to sushi snědli (drželi jsme to jako buřty). Vedle mostu jsme viděli křižník Vampyre a ponorku Onslow, které patří k námořnímu mezeu.
Využili jsme slevy z monorailu a koupili jsme si lístky na prohlídku. Bylo to stísněné, ale zajímavé.Monorailem jsme si objeli celý okruh a pak jsme už spěchali na autobus. Cestou jsme ještě nakoupili plyšové klokany a kšiltovku FBI (FBI = Female Body Inspector). Klokanů měli plné regály, ale pro kšiltovku běžel Vietnamec asi do vedlejšího krámu, protože je prý všeobecně objíbená, tak už jí vypradali.
Při příjezdu zpátky na Castle Hill pro nás Jarmilka s Ančou neprozřetelně poslali Petra s Dušánkem, kteří nás hned unesli do hospody a opili nás. Bodří Australané z nás měli opravdu radost, taková rarita není každý den!
K večeři nás čekala fantastická živáňská (špíz) od Dušánka.
od Karel Řehák | 27. 10. 2007 | Dovolená 2007 - Austrálie
Ivana nechce vstávat, venku řvou papouši jak v zoo. Vyrážíme autobusem do centra. Dnes nás doprovází Anča, aby jsme měli trochu přehled. Nejdříve se jdeme podívat k Opera House. Z venku moc pěkný, uvnitř jen holej beton. V přilehmém baru si dáváme pivko a pak jedeme na pramici podívat se na pláž v Manly. Pláž tam je od nevidím do nevidím. Ve vodě jsou ale jen rackové a my. Pak se pomalu vracíme a v jedné zahrádce si dáváme oběd. Já s Ivanou si dávám grilovanou rybu, Anča malé chobotničky. Fuj, ještě se hejbou. Zaléváme to pivem a pak jdem do přístavu.
Po přistání následuje exkurze mezi „paneláky“, mezi kterejma stojí původní domky v anglickém stylu. V jednom starobylém obchočáku si dáváme kávičku a potom se přesouváme na zastávku busu a busem na základnu. A tady pak následuje večeře, víno, povídání…
od Karel Řehák | 26. 10. 2007 | Dovolená 2007 - Austrálie
Ráno už neprší, jdu mejt s Petrem auto, protože ho budem měnit s Leeann. Její autem pak pojedeme do Sydney. Pak jdu oštipovat víno. Ivana celé dopoledne balila věci sebou. Kolem jedenácté vyrážíme. Cestou se stavujeme v zájezdní vesnici, děláme piknik, pak malá procházka a frčíme dál… Těsně před Sydney přišla průtrž mračen tak silná, že jsme museli odstavit auto. Další hodinu pak projíždíme Sydney, než se dostaneme k našemu přechodnému bydlišti. Ač ve městě, vypadá to tu jak na vesnici, samé domečky, hodně zeleně, ptáci řvou jako pitomci!
Po ubytování odchází polovina osazenstva do hospody, druhá zůstává na baráku. Hospoda je stejná jako u nás, jen se tu neobsluhuje a hlavně se tu nekouří, tak že i když přijdeš domů jak klokan, tak člověk nezmrdí. No pak jedeme domů opravdu jak kloukeni, ale je to tu takový národní zvyk.
Následuje večeře a několik litrů vína a zasloužený spánek.
od Karel Řehák | 25. 10. 2007 | Dovolená 2007 - Austrálie
Uáá, huhuhu, uáá kap-kap – tímto řevem nás vzbudili domorodci tančící kolem totemu a samou radostí zapalujou klokanům ocasy. Začalo pršet, po více než osmdesáti dnech se zatáhlo nebe a na vyprahlou zem padá voda. To vytáhlo ráno velké množství na pastvu.
Dnes jsme vstávali již před sedmou a školním autobusem jsme jeli na celo dení pouť do Canberry. Nejdříve jsme navštívili Národní muzeum, které stojí na místě bývalé nemocnice. Ta byla zbořena, domorodci udělali obřad, zahnali duchy a pak teprve se mohlo začít stavět supermoderní muzeum historie Austrálie. Po skončení prohlídky si dáváme sváču. Obsluha nechce Ivaně věřit, že nepochází z Anglie.
Pak následuje pěší přesun do válečného muzea. V centru si dáváme další svačinku. Chvilkama prší, chvilkama leje, pak se to uklidní. Cestou do muzea fotím domky místních obyvatel. Památník a zárověň muzeum války byl pojat ve velkém stylu. Projít ho poctivě = nastěhovat se tam na dva dny.
Po skončení prohlídky voláme strýčka Péťu, který nás odváží na ranč.
Večer probíhá podle místních zvyklostí…
