Někdy kolem desáté volá Jirka, že se mu podařilo jeden pokoj vyšašit. Tak super. Kolem půl sedmé večer tedy vyrážíme z Pato směr Kněževes. Jdeme hned na večeři. Bylo sice narváno až po strop, hasiči, fotbalisti, ale dvě místa se tam našla… Úžasně se nacpu, a pivo? Jedna báseň. Pak se hospoda jako zázrakem vylidní, takže si má Jirka čas k nám sednout. Dáme nějaký panáčky, a posloucháme, jaké pikle se tam kují ohledně voleb. A pak na pokoj a hned spát.
V podvečer oznámila letecká společnost KLM, že nám zrušila čtvrteční odpolední let do Amstru. No jupí, co si člověk víc může přát. Okamžitě rozjíždíme s Bobešem akci „Náhradní letenky“. Zjišťujeme, že ranní let v šest hodin má ještě volná místa. Honza je tedy rychlostí blesku bookne, a máme vyhráno. Téměř. Když se letí v šest, tak to znamená, že tam musíme být ve čtyři, tedy kolem třetí vyrazit z Pato, tedy aspoň v půl třetí vstávat. To se mi tedy fakt nechtělo. Píšu tedy Jirkovi do Maštale, jestli by tam nevyšťoural jeden pokoj, že bychom přijeli ve středu večer, a ráno se pak překulili na letiště. Přes týden mají vždy plno, protože se tam ubytovávají firmy, tak uvidíme.
Poslední snídaně. Pak nakládáme víno u Zděnka, potom sjíždím pro víno k Mírovi, pak se vracím k nám do sklepa. Nakládáme naše kufry, a jedeme pro víno do Habánů, a nakonec k Frantovi. Teď se zdá, že už bychom mohli jet domů, ale to by byla samozřejmě velká chyba. Ještě se musíme stavit na rozhledně Slunečná! Rozhlédnout se po kraji, a dát si kafčo. Tak, a teď už můžeme vyrazit do Pato! Po pohodové cestě pak doma nosím dvě a půl hodiny víno do sklepa...
Dopoledne jen takový kratší výlet do obce Čejč, kde mají podobné sklepy jako v Mutěnicích. Ale mají jich míň 😃. Vytáhneme hole a vyrážíme. Hned v prvním sklepě, na který narazíme, objevujeme sympatického vinaře, kterému se nechce dělat, a tak dáme sklenku, a povídáme o víně, o jeho zpracování i o burčáku. Nakonec nás vezme i do sklepa. Nakoupíme nějaká vína, rozloučíme se, a my vyrážíme na okruh mezi vinicemi. Ta vína sebou samozřejmě netáhneme, ale vyzvedneme si je tam později. Cestou potkáváme zpívající děvenky v krojích. Mineme je a pokračujeme dál, až se nakonec okruhem vracíme do Čejče. Tam si dáme oběd a jedeme pro víno a pokračujeme k nám do sklepa, kde si dáváme odpočinkovou pauzu. Kolem páté už ale vyrážíme na Mutěnické Vinobraní. Tam vydržíme do půl desáté, a pak se suneme domů do sklepa. Tam odpadneme na terase, a užíváme si klidu. Když v tom najednou... Přijde Zdeněk, to je ten, co u něj bydlíme, že nutně musíme na oslavu do nedalekého sklepa, že jeho brácha slaví "svícu". Česky se tomu říká "rozlučka se svobodou". Tak přijdeme mezi asi padesát lidí, které jsme nikdy neviděli, mezi hromadu jídla, a desítky litrů vína. Ivana si nějaké jídlo zobla, já měl asi tři sklenky vína, a pomaluje se vytrácíme domů. A pak už jsme šli opravdu spát!
Dnes jsme se vypravili do Čejkovic prohlédnout si novou prezentaci vín v místním sklepení. Nejdříve se ale jdeme, již tradičně, juknout do továrny na vůně, tedy do Sonnentoru. Tentokrát ale nejdeme na prohlídku, ale jen si koupíme nějaké koření a čaje. Pak jde do Templářských sklepů na prohlídku. Tam se ale dozvídáme, že aktuální prohlídka je už naplněná, a tak se objednáme na další s tím, že se zajedeme podívat na rozhlednu Na Podluží. No podívat. Já té rozhledně říkám rozhledna vitality, protože na ní testuji, jak jsem na tom fyzicky. Je to jednoduché. Je vysoká třicet metrů, nahoru to je 160 schodů, a zatím sem jí pokaždé vyšel na jeden zátah. I letos. Dech tedy v pohodě, ale ozývala se stehna po úterním velepochodě. Takže dobrý! Slezu zpátky za Ivanou, a děláme asi šestikilometrový okruh zpátky do Nového Poddvorova, kde jsme zanechali automobil. Přesouváme se zpět k Templářským sklepům na prohlídku a degustaci. Stejně jako v Habánech, tak i tady na prohlídkové trase zapracovali. Fakt pěkný, a ochutnaná vína dobrá! A večer opět klasika, tedy cesta k Jarce do sklepa…
