Úterý – 4. den

Úterý – 4. den

Klika cvakla, dveře letí, taxík stojí před hotelem. Nasedáme a jedeme asi hoďku do hor. Tam nás vysadí, a my pokračujeme dál autobusem, s kterým jedeme asi pět minut mezi parkovištěm a nástupní stanicí pěti lanovek. Mají to dobře zorganizované, autobusy jezdí každé dvě minuty. Než se dostaneme k nástupní stanici, musíme ještě zdolat šestnáct jezdících schodů. Ale lepší než to šlapat po schodech. Jedeme lanovkou, která má dle tištěného průvodce a reklamních tabulí “wow efekt”. A měla! Její délka je kolem šesti kilometrů, a je tedy nejdelší na světě. Hlavně ale nekopíruje terén jako sousední lanovky, ale údolí přelétává z vrcholu na vrchol. No, a kam to vlastně jedeme. Naším cílem je Golden bridge, který je součástí Ba Na Hills. Celý komplex patří developerské společnosti Sun Group. Nebudu tu rozepisovat něco, co je perfektně popsáno TADY. Ač jsme se nikde nezdržovali, projít celou atrakci nám trvalo čtyři hodiny! Ale jak už jsem psal, nám šlo hlavně o ten most, viz fotky. Cestou zpět si koupíme pozdní oběd do ruky a jedeme dolů, do údolí. Tam už je připravené auto. Jo, když jsme jeli nahoru, šofér nám koupil do auta i pití. Ač jsem si myslel, že jsme celý den projezdili autem a lanovkou, i přes to jsme i s cestou na večeři nachodili třináct tisíc kroků. Dneska jsme si dali trochu jinak zapečené ústřice, a kraby. Ty jsme si nechali ale obrat, či rozlousknout, nebo jak se tomu říká 🙂 . Oboje bylo vynikající! A pak už hotel…

Fotky jako vždy jsou TADY.

Pondělí – 3. den

Pondělí – 3. den

Dneska ráno, přesně dle domluvy, přijíždí taxík, a jedeme pár kilometrů od hotelu podívat se na Lady Budha. Opravdu to byl kousek, a kousek do kopce. Ovšem jít těch pár kiláků pěšky a do kopce v tom vedru bychom asi nedali. Vylezeme z tága, a venku je pec 🙁 . Je tam docela dost lidí, ale socha je nádherná, bonsajový park také luxusní a pagoda jakbysmet. Budha, ta Budha, je vysoká 63 metrů, a průměr lotosu je 35 metrů. Z místa je krásně vidět město, a hlavně na záliv, včetně ostrovu Son Tra. V dálce jsou též vidět Mramorové hory. Po asi hodině a půl se ploužíme k autu. Potí se nám i brejle a boty. Po příjezdu na hotel mažeme rovnou na střechu do bazénu. Tam vydržíme asi do třech, pak se přemísťujeme do pokoje, který už je vychlazen na pětadvacet stupňů. Asi po hodině jsme už schopný i chodit, tak si děláme kafe, a jdeme se vyvalit na balkón, odkud sledujeme rybáře a lidi na pláži. Ven se odvážíme až před pátou. Podíváme se na úlovky vytažené z moře a jdeme necelé čtyři kilometry po pláži mezi lid. Než uděláme otočku na hotel, stavujeme se v baru na mojito. To bylo dobrý, ale těch čtyřicet reproduktorů kolem už ne! A tak to vypijeme a vyrážíme k hotelu. Cestou se samzřejmě stavíme na večeři a ve večerce. Stejně jako u nás v Česku, i tady mají večerky Vietnamci 🙂 🙂 🙂 . A pak už hotel, a večer strávený jako vždycky!

Fotky TADY.

Neděle – 2. den

Neděle – 2. den

Dnešní den jsme vyhlásili jako den odpočinkový. Ale… Po snídani jsme se rozhodli, že se vyvalíme na pláž, a budeme lenošit. Jenže už bylo dvacetosm stupňů, tak jsme se báli, že se spálíme, a proto jsme se vydali mořem směrem doleva od hotelu k přístavu. Cestou Ivana sbírala mušle. Pak uviděla docela hezky barevný kámen, tak ho chtěla vydloubnout z písku, ale kamen vytáhl nohy, Ivana zařvala, a kámen se ztratil v moři. Krab jako prase! Šli jsme dál, já frajersky bez trička, a teplota se už přehoupla přes třicítku, a to ještě nebylo jedenáct. Ale hezky foukalo, tak se šlo pěkně. Jo, ty teploty jsou samozřej měřené ve stínu. Na pláži bylo nejméně stočtyřicetšet stupňů. Pláž, po které jsme šli a je kolem nás, je podle Forbes a australského The Sydney Morning Herald mezi desítkou nejlepších pláží na světě. Cestou zpět jsme se stavili na obídek, a pak směr hotel. Nešli jsme ale na pokoj, nýbrž k bazénu do posledního patra, kde jsme strávili poobědní siestu. Po páté opět vycházíme, ale tentokrát na druhou stranu, ne po pláži, ale podél ruzných restaurací, kterých je tu opravdu hodně! Není už takové dusno jako bylo včera, a fouká příjemný větřík. O proti včerejšku je dnes venku hodně lidí, restauračky i pláže jsou plné i takhle navečer. Pak prudká otočka, a vracíme se k hotelu. Cestou brzdíme už v jednou odkoušené restauraci, kde si dáváme grilované krevety, a zapečené ústřice. Jedny se sýrem, druhé s cibulí. Celkem jich je dvě kila. Samozřejmě i s budkama. No, jsou úplně čerstvé, loví je přímo z akvárka před nami, a hlavně rybáři jsou asi dvěstě metrů daleko. Neskutečný rozdíl mezi čerstvou potvorou a mraženou. A taky nesmíme zapomenout na cenu. Ústřice tady vychází na deset našich kaček, a ne minimálně na devadesát jako v Praze. Během večeře jsem objednal u “našeho” taxikáře (ano ochočili jsme si zde taxikáře – myšleno opravdu v dobrém) odvoz na zítřejší výlet. Po večeři již následuje cesta na hotel, a večer jako každý, snad jen s tím rozdílem, že se dneska snad dostanu do postele dřív než před půlnocí.

A fotky jako vždy TADY.

Sobota – 1. den

Sobota – 1. den

Let, dáli se tomu tak říkat, z Hanoje do Da Nangu trvá hodinu a čtvrt, takže žádné jídlo, jen voda. Taxikář, co na nás tady čeká nás kontaktoval již včera, a dneska poslal fotku cedule, s kterou nás bude čekat 🙂 . Jdeme si pro kufr, a hned k východu, kde už chlapec čekal. I s tou cedulí… Sedáme do auta, a během asi dvaceti minut jsme u hotelu. Tentokrát ne v centru města, ale na pobřeží u pláže. Bydlíme v sedmém patře s balkónem na moře, a na pláž vidíme i z bočního okna. Ubytujeme se, jdeme se podívat na střechu na bazén, a jdeme se kouknout po něčem k jídlu. Na recepci dáváme ještě tiskovku, abychom zjistili, kdy drak na mostě chrlí oheň, a jak se tam nejlépe dostaneme. Pak se vydáváme podél pláže kouknout po něčem k snědku. A to byla náhoda, že narážíme na hospodu, kde dělají mořské potvory. Po hodně dobrém jídle se vracíme na hotel. Na osmou přijíždí taxík, a jedeme se podívat na dračí most. Cesta trvala asi deset minut. Na místě už bylo bambilión lidí, ale místo jsme našli dobrý. Ještě před začátkem sehnala Ivana víno a vodku 🙂 . No, a bylo to hodně zajímavé. Drak nejdříve měnil barvy, a posléze začal chrlit oheň a později pak vodu. Dost dobrý! Po skončení produkce se jdeme ještě projít po po nábřeží, a pak už píšu taxikáři, že pro nás může přijet. Cestou na hotel opět kecáme stylem “mobil to mobil”. A pak již následuje cesta na hotel a s vodkou na balkón 🙂 .

Fotky z druhé půlky dne jsou TADY.

Sobota – 7. den

Sobota – 7. den

Vstávačka jako vždycky, a lehce po deváté jdeme na poslední snídani v Hanoji. Normálně se nacpu jako vždycky, pak zpět na pokoj a hoooodně pomalu balíme. Tágo máme objednané na jedenáctou, tak uvidíme. Chvilku před jedenáctou jdeme na recepci. Slečna se nás ještě ptá, jestli máme všechno, a pro jistotu posílá na pokoj pikolíka, jestli tam něco nezůstalo. Za dvě minuty jedenáct přijíždí taxík, recepční a taxikář se téměř porvali, kdo nám odnese věci do auta. Na letišti jsme během čtyřiceti minut. Hned se odbavíme, abychom nemuseli vláčet kufr, a jedeme na kafe. Pak se přesuneme trochu blíže ke gejtu, kde je také občerstvovací stanice, obědváme pití a hodnotíme pobyt v Hanoji. Ani nás to nepřekvapí, že se oba shodneme, že to bylo super! Pak už míříme ke gejtu a do letadla. Odlétáme na čas, a to z Hanoje asi všechno…

Těch pár fotek z letiště a z letadla je TADY.

Pokračování z druhé půlky dne je zase TADY.