od Karel Řehák | 7. 6. 2020 | Dovolená 2020 - Čechy
Neděle 7.6.2020
Ač je to nezvyklé vyrážet v neděli na dovolenou, my tak činíme. Jedeme směr Slapy, kde je v chatovém táboře Karel a Pavel s rodinami. Nejedeme ale přímo, nýbrž se zastavujeme v Příbrami na dole Anna, kde máme rezervovanou prohlídku. Nakonec se z toho vyklubaly prohlídky tři. Při první prohlídce jedeme důlním vlakem štolou cca sedmset metrů, čímž se dostáváme do hloubky asi čtyřiceti metrů. Jdeme s průvodcem k těžní jámě, která je hluboká 1.462 metrů. Z velké části je ale zatopená. V podzemí uděláme kolečko a vlakem se zase vracíme zpět. Tam nás čeká prohlídka povrchu šachty, a hlavně strojovny těžního stroje, který je zachovaný ve výborném stavu. Potom se pěšky přesouváme na důl Vojtěch, kam jdeme s průvodkyní na dvě spojené prohlídky. Horší průvodkyni jsme už vyfasovat nemohli. Něco ve stylu: “A v Berouně řekla Beroun”… Opouštíme důl Annu a jedeme se podívat na pětset metrů vzdálený Ševčinský důl. Tam ale zůstáváme jen na povrchu. Potom se jdeme najíst do blízké restaurace Na Vršíčku, kde ohromně vařili. A protože se poblíž narodila babička H., debatujeme o tom, jak se na místo dostat. Náš rozhovor zaslechla opodál stojící servírka, a bravurně nás navedla na místo. Uděláme pár fotek je jedeme hodit očko na Svatou Horu, kde je umístěna Bazilika Nanebevzetí Panny Marie. Sotva jsem udělal jednu fotku, začal zřízenec řvát: “Ukončete prohlídku, dveře se zavírají”. Nebo tak nějak. Scházíme k autu a jedeme již přímo do Županovic. Když tam dorazíme, čekal na nás uvítací panáček. Udělal jsem pár dokumentačních fotek, a začalo pršet. Lejt. A takto vydrželo i přes večeři až do hluboké noci. A my jsme seděli na verandě a popíjeli co se dalo…
Pondělí 8.6.2020
Po snídani Karel nahodí, a do hodiny má kapra 56 cm. My vyrážíme do obce Hrachov, kde jsou v loukách za obcí kamenné menhiry. Sice nám chvilku trvalo, než jsme je našli, ale protože vylezl slunec, tak z toho byla hezká procházka. Kameny byly opravdu úžasné, stejně jako okolní louky. A nikde ani živáček. Od kamenů se přesouváme do města Kamýk, kde se jdeme podívat na místní vodní elektrárnu. Bohužel jen zpoza plotu… A dále pokračujeme do obce Višňová. Tam se natáčel kultovní seriál Chalupáři. Viděli jsem hospodu, rybník, kde se chytal kapr, zdravotní středisko a též chalupu pana Humla. A pak už se vracíme na základnu. Ještě před večeří chytá Karel dalšího kapra. Tentokrát měřil 70 centimetrů. Nutno podotknout, že Karel všechny ulovené kapry vracel zpět vodě. Po večeři se opět potkáváme na verandě a opakujeme včerejší večer.
Úterý 9.6.2020
Po snídani následuje polední klid se čtením. Pak se loučíme s Karlem a jedeme do skanzenu Vysoký Chlumec. Tohle dílo se opravdu povedlo a stojí za to ho shlédnout! Po skanzenu se přesouváme na zámek Červený Hrádek, který si zahrál ve filmu Trhák. Dále pak směřujeme do Čapího hnízda. To ovšem, to nám málem vypadly bulvy. Většina lidí zná “Čapák” jen televize, kde stálo ukazují jen to obložené konferenční centrum. Čapí hnízdo ale v sobě zahrnuje dále restauraci s kavárnou, mimochodem, vynikajícně vaří, hotel, venkovní restaurace a grily, golfové hřiště, pastviny, stáje a to, čím mě “Čapák” opravdu zaujal. A sice “zoologickou” pro hendikepovaná zvířata. Ta se tam dostala buď po úraze, nebo když třeba přišla o rodiče. Klobouk dolů. Ještě je třeba podotknout, že areál se rozkládá na 90 hektarech! A pak už následovala cesta domů…
A fotky z vejletu jsou TADY.
od Karel Řehák | 30. 5. 2020 | Ze života
Byl jednou jeden kopeček, a na kopečku domeček. A na kopečku prohlídka domečku. Pak druhá prohlídka, no a včera to přišlo! Bobešáci podepsali kupní smlouvu na domeček na kopečku. Je to vlastně druhý domeček v rodině, co je na kopečku. Ten druhý, kdyby to někdo náhodou nevěděl, se nachází TADY. Teď už zbývá někam zahrabat babku (teda ona je o dvanáct let mladší než já 🙂 ) co tam bydlí, a může přijít na řadu stěhování.
A TADY je pár fotek z webu realitky.
od Karel Řehák | 23. 5. 2020 | Ze života
Po dlouhé době vyrážím na Ruzyň, podívat se, co se tam v době koronavirové událo. Dnes mi dělá doprovod Bobeš. Když odjíždíme z Pato je sice zataženo, ale jinak počasí dobrý. Na zadních sedačkách sedí nějaký ženský. Ty vyhazujeme v obchodním centru Šestka, a my pokračujeme na Terminál 3 Pražského letiště. Parkujeme a jde se odbavit. Natahujeme vesty a nastupujeme do již přistaveného autobusu. Nejdříve se jedeme juknout na plochu před terminál dvě. Tam parkují odstavená letadla ČSA (A319, ATR72). Pak se jedeme podívat k jediné stojánce, kde parkuje letadlo. Jedná se o Airbus 330-300 Čínské společnosti Sichuan Airlines, ale i tam je mrtvo. Začíná pršet. Začíná lejt. Přesouváme se na dnes již uzavřenou dráhu 04/22, kde jsou zaparkovaná éra Smartwings. Nejdříve z jedné strany (04), a pak přejíždíme na stranu druhou (22), kde jsou opět letadla ČSA. Na letišti je stále mrtvo. Za celou dobu naší návštěvy ani jeden pohyb. Kousek od terminálu tři stojí odstavené jediné dálkové letadlo ČSA, a sice Airbus 330-300 OK-YBA, kterému skončil pronájem. A hlavně technická na motory. V současnosti probíhají jednání mezi provozovatelem a leasingovou společností, kdo technickou zaplatí. Naši tour po letišti zakončujeme opět na ploše před terminálem dvě, tentokrát u letadel společnosti Ryanair. Cestou domů opět nabíráme ty baby co jsme vysadili na „šestce“, a frčíme směr Pato.
A několik zmoklých fotek je TADY.
od Karel Řehák | 15. 5. 2020 | Ze života
Něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje, něco se rýsuje.
Rozmazaný je to schválně, protože se to teprve rýsuje 🙂
od Karel Řehák | 9. 5. 2020 | Ze života
Dnešní výlet nás zavedl do sousedního okresu, a to do okresu Chomutovského. Jedeme do míst, která jsme kdysi brázdili na pionýrech (JAWA 50). Bezručovo údolí, kde již v roce 1616 vznikla pila. Níže na toku Chomutovky postupně vznikl První a Druhý mlýn, které sloužily k mletí obilí. V průběhu 19. století se údolí stalo vyhledávanou turistickou stezkou. Proto ve 30. letech 20. století byl na soutoku Křimovského potoka a Chomutovky postaven Třetí mlýn, který měl mlýn pouze v názvu. Sloužil rovnou jako restaurační a hotelové zařízení. Později byly ke stejnému účelu upraveny i další dva mlýny, které jsou ke stejnému účelu stále využívány. Třetí mlýn zůstal po r. 1991 opuštěn a chátral. Později zmizely i ruiny. Zůstal jen název. Na parkovišti odkládáme auto, a jdeme proti proudu Chomutovky do kopců. Je nádherně, občas nějaký človíček. Asi po jednom kilometru míjíme Dolní vodopád Chomutovky. Není to žádný obr, ale i tak je to hezké místo. Dále ještě procházíme kolem vypuštěné přehrádky, která zřejmě slouží k zadržování jarních vod. To musí ale nejdřív nasněžit… Pokračujeme dál, až k Dietrově štole. Tu ale nevidíme, jen jí tušíme vysoko ve svahu po pravé straně. Štola je vodní regulační stavba – uměle provrtaná štola, která byla vybudována v letech 1899 – 1904 současně s vodní nádrží Kamenička mezi potokem Kameničkou a řekou Chomutovkou. Měla za úkol zadržovat vodu z rašelinišť na jaře při tání sněhu nebo v době přívalových dešťů, aby do vodní nádrže Kameničky tekla neznečištěná voda. Štola je dlouhá 1,2 km, široká 1,2 x 1,8 m a překonává výškový rozdíl 95 m. A dolů k silnici teče ze štoly jen malinkatý potůček. Ještě se chvilku procházíme ve snaze aspoň zdola shlédnout štolu. Nic jsme neviděli, tak se pomalu vrací dolů na parkoviště. Tam si dáváme sebou uvařené kafíčko a sušenky. Nasedáme do auta, a vyhlídkovou jízdou se blížíme k domovu. Hezký výlet to byl!
