Ještě než začnu popisovat mou cestu za lázeňským pobytem, musím sem vložit informaci, že se mám v sobotu narodila tři koťátka!!! Jelikož máme ještě jednu nevykastrovanou kočku, dočkáme se možná dalšího překvapení!
Nu a teď k mé cestě na západ republiky. Než jsem mohl vyrazit do lázní, musel jsem si samozřejmě nejdříve rozflákat levé rameno, aby byl důvod sem cestovat. To my šlo celkem snadno. Pak obvoďák vyplnil žádost, já absolvoval několik vyšetření a VZP se otelila a já dostal poukaz do Františkových Lázní na 28 dní. To místo jsem si vybral sám, protože… O tom až později.
V neděli (24. 4. 2016) jsem tedy v deset vyrazil užívat si života lázeňského šviháka. Když jsem ale přijel, spadla mi brada. Ne z ubytování, ne z jídla.
Po příchodu do recepce lázeňského hotelu Pawlik jsem si myslel, že jsem ve škole nedával pozor a ten člověk, co se vysápal na horu Říp se nejmenoval Praotec Čech, ale Praotec Němec! S odstupem jednoho dne mohu konstatovat, že rozložení sil je následující: 3/5 Němci, 1/5 Rusové a 1/5 Češi.
Další co mě překvapilo je věkové složení hostů v lázních. Myslím si, a to nepřeháním, že v okruhu deseti kilometrů jsem tady nejmladší obyvatel (nepočítám do toho tedy servírky a sestřičky). Včera mi dokonce ve frontě na knížku s procedurami jeden děda řekl „mládenče“. Takže mi nezbylo nic jiného, než vyrazit do centra shánět rádiovku, hůl a umělý zuby, abych mezi ně zapadl.
Co tu mají ale luxusní je jídlo. Jednak styl podávání a jednak kvalita. Každé jídlo je připravené jako raut, takže si každý vybere na co má chuť a kolik toho sní. I deset minut před koncem jídla jsou hrnce i mísy plné. K obědu i k večeři je na výběr z osmi jídel, zrovna tolik salátů a na závěr ještě nechybí sladký.
Co mě zatím točí, je neustálé sněžení a teplota kolem čtyř. Stupňů. No uvidíme, jak se to vyladí.
Právě jsem dokončil poslední dnešní proceduru, čtvrtou…
Dneska musím jít večer plavat, jinak už neprojdu futrama!
Minulé pondělí zasvítilo v podvečer krásně slunce, tak jsem vzal vlka a vyrazili jsme vyfotit jarní květenu. Netrmáceli jsme se nikam daleko, jen k nám na zahradu, ale stálo to za to.
Takže na níže uvedeném odkazu najdete tulipány, narcisky, kvetoucí švestku a kytky, co neznám. Taky jsem vyzkoušel selekci barev na foťáku a jsou z toho dvě zajímavé fotky.
No a na závěr nesmí samozřejmě chybět naše štěkací modelka!
Na poslední chvíli jsem vystartoval z Pato na letiště Ruzyně, kde měl přistát Airbus A 330. Přesně ten, kterého jsme při středeční návštěvě CATC opouštěli po nouzovém skluzu. A neměl přistát jeden, ale hned dva. Jeden byl cargo společnosti Qatar Airways, a druhý patřil domácí společnosti Czech Airlines ČSA.
Airbus A330 je velkokapacitní dopravní letoun pro střední a dlouhé tratě vyráběný společností Airbus. Byl vyvinut ve stejné době jako čtyřmotorový A340.
Airbus od počátku vyvíjel A330 se záměrem prosadit se na trhu letounů ETOPS (Extended-range Twin-engine Operation Performance Standards), který byl vytvořen typy A310 a Boeingy 767. Boeing 777 také patří do stejné kategorie; Boeing 757 sice také náleží na trh ETOPS, ale má kratší dolet a není velkokapacitní (tzv. wide-body design).
Trup a křídla A330 jsou prakticky identické s trupem a křídly typu A340, liší se pouze počtem a typy použitých motorů. A330 zdědil základní konstrukci trupu po Airbusu A300, stejně tak přední sekce (nos a kokpit) a systém fly-by-wire jsou z Airbusu A320.
Po docela krátké době se mi podařilo dostat do výcvikového střediska Czech Aviation Training Centre na pražské Ruzyni. Tentokrát pohyblivý simulátor A 320 (Airbus A320 CEET – Cabin Emergency Evacuation Trainer – je pokročilé výukové zařízení pro výrazné zlepšení kvality a efektivity výcviku leteckých posádek pro typ A320/321/319) fungoval, a tak jsem zažil turbulence, požár v kabině, ulomený pravý podvozek a mnoho dalšího. Jako bonbón na závěr byl skluz ze simulátoru A 330, tedy jízda z třetího podlaží. Hustý!!! Celkem nás tam bylo asi třináct a pro každýho to byl nezapomenutelný zážitek, zvláště pak ten kouř!!! Kdo by se chtěl podívat na stránky CATC a jeho pohyblivého simulátoru, může se juknout sem: http://www.catc.cz/cz/vycvikova-zarizeni/a320-cabin-emergency-evacuation-trainer-1/.
Tři dny jsem hlídkoval u Srpiny převlečený za pařez, abych vyfotografoval „tu velkou potvoru“, co se nám prohání po Srpině a jezeru. Nakonec se ukázalo, že se jedná o nutrii říční. Je to velký hlodavec původem z Jižní Ameriky, ve světě často chovaný na kožešinu (ceněnou zejména ve východní Evropě a střední Asii) a maso. V mnoha teplejších oblastech severní polokoule se podařilo z chovu uniknuvším jedincům založit místní populace, čímž se nutrie zařadila na seznam nepříjemných invazních druhů.
Nutrie říční žijí na hustou vegetací pokrytých březích potoků, jezer a řek či v zarůstajících bažinách. V březích si budují nory s chodbami dlouhými 15 a více metrů. Aktivní jsou hlavně za šera, přičemž se obvykle nevzdalují více než 180 m od nory. Jsou vynikající plavci a podstatnou část své aktivity vyvíjejí ve vodě. Na nohou mají plovací blány a jejich nozdry jsou posunuty dopředu a nahoru. Okolo tlamy mají hmatové vousky, které jim ve vodě umožňují snadněji hledat potravu. Výrazné jsou oranžové hlodáky.
Velikostně se nutrie nacházejí přibližně mezi ondatrou a bobrem – tělo dospělé nutrie je dlouhé 40-70 cm, ocas je dlouhý 30-45 cm. Dospělé nutrie váží obvykle 5-6 kg, dobře živený alfa samec může dosáhnout 10 kg, samec vykrmený v zajetí až 12 kg.
