Parník 2014

Parník 2014

od | 1. 6. 2014 | Fotogalerie, Ze života

Parník 2014Rok se sešel s rokem a už jsou tady opět FOTKY z výpravy na parník Porto!

Počasí se o proti loňsku umoudřilo, ale bylo to jen tak tak. Cestou tam jsme na dálnici projížděli obrovským lijákem, ale než jsme dojeli do Prahy, tak naštěstí déšť ustal, a bylo dokonce i teplo, takže se dalo být na horní palubě. Na parníku opět kvalitní jídlo, pití i nálada. Na vodě i kolem řeky probíhají různé závody a soutěže, tak je během jízdy na co koukat. Cestou domů opět projíždíme průtrží, ale v Pato už je sluníčko, takže s partou „úterňáků“ jdeme do hospody zapít loď a koukat na hokej.

Mariánské Lázně

Mariánské Lázně

od | 23. 3. 2014 | Dovolená 2014 - Mariánské Lázně, Fotogalerie

Pátek
Tak, a máme tady první jarní den, a s ním přichází i naše první letošní dovolená. Na katastru mám dovolenou, což ovšem neznamená, že se dopoledne jen tak flákám. Ráno letím nakoupit Lakoňovi kapsičky, aby měl po dobu naší dovolené co dlabat. Pak vezmu na radnici lejstra a běhám po vesnici, protože se následující týden bude přebírat elektrika pro zahrádkáře u Srpiny. Po deváté jsem doma. Když si jdu do auta do kufru pro držák a kabel k navigaci, přiletí odněkud vlčák jak stodola a hupne mi do kufru, jako by se nechumelilo. Byl ale společenský, takže když jsem ho požádal, zda by nemohl opustit zavazadlový prostor, protože odjíždíme na dovču, vklidu vyhupnul ven 😀 .
Hen, hééén, a už si to uháníme. Výrobce navigace se rozhodl, že nás důkladně seznámí s krajinou kolem Mariánek. Ale nakonec dorážíme do cíle dovolené. Tedy vlastně na hřbitov. k hotelu se musí nejdříve pěšky, až pak, po ujištění, že jsme tu dobře, objíždíme rezidence a parkujeme vgaráži.
Následují nezbytné formality (v recepci nesedí Pavlínka!?) a jdeme se ubytovat do pokoje. Ale co, to? To není obyčejný pokoj, to je 1 + 2 se dvěma balkóny a dvojí sociálkou:-) Ubytujeme se tedy a vyrážíme do terénu. Sluníčko pálí, a tak se jdeme osvěžit na kolonádu. Vlastně, nejdříve se jdeme napápnout do hotelu Polonia, kde jsme byli kdysi s dětmi.
Pak tedy následuje procházka kolonádou, a pak blízkým i trochu vzdálenějším okolím Mariánek. Hodně lázeňských domů je zničených, z některých jsou opravdu jen ruiny. Po návratu do města si na kolonádě dáváme kávičku a jdeme relaxovat do hotelu. Vždyť přeci lahvinka bílého před večeří neuškodí. Na večeři jsme se opravdu pohádkově najedli. Porce velké, hodně velké, a hodně chutné!!!
Po večeři dorážím bílé, a pak bílou čokoládu:-)

 

Sobotka
Ráno bohatýrsky posnídáme, a protože slunce svítí jako čas, vyrážíme na výlet. Vlastně ne. Ivaně se zalíbilo na záchodě, a že prej z něj nesleze, ať si jedu sám. Inu, beru brašnu a vyrážím. Nejdříve do přírodní rezervace Smračoch, kde ze země vytékají léčivé prameny. Ten, kdo tu rezervaci takhle pojmenoval, opravdu věděl, proč to dělá. Ale bylo tam krásně. Skáču do oře a pokračuji dál, cca 15 kilometrů dál, ke Kladskému loveckému zámečku. Ten vyrostl uprostřed hlubokých lesů a močálů v okolí Kladského rybníka, které bylo dlouho neobydleno. Teprve v letech 1875 – 1876 si nechal kníže Schíenburg-Waldenburg postavit na Kladské louce lovecký zámeček a pilu. Na přelomu 19. a 20. století dal majitel postavit zbývajících pět srubů švýcarsko – tyrolského typu. Již v roce 1896 byl vytištěn první místní turistický průvodce.
Protože bylo opravdu nádherně, vydal jsem se projít kus naučné stezky kolem močálů. Bylo téměř liduprázdno, takže ticho a k tomu ta nádherná příroda, ani se mi nechtělo zpět. Ale od dvanácti máme masáže a zábaly, takže si to mažu zpátky. Ivana už vypadá celkem dobře, ani nemusí být vdosahu toalet. Po hodince lázeňské péče jdeme na kávičku se zákuskem, a pak vyrážíme na další výlet. Nejdříve do Plané, kde je hornické muzeum a rozhledna Bohušův vrh. Odtud pokračujeme do Chodové Plané, kde je známý pivovar. Rodinný pivovar v Chodové Plané byl vystavěn nad prastarými sklepy vytesanými v žulovém masivu, jejichž původ je spojován se vznikem zdejšího chodského hrádku. K té době se váže i pověst o pejsku Albim, který v blízkosti hrádku nalezl studánku s vydatným pramenem vody. Pes Albi je po staletí považován za dobrého ducha zdejších pivovarských sklepů. Proto jeho vyobrazení od pradávna zdobilo i znak místního sladovnického cechu. Podle starého pivovarského zvyku bylo ukončení práce ve sklepě vždy doprovázeno tradičním rituálem. Nejmladší učedník musel při odchodu připravit Albimu do misky žejdlík piva, aby jak staří sládci věřili, jim dobrý duch skalních sklepů přinesl štěstí a ochránil jejich dílo věhlasný český ležák.
K pivovaru patří nádherná restaurace, které se nachází ve sklepení bývalého pivovaru. Sklepy byly vykutány před 800 lety. Na pivovarském komíně hnízdí párek čápů. Pokračujeme dál směrem k Mariánkám. Stavujeme se ještě u dančí obory a na rozhledně Hamelika. z té je docela slušný rozhled na lázně, i když by to chtělo přifiknout pár stromů, aby byl výhled ještě lepší.
Po návratu do lázní si jdeme zobnout na kolonádu trdelník a srknout svařáček. Před věčeří si vhotelovém baru dáváme Metaxu na zapití úspěšného dne! Chvilku si medíme na pokoji, a pak následuje opět luxusní večeře. Po ní dorážím víno a padáme do peří!

 

Neděle
Posnídáme a jdeme nakoupit něco oplatek, co by suvenýrů, a také stáčíme pár litrů léčivé vody pro babičky. Venku je pěkná kosa, ale aspoň neprší.
A vyrážíme zpět, k domovu. Cestou se ještě stavujeme v Bečově nad Teplou, ale byla tam strašná kosa, a prohlídka byla skoro až za dvě hodiny, tak pokračujeme dál. Ještě vkládáme zastávku u Vládi na chatě, kde dáme čaj a trochu pokecáme.
Ale pak už opravdu následuje cesta domů:-)

A fotky jsou TADY.

3. den – neděle

3. den – neděle

od | 6. 10. 2013 | Dovolená 2013 - Ří­m, Fotogalerie

Opět snídaně od Bobešáka pravá italská kávička a čerstvý croissant. Kdo má pak chodit s plným břichem:-) Za slunečního svitu vyrážíme přes Vatikán na Garibaldiho náměstí, které leží na vršku nad Vatikánem. Dneska má papež proslov, tak je tam docela narváno. Cestou ukazujeme Kubovi, kde jsme kdysi bydleli s betmenama. Abych se vrátil k tomu kopci, je z něho hezký rozhled jak na samotný Vatikán, tak velkou část Říma. Než se tam vyškrábeme, leje z nás jak z cikánů před pracákem. Kupujeme si pití a kocháme se pohledem na město. Po vykoukání se pokračujeme z kopce dolů do centra, stavujeme se doma a pokračujeme autobusem ( vlastně 2 autobusy na etapy) k nádraží Termini. Ne že bychom chtěli jet vlakem, ale na place před nádražím je osvědčený obchod s kabelkama různých značek. A tady se teprve ukazuje pravý důvod návštěvy Říma. Ne, že bychom tam chtěli jet s Honzou, ne že by nám došel parmazán, ale Ivaně došla kabelka!!! Ale musím uznat, že mají opravdu velký výběr a Ivana si vybrala hezkou. Po nákupu se přesouváme na kousek vzdálené náměstí Repubblica, kde si dáváme poslední kávu v Římě a kocháme se pohledem na kostel Santa Maria degli Angeli e dei Martiri.
Cestou zpět do bytu přemýšlíme s Honzou, jak to zaonačit, abychom tam mohli zůstat. Honza to nakonec prošpekuloval do puntíku, ale bohužel mu to nevyšlo. A už jsme zpátky v bytě a čekáme na Julii, abychom jí vrátili klíče. Julča nejde, tak jí Kuba volá a domlouvá se, že klíče necháme v bytě. Pomalu se loudáme na autobus a Honza cestou rafinovaně ztrácí občanku. Bohužel však netušil, že Ivana s Kubou jdou za námi asi 200 metrů a že jí najdou. Tedy, on jí našel nějaký Marokánec, ale Ivana, když slyšela, jak si slabikuje Czech Republic, tak po něm se slovy this is my son skočila, dala mu kravatu a občanku mu vyrvala z ruky. No ale, to už nastupujeme do autobusu a uháníme na letiště. Jen se občerstvíme a jdeme na pasovku. Tam měl Honza připravený další číslo, kdy při průchodu bezpečnostním rámem houkal, i když stál jen omotanej v ručníku. Tak mu celníci zabavili letenku. Říkám si, pašák, podařilo se mu to. Ale bohužel. Když zjistili, že umí Italsky lépe než oni, poslali ho s námi domů.
Sedadla v letadle máme ta samá, padám tedy na své místo a snažím se dřímat. Ale ti dva před námi, se furt něčemu tlemí, tak to nakonec vzdávám. Po přistání odvážíme domu nejdříve Kubu, pak Honzu, a pak sebe.

Říme, tak zase za rok!

A fotky jsou ZDE!