od Karel Řehák | 1. 1. 2015 | Ze života
Závěr roku byl poněkud náročný. Tedy, ne v rodině, ale na obci. Muselo se dokončit několik rozpracovaných dotačních programů, takže na psaní našeho webu nezbýval čas, a ani nebyla chuť. Na začátku listopadu oznamuji na katastru, že od Nového roku budu funkci starosty v naší dědině vykonávat na plný úvazek, páč už to takhle dál nešlo. A v průběhu listopadu jsme udili klobásky, a pak je náležitě zapili, byli jsme na „prvním pátku“ u Babuši, také jsme si byli trsnout na Svatomartinské zábavě. I na besedu s Ivo Šmoldasem jsme se dostali. A přitom jsme ještě chodili s vlkem na cvičák.
V polovině prosince jedeme po delší době do Prahy, na Fantoma opery. Protože Fantoma hrál Marian, bylo by mé hodnocení zaujaté, půjčil jsem si tedy hodnocení kritiků na netu: „Po pěvecké stránce ztvárnil výborně titulní postavu Fantoma Marian Vojtko, jehož výkon co do pěveckých kvalit výrazně převyšuje všechny jeho předešlé muzikálové role.
Kdo zná Mariana Vojtka, tak ví, že má občas jisté (zlo)zvyky, jak ve zpěvu, tak v herectví, ale pokud má nad sebou pádnou režisérkou ruku, jsou tyto projevy, které mu občas recenzenti vyčítají, okamžitě pryč.
Už na premiéře bylo jasné, že v roli Fantoma předvedl Vojtko nejlepší výkon celé své úctyhodné kariéry. Pěvecky mu nelze vytknout nic, zpívá s naprostou lehkostí, s určitými částmi si příjemně pohrává a ústředním hitem Hudba noci si získá i své největší odpůrce.“
Pak tu máme Vánoce v klasickém domácím stylu, jen s tím rozdílem, že se mě Bobeš pokoušel opít, a povedlo se mu to 🙂 .
Na druhý svátek vánoční jedeme opět do Prahy, do divadla Karlín na Mam’zelle Nitouche, v hlavní roli opět Marian. Už jsme tuto operetku viděli, jenže tenkrát: „První únorový den se vypravujeme opět do Prahy, tentokrát do Hudebního divadla Karlín na Mam’zelle Nitouche. V jedné z hlavních rolí Marian Vojtko. Jenže V sále se setmělo, rozsvítila se světla na oponu a před ní vystoupil dirigent a pravil: Vážení, pan Marian Vojtko má hlas v prdeli, tak na něj buďte hodní. No, on ho neměl v prdeli, on ho neměl vůbec 🙁 . V první půlce se snažil něco zazpívat, pak toho raději nechal a jen hrál pantomimu.“
No ale teď bylo všechno v pořádku a představení jsme si užili. Jelikož to bylo odpolední představení, stíháme ještě večerní popíjení s Láďou a Luckou.
Silvestra trávíme u Válečků, odkud ale před půlnocí musíme odejít hlídat vlčici a babičku. Dixina nakonec strávila půlnoc v obýváku, protože jinak by se uhafala!
Silvestr byl též mým posledním pracovním dnem na katastru!
od Karel Řehák | 12. 11. 2014 | Ze života
Po dlouhé době jsme se opět v pátek 31. října ocitli v divadle Broadway na obnoveném muzikále Kleopatra. Obsazení vynikající: Marian Vojtko, Josef Vojtek, Bohouš Josef, Dušan Kollár, Alžběta Bartošová, Linda Finková… Marian opět zpíval jak o život, škoda že jen v první půlce, pak ho zařízli. Ale dobrý, moc dobrý.
Možná přijde někomu divné, proč na fotografii k článku je kůň a ne Marian, ale je to aktuální fotka z Kubovo cesty do Houstonu, kde se zúčastnil nějakého testování. Proč byl ale za koně, to nikdo neví.
od Karel Řehák | 23. 9. 2014 | Ze života
K snídani opět kroasanty na terase a cesta na letiště pro zamluvené auto. Cestou potkáváve demonstraci za odtržení Sardinie od Itálie. Jinak žádné drama. Jedeme deset minut busem, pak deset minut vyřizujeme papíry a už máme auto. Je to Renaut Clio. A dokonce má i navigaci! Nejdříve jí přepínáme z Italštiny na Angličtinu, a pak mě tak napadne, co kdyby… A co myslíte, má jí tam! Ano, navigace na nás mluví Česky! Nastavujeme cíl cesty Pula a vyrážíme. Když po cestě míjíme laguny s odpařující se mořskou vodou, spatříme v nich lovící růžové plameňáky. Zítra se u nich musíme určitě zastavit a nějakýho vyfotit. A už jsme v Pule. Ale tu nebo to nebo co projíždíme a zastavujeme u archeologivkých vykopávek jménem Nora. Ale zároveň také objevujeme nádherné pláže, kam se zítra určitě vypravíme. Voda byla nádherně teplá a na pláži jen pár lidí. Pokračujeme dál k vykopávkám. Prohlídka je s průvodcem a stojí za to. Nepříjemné horko pomáhá překonat vítr od moře. Mají tu dva tisíce let starou mozajku, na kterou jsou náležitě pyšní. Ovšem na majáku to tak foukalo, že jsem si musel ukrýt kšiltovku. Po prohlídce si dáváme v místním bufíku kafčo. Pak do navigace nastavujeme cíl cesty ostrov Sant Antioco a vyrážíme. Z nuly nad mořem se dostáváme až do výšky 300 metrů, to když překonáváme pobřežní hory. Pak se opět dostáváme na nulu, to když přejíždíme spojovací most na ostrov. Na ostrově se zdržíme asi dvě hodiny, převážně prohlídkou přístavu. Cestou zpět k autu se stavujeme v sámošce pro sváču, protože místní hospody otevírají až v osm. Zpátky do Cagliari jedeme přes Iglesias, a pak po dálnici. Auto parkujeme v podzemních garážích, výtahem vyjedeme na náměstí o ulici vejš než bydlíme, takže ho máme téměř u nosu. Házíme domů nákup a jdeme na zasloužené martini. Jenže měníme hospodu a tady ho nemají, tak si objednáváme nenu, které nás málem zabilo. Mělo asi dvanáct chodů, a poslední, biftek z pupku už nedojídáme. Valíme se pomalu do kopce domů, padám na terasu, píšu deník a popíjíme víno. A plánujeme zítřek!
od Karel Řehák | 20. 9. 2014 | Ze života
Tak zítra vyrážíme na zaslouženou dovolenou.
Auto a počasí tam máme již přichystané, stačí se kouknout SEM.
Za pár minut si ještě booknu sedačky v eroplánu a můžeme jít pařit. Dnes se nám opět povedla tak zvaná duopařba. Nejdříve u Zelenků, a pak ještě u Válečků, kde budeme společně slavit jeho a moje narozeniny. V průběhu oslavy ještě musím odskočit k fotografovi, aby mě zvěčnil na předvolební leták.
Táááák, místa v letadlech jsou zamluvená a můžeme frčet!!!
od Karel Řehák | 19. 9. 2014 | Ze života
Kdo zná Mariana Vojtka, tak ví, že má občas jisté (zlo)zvyky, jak ve zpěvu, tak v herectví, ale pokud má nad sebou pádnou režisérkou ruku, jsou tyto projevy, které mu občas recenzenti vyčítají, okamžitě pryč.
Už na premiéře bylo jasné, že v roli Fantoma předvedl Vojtko nejlepší výkon celé své úctyhodné kariéry. Pěvecky mu nelze vytknout nic, zpívá s naprostou lehkostí, s určitými částmi si příjemně pohrává a ústředním hitem Hudba noci si získá i své největší odpůrce.
Zdroj: musical.cz
od Karel Řehák | 14. 9. 2014 | Ze života
Včera jsme vyrazili s početnou skupinou kamarádů na koncert skupiny Kabát na Pražský Vypich. Tak jako před pěti lety to byla luxusní akce. V ten den měl premiéru i muzikál Fantom opery, kde titulní roli hrál Marian. O koncertu na Vypichu vyšel krásný článek v Novinky.cz. Lépe bych to nenapsal:
Svých pětadvacet roků oslavila skupina Kabát v sobotu večer na pražském Vypichu. Vrátila se tam po pěti letech a byl to letos její jediný koncert v Česku. Dostal název Po čertech velkej koncert 2. Velký byl v mnoha ohledech. Podle neoficiálních údajů ho navštívilo 75 000 lidí.
Na impozantní, obrovské scéně hrála kapela bez pěti minut dvě hodiny, naservírovala fanouškům jednatřicet písniček, použila k tomu mimořádně výkonnou aparaturu, která zaručila dobrý zvuk v celém areálu, bohatý světelný park i několik pyrotechnických efektů.
Dešťová komplikace
Na závěr následoval ohňostroj, tradiční a vždy milá tečka za koncerty tohoto typu. Přitom odehrát jeden jediný a takto monstrózní je sázkou do loterie. Přestože na něj Kabát tři měsíce zkoušel v hale v pražských Modřanech, jejíž plocha simulovala obrovskou rozlohu pódia, leč stejně byla ve srovnání se skutečností malá, mohlo to dopadnout všelijak. Teplická pětice ale svou úlohu splnila. I přesto, že ji dva dny před koncertem začal trochu hatit plány intenzivní déšť, který promáčel areál na Vypichu tak vydatně, že kapela prostřednictvím sociálních sítí i médií vyzvala fanoušky, aby si navlékli voděvzdornou obuv. V sobotu ale nepršelo, a tak to na Vypichu jenom klouzalo, nebořilo se.
Překvapivý start
Úvod koncertu byl trochu překvapivý. Kabát odstartoval písničkou Úsměv pana Lloyda z alba Corrida. Není pro něj tradiční otvíráková, nicméně výbušnost a zemitost, pro formaci tolik typickou, v sobě má. Následovaly V pekle sudy válej a Porcelánový prasata, skladby, které náladu na pódiu i v publiku bezpečně rozpumpovaly. Kabát tentokrát nečelil potížím ze začátků velkých koncertů, kdy se po dvě tři skladby obvykle dorovnává zvuk, aby to začalo být ono teprve posléze. Do dalších kompozic se tedy mohl ponořit řádně nažhavený a s jistotou, že vše funguje, jak má.
Nejdále do historie se podíval s písničkou Máš to už za sebou, která je z prvního alba Má jí motorovou z roku 1991. Za zatím posledního počinu Banditi di Praga (2010) zazněla titulní píseň a Ebenový hole.
Pepa zpíval s přehledem
Josef Vojtek zpíval s přehledem a statečně rozvibrovával hlasivky tam, kde to chtělo pořádný rockový drajv. Kytaristé Ota Váňa a Tomáš Krulich, stejně tak celá kapela, zachovávali písničkám původní tvar a svá sóla i riffy odehráli s chutí a jistotou. Rytmika šlapala bezchybně a baskytarista Milan Špalek si sólově zazpíval v hudební hříčce Joy z alba Corrida.
To, co před pěti lety
Na Vypichu se letos stalo to, co před pěti lety. Jediný koncertní pokus Kabátu vyšel. Sem tam nějaký ten falešný tón jde na úkor živého hraní, a to, že nezazněla žádná nová písnička, je sice škoda, nicméně bůhví, jestli by to diváci, natěšení na všechny ty hity, vůbec kvitovali s povděkem.
Pokud tedy členové Kabátu v rozhovoru pro Právo před dvěma týdny v nadsázce tvrdili, že o tom, zda budou hrát za pět let na Vypichu opět, rozhodnou jejich lékaři, přejme jim, aby výsledky všech jejich zdravotních testů dopadly výhradně dobře. Ten hudební na Vypichu zvládají na výbornou.
Cesta domů byla trochu dobrodružná, ale nakonec jsme v pořádku dorazili. V neděli ráno jedeme pro babičku Zdenu do Děčína do nemocnice, neboť na důchodcovském výletu na ní zaútočil květináč a pokousal jí ruku a nohu. Cestou zpět psal Marian, že premiéra se povedla, ale že toho měl plný zuby. A dnes hraje znovu…
25. stránka z celkem 51« První«...1020...2324252627...304050...»Poslední »
