Byl to ten krásný den, kdy nám byl ukraden…

od Karel Řehák | 27. 3. 2015 | Ze života

Tento příběh se odehrál přesně před týdnem, tedy 20. března 2015. Jako dárek jsme dostali na Vánoce lístky do Divadla bez zábradlí na Karla Heřmánka, který hrál jednu z hlavních rolích v tragikomedii „Garderobiér“ od oscarového autora Ronalda Harwooda (Divadelní principál, hlavní herecká hvězda, a jeho garderobiér. Zvláštní a nerozlučný vztah dvou lidí, které spojila láska k divadlu. Na Londýn padají bomby a Sir všemu navzdory svádí boj sám se sebou, svým okolím i svou poslední velkou rolí Krále Leara.).

Beru si tedy první den dovolené v novém zaměstnání, ráno ještě stihnu kolaudaci dílny, a pak už vyrážíme do hlavního města. Parkujeme v Paladiu a dáváme si na dvě hodiny rozchod. Já jdu za Petrou do divadla, Ivana jde trochu ošoupat kartu do obchodů v Paladiu. Scházíme se po dvou hodinách a jdeme na oběd. Indickou restauraci zaměňujeme za Čínskou, kde si dávám klasické kung pao. Ne, že bych si ho neuměl udělat, ale přeci jenom, když ho udělá někdo jinej, hned to chutná lépe!

Po obědě jdeme do auta odnést nákupy a vzít si brašnu s foťákem. Házíme tašky do kufru a hele, brašna nikde. Koukám tedy do auta na zadní sedačky, jestli jsem ho nenechal tam, a nic. Volám tedy domů Honzovi, jestli jsem brašnu nenechal v kuchyni, na chodbě, v předsíni, v garáži… A nenechal. Ještě zblbnu Ivanu, ať zavolá Kubovi, jestli si jí omylem neodvezl, když si přišel do auta pro věci. A neodvezl.

A teď to hodně zkrátím. Prostě nám ho nějaký pako čórlo z kufru. Takže na policii, policie s námi k autu, tam zjišťují, že jsou poškozené zámky, tak volají technika. Technik jede z Bartolomějský, takže půl hodinka pauza. Já plkám s jedním poldou u auta, Ivana s druhým mizí ve víru Paladia. Přijel technik, kouknul a viděl. Rozložil číslíčka po autě, odebral otisky a fotil. Mezi tím se vrátila Ivana s poldou, který se byl kouknout na kamery, kde zjistil, že ten blb to vylomil dvě minuty před tím, než jsme přišli a trvalo mu to jen dvacet vteřin. Takže cesta zpět na policii sepsat protokol, odebrat naše otisky pro vyloučení a jsme volný. Odpoledne nám opravdu krásně uteklo. Jdeme si dát kafe, a potom převléknout do auta a kráčíme do divadla se trochu rozveselit.

Z veselení nic nebylo, protože jak jsem psal na začátku, byla to tragikomedie, což jsme ovšem předem nevěděli a navíc dávali jen tu první část, tedy „tragi“. Na „komedii“ se už nedostalo.

Cesta domů už ale proběhla v klidu. Ivana poprvé za těch X let, co jsme spolu, spala v autě. A to dokonce na zadní sedačce!

Zazvonil zvonec a vtipnému výletu byl konec…

PS: na obrázku v úvodu jsou stopy po práci technika, když odebíral otisky…

Poslední ples…

od Karel Řehák | 15. 3. 2015 | Ze života

V sobotu jsme se zúčastnili posledního plesu v sezoně 2014/2015, a to sice plesu Vršanské uhelné a.s. Podle pozvánky k tanci hraje skupina Jaroslava Kleina a jako hosté jsou nominováni Monika Absolonová, Dalibor Janda a Helena Vondráčková, takže zábava může začít!

Jenže… Už první skladba (na parketě jsme byli druzí) od tanečního orchestru dávala tušit, že odchod Jardy Kleina do muzikantského nebe, se na kapele hodně podepsal. Copak dívčiny, to bylo dobré, ale pánové, co dříve zpívali vokály, na sólový zpěv opravdu neměli. Jeden halekal, jako když jdeme s chlapama z hospody, další polykal slabiky a poslední to nedotáhl ani na vysoké „cé“.

Ovšem v devět nastoupila Monika Absolonová, která nastavila onu pomyslnou laťku svým kolegům hodně, ale hodně vysoko! Zazněly skladby z muzikálů, ale i z jiných projektů. Pak chvilku hrála opět kapela, a my se pokoušeli o polku, ale nějak jsme vypadli ze cviku 🙂 . Potkáváme několik kamarádů a známých. Pak také naší potencionální snachu se sestřičkou, maminkou a se spoustou kamarádek.

Nastoupil Dalibor Janda a spustil starý pecky, což samozřejmě vždycky zabere. A zabralo. Byl dobrej, ale nebyl nej. Po Jandovi, a bez taneční vložky, nastupuje Helena Vondráčková. No… Zpívá určitě dobře, ale teplej kadeřník Robert, jí umí mnohem líp!!!

Mezi tím se družíme s rodinou Nedvědových. Zatím co Ivana s paní Nedvědovou (nakonec jsme si potykali, takže s Alenou) drbe mladý, já se jdu s Terkou ploužit, pak na panáka a zase ploužit. Cestou k baru, potkáváme kamaráda, kterému jen těžko vysvětlujeme, že Terka je moje snacha 😀 .

Nu a zazvonil zvonec a plesu je konec.

Úřední šiml

od Karel Řehák | 26. 2. 2015 | Ze života

Tedy, ač sám úředník, tohle jsem opravdu nečekal.

Obec bude stavět chodník, a paní na stavebním úřadě (ta co má toho šimla) po mě chtěla, abych jako starosta vydal souhlasné prohlášení, že Obec Patokryje souhlasí se stavbou chodníku, kterou bude provádět Obec Patokryje!!!

Kolegyně Romana do mě asi hodinu hučela, abych do toho prohlášení napsal, že Obec Patokryje nesouhlasí se stavbou chodníku, kterou bude provádět Obec Patokryje 😀 .

No, nakonec jsem vyměknul a prohlášení napsal. Ale do poznámek jsem uvedl, že si to vyžádal stavební úřad…

Jak říká Aleš Sobotka: „tohle se skutečně stalo“.

V Hitrádiu FM

od Karel Řehák | 22. 2. 2015 | Ze života

Byl to ten slavný den, kdy k nám byl zaveden elektrický proud střídavý, střídavý, silný elektrický proud… Takhle to bylo v Elektrickém valčíku. V mém případě to bylo ale asi takhle: Byl to ten krásný den, kdy jsem byl zaveden do studia
Hitrádia FM. A zavedl mě tam jeho moderátor, Zdeněk Lukesle, s kterým jsem se při práci na obci postupem času skamarádil. A protože jsem v jádru technický typ, zajímalo mě, jak takové „rádio“ vlastně funguje. A valil jsem kukadla. Nejdříve, když mi přišel Zdeněk otevřít v tričku a v teplákách. Hned jsem si vzpomněl na skoro patnáct let strávených v dispečinku, kdy jsem o víkendech sloužil v tom samém oblečení.
A pak nad tou technikou, která samotné vysílání zajišťuje. Ano, v době vysílání to ten človíček který tam sedí, jen přepíná a mačká čudlíky, ale on to někdo před tím vysílám musel připravit tak, aby pak všechno fungovalo.
No a tím človíčkem je shodou náhod právě Zděnek.

Takže Zděndo díky!

Leden, ještě tam budem :-)

od Karel Řehák | 8. 2. 2015 | Ze života

Hop a jsme v novém roce! Jak už jsem psal v předchozím příspěvku, skončil jsem na katastru a mám teď jen jedno zaměstnání. Zatím se to nějak moc neprojevilo na volném čase, ale to je asi tím začátkem roku. I když, dva víkendy jsem nebyl na radnici…

V lednu vyrážíme do divadla a hned první kousek byl luxusní: „Zpívání v dešti“. V jedné z hlavních rolí (Lina Lamontová) se objevila i má milovaná Karolína Herzinová 🙂 .

Po téměř čtyřech letech domácího téměř nicnedělání, jsem vyklidil bejvalej Honzovo pokoj a udělal si v něm útulek. A položil jsem tam nádhernou plovoucí podlahu. Už zbývá jen stojan na vína a odklidit pytel plyšáků 🙂 .

Z kuřat, co se nám „narodili“ v létě, bylo nakonec pět kohoutů. Jak rostli, tak začali ve výběhu dělat pěknej bordel. Rvali se mezi sebou, se starým kohoutem, se slepicemi, tak jsme je sežrali. A takovej kohout na víně, s karlovarským knedlíčkem… Mňam!!!

Také jsem se dokopal k tomu, abych udělal rozlučku s kolegyněmi z katastru. S některejma jsem pracoval dvacet let… Dostal jsem od nich vína a dárkový koš a spoustu hubiček 🙂 .

V závěru měsíce nám do garáže přibyl nový traktor na trávu. Dvouválec Kawasaki, obsah koše 280 litrů, automatické řazení, no krasavec. Byl stejně drahej, jako Ivany auto 🙂 .