Svině liška
Co víc napsat, odtáhla nám deset slepic a jednoho fešáckýho kohouta 🙁 .
Pařba na Vltavě
Tak konečně je to tady. Od února plánovaný výlet do Prahy na parník s kamarády. Jenže, co to ráno slyší ucho mé? Co nám to ťuká na okna. Voda. Pršelo, teplota 12 stupňů. k polednímu se to trochu probralo, ale pořád nic moc. Ve třičtvrtě na jednu se začínáme scházet na náměstí u pomníku. Stále prší. vjednu odjíždíme ku Praze. Stále prší. Cesta ubíhá vpohodě a dokonce tak dobře, že jsme na parkovišti už ve čtvrt na tři. Ukazuji tedy účastníkům zájezdu, odkud odjíždí parník, a jdeme se rozptýlit do města. Ve tři se scházíme u mola a nastupujeme. Vzápětí odjíždíme směrem k Žlutým lázním. Přestalo pršet, ale stejně je tam hnusně. Ale i přes nepřízeň počasí vycházíme na střídačku na horní palubu. Říká se jí slunečná a je zakrytá baldachýnem proti sežehnutím sluncem. No, dneska sloužila plachta jako deštník. Cesta ubíhala, a když jsme nemohli být pořád na vyhlídce vprvním patře, scházeli jsme se o to častěji u baru. Anebo u baru :-). Co jsme museli pochválit mimo kvalitní obsluhy, byl jak teplý, tak studený bufet, který se nám nepodařilo vyjíst. Po třech hodinách přirážíme ku břehu a vrávoravým krokem jdeme k autobusu. Cestou do vesnice dopíjíme zásoby z placatic, někteří ještě zakupují pivo od řidiče. A zazvonil zvonec a výletu je konec! Tak zase příště 🙂
A pár fotek je TADY.
Casanova
Nevím už po kolikáté, vyrážíme směrem ku Praze. Tak jako vždy, jela Ivana autobusem dříve, ale tentokrát nejela uklízet ke Kubovi do bytu, nýbrž utratit nějakou kačku do Paladia. Tak se také setkáváme u předem určeného bodu. U WC v patře Gurmán. Dneska dáváme přednost před kvalitou rychlosti a jdeme se navečeřet do Mekáče. Ani jsem koukám nenapsal, proč jsme do té Prahy vlastně jeli. Inu, dostali jsme lístky na premiéru muzikálu Casanova do divadla Broadway. Už jména autorů dávala tušit nevšední zážitek: Barták – hudba, Markov libreto, Renč režie. A co teprve božské obsazení V + V. Nikoliv Voskovec a Werich, ale pánové Vojtek a Vojtko. Tentokrát však nebyla první řada, ale poslední (no za ty prachy VIP hosté 🙂), s čímž jsem měl ze začátku docela problém. z první řady jsem se naučil poslouchat herce přímo z pusy do ucha, kdežto vzadu to bylo jenom z repráku. Ale postupem času jsem si zvyknul. Představení bylo super. Po skončení následovala děkovačka hercům, a následně pak i autorům a celému realizačnímu týmu. Pak rautík a po něm už následovala cesta domů. Ještě před odjezdem kupujeme CD z muzikálu a cestou domů ho hned pouštíme. Skončilo těsně před Patokryjema. Takže, opět úspěšný výlet.
Byl první máj
Byl první máj, byl lásky čas, Marošův zval ku lásce hlas. A tak my, já a Ivana a pár dalších obyvatel naší vesničky, vyrážíme na koncert pro zamilované. Ivana jako vždy, když jedeme do Prahy, vyráží o půl dne dřív, aby u Kuby trochu poklidila. Já se pak za ní vydávám s Alíškem a Evou. Neřídím!!! To ještě netuším, co bude následovat:-) Tak jako vždy parkujeme vPaladiu, ale tentokrát se neženeme hned do restaurace, ale jdeme nejdříve do Obecního domu, podívat se na Lendlovu výstavu obrazů od Alfonse Muchy, ale hlavně na jeho Daviscupový pohár. Nádherný je to oboje, ale kam ty obrazy doma věší, je mi záhadou. Po prohlídce se k nám připojuje Ivana z úklidové čety a jdeme do indické restaurace, kde se úžasně nadlábneme. Pak už nezbývá než se přesunout do divadla Broadway, kde se krátce pozdravíme s Petrou a jdeme si sednout. To je divný, zase první řada uprostřed. Ivana se už těší na oční kontakt. Myslíme si, že se koncert povedl a že se Marián tentokrát hodně odvázal. Dost tomu také pomohla kapela Hamleti, se kterou si střihnul třeba Elány. Po skončení se naločujeme kAldovi do auta a frčíme k domovu. No frčíme. Alíček na dálnici nastavil tempomat na 133, mimo dálnici na 93 kilometrů. Takže babička Hana, která se zúčastnila koncertu s kamarádkama z domova důchodců, byla doma stejně jako my, a to je ještě rozvezla po Mostě.
A já jsem se do Prahy dostal ještě jednou. Vlastně ne úplně do Prahy, ale na letiště Ruzyně, kde jsem se zúčastnil super exkurze. Nejzajímavější na ní byla návštěva hangáru F, kde se opravují velká letadla 🙂
Oslava narozenin
Byl to ten slavný den, kdy nám byl doručen Pozvánka na oslavu 40. narozenin Mariana Vojtka. Úplně přesně se to nerýmuje, ale odpovídá to skutečnosti. A protože Ivana nemůže jet do Prahy, aniž by uklidila u Kuby, jela do Prahy hned po práci a já jsem jí následoval Mercedesem třídy A odpoledne. Vzal jsem si na sebe novou obuv, ale již cestou do auta se mi zdálo, že levá bota je o něco menší. No nic, však se rozšlápne. Před Prahou jsem už nohu skoro necítil, strašně to dřelo. Na prvních semaforech před Prahou zkoumám na podrážce velikost bot. Obě mají číslo čtyřicet dva. Jedu dál a cestou přemýšlím, jak budu prodavačce vysvětlovat, že mám boty o stejné velikosti, ale jedna je menší. No nic, dojedu do Paladia, a tam si je pak v klidu prohlédnu. Jenže Paladiem jsem profrčel a už procházím Prašnou bránou směrem k Rudolfinu, kde máme s Ivanou sraz u Honzy na parníku. Původně jsem si chtěl dát na Staromáku nějakou dobrůtku, ale řezavá bolest v levé noze mě hnala dál kupředu. No hnala, belhal jsem se jak válečnej invalida a do toho ještě vichr a zima jak v ruským filmu. Konečně parník! Vpadám dovnitř na židli a opatrně si sundávám botu. Ukrutná bolest. Koukám do boty, a hle, něco na mě kouká. Byla to vystýlka z tvrdého papíru, která drží v obchodě tvar boty, a kterou jsem nějak přehlédl a nevyndal jí.
Po nějaké době přichází Ivana, dáváme si s Bobem kávičku. Pak Honza vyhodil do Vltavy zbytky z kuchyně, na které se slétlo hejno racků snad i ze Severního moře. Potom se oblékáme, venku stále fučí, a jdeme na oslavu.
Ta se konala v prostorách hotelu Rott. Tedy v restauraci, vinárně i ve sklepení, kde bylo spousty strašně dobrýho jídla!!! U vchodu nás vítala kamarádka Petra, která nás umístila do prostoru. Hostů bylo něco kolem čtyřicítky, novinářů kolem stočtyřicítky! No, ale kdyby novinářů:-) Zastoupen tu byl hlavně bulvár, tedy: Blesk, Super, VIP zprávy, Mojecelebrity a další. Korunu tomu dali dva reportéři, kteří dohromady měli 8%. Tak ti byli opravdu na pěst. Hlavně stáli hned u vedlejšího stolku, asi 20 cm od nás. No nic, bereme dar pro oslavence a snažíme se k němu proplout přes fotografy. Po nějaké době jsme u něj, ale musíme počkat, než dokončí rozhovor pro jeden z výše jmenovaných deníků. Konečně! Předáváme dar včetně voucheru na parník na akci íšterňáků v květnu. A klidíme se stranou, protože za námi se utvořila fronta dalších gratulantů. Nalévám si dvojku (druhou, třetí, čtvrtou:-)) dobrého červeného, Ivana jen džus, a jdeme pozorovat cvrkot a hemžení kolem Maroše. No a kdo tam vlastně kromě nás, Petry a Maroše byl? Tak například muzikálový král a majitel divadla Broadway Oldřich Lichtenberg, Petr Kolář, Václav Noid Bárta, Linda Finková, Tereza Mátlová, Michal David, Libuška Vojtková, Martina Jandová, skladatel a producent a otec Petry Zdeněk Barták, Monika Absolonová (Bob po nás chtěl, abychom jí za něj málem požádali o ruku, že jako věno má Lincolna, králíka a morče). A pak pozor, překvapení večera, o kterém nevěděl ani Maroš. Kde se vzal, tu se vzal, s knihou svých obrazů přichází božský Kája!!! A oslavenec byl pěkně naměkko! Jak později prohlásil, byl to jeho největší dárek.
Postupem času novináři odpadají, půlka jich jde domů, čtvrtka se ožrala, čtvrtka se rozptýlila do prostoru. Jen ti dva buzeranti se furt předvádějí. Na panáka pak k nám přichází úplně zničená Petra, organizátorka akce, a chvilku po ní i Maroš. Když zjistí, že i Petra do sebe klopí whisky, je z toho lehce vedle sebe, protože ho má odvézt domů. Nakonec se o její skleničku rozdělíme. Maroš ještě seznamuje Ivanu s Martinou Jandovou, ale nevím, co si povídaly, protože tam byl docela hukot 🙂
Kolem jedenácté se loučíme a jdeme do Paladia pro auto. Domů řídí Ivana a řídí dobře. Vidím, že se takových akcí musíme zúčastňovat častěji, aby jí řízení v noci přešlo více do krve!
A ještě pár odkazů do bulváru:
Blesk
Prásk
ISIFA
BUZNA TV – PRíSK NOVA
Blesk – video
Hektický začátek roku
Začátek roku byl na akce a různé pařby a žranice velice pestrý. V lednu se zúčastňujeme přímého přenosu duelu prezidentských kandidátů. Oba aktéři, Miloš Zeman i Karel Jan Nepomuk Josef Norbert Bedřich Antonín Vratislav Menas kníže ze Schwarzenbergu, vévoda Krumlovský, hrabě ze Sulzu a landkrabě Klettgavský, jsou po celou dobu vysílání v pohodě. O to víc měl trému moderátor akce, Vašík Moravec. Ale nakonec to zmáknul na jedničku. Pro nás to byla zajímavá zkušenost: spousty techniky, různých pomocníků a pomocnic, ochranky.
První únorový den se vypravujeme opět do Prahy, tentokrát do Hudebního divadla Karlín na Mam’zelle Nitouche. V jedné z hlavních rolí Marian Vojtko. Jenže 🙂 V sále se setmělo, rozsvítila se světla na oponu a před ní vystoupil dirigent a pravil: Vážení, pan Marian Vojtko má hlas v prdeli, tak na něj buďte hodní. No, on ho neměl v prdeli, on ho neměl vůbec :-(. V první půlce se snažil něco zazpívat, pak toho raději nechal a jen hrál pantomimu. Kdo ale nezklamal, byl Tomáš Trapl. Hrál sice až v druhé půlce a pidi roli, ale on z ní dokázal udělat roli téměř hlavní. O kvalitě zpěvu ani nemluvím 🙂
Hned další den máme zabijačku. Časně z rána se scházíme u Válečků a začínáme krájet, loupat, řezat, smažit, vařit, tak jak si řezník řekne. Kolem poledního přichází na řadu ovárek. A pak až do večera nebyl prázdný stůl. Když to tak shrnu: ovar, polívka, jitrnice, jelítka, tlačenka světlá i tmavá, škvarky a sádlo. A domů ještě syrové maso a spousty výrobků.
Večer jdeme ještě ke Křížku, kde slaví Pepa Kopřiva narozeniny. Ale tam jsem dlouho nevydržel a šel si lehnout. Ivanu jsem pověřil, aby mne zastupovala v tanci i v panácích. Jak jsem pak slyšel, zhostila se svého úkolu na jedničku.
První pátek v měsíci padl na Sobotků. Setkání proběhlo podle pravidla: co nejvíc toho sníst a vypít. A to se, myslím, zdařilo.
Den D padl na 11. února. Tímto dnem začala rekonstrukce koupelny a záchodu. Protože jsme nechali vybourat i obvodové zdivo, stavěla se vlastně znovu od začátku. Zrušili jsme vanu (stejně kapra kupujeme chlazeného) a okno, kterým jsme stejně nevětrali. Zato jsme nechali zabudovat dvoj-umyvadlo, inteligentní větrák, sprchu s termoventily, zrcadlovou skříňku a hudbu. Chlapácky je také vyřešeno místo, kde se skrývá kotel sousedky. Po čtrnácti dnech stavebních prací se dala koupelna používat a dalších čtrnáct dní se dolačovalo. A podrobná fotoreportáž je TADY.
A je tu půlka února a s ní opět výlet do Prahy, do divadla Bez zábradlí na komedii Sunny Boys s vynikajícím Karel Heřmánkem v hlavní roli. Komedie o dvou stárnoucích klaunech. Super, pecka! Odehrát celé představení v rozdrbaném županu a děravých ponožkách, a při tom nezavřít pusu, to chce opravdu machra. A Heřmánek machr je! Po dlouhé době jsem si zase pořádně provětral bránici.
Po skončení uháníme k domovu. No k domovu, k Válečkům, kde je opět zabijačka. Tentokráte ale pojídáme krávu. Hodně dobrou krávu.
A je tu začátek plesové sezóny. Tedy naší plesové sezóny. Nejdříve nás čeká ples rybářů. Jenže, celej den uklízíme po zednících, večer přišla chumelenice, a nám se nějak na ten ples přestalo chtít jít. Ani jsme se nemuseli dlouho přesvědčovat a ples rušíme. Však nás čeká zítra další.
A je tu ples divadelní. Až na příliš hlučnou hudbu dobrý. Nekouří se, žádné fronty u baru, kvalitní kapela. Kolem půlnoci na mě přichází spánkový deficit, takže dopíjíme víno a jedeme tágem domů. Sprška, panáček na dobrou noc a hají.
Stejně tak, jako se po alkoholických akcích pořádají dopitné, my pořádáme dožerné. Dojídáme a udíme naložené maso ze zabijačky. Jo a ještě k tomu pijeme nějaký ten alkohol.
Konec února je tady a nás čekají dvě divadla v jednom týdnu. Naštěstí to je v Mostě, takže nás pak nečeká žádná dlouhá cesta domů. První kousek je komedie Kačenko pusu. Hezký, opravdu jsem se zasmál. Po divadle musím ještě do hospody, páč je úterý, a když je úterý, tak se prostě do hospody musí, i kdyby čert na koze jezdil. Už osm let!
Další divadelní kousek se jmenuje Přelet nad kukaččím hnízdem. Příběh ze sanatoria. První půl jsem bohužel prospal. Nedařilo se mi udržet otevřená víka. Ale o přestávce jsem se probral a druhou půlku jsem dokoukal. I tento divadelní kousek se vyvedl.
A už tu máme první březnový pátek. Tentokrát ho pořádá Babuša, a tak jako vždy, nezklamala! Tentokrát překvapila doma pečenýma houskami. Jediné, co kazilo tak hezký večer, byla strašná kosa v obýváku. Ale aspoň se lépe panákovalo.
A první krátký březnový týden zakončujeme svačinkou u Válečků. Tentokrát se podává vařený jazyk a řízky jako kolo od trakaře.
Ještě tu máme MDŽ. Svátek žen slavíme na obecním plese. Hraje již vyzkoušená kapela Mini Band a o zábavu se tentokrát postaral náš kamarád Dan Kopál, který akci moderoval a v přestávkách připravoval různé soutěže.
Mňo, myslím, že jsem ten začátek roku popsal dost podrobně, i když pozdě.
Ale teď už budu psát zase pravidelně. Slibuji :-).