od Karel Řehák | 2. 6. 2025 | Dovolená 2025 - Ischia
V půl osmé nás budí italská hymna. Zajímavý zvyk říkáme si, a spíme dál. Až později zjišťujeme, že mají dnes státní svátek. V klidu jdeme na snídani, pak se ještě poválet na pokoj, a pak vyrážíme opět pěšky vyzvednout si auto. Půjčovna je také u letiště, takže se vlastně pořád motáme kolem dokola. Máme Toyotu Yaris HEV, najeto šest tisíc. Vyrážíme do centra podívat se na hrad. Mňo, nebyl to dobrý nápad. Přeci jenom to státní volno přilákalo do centra všechny Italy, co bydlí v Neapoli a širokém okolí. Lidí mraky, parkoviště plná. Nakonec nacházíme jednu garáž, kam se nacpalo neuvěřitelné množství aut. Jdeme kolem hradu k přístavu, kde si dáváme pauzičku, a koukáme na lodě. Pak se vracíme do garáže, a přes tisíce lidí přejíždíme do našeho přístavu, který je asi o kilometr dál než ten, kde jsme byli na koukačku. Jsme tam brzo, tak se v klidu odbavujeme, svačinka, a čekáme na přijetí trajektu, a pak na povel k nalodění. Z lodi vyjíždělo přes třicet aut, na ostrov nás jelo asi dvanáct, a i turistů bylo málo. Cesta v pohodě, cestou stavíme na Procidě, a pak už jen kousek na Ischii. Přejíždíme do města Barano, kde máme sraz s majitelem objektu. Trochu problém s parkování, máme velké auto, pak jsme našli jakéž taktéž parkoviště, snad tam to auto ráno bude, a jeho pidiautem jedeme na barák. Ano, cestou musíme konstatovat, že tam by jsme se naším autem nedostali. Ubytujeme se, občerstvíme se, a jdeme pěšo do čentra. Jak už jsem psal, je svátek, všechno zavřeno, až na jednu malou vinárničku. Tak si dáváme víno, aperol, a ještě si kupujeme croissanty na ráno. Pak se vracíme domů, k večeři máme spaghetti al pomodoro, a já pak píšu deník…
od Karel Řehák | 1. 6. 2025 | Dovolená 2025 - Ischia
Až téměř do odpoledne to vůbec nevypadalo, že jedeme na dovolenou. Dopoledne práce na zahradě, trocha balení, odvézt aparaturu po včerejším dětském dnu do Obecního domu, oběd, chvilka pauza. Po třetí vyrážíme ku Praze, a světe div se, nikoliv do Maštale, ale na GoParking. Tam necháváme auto, a mikrobusem jedeme na letiště. Jsme tam o něco dřív, takže než otevřou odbavení, dáváme si do sosáčku nějaké pitivo. Pak jdeme hodin kufr na pás, a přes privátní bezpečnostní kontrolu do Erste Premiér salónku. To odbavení, kde vám nikdo nefuní na krk, a v klidu si vyndáte věci z kufru, a pak zase do kufru, je k nezaplacení. V salónu si dáváme panáčka a něco k jídlu, a zjišťujeme, ženám pomalu narůstá zpoždění letu. Venku se počasí luxusně zahňusňuje. Nakonec se dočkáme, a busem nás převáží na plochu, k devatenáct let starému eroplánu. Letíme s Ryanair směr Neapol. Startujeme s více než hodinovým zpožděním. Už při pojíždění to s letadlem pěkně cuká, jaký je venku vichr. No ale vylétneme, a stoupáme k mrakům. Při průletu to pak trochu drncá a houpe, ale v klidu. Jen se vyhoupneme nad mraky, zahlédneme ještě pár minut zapadající slunce. A pak nuda až do Neapole. Hotel máme hned u letiště, takže jdeme pěšky. Bereme klíče od pokoje, večeře, a spánek.
od Karel Řehák | 17. 5. 2025 | Ze života
Zrovna tak, jak byl můj děda členem Společnosti přátel žehu, tak i já jsem už nějaký rok členem Společnosti přátel pražského metra. A tak se ke mě dostala pozvánka na prohlídku budované trasy metra „D“ ještě dříve, než byla oficiálně zveřejněna. A protože nás takové věci zajímají, volba byla jasná! Objednávám vstupenky a vyrážíme. A samozřejmě spíme v Kněževsi, to bychom nemohli Jirkovi udělat, že by jsme se pak hned vraceli domů. Necháváme tedy u Maštale auto, hážeme si věci na pokoj, a s MHD vyrážíme do centra. Nejdříve se jdeme podívat na povrchovou část exkurze, která probíhá v rámci staveniště PAD2, které se nachází v těsné blízkosti nákupního centra Arkády Pankrác. No, pro někoho asi zajímavé, my se ale těšíme dolů do dolů, na prohlídku ražených stanic Olbrachtova a Pankrác D a přilehlých traťových tunelů. Jako jo, víme, že to je velká stavba, ale že by až takhle??? V podzemí jsme skoro dvě hodiny, a pořád s otevřenou hubou, viz fotky! Pak tedy vylezeme ven, zatlačíme bulvy, zavřeme ústa, a vyrážíme zpět do Kněževsi. Tam jsme podrobeni výslechu, protože jsem jim poslal pár fotek, dáme večeři, nějaký to pivo a padáme chrnět. V neděli pak jedeme k Pražákům do Zličína na sváču, kde jsou i Míšovo rodiče. V autě máme od Bobešáka kus botanický pro kluky. No a pak už frčíme domů.
A jako vždy, fotky z exkurze jsou TADY
od Karel Řehák | 13. 5. 2025 | Dovolená 2025 - Hlinná
Vesničku Hlinnou jsme již na dva dny navštívili v loni, kdy jsme si řekli, že to musíme zopakovat, ale na delší dobu. S majiteli penziónu a Pršutérie jsme se tedy domluvili na jaro následujícího roku. Cestou na Hlinnou se stavujeme ve Velkém Březně na zámku, a pak ještě v Zubrnicích, kde jsme udělali okruh po mlýnech. A pak už tradá na penzion. Tam se vítáme s majiteli, ubytujeme se, a jdeme se cournout po okolí. Před večeří ještě protáhneme dron. Co jsme viděli, je zachyceno na přiložené fotogalerii. Za zmínku stojí exkurze nově zrekonstruovaného pivovaru, do kterého nás vzal majitel Pršutérie. Pivovar zrekonstruovala jeho firma spolu s Městem Litoměřice. A právě tam se přesunula výroba pršutů z již nevyhovujících prostor. A mají v plánu ještě vařit pivo. Jak jim to půjde, uvidíme někde příště!
Fotky z putování jsou TADY
od Karel Řehák | 26. 4. 2025 | Ze života
Víkend před námi, co s ním uděláme? Nikam daleko se nám jet nechtělo, bylo potřeba pracovat na zahradě, ale furt smrdět doma by znamenalo, že si neodpočineme. Padnul tedy návrh vyrazit na zámek Poláky, který leží kousek od Nechranic. Předchůdcem poláckého zámku byla renesanční tvrz postavená v první polovině 16. století příslušníky mašťovské větve pánů z Kolovrat. První písemná zmínka o ní pochází z roku 1546, kdy ji od Kolovratů koupil Jan Žďárský ze Žďáru. Jeho syn v roce 1552 prodal celý statek Felixovi Hasištejnskému z Lobkovic a na Líčkově, po němž jej zdědila jeho sestra Barbora. V roce 1557 ves s tvrzí přešla na Václava Lobkovice na Duchcově a ten ji roku 1560 prodal Bohuslavu Felixi Hasištejnskému z Lobkovic, který ji přenechal k užívání své druhé manželce Anně z Fictumu a Egerberku. Podle jeho testamentu připadly pak Poláky jeho nejstaršímu synovi Janu Valdemarovi Hasištejnskému z Lobkovic. Nový majitel Miloš Dempír zahájil postupnou rekonstrukci zámeckého areálu v roce 2020. Postupně byly vyklizeny plochy nádvoří, zahrady a horní části parku od náletových porostů, hromad odpadů a suti. Byla obnovena bývalá vila správce velkostatku. Na vlastní zámecké budově byly obnoveny krovy i střechy, zajištěna statika, repasována nebo doplněna okna a obnovena polovina interiérů. Prostory prvního patra byly zařízeny podle dobových popisů jako ukázka života na bývalém venkovském šlechtickém sídle v době první republiky. Nový prohlídkový okruh byl otevřen veřejnosti v roce 2024. V létě roku 2025 se předpokládá zpřístupnění přízemních prostor s výstavou replik královských korunovačních klenotů.
Fotky z prohlídky zámku najdete TADY
18. stránka z celkem 161« První«...10...1617181920...304050...»Poslední »
