Dnešní výlet nás zavál na západ od Pato. Protože Ivana ještě nikdy nebyla u Nechranické přehrady, naše první zastávka byla právě tam. Voda byla sice kvůli pracím na koruně hráze upuštěna, ale i tak to tam bylo pěkné. Vodní nádrž Nechranice je s rozlohou 1338 ha pátá největší přehradní nádrž České republiky a také přehradní nádrž s nejdelší sypanou přehradní hrází ve střední Evropě (3280 m). Byla vybudována na řece Ohři v letech 1961 až 1968, zejména jako zdroj vody pro nedaleké elektrárny v Tušimicích. V současnosti je především využívána k rekreaci. Její část byla vyhlášena Ptačí oblastí a je součástí soustavy Natura 2000. Pak jsme se vydali do blízké Kadaně. Parkujeme na náměstí. Lépe řečeno na náměstí před Vietnamskou restaurací, která prodává jídlo přes ulici. A co čert nechtěl, úplně čistě náhodou jsou před restaurací stoly, takže koupené jídlo přes ulici se dá v klidu sníst přímo na nádherném náměstí. A kávička už byla jen třešničkou na dortu! Pak se vydáváme na procházku po hradbách, z kterých je nádherný výhled na řeku. K té potom scházíme a jdeme po nábřeží Maxipsa Fíka proti proudu. Nakonec opět přicházíme opět na náměstí. Ovšem cestou narážíme na Italskou cukrárnu, která prodává Italské nanuky dovezené opravdu z Itálie. No, covíc si přát!!!
Dnes jedeme do hor! Sice ne daleko, ale hory to jsou. A na Cínovci dokonce ležel u golfového hřiště sníh. Sice jen asi na deseti metrech čtverečních. U golfového hřiště bylo pěkné jezírko, státní hranice a za hranicemi štvavý vysílač. Udělali jsme si hezkou prochajdu, pak do auta a kolem Dlouhého rybníka pod Cínovcem jedeme na Komáří Vížku. Cestou potkáváme čtyři statné kousky jelena evropského. Z Komárky je tentokráte krásný výhled. Chtělo by to kávu, ale bohužel. Pomalu jdeme k autu a frčíme domů…
Snad každý den jsem slyšel na Blaníku reklamu na jahodárnu ve Vraňanech: Vraňany jsou hravé, Vraňany jsou chutné, Vraňany jsou sladké… A tak jsem si řekl, že se tam vypravíme, abychom zjistili, co je na tom pravdy. Cesta trvala asi hoďku. Už když jsme se do Vraňan blížili, byla kolem nás pole s jahodama. Nakonec jsme dorazili do velkého zahradnictví, kde měli opravdu všechno. A hlavně jahody. Tak jsme utratili pár peněz, a pak se vypravili do Mělníka na vyhlídku od zámku. Tam jsme vysrkli dvě kávičky a kochali jsme se krásným výhledem. Z Mělníka jsme se vydali domů, ale ne přímo, nýbrž přes Mšené Lázně. Myslel jsem si, že menší lázně než jsou Konstantinky už nemohou být. A vida… Ale jsou to krásné opravené malé lázničky. Lázně ve Mšeném vznikly v roce 1796 na základě zkušeností s místními vydatnými prameny bohatými na železo a jiné minerály. Dnes se v Lázních Mšené využívá především vlastní velmi dobře hodnocená léčebná slatina (lázeňský peloid) k léčbě pohybového aparátu, nervových onemocnění a pooperačních stavů. Zkušený lékařský a lázeňský personál se věnuje všem pacientům i hostům vstřícně, v rodinné pohodě a s pochopením pro individuální potřeby.
Tři kříže jsou mimořádné a pozoruhodné místo na Litoměřicku na severu Čech. Geolog jásá, přírodovědec obdivuje, historik žasne a prostý turista stane okouzlen v místech, kde se otevírá Brána do Čech – Porta Bohemica. Jde o kaňonovité údolí Labe, kterým řeka vstupuje do Českého středohoří. Ale ten kopec nahoru na horu! Vedro bylo, funěl jsem jak sentinel. Ale vylezli jsme. A výhled byl opravdu úchvatný.
A po krásném vyspinkání v Kněževsi skáčeme do auta, a jedeme na Pražské výstaviště, kde probíhá výstava Cosmos Discovery. A ne jenom to. Dnešním dnem začíná i Matějská pouť. Velkolepá expozice vznikla ve spolupráci s americkou NASA, muzeem a vzdělávacím centrem Cosmosphere a českými odborníky. Výstava obsahuje stovky originálních exponátů z USA i Ruska, které byly ve vesmíru, unikátní sbírku skafandrů a reálné modely kosmických lodí, raketoplánů a raket.
