Velikonoce jsou tady, tak proč je nestrávit na letišti v Ruzyni. Dneska tam proběhlo zajímavé setkání třech strojů. Jednak tam bylo největší dopravní letadlo na světě, tedy Airbus A380, pak druhé největší dopravní letadlo, tedy Boeing B747-8, a nakonec největší letadlo provozované ČSA, Airbus A330. Počasí tak akorát, ale co bylo super, že se sešla dobrá parta z letiště. Ostraha přijela na čas a neprudila, řidič zastavil, kde jsme si vymysleli a dozor nás pouštěl ven i na ploše. Takže super!
Někdo se mě ptal, jak se pozná Airbus od Boeingu. Jednoduše 😛 . Podle čumáku, motoru, podle vzdálenosti výškovky od ocasu a podle wingletů.
Tak, konec teorie a na fotky se můžete kouknout TADY. Jo, a ještě někdo říkal, ať tam napíšu, co to je za letadla. Tak jsem se snažil a je to tam v pořadí: typ letadla, registrace, společnost a rok výroby.
Pár takových pošuků jako jsem já se domluvilo, a vyrazilo v neděli na Ruzyň. Tentokráte ne za plot, ale přímo na plochu. Takže sraz byl na Terminálu 3, sebou foťáky a žlutý vesty. Bylo nás sedm a dostali jsme velkej autobus, paní na doprovod. A taky ochranku. Ta neměla chránit nás, ale letiště před námi. Počasí opět nic moc, ale fotky jsou myslím si ok. Obzvlášť pak detailní záběry Airbusu 380.
Jelikož se pomalu, ale jistě blíží výstavba splaškové kanalizace v naší vesnici , začal jsem pátrat, kdeže v baráku vede. již při rekonstrukci připravené. nové odpadní potrubí. Abych řekl pravdu, nenašel jsem vůbec nic, co by se týkalo rozvodů odpadu v baráku, takže budeme muset postupovat metodou pokus omyl. Našel jsem ale jednu hodně zajímavou fotografii našeho baráku. Pochází z roku 1956, kdy se obcí přehnal ničivý vichr. V kronice se píše, že v pondělí 27. srpna 1956 po 19. hodině se obcí přehnala větrná smršť. „Obloha se zatemnila a spustil se velký lijavec, podobný průtrži mračen,“ píše se doslovně. „Po skončení deště se nad obcí přehnala prudká a ničivá větrná smršť. Za jednu a půl minuty strhala střechy, pobořila zdi domů, vyrvala ze země celé velké stromy.“ uvádí dále tehdejší kronikář Václav Baxa starší. Z jedenácti stodol bylo osm srovnáno se zemí a zbylé tři byly bez střech. Ve dvoře stál pásový traktor, který vichřice převrátila, dvoupatrová sýpka, jejíž zeď měla sílu1,5 metru, byla v rozvalinách. Tak charakterizovaly dobové zápisky asi největší živelnou katastrofu v novodobých dějinách.
A našel jsem také několik videí, z rekonstrukce domu. Možná víc než samotná rekonstrukce, jsou zajímavé osoby, které jsou na video zachyceny. Co vy na to, Honzo, Kubo, Macku? 😀
Video je dostupné pouze pro toho, kdo zná odkaz, volně se nedá najít…
V půlce března jsem ve velmi nevlídném počasí vyrazil na Ruzyň za plot. Protože se lítalo na šestku, musel jsem zakotvit v Dobrovízi. Dlouho jsem tam nebyl, takže když jsem viděl tu novou zástavbu hal, včetně Amazonu, tak to se mnou málem fláklo. I když jsem vyjížděl za svitu slunce, za plotem byly čtyři stupně!!! Prostě hnus fialovej. Bejt to blíž, tak se vrátím. Každou půl hodinu jsem se chodil napít a ohřát do auta. No, nakonec se pár fotek podařilo.
Po dlouhé, ale opravdu dlouhé době se mi v divadle opět líbilo! Ivana dostala od Ježíška vstupenky na narozeninový koncert divadla Broadway. Slavilo se 15 let od vzniku divadla a zároveň patnáct let od premiéry muzikálu Angelika.
Ještě dříve, než jsme zalezli do divadla, jsme se byli podívat na parníku za Bobešem. Čekali jsme na něj asi dvacet minut než připlujou, a málem mi upadli zimou uši. Dali jsme si kafe a vyrazili na Jindřišskou věž, kde probíhá výstava fotografií Nostalgická Praha. Krásné fotky staré Prahy a perfektně udělaná projekce, kdy se prolínaly staré fotky se současným stavem.
Pak jsme se vydali do Paladia, že se najíme v Mekáči. Po vyjetí do gurmánského patra nás ale zaujala nová restaurace Výtopna, kde se vaří česká jídla. V prostorách restaurace stojí maketa jídelního vozu 1:1. a dále jsou tam stoly, na které zaváží pití vlaková souprava. Takže poprvé v životě mi přivezl pivo vlak 🙂 . Dali jsme si zapečený brambory s klobásou a paprikou. Moooc dobrý, doporučuji!
Po jídle jdeme do divadla. Lidí jako much, ale fronta se rychle zkracovala. Klika cvakla dveře letí a začátek je tady. Představení mělo švih, žádné zbytečné povídání. Z každého muzikálu, co vznikl za těch patnáct let, se zpívaly dvě až tři písničky, no prostě paráda! Pořadem provázeli Kristina Kloubková a Aleš Háma. No a těch umělců co tam bylo: Josef Vojtek, Petr Kolář, Daniel Hůlka, Radka Fišarová, Kamilka Nývltová, Zdenka Trvalcová, Bětka Bartošová, Ivana Jirešová, Jan Kopečný, Josef Vágner, Yvetta Blanarovičová, Michal Kavalčík, Bohouš Josef, Michaela Gremrotová… No, nezapomněl jsem na nikoho? No jasně! A Marian Vojtko!!!
Představení skončilo ve čtvrt na jedenáct, takže většina lidí mazala domů, a na nás pak zbyl raut jako kráva! Bez tlačení a hodně dobré jídlo. Škoda že jsme neměli nocleh, mohli by jsme bejvali něco popít…
Následovala cesta na náplavku pro auto a jízda domů. Někde za Slaným nás dostihla pěkná průtrž, ale v pohodě jsme dojeli domů…
